ků Policie České republiky k čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod Byl-li žalobce propuštěn ze služebního poměru podle ustanovení $ 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru přísluš- níků Policie České republiky, pro porušení služební přísahy nebo služební povinnosti zvlášť závažným způsobem a za totéž jednání je proti němu ve- deno trestní stíhání, nelze dospět k názoru, že propuštěním ze služebního poměru byla porušena presumpce neviny zaručená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Při přezkoumávání napadeného roz- hodnutí vycházel Nejvyšší správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu ($ 75 odst. 1 s. ř s.), tedy že se žalobce dopustil jednání uvedeného v napade- ném rozhodnutí. Ustanovení $ 106 odst. 1 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., jehož ustanovení se po- dle $ 12 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, přiměřeně užijí na slu- žební poměr celníků, vypočítává, ve kte- rých případech může být příslušník celní správy propuštěn ze služebního poměru.
Podle písm. d) citovaného usta- novení může být důvodem propuštění ze služebního poměru porušení služeb- ní přísahy nebo služební povinnosti zvlášť závažným způsobem. I když souběžně se správním říze- ním, jehož výsledkem bylo vydání napa- deného rozhodnutí, bylo proti žalobci vedeno trestní řízení, je nutno v této souvislosti zdůraznit, že v čl. 40 odst. 1 Listiny je sice uvedeno, že jen soud roz- hoduje o vině a trestu za trestné činy a podle odst. 2 tohoto článku je každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, po- važován za nevinného, pokud pravo- mocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena, avšak tento článek Listiny nelze aplikovat na daný případ.
Není totiž možné směšovat trest- ní řízení a správní řízení ve věci propuš- tění ze služebního poměru podle $ 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb. Předmětem soudního přezkumu může být pouze to, zda nastaly takové skuteč- nosti, které citované ustanovení před- pokládá jako důvod pro propuštění příslušníka celní správy ze služebního poměru, a to bez ohledu na současně probíhající trestní řízení. Je-li tedy pří- slušník celní správy propuštěn ze slu- žebního poměru podle $ 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb. pro jednání, které je kvalifikováno jako poru- šení služební přísahy a služebních po- vinností zvlášť závažným způsobem, a za totožné jednání je proti němu vedeno trestní stíhání, nelze dospět k závěru, že propuštěním ze služebního poměru by- la popřena presumpce neviny stanove- ná v čl.
40 Listiny základních práv a svo- bod. Soud se ztotožňuje s tím, že žalobce svým jednáním úmyslně zvlášť závažně porušil nejen služební povinnosti, ale i služební přísahu, ve které se mj. zavá- zal, že bude chránit práva občanů, veřej- ný pořádek a bezpečnost i s nasazením vlastního života. (ouč)
Petr J. ve V proti Ministerstvu finan- cí - Generálnímu ředitelství cel o pro- puštění ze služebního poměru.
ní, či zavedení technologií, výrobků nebo staveb apod. Neznamená to však, že v těch případech, kdy zákon omezí účastenství v některých druzích správních řízení jen na žadatele (nebo jinak omezený okruh osob), dochází tím ke zkrácení třetích osob v jejich právu na příznivé životní prostředí. Toto právo trvá dál, tyto osoby v něm nejsou kráceny, je však třeba, aby se jej domáhaly jinými prostředky, právními i mimoprávními, které právní řád České republiky umožňuje či akceptuje.
Soud proto nesdílí názor, že by ustanovení § 14 odst. 1 atomového zákona, zkrátilo základní práva či svobody žalobce, a že by tak bylo v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Nejvyšší správní soud tedy neshledal důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení tohoto ustanovení pro neústavnost. Protože žalobce je osobou zjevně neoprávněnou k podání žaloby, a tuto výluku má Nejvyšší správní soud za ústavně konformní, odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. c).
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1000 Kč. O jeho vrácení soud rozhodl analogicky podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů, když odmítnutí projednání věci v daném případě odpovídá zastavení řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 2. 12. 2003
JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu