níkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky pří- slušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (v textu též „zákon č. 261/2001 Sb.“) Děti politických vězňů ve smyslu ustanovení $ 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. nejsou oprávněnými osobami majícími nárok na poskyt- nutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. Zákonná úprava, která je do okruhu oprávněných osob nezahrnula, nezakládá ne- ústavní nerovnost.
Podle $ 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se tento zákon vztahuje na občany Čes- ké republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věz- nění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní reha- bilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického reži- mu a 0 odporu proti němu (dále jen „po- litický vězeň“). Podle odstavce druhého citovaného ustanovení se zákon rovněž vztahuje na vdovu a vdovce po osobách uvedených v odst. 1, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trva- lo po celou dobu věznění či vzniklo bě- hem věznění a jejichž manžel kdykoliv později zemřel; stejně tak se zákon vzťa- huje na vdovy a vdovce, pokud jsou ob- čany České republiky, kteří uzavřeli nové manželství.
Politický vězeň, vdovy a vdovci podle $ 2 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. jsou oprávněnými oso- bami, které mají nárok na poskytnutí jed- norázové peněžní částky podle ustanovení $ 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. Děti politických vězňů vymezených v ustanovení $ 2 odst. 1. zákona č. 261/2001 Sb. však nejsou oprávněný- mi osobami majícími nárok na poskyt- nutí jednorázové peněžní částky podle citovaného zákona. Soudce je při rozho- dování vázán zákonem (čl. 95 odst. 1 Ústavy). Dojde-li soud k závěru, že zá- kon, jehož má být při řešení věci použi- to, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu (čl.
95 odst. 2 Ústavy). K takovému postupu neshledal soud důvody. Zákon č. 261/2001 Sb. (stejně jako např. zákon č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní Část- ky některým obětem nacistické perze- kuce) je předpis restitučního charakteru a musel použít nějaké kritérium pro vy- mezení osobního rozsahu zákona, tedy pro určení subjektů oprávněných obdr- žet určité plnění. Zákonodárce do výčtu oprávněných subjektů zahrnul osoby, které byly přímo vězněny mezi 25. úno- rem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno.
Mezi oprávněné subjekty zahrnul i vdovy a vdovce po osobách vězněných, kteří jsou občany České republiky a jejichž manželství tr- valo po celou dobu věznění či vzniklo během věznění a jejichž manžel kdyko- liv později zemřel. Stejně tak se zákon vztahuje na vdovy a vdovce, pokud jsou občany České republiky, kteří uzavřeli nové manželství. Pokud takto zákon vy- mezuje okruh oprávněných osob a ne- Vady správního řízení rozšířil jej ještě o další subjekty, např. dě- ti, nelze v této skutečnosti spatřovat nerovnost spočívající v tom, že zákon neposkytl stejnou výhodu (finanční za- dostiučinění) všem osobám, které v dů- sledku věznění občanů uvedených v $ 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. strádaly.
V tomto směru vychází soud i z judikatury Ústavního soudu k zákonu č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní část- ky některým obětem nacistické perze- kuce (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 2. 4. 1996, sp. zn. PL. ÚS 47/95, uveřejněný pod č. 122/1996 Sb. - nelze namítat nerovnost tam, kde zákon stano- ví pro všechny subjekty, které lze zahr- nout pod osobní rozsah právního před- pisu, stejné podmínky nároku). (ale)
Bohumír P ve V. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorá- zovou peněžní částku.