Rozhodnutí cenového orgánu 0 zařazení zboží do seznamu zboží s regulova- nými cenami podle $ 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, je pramenem práva. vy
Podle $ 3 odst. 1 zákona o cenách se regulací cen rozumí stanovení nebo pří- mé usměrňování výše cen cenovými or- gány a místními orgány. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení jsou rozhodnutí cenových orgánů a místních orgánů po- dle tohoto zákona závazná pro okruh ad- resátů, který je v nich vymezen. Podle $ 5 odst. 4 zákona o cenách minimální cena je cena, kterou není přípustné sní- žit. Podle $ 10 zákona o cenách zboží, u něhož se uplatňuje regulace cen podle $5a 146, zařazují cenové orgány rozhod- nutím do seznamu zboží s regulovanými cenami (dále jen „seznam“).
Seznam a ceny v jeho rámci stanovené a zboží, u něhož se uplatňuje regulace cen podle $ 8, uveřejňují cenové orgány v Cenovém věstníku. Podle $ 15 odst. 2 písm. a) záko- na o cenách kupující poruší cenové před- pisy, jestliže kupuje za cenu nižší než mi- nimální. Pokud cenové kontrolní orgány zjistí, že došlo k porušení cenových před- pisů podle $ 15, uloží podle $ 17 odst. 1 písm. a) zákona o cenách prodávajícímu nebo kupujícímu pokutu ve výši neo- právněně získaného majetkového pro- spěchu za období, v němž byl získán, nej- déle však za tři roky zpět ode dne zjištění, přesáhne-li jeho výše 1 000 000 Kč. K právní povaze rozhodnutí ceno- vých orgánů vydaných podle $ 3 zákona o cenách se Ústavní soud vyjádřil nejpr- ve v nálezu ze dne 17.
2. 1999, sp. zn. II. ÚS 53/97, v němž dovodil, že takové rozhodnutí není právním předpisem nižší právní síly. Jde o rozhodnutí ceno- vých orgánů, které musí účastníci závaz- kového vztahu respektovat. Subjekty, jichž se takové rozhodnutí týká, nejsou povinny řídit se přímo cenovým rozhod- nutím, nýbrž zákonem, který jim tuto po- vinnost ukládá. Podle nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. PI. ÚS 24/99, Ústavní soud pova- žoval za důvodné se od právního názoru vyjádřeného ve shora uvedeném nálezu odchýlit.
V tomto nálezu Ústavní soud uvedl, že pokud obsahový komponent právní normy je obsažen v pramenu, na který norma zmocňovací odkazuje, nutno 179 784 —-— i tento pramen považovat ze formu (tj. pramen) práva. Ústavní soud tedy ne- shledal, že by shora uvedená právní kon- strukce byla ústavně nekonformní. Nej- vyšší správní soud v této souvislosti poznamenává, že pojem „obecně závazný právní předpis“, který je užit v žalobě, od 1. 1. 1993, kdy nabyla účinnosti Ústava České republiky, již neexistu je (srov. čl.
80 a 138 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, čl. 79 odst. 3 a čl. 112 odst. 2 Ústavy České republiky). 784 Územní rozhodnutí Zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení s účinky zastavení řízení k $ 59 odst. 2 a 3 správního řádu (č. 71/1967 Sb.) k zákonu č. 50/1976 Sb., o územním řízení a stavebním řádu (stavební zákon)
I. Ani za situace, kdy je stavba již téměř ukončena, není vydání územní- ho rozhodnutí po zrušení rozhodnutí původního bezpředmětné. Jednotli- vá řízení upravená ve stavebním zákoně je nutno vidět v jejich vzájemné ča- sové, formální a obsahové souvztažnosti, neboť např. ve stavebním řízení stavební úřad přezkoumá zejména, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí, a rovněž v kolaudačním řízení stavební úřad zkou- má, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřa- dem ve stavebním řízení a zda byly dodrženy podmínky stanovené v územ- ním rozhodnutí a ve stavebním povolení.
II. Odvolací orgán může zrušit rozhodnutí správního orgánu I. stupně po- dle $ 59 odst. 2 správního řádu zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno pro rozpor s hmotněprávní či procesněprávní úpra- vou anebo jestliže se jedná o nicotný akt. Podle tohoto ustanovení však není možno postupovat, pokud chce odvolací orgán docílit stejných právních ná- sledků jako při zastavení řízení, avšak zákon mu zastavit řízení neumožňuje.
Akciová společnost F. proti Ministerstvu financí o uložení pokuty.