Uplatnilli účastník řízení před správním orgánem jednou žádostí dva nároky, lze o nich rozhodnout samostatnými rozhodnutími i rozhodnutím společným. Označí-li však správní orgán ve výroku rozhodnutí za před- mět řízení oba nároky a věcně o jednom z nich rozhodnout opomene, jde o důvod ke zrušení rozhodnutí soudem pro vadu řízení ($ 78 odst. 1 s. ř. s.). YYs
V řízení o poskytnutí jednorázové pe- něžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. se plně uplatňují zásady správního řízení ($ 7 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb.), mimo jiné i zásada dispoziční, neboť dle odst. 1 téhož ustanovení se řízení podle tohoto zákona zahajuje na návrh oprávněné oso- by. Tato zásada se týká zahájení a prová- dění řízení a určuje, kdo je oprávněn na- kládat předmětem řízení. Při uplatnění zásady dispoziční se správní řízení zahaju- je na návrh účastníka, který má subjektiv- ní zájem na daném řízení.
Návrh účastníka je při uplatnění této zásady podmínkou, bez které správní orgán nemůže o věci rozhodovat. Účastník řízení určuje ve svém návrhu předmět řízení, kterým je správní orgán vázán; pokud správní orgán vydává rozhodnutí, pak náležitostí výroku podle $ 47 odst. 2 spr. ř., označenou jako „rozhodnutí ve věci“,se rozumí právě roz- hodnutí o předmětu řízení, V daném případě žalobce v návrhu požadoval, aby žalovaná rozhodla o jeho nároku na jednorázovou peněžní částku dle zákona č. 261/2001 Sb. za věznění ža- lobce jako politického vězně v období od 4.4.
1989 do 4. 12. 1989 a za výkon vazby v období od 25.5.1978 do 30.10. 1978. Žalobce tak v žádosti uplatnil dva nároky, a to nárok na odškodnění za do- bu vazby a nárok na odškodnění za dobu výkonu trestu, přičemž oba případy omezení jeho svobody spolu nesouvise- ly (netýkaly se stejné trestní věci). Za da- né situace správní orgán mohl rozhod- nout buď samostatně o každém nároku, anebo společně jedním rozhodnutím; žádný z těchto postupů by nebyl v roz- poru se zákonem. Za této situace soud vážil, zda roz- hodnutí o jednom z nároků obstojí a zda nelze postupovat cestou vydání dalšího rozhodnutí o druhém z nároků.
Rozho- dující pro posouzení je formulace vyda- ného rozhodnutí. Žalovaná rozhodnutí formulovala tak, jako by rozhodovala o celé žádosti, tedy o obou nárocích v ní uplatněných, věcně ovšem rozhodla pouze o nároku žalobce za výkon trestu odnětí svobody v období od 4. 4. 1989 do 4. 12. 1989 (navíc žalobci omylem přiznala jednorázovou peněžní částku za dobu delší, než která žalobci náleží, tedy až do 1.1.1990) a o žalobcově nároku na odškodnění za vazební věznění v období od 25.5. 1978 do 30. 10. 1978 rozhod- nout opomněla.
Napadené rozhodnutí žalované bylo vydáno v rozporu se zásadou dispoziční, neboť žalovaná rozhodovala formálně o celé žádosti, fakticky však jen o její Čás- ti. Proto je Nejvyšší správní soud podle ustanovení $ 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady ří- zení zrušil. (oš)
Michal P. v P. proti České správě so- ciálního zabezpečení o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.