kterých souvisejících předpisů Pokud byl politickému vězni výkon trestu odnětí svobody soudem pře- rušen odměnou za dobrý pracovní výkon a vzorné chování, přičemž se do- ba přerušení výkonu trestu započítávala do doby výkonu trestu odnětí svo- body, pak nutno dobu přerušení trestu započíst do doby věznění pro stanovení výše jednorázové peněžní částky podle $ 5 odst. 3 a 4 zákona č. 261/2001 Sb.
Žalovaná ve vyjádření k opravnému prostředku uvedla, že žalobkyně má zřej- mě na mysli ustanovení $ 346 odst. 2 zá- kona č. 64/1954 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), podle něhož před- seda senátu může na žádost odsouzené- ho pro naléhavé rodinné důvody anebo na návrh náčelníka vězeňského ústavu nebo prokurátora odměnou za dobrý pracovní výkon a vzorné chování výkon trestu přerušit nejdéle na patnáct dní, a to i opětovně; tato doba se započítává do trestu. Ze zmíněného ustanovení lze dovodit pouze tolik, že o dobu, po kte- rou byl občanovi výkon trestu přerušen, mu nelze dobu věznění prodloužit.
Ne- znamená to, že by i tato doba, tj. doba, kdy občan ve skutečnosti vězněn nebyl, měla být započtena pro účely stanovení výše jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., neboť z obsahu ustanovení $ 5 odst. 2 a 4 tohoto zákona jednoznačně vyplývá, že výše peněžní částky je stanovena diferencovaně v zá- vislosti na době věznění. Dobou věznění je přitom třeba rozumět dobu, kdy byl občan zbaven osobní svobody.V případě jiného výkladu by obdobně peněžní částka náležela občanovi i za dobu sice uloženého, avšak např. v důsledku amne- stie nebo podmíněného propuštění fak- ticky nevykonaného trestu odnětí svo- body.
Takový výklad by podle názoru žalované odporoval účelu zákona i zámě- ru zákonodárce, jímž je přiznat odškod- nění právě a pouze za dobu neoprávně- ného věznění. Žalovaná navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí jako věcně správné a zákonu odpovídající potvrdil. Žaloba (opravný prostředek) je dů- vodná. Podle $ 5 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. činí výše jednorázové peněžní částky pro politického vězně při věznění del- ším než jeden rok 120 000 Kč. Za každý další měsíc věznění se výše jednorázové peněžní částky zvyšuje o 1000 Kč. Podle odst. 4 citovaného ustanovení činí výše jednorázové peněžní částky pro politic- kého vězně při věznění kratším než je- den rok, trvajícím však alespoň tři měsí- ce, 60 000 Kč. Podle $ 5 odst. 7 téhož zákona činí výše jednorázové peněžní částky pro vdovu po politickém vězni jednu polovinu.
Podle sdělení Ústřední služby Sboru nápravné výchovy ČR z 12.9. 1991 vy- konal MUDr. Vratislav Šv. trest odnětí svobody od 14. 12. 1959 do 5. 12. 1960; tohoto dne mu byl trest přerušen do konce výkonu trestu, který měl skončit 14. 12. 1960.V průběhu řízení o oprav- ném prostředku původní žalobkyně předložila usnesení Lidového soudu v Kladně ze dne 29.11.1960, jímž se od- souzenému povolilo přerušení výkonu trestu podle $ 346 odst. 2 trestního řádu na dobu od 5. do 14. 12. 1960 včetně, a to za slušné a ukázněné chování a řád- né plnění stanovených úkolů souvisejí- cích se zařazením odsouzeného jako „tá- borového lékaře“.
Nesporné mezi účastníky je, že man- žel původní žalobkyně byl politickým vězněm ve smyslu zákona č. 261/2001 Sb., neboť byl vězněn v období mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990, přičemž rozhodnutí o jeho věznění bylo zcela zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb. Spornou mezi účastníky zůstává výše jednorázové část- ky. Žalobci mají za to, že vdově náleží částka 60 000 Kč za dobu jeho věznění v trvání celého jednoho roku (dvanácti měsíců), zatímco žalovaná je názoru, že do doby věznění nelze započíst dobu, po kterou byl jmenovanému výkon tres- tu přerušen, tj. dobu od 5.
do 14. 12. 1960. Soud se s názorem žalované nezto- tožňuje. Podle ustanovení $ 346 odst. 2 zákona č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), který byl účinný v době, kdy odsouzený trest odnětí svo- body vykonával, mohl předseda senátu na žádost odsouzeného pro naléhavé ro- dinné důvody anebo na návrh náčelníka vězeňského ústavu nebo prokurátora odměnou za dobrý pracovní výkon a vzorné chování výkon trestu přerušit nejdéle na patnáct dní, a to i opětovně. Tato doba se podle tehdejší úpravy za- počítávala do výkonu trestu.
Podle sou- časné právní úpravy dané trestním řá- dem a zejména zákonem o výkonu trestu odnětí svobody může být odsou- zenému trest odnětí svobody přerušen, 157 107 a to až na dobu třiceti dnů. Na rozdíl od předchozí úpravy rozhoduje o přerušení trestu ředitel věznice. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu. Z právní úpravy tak vyplývá nejen to, že dobu věznění nelze odsouzenému prodloužit o dobu, po kterou byl výkon trestu přerušen, ale i to, že tato doba je mu do výkonu trestu odnětí svobody po- čítána stejně, jako kdyby trest vykonal.
Z této skutečnosti se musí při posuzová- ní případných dalších s tím souvisejících nároků vycházet. Pokud tedy z usnesení Lidového soudu v Kladně ze dne 29.11. 1960 vyplývá, že odsouzenému se povo- luje přerušení výkonu trestu, pak je nutno z této skutečnosti vycházet a uvedených devět dnů do výkonu trestu započíst. Or- gán rozhodující o přiznání nároku podle zákona č. 261/2001 Sb. nemůže hodno- tit, zda takové opatření bylo na místě za situace, kdy se jednalo o posledních de- vět dnů uloženého trestu odnětí svobody.
Soud jen pro úplnost dodává, že pokud by k přerušení trestu odnětí svobody do- šlo uprostřed výkonu trestu, pak by ne- pochybně doba přerušení také byla do tohoto výkonu započtena. Nutno uzavřít, že MUDr. Vratislav Šv. byl vězněn po dobu celého jednoho roku a pokud by se vydání zákona č. 261/2001 Sb. dožil, náležela by mu částka 120 000 Kč. Vdově po něm - původní žalobkyni OL ze Šv.- pak náleží ve smyslu ustanovení $ 5 odst. 7 věty první téhož zákona jed- norázová peněžní částka ve výši polovi- ny, tj. ve výši 60 000 Kč. Nutno připome- nout, že úmrtím oprávněné Olgy Šv.
přešel tento nárok na její děti Ing. Vrati- slava Šv. a Olgu Š. jako dědice, a to podle. $ 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. (g7) 107 Řízení před soudem: opravný prostředek proti rozhodnutí o kasační stížností k $ 46 odst. 1 písm.a) a $ 53 odst. 3 soudního řádu správního Rozhodl-li Nejvyšší správní soud o odmítnutí kasační stížnosti a žalobce i přes správné poučení o nepřípustnosti opravného prostředku podal „do- volání“, správní soud, jemuž bylo toto podání adresováno, je odmítne po- stupem podle $ 46 odst. 1 písm. a) s.
ř. s., neboť tu není žádný soud, který by byl funkčně příslušný k jeho projednání.
Olga Š. v Pa Ing.Vratislav Šv. v J. pro- ti České správě sociálního zabezpe- čení o jednorázovou peněžní část- ku podle zákona č. 261/2001 Sb.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba (opravný prostředek) je důvodná. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se zákon dále vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (dále jen „politický vězeň“). Podle ustanovení § 4 odst. 1 téhož zákona oprávněná osoba uvedená v § 1 odst. 1 a odst. 2 předloží ověřený opis osvědčení vydaného podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb., popř. dokladu, které toto osvědčení nahrazují a nebo tyto skutečnosti osvědčují, nebo ověřený opis potvrzení vydaného podle § 5 zákona č. 34/1946 Sb., jímž se vymezuje pojem československého partyzána, a další ověřené doklady osvědčující nárok, pokud je k tomu orgán příslušný k vydávání rozhodnutí vyzve nebo rozhodnutí o úplném či částečnému zrušení rozhodnutí o jejich věznění. Podle § 3 odst. 1 citovaného zákona je politický vězeň oprávněnou osobou mající nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky. Podle § 5 odst. 2 téhož zákona výše jednorázové peněžní částky pro politického vězně při věznění delším než jeden rok činí 120 000 Kč. Za každý další měsíc věznění se výše jednorázové peněžní částky zvyšuje o 1000 Kč. Podle odst. 4 citovaného ustanovení výše jednorázové peněžní částky pro politického vězně při věznění kratším než 1 rok, trvajícím však alespoň 3 měsíce, činí 60 000 Kč. Podle § 5 odst. 7 téhož zákona činí výše jednorázové peněžní částky pro vdovu po politickém vězni jednu polovinu. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným plyne, že původní žalobkyně O. Š. požádala u Okresní správy sociálního zabezpečení v Náchodě dne 12. 9. 2001 o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle výše již citovaného zákona jako vdova po politickém vězni. Podle žádosti nárok uplatnila za dobu, která byla již prokázána v rámci řízení o úpravu důchodu jejího zemřelého manžela MUDr. V. Š., aniž by v žádosti tato doba byla blíže upřesněna. K žádosti připojila oddací list, podle něhož uzavřela manželství s MUDr. V. Š. dne xxx 1944, úmrtní list, jímž se ověřuje, že MUDr. V. Š. zemřel dne xxx 2000, fotokopii sdělení Ústřední služby Sboru nápravné výchovy ČR z 12. 9. 1991 podle něhož vykonal trest odnětí svobody od 14. 12. 1959 do 5. 12. 1960, fotokopii potvrzení téhož orgánu z 9. 10. 1991 jímž bylo ověřeno, že MUDr. Š. nebyl ve vazbě, trest vykonal v době od 14. 12. 1959 do 5. 12. 1960, kdy tohoto dne mu byl trest přerušen do konce výkonu trestu, který měl skončit 14. 12. 1960. V průběhu řízení o opravném prostředku žalobkyně předložila usnesení Lidového soudu v Kladně ze dne 29. 11. 1960 sp. zn. Nt 257/60, jímž se odsouzenému V. Š. povolilo přerušení výkonu trestu podle § 346 odst. 2 trestního řádu na dobu 14 dnů – od 5. do 14. 12. 1960 včetně, a to za slušné a ukázněné chování a řádné plnění stanovených úkolů souvisejících se zařazením jako „táborového lékaře“. Nesporné mezi účastníky je, že manžel žalobkyně MUDr. V. Š. byl politickým vězněm ve smyslu zákona č. 261/2001 Sb. neboť byl vězněn v období mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990, přičemž rozhodnutí o jeho věznění bylo zcela zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb. Žalobci jsou tudíž osobami oprávněnými ve smyslu § 3 zákona č. 261/2001 Sb. a § 7 odst. 2 téhož zákona, které mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky nebo její části. Spornou mezi účastníky zůstává pouze její výše, když žalobci mají za to, že vdově po MUDr. V. Š., náleží částka 60 000 Kč za dobu jeho věznění v trvání celého 1 roku (12-ti měsíců), zatímco žalovaná je názoru, že do doby věznění nelze započíst dobu, po kterou byl jmenovanému výkon trestu přerušen, tj. dobu od 5. do 14. 12. 1960. Soud se s názorem žalované neztotožňuje. Podle ustanovení § 346 odst. 2 zákona č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), který byl účinný v době, kdy MUDr. Š. trest odnětí svobody vykonával, mohl předseda senátu na žádost odsouzeného pro naléhavé rodinné důvody anebo na návrh náčelníka vězeňského ústavu nebo prokurátora odměnou za dobrý pracovní výkon a vzorné chování výkon trestu přerušit nejdéle na 15 dní, a to i opětovně. Tato doba se podle tehdejší úpravy započítávala do výkonu trestu. Podle současné právní úpravy dané trestním řádem a zejména zákonem o výkonu trestu odnětí svobody, může být odsouzenému trest odnětí svobody přerušen, a to až na dobu 30-ti dnů. Na rozdíl od předchozí úpravy rozhoduje o přerušení trestu ředitel věznice. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu. Z právní úpravy institutu přerušení trestu odnětí svobody vyplývá podle názoru Nejvyššího správního soudu nejen to, že dobu věznění nelze odsouzenému prodloužit o dobu, po kterou byl výkon trestu přerušen, ale i to, že tato doba je mu do výkonu trestu odnětí svobody počítána jako kdyby trest vykonal a z této skutečnosti musí být při posuzování případných dalších s tím souvisejících nároků vycházeno. Pokud tedy z usnesení Lidového soudu v Kladně ze dne 29. 11. 1960 sp. zn. Nt 257/60 jednoznačně vyplývá, že odsouzenému V. Š.se povoluje přerušení výkonu trestu od 5. do 14. 12. 1960, pak je nutno z této skutečnosti vycházet a těchto 9 dnů odsouzenému do výkonu trestu započíst, aniž by orgán o přiznání nároku podle zákona č. 261/2001 Sb., rozhodující, mohl zpochybňovat, zda takové opatření bylo na místě za situace, kdy se jednalo o posledních 9 dnů uloženého trestu odnětí svobody. Soud jen pro úplnost dodává, že pokud by k přerušení trestu odnětí svobody došlo uprostřed výkonu trestu, pak by nepochybně doba přerušení také byla do tohoto výkonu započtena.
Nutno uzavřít, že MUDr. V. Š. byl vězněn po dobu celého 1 roku a pokud by se vydání zákona č. 261/2001 Sb. dožil, náležela by mu částka 120 000 Kč. Vdově po něm – původní žalobkyni O. Š. – pak náleží ve smyslu ustanovení § 5 odst. 7 věty první téhož zákona jednorázová peněžní částka ve výši poloviny, tj. ve výši 60 000 Kč. Napadeným rozhodnutím jí byla přiznána částka 30 000 Kč, takže zbývá přiznat dalších 30 000 Kč, přičemž nutno připomenout, že úmrtím oprávněné O. Š. přešel tento nárok na její dědice Ing. V. Š. a O. Š. podle § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. Z uvedených důvodů soud postupoval podle ustanovení § 78 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb. a napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. V něm bude správní orgán vázán právním názorem vysloveným chora. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšný žalobci podle obsahu spisu náklady řízení nepožadovali a žalovaná nemá na jejich náhradu nárok. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. 9. 2003 JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu