Smyslem institutu obnovy řízení podle $ 62 odst. 1 písm. c) správního řá- du je nové projednání věci za situace, kdy účastník řízení až po uplynutí lhůty pro podání odvolání nebo až po proběhnuvším odvolacím řízení, pří- padně poté, kdy nabylo právní moci správní rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, zjistí, že procesní pochybení správního orgánu mohlo vést k vydání rozhodnutí v jeho neprospěch. Pokud účastník řízení namítal takové pochybení již v odvolání a odvolací orgán toto pochybení shledal nevýznamným pro meritorní rozhodnutí, obnova řízení není možná.
Žalobkyně v žalobě uvedla, že měla na obnovu řízení zákonný nárok a že roz- hodnutím žalovaného byla zkrácena na svých právech. Správní orgán I. stupně znemožnil žalobkyni v důsledku svého nesprávného postupu účastnit se řízení, a žalobkyně se tak nemohla seznámit s obsahem správního spisu a vyjádřit se k podkladu rozhodnutí, přičemž tato okolnost měla na rozhodnutí podstatný vliv. Žalobkyně byla sice opakovaně před- volávána k jednání na Obvodním úřadu městské části Praha 6; předvolání však by- la doručována na adresu, kde se žalobky- ně nezdržovala.
Jelikož podle názoru ža- lobkyně byly splněny všechny podmínky pro obnovu řízení, navrhla žalobkyně, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě především zdůraznil, že ve věci nebyly zjištěny důvody pro obnovu řízení. Pod- statou námitek, na jejichž základě žalob- kyně navrhovala obnovu řízení ve věci, bylo porušení ustanovení $ 3 odst. 2 správního řádu, podle nějž je správní or- gán mj. povinen dát účastníkům možnost vyjádřit se k podkladu rozhodnutí a uplat- nit své návrhy.
Správní orgán I stupně 363 522 podle názoru žalovaného této povinnosti dostál Podle ustanovení $ 32 odst 1 správního řádu je správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné pod- klady pro rozhodnutí; přitom není vázán jen návrhy účastníků. Žalovaný má za to, že Obvodní úřad městské části Praha 6 postupoval v souladu s tímto ustanove- ním: v průběhu řízení důsledně zjišťoval © skutečný stav věci a opatřoval si doklady pro rozhodnutí i bez náležité součinnosti účastníka řízení.
Proto žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Žalobkyně reagovala na žalobcovo vy- jádření v replice, v níž opětovně poukáza- la na porušení ustanovení $ 3 odst 2 správního řádu ze strany správního orgá- nu I. stupně. Správní orgán žalobkyni ne- vyzval, aby se seznámila s podklady pro rozhodnutí - na den 20. 9. 2000 ji totiž předvolal s úmyslem předat jí již vyhoto- vené rozhodnutí. Žalobkyně tak neměla možnost vyjádřit se ke zprávě dožádané- ho orgánu, navrhnout další důkazy ke svým tvrzením a přispět k odstranění nepřesnosti ohledně rozsahu skutečně poskytované péče.
Toto pochybení správ- ního orgánu nebylo zhojeno ani v odvola- cím řízení, a žalobkyně se tedy domnívá, že žaloba je důvodná. Ze správního spisu vyplynulo, že žalob- kyně podala žádost o poskytnutí sociální dávky - příspěvku při péči o osobu blíz- kou u Obvodního úřadu městské části Pra- ha 6 dne 26. 4. 2000. Aby správní orgán I. stupně zjistil splnění podmínek nezbyt- ných pro vyplácení příspěvku - tj. podmí- nek řádné, osobní a celodenní péče, obrá- til se na Okresní úřad Pardubice, který věc postoupil Magistrátu města Pardubic.
Ten ve své zprávě o provedeném sociálním šet- ření ze dne 23. 6. 2000 uvedl, že podle sdě- lení paní Pavlíny P., babičky manžela ža- 364 lobkyně, k ní žalobkyně dochází asi čtyři- krát do týdne, přičemž jí pomáhá s nákupy, doprovází ji při různých pochůzkách a vo- zí ji na chatu. S vařením paní P. nikdo z pří- buzných nepomáhá, neboť paní P. využívá pečovatelské služby, která jí denně dováží obědy. Magistrát města Pardubic dospěl k názoru, že ač se žalobkyně o paní P. ne- pochybně stará, nejsou zřejmě splněny všechny podmínky pro vyplácení příspěv- ku uvedené v $ 80 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
Žalobkyně byla předvolána k jednání na den 12. 7.2000 a 19. 7.2000; na jednání se však nedostavila. Dne 26. 7. 2000 byl s žalobkyní na Obvodním úřadu městské části Praha 6 sepsán protokol, v němž uvedla, že se o paní P. stará od pondělí do pátku v průměru šest hodin denně a 0 ví- kendech asi deset hodin denně; svým pod- pisem stvrdila, že byla seznámena s jeho obsahem a vyslovila souhlas s jeho textem. Dožádaný Magistrát města Pardubic pro- vedl další čtyři sociální šetření; při žádném z nich nebyla žalobkyně zastižena v bytě paní P., a dožádaný správní orgán tedy ve své zprávě ze dne 13.
9. 2000 dovodil, že žalobkyně nepečuje o paní P. celodenně a řádně. Žalobkyně byla předvolána na den 21.9.2000 k Obvodnímu úřadu měst- ské části Praha 6, aby byla seznámena s vý- sledkem sociálního šetření. Pokus o doru- čení předvolání byl neúspěšný; zásilka byla proto uložena na poště. Dne 25. 9. 2000 žalobkyně převzala rozhodnutí Ob- vodního úřadu městské části Praha 6 ze dne 20. 9. 2000, jímž jí nebyl přiznán přís- pěvek při péči o osobu blízkou. Proti tomuto rozhodnutí podala žalob- kyně v zákonné lhůtě odvolání, v němž poukazovala na porušení ustanovení $ 33 správního řádu ze strany správního orgá- nu, v jehož důsledku jí bylo znemožněno vyjádřit se k podkladu rozhodnutí a ke způsobům jeho zjištění a podat návrhy na doplnění dokazování.
Zdůraznila, že správ- ní orgán ji předvolal k jednání a poté - aniž vyčkal termínu jednání - vydal rozhodnutí ve věci. Tím podle žalobkyně porušil i usta- novení $ 3 odst. 2 a $ 4 správního řádu; je- ho rozhodnutí by proto mělo být zrušeno a věc vrácena k novému projednání. O odvolání žalobkyně rozhodl Magist- rát hlavního města Prahy dne 29. 11. 2000 tak, že výrok napadeného rozhodnutí po- tvrdil, přičemž změnil jeho odůvodnění. Konstatoval, že zásadním podkladem pro rozhodnutí správního orgánu L stupně bylo vyjádření žalobkyně do protokolu, jehož text žalobkyně stvrdila svým podpi- sem.
Po tomto vyjádření již tedy nebylo na místě provádět sociální šetření v místě bydliště osoby, o niž žalobkyně pečovala. Dne 19. 2. 2001 podala žalobkyně ná- vrch, jímž se domáhala obnovy řízení ve shora uvedené věci podle ustanovení $ 62 odst. 1 písm. c) správního řádu. Po- dle jejího názoru vyvodil správní orgán závěry ve věci z nesprávné formulace pro- tokolu, podle nějž žalobkyně pečovala o osobu blízkou průměrně šest hodin denně. Žalobkyně tím měla na mysli, že péče o osobu blízkou vyžaduje zhruba šest hodin denně přímého plnění úkonů, jakými jsou nákupy, úklid atp., nikoli že po zbývající čas se osobě blízké nedostá- vá péče.
Jelikož však před vydáním roz- hodnutí nebyla žalobkyně seznámena se všemi podklady ve spisu, nebylo jí umož- něno tuto formulační nepřesnost napra- vit, a proto navrhla, aby Magistrát hlavní- ho města Prahy jakožto správní orgán rozhodující ve věci v posledním stupni povolil obnovu řízení o příspěvku při pé- či o blízkou osobu. Rozhodnutím ze dne 26. 11. 2001 Ma- gistrát hlavního města Prahy vyslovil, že obnova řízení se nepovoluje, neboť není dán žádný z důvodů obnovy řízení podle správního řádu.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalob- kyně odvolání, v němž opětovně pouká- zala na argumenty obsažené ve svých předchozích podáních. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 26. 2. 2002 odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že Magistrát hlavní- ho města Prahy postupoval v souladu se zákonem, když nepovolil obnovu řízení, neboť ve věci nebyl naplněn ani jeden z důvodů obnovy řízení uvedených v ustanovení $ 62 odst. 1 písm. a) až e) správního řádu. Nejvyšší správní soud přezkoumal na- padené rozhodnutí a zamítl žalobu jako nedůvodnou.
Podle $ 62 odst. 1 písm. c) správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené rozhodnutím, které je v právní moci, na návrh účastníka řízení obnoví, jestliže byla nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi řízení od- ňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a ne- mohla-li náprava být zjednána v odvola- cím řízení. Uvedené ustanovení správní- ho řádu, na něž se žalobkyně odvolává, tedy pro obnovení řízení vyžaduje kumu- lativní splnění tří podmínek: nesprávný postup správního orgánu, v jehož důsled- ku byla účastníkovi řízení odňata mož- nost účastnit se řízení; způsobilost této procesní vady podstatně ovlivnit rozhod- nutí; a konečně nemožnost odstranit tuto vadu v odvolacím řízení.
Zásadní výtka, kterou žalobkyně vzná- ší proti postupu správního orgánu I. stup- ně v řízení o přiznání příspěvku při péči o blízkou osobu, spočívá v tom, že správ- 365 522 ní orgán vydal rozhodnutí, aniž žalobkyni umožnil seznámit se s výsledky dokazová- ní, vyjádřit se k nim a uplatnit případné návrhy na doplnění dokazování. Obvodní úřad městské části Praha 6 sice pochybil, když předvolal žalobkyni na den 21. 9. 2000 k jednání, na němž se měla seznámit s výsledky sociálního šetření, a poté vydal zamítavé rozhodnutí již dne 20.
9. 2000; soud se však musí zabývat také tím, zda ta- to vada řízení byla s to podstatně ovlivnit rozhodnutí o nepřiznání příspěvku při péči o blízkou osobu a zda ji nebylo mož- no odstranit již v odvolacím řízení. Obvodní úřad městské části Praha 6 vycházel při rozhodování o nároku žalob- kyně na přiznání příspěvku při péči o oso- bu blízkou jednak z vyjádření samotné ža- lobkyně coby účastníka řízení, jednak z informací poskytnutých dožádaným ot- gánem v místě bydliště osoby, o niž žalob- kyně pečovala.
Žalobkyně do protokolu uvedla, že o paní P., babičku svého manže- la, pečuje přes týden zhruba šest hodin denně a o víkendech deset hodin denně. Žalobkyně nebyla při žádném z pěti soci- álních šetření zastižena v místě bydliště paní P.; dožádaný orgán navíc zjistil, že pe- čovatelská služba každodenně dováží paní P. obědy. Obvodní úřad městské části Pra- ha 6 tak na základě uvedených skutečnos- tí správně dovodil, že ač se žalobkyně o pa- ní P. nepochybně stará, její péče zjevně nedosahuje míry nutné pro přiznání přís- pěvku při péči o blízkou osobu.
Případné vyjádření žalobkyně k podkladu rozhod- nutí by již nic nezměnilo na zjištěném skutkovém stavu. Vada řízení spočívající v tom, že žalobkyně nebyla seznámena s podklady pro rozhodnutí a nebylo jí umožněno se k nim vyjádřit, tedy nemo- hla podstatně ovlivnit rozhodnutí o nepři- znání příspěvku. Druhá z podmínek ob- novy řízení podle $ 62 odst. 1 písm. ©) správního řádu tak není splněna. 366 Žalobkyně poukázala na tuto vadu ří- zení ve svém odvolání proti rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha 6 o nepřiznání příspěvku při péči o osobu blízkou, a tuto tvrzenou vadu řízení tak přezkoumával odvolací správní orgán.
Ani třetí podmínka obnovy řízení podle $ 62 odst. 1 písm. c) správního řádu tedy není splněna: nemožnost zjednat nápravu v od- volacím řízení je totiž třeba chápat jako nemožnost v objektivním smyslu. Není podstatné, zda byla v odvolacím řízení ná- prava skutečně zjednána; rozhodující je to, zda důvod, pro nějž se účastník řízení domáhá obnovy řízení, bylo či nebylo možno uplatnit již v odvolacím řízení. V dané věci žalobkyně mohla použít argu- mentů, jimiž byl odůvodněn její návrh na obnovu řízení, již v odvolání proti zamíta- vému rozhodnutí Obvodního úřadu měst- ské části Praha 6, a také tak učinila.
Odvo- lací orgán však poté, co zvážil argumenty žalobkyně, shledal odvolání nedůvodným a zamítavé rozhodnutí potvrdil. Smyslem institutu obnovy řízení po- dle $ 62 odst. 1 písm. ©) správního řádu je nové projednání věci za situace, kdy účastník řízení až po uplynutí Ihůty pro podání odvolání nebo až po proběhnuv- ším odvolacím řízení - případně poté, co nabylo právní moci správní rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné - zjistí, že procesní pochybení správního orgánu mohlo vést k vydání rozhodnutí v jeho neprospěch.
Pokud již odvolací orgán o takovém procesním pochybení rozhodoval na základě odvolání účastníka řízení a shledal toto pochybení nevý- znamným pro meritorní rozhodnutí, ob- nova řízení není možná. Žalovaný tedy nepochybil, když potvrdil rozhodnutí Ma- gistrátu hlavního města Prahy o nepovo- lení obnovy řízení. (Šk) 523 Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí Důchodové pojištění: dokazování k $ 67b odst. 12 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 260/2001 Sb. k $ 76 a $ 109 odst. 3 soudního řádu správního vu I.
Nejvyšší správní soud není vázán důvody kasační stížnosti podle $ 109 odst. 3 s. ř. s., je-li rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný. Ta- kový je i rozsudek zamítající žalobu na základě nedůvodnosti v žalobě uplatněných námitek a nepřihlížející přitom ke skutečnosti, že samo správní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost spočí- vající ve vnitřní rozpornosti výroku a ve vzájemné rozpornosti výroku a odůvodnění. Takové rozhodnutí měl krajský soud zrušit bez ohledu na žalobní námitky (6 76 s.
ř. s.).
II. Případné porušení práva žalobce nahlédnout do své zdravotní doku- mentace ($ 67b odst. 12 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu) není po- rušením zásady rovnosti účastníků řízení o dávce podmíněné nepříznivým zdravotním stavem.
Ing. Jitka M. v S. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o příspěvek při péči