níkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky pří- slušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen „zákon č. 261/2001 Sb.“) 105 Za situace, kdy byl politický vězeň protiprávně vězněn dvakrát po dobu dvou samostatných časových úseků, je nutno ve smyslu 6 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. celkovou dobu opakovaného věznění sečíst, částku 120 000 Kč přiznat jen jedenkrát za první rok takto sečtené doby věznění a pak ji zvý- šit o 1000 Kč za každý další měsíc věznění.
Zákon č. 261/2001 Sb. se podle $ 2 odst. 1 vztahuje též na občany České re- publiky, kteří byli vězněni mezi 25. úno- rem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického reži- mu a o odporu proti němu (dále jen „po- litický vězeň“). Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zákon rovněž vzta- huje na vdovy a vdovce po osobách uve- dených v odstavci 1, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trva- lo po celou dobu věznění či vzniklo bě- hem věznění a jejichž manžel kdykoliv později zemřel; stejně tak se zákon vzta- huje na vdovy a vdovce, pokud jsou ob- čany České republiky, kteří uzavřeli no- vé manželství.
Podle $ 3 odst. 1 téhož zákona jsou účastníci národního boje za osvobození, jejich vdovy nebo vdovci a děti podle $ 1 odst. 2 anebo političtí vězni a jejich vdovy a vdovci podle $ 2 odst. 2 oprávněnými osobami (dále jen „oprávněná osoba“), které mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky. Ta činí pro politického vězně při věznění delším než jeden rok částku 120 000 Kč, přičemž za každý další měsíc věznění se výše jednorázové peněžní částky zvyšuje o 1000 Kč. Při věznění kratším než jeden rok, trvajícím však alespoň tři měsíce, či- ní částka 60 000 Kč. Výše jednorázové peněžní částky pro vdovu nebo vdovce po politickém vězni činí vždy její polo- vinu ($ 5 odst. 2, odst. 4 a odst. 7 zákona č. 261/2001 Sb.).
Podle $ 4 odst. 4 věty prvé téhož zá- kona se celková doba věznění u politic- kých vězňů sčítá. Ze správního spisu jednoznačně vyplý- vá, že žalobce je politickým vězněm ve smyslu $ 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., neboť byl vězněn mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a rozhodnutí o jeho věznění bylo zcela zrušeno dle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb. Protiprávní věznění trvala od 9. 3. 1950 do 10. 5. 1960 a od 20.3.1962 do 28.3.1964, cel- kem tedy 146 měsíců.
Žalobci ve smyslu $ 5 odst. 2 téhož zákona náleží za první rok věznění 120 000 Kč a za další měsíce věznění 134 000 Kč. Celková doba věz- nění se totiž u politických vězňů ve smyslu $ 4 odst. 4 zákona sčítá. Zákon ne- . činí z tohoto vymezení žádné výjimky. Ze všech výše uvedených důvodů soudu nezbylo než žalobu podle ustano- vení $ 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítnout, neboť postup správního or- gánu shledal v daném případě zákon- ným. Soud závěrem dodává, že nelze upřít logiku argumentu žalobce, že pokud by byl omezen na svobodě jen po dobu ně- kterého ze dvou výše časově ohraniče- ných věznění, činilo by pro každý jednot- livý případ odškodnění za prvních dvanáct měsíců 120 000 Kč a za každý další měsíc věznění 1 000 Kč. Zákono- dárce však stanovil ($ 4 odst. 4 zákona), že celková doba věznění u politických vězňů, tedy i opakované doby věznění na sebe navzájem nenavazující, se pro účely výpočtu jednorázové peněžní částky sčítá.Takto také správní orgán po- stupoval při výpočtu jednorázové pe- něžní částky.
Soud tímto nezpochybňuje nespornou odvahu a statečnost žalobce, kterou jako politický vězeň prokázal, ani nesnižuje tíhu útrap, které v době mno- haletého věznění musel vytrpět. Nicmé- ně striktní vymezení podmínek nároků zákonem, bez toho, že by bylo do zákona vloženo jakékoliv zmírňovací právo (od- stranění tvrdosti zákona), nedává ani soudu v rámci jeho rozhodovací pravo- moci možnost se od podmínek nároku odchýlit. Soudu v žádném případě nepří- sluší vůli zákonodárce podle své úvahy měnit, doplňovat či nahrazovat, neboť je zákonem vázán.
(gr)
Čestmír Č. v P proti České správě sociálního zabezpečení o poskyt- nutí jednorázové peněžní částky.