Politický vězeň uplatňující nárok na jednorázovou částku podle zákona č. 261/2001 Sb. má nárok na poskytnutí této částky také za dobu, v níž odpy- tím, než byl odsouzen za rehabilitovaný trestný čin, bylo-li důvodem roz- hodnutí o výkonu trestu podmíněně odloženého ($ 330 tr. řádu) právě jeho odsouzení za trestný čin podléhající rehabilitaci. Rozhodnutí o tom, že se podmíněně odložený trest vykoná, je v takovém případě rozhodnutím „ob- sahově navazujícím“ na odsouzení rehabilitované, a tedy rozhodnutím ex lege zrušeným podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci (6 14 odst. 3).
Žalobce byl vojenským soudem v ro- ce 1965 odsouzen k nepodmíněnému trestu v trvání deseti měsíců pro trestný čin hanobení národa, rasy a přesvědčení podle $ 198 písm. a) a b) tr. zák. Výrok o trestu z tohoto rozsudku byl podle $ 14 odst. 1 písm. £ zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, zrušen usnesením Vojenského obvodového soudu v Olo- mouci z 8. 5. 1991; současně s tím byla zrušena rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok. Následně pak usnesením téhož soudu z 21. 5. 1991 bylo trestní stí- hání žalobce pro zmíněný trestný čin za- staveno podle amnestie prezidenta re- publiky z 1.
1. 1990. Dále je ze spisu zřejmé, že žalobce po- dal žádost o poskytnutí jednorázové pe- něžní částky u Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově dne 27. 8. 2001. K žádosti připojil rehabilitační usnesení Vojenského obvodového sou- du v Olomouci shora zmíněné (z 8. 5. 1991) s tím, že jiný doklad nemá. Okresní správa sociálního zabezpečení si doda- tečně vyžádala potvrzení Vězeňské služ- by České republiky. Z tohoto potvrzení je zřejmé dřívější odsouzení k dalším dvěma trestům, uloženým rozsudky Okresního soudu v Litoměřicích (prav- děpodobně pět měsíců odnětí svobody v roce 1962 a jeden měsíc odnětí svobo- dy v roce 1960).
Za jaké trestné činy byl žalobce odsouzen, na jakou dobu a co bylo důvodem eventuální přeměny tres- tů na nepodmíněné, není zřejmé. Žalobce tvrdil, že v důsledku odsou- zení k nepodmíněnému trestu mu byly přeměněny dříve uložené tresty podmí- něné, uložené „civilním soudem v Lito- měřicích“, takže ve skutečnosti odpykal o šest měsíců více a domáhá se přiznání 554 jednorázové peněžní částky i za tuto dal- ší dobu. Žaloba je důvodná. Nárok, jehož přiznání se žalobce do- máhá, je nárokem osoby uvedené v $ 2 odst. 1 citovaného zákona, tedy osoby, která splňuje podmínky politického věz- ně tak, jak je tento zákon v uvedeném ustanovení pro účely založení nároku na poskytautí jednorázové peněžní částky podle tohoto zákona vymezuje.
Podle ustanovení $ 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se právo na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle toho- to zákona vztahuje na občany České re- publiky, kteří byli vězněni mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a u kterých bylo rozhod- nutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění poz- dějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komu- nistického režimu a o odporu proti ně- mu. Nárok na poskytnutí jednorázové pe- něžní částky tak zákon váže na současné splnění tří podmínek: musí být splněna podmínka občanství České republiky, dále to, že občan byl na základě rozhod- nutí vězněn v době mezi 25.
2. 1948 a 1. 1. 1990, a konečně též podmínka, že rozhodnutí o jeho věznění bylo zcela ne- bo zčásti zrušeno buď podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ne- bo podle zákona č. 198/1993 Sb., o proti- právnosti komunistického režimu a 0 od- poru proti němu. Podstatou žalobní námitky je tvrzení, že žalobci měla být přiznána také jedno- rázová částka odpovídající délce výkonu trestu, který žalobce vykonal proto, že mu byly „přeměněny“ tresty dřívější, ulo- žené jako podmíněné „civilním“ soudem.
Argumentuje tím, že kdyby nebylo odsou- zení vojenským soudem (později reha- bilitované podle zákona č. 119/1990 Sb.), nebyl by nařízen ani výkon trestu ulože- ného „civilním“ soudem, a má za to, že je spravedlivé, aby jednorázovou částku obdržel i za tento další výkon trestu. Žalovaná proti tomu - v odůvodnění zamítavého výroku - tvrdí, že jednorázo- vá částka za tuto další dobu výkonu tres- tu nenáleží, protože rozsudky Okresní- ho soudu v Litoměřicích nebyly zrušeny podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní reha- bilitaci nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu.
Neprávem. Žalovaná přehlíží, že v řízení o soud- ní rehabilitaci podle $ 14 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, do- cházelo v přezkumném řízení nejen ke zrušení přezkoumávaného rozhodnutí, byHi zjištěn některý důvod jeho vadnos- ti podle odstavce 1, ale také - což je pro rozsuzovanou věc určující - ke zrušení všech dalších rozhodnutí na původní rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušení došlo, pozbyla podkladu. Právě tak byl ostatně formulován výrok rehabilitačního usne- sení Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 8.
5. 1991. Tvrdí-li tedy žalobce, že mu byly pů- vodně podmíněné tresty „přeměněny“ v důsledku odsouzení pro později reha- bilitovaný trestný čin, je zřejmé - proto- že tu není nic, co by takové tvrzení učini- lo nevěrohodným - že tu zřejmě došlo k vydání rozhodnutí podle $ 330 trestní- ho řádu o tom, že se nařizuje výkon tres- tu (trestů) podmíněně odložených. To- mu nasvědčují i potvrzení, která jsou ob- sahem spisu a z nichž je zřejmé, že na zá- kladě rozsudků z trestních věcí z let 1960 a 1962 byly uložené tresty vyko- nány.
Pak ovšem - má-li žalobce pravdu v tom, že důvodem přeměny bylo jeho odsouzení pro „politický“ trestný čin po- zději rehabilitovaný - je nutno mít za to, že nejenom samotné odsouzení z roku 1965, které bylo v rehabilitačním řízení zrušeno explicitně, ale také následná usnesení soudu o tom, že se dříve ulože- né a původně podmíněně odložené tres- ty vykonají, jsou zrušena podle zákona č. 119/1990 Sb.; to samozřejmě za pod- mínky, že tato usnesení jsou „obsahově navazující“ na odsouzení za „politický“ trestný čin.
To je ovšem značně prav- děpodobné, protože odsouzení k ne- podmíněnému trestu ve zkušební době podmíněného odsouzení je zpravidla hlavním důvodem pro výrok soudu o tom, že se podmíněně odložený trest vykoná. Jak uvedeno, podmínkou vzniku ná- roku podle zákona č. 261/2001 Sb. je to, aby rozhodnutí „o věznění“ bylo zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb. nebo záko- na č. 198/1993 Sb. Tímto „rozhodnutím o věznění“ je v případě žalovaného také usnesení soudu, vydané podle $ 330 trestního řádu, o tom, že podmíněně od- ložený trest se vykoná, protože právě toto usnesení se stalo vykonatelným ti- tulem, na jehož základě byl žalobce věz- něn.
Jestliže tak žalovaná vyšla z jiného právního názoru, vyložila zákon ne- správně, a v důsledku toho ani nezjišťo- vala další skutečnosti, jichž bylo třeba ke správnému zjištění skutkového stavu vě- ci. Proto soud napadené rozhodnutí zru- 555 238 šil jak pro nezákonnost, spočívající ve vadném uplatnění zákona, tak pro vady řízení, tedy nezjištění skutečností po- třebných k tomu, aby o věci mohlo být rozhodnuto. V dalším řízení žalovaná opatří trest- ní spisy ohledně původních odsouzení, jimiž provede důkaz o tom, k jakým tres- tům byl žalobce vlastně v těchto řízeních odsouzen, zda šlo o tresty odnětí svobo- dy podmíněně odložené, zda soud roz- hodl o tom, že se podmíněně odsouzený neosvědčil a trest se vykoná a zda důvo- dem rozhodnutí byla skutečnost, že byl v mezidobí odsouzen Vojenským obvo- dovým soudem v Olomouci k nepodmí- něnému trestu odnětí svobody.
Zjistí-li žalovaná po tomto doplnění dokazování, že tomu tak je, vyjde v novém svém roz- hodnutí z právního názoru, že také usne- sení o tom, že se podmíněně odložený trest vykoná, je rozhodnutím obsaho- vě navazujícím ve smyslu $ 14 zákona č. 119/1990 Sb., a tedy rozhodnutím o věznění zrušeným podle zákona o soud- ní rehabilitaci. (aza)
Petr P. v Ch. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázovou částku