Soud nemůže v rámci řízení o přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán nevyhověl žádosti o přiznání výsluhového příspěvku, přezkoumat důvod skončení služebního poměru vojáka z povolání, neboť je vázán ($ 75 odst. 2 s. ř. s.) vydaným rozkazem, a to pokud jde o propuštění žalobce ze služebního poměru vojáka z povolání ke dni 31. 7. 1990, i pokud jde o důvod jeho propuštění podle čl. IV odst. 2 zákona č. 74/1990 Sb., tedy proto, že od- míti složit vojenskou přísahu. Proti rozkazu ministra národní obrany ze dne 29. 6. 1990 o propuštění ža- lobce ze služebního poměru vojáka z povolání ke dni 31.7. 1990 nebyl oprav- ný prostředek přípustný, neboť jej zákon č. 76/1959 Sb., o některých služeb- ních poměrech vojáků, ve znění tehdy účinném, ani jiný právní předpis nepřipouštěl. Správní soudnictví se stalo součástí právního řádu až změnou občanského soudního řádu zákonem č. 519/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992.
V žalobě proti rozhodnutí žalované- ho o nepřiznání výsluhového příspěvku nyní žalobce tvrdí, že přísahu podle zák. č. 74/1990 Sb., v jejím znění od 23. 4. 1990, vykonal. O tom předkládá fotoko- pii této vojenské přísahy podepsané jím 7.5. 1990. Z obsahu spisu nevyplývá, jakým způsobem byli vojáci povinni vy- konat přísahu podle $ 2 odst. 2 zák. č. 76/1959 Sb., ve znění zák. č. 74/1990 Sb., 159 778 ani zda vojenská přísaha žalobcem pode- psaná dne 7. 5. 1990 se dostala do dispo- zice příslušných nadřízených orgánů.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ža- lobce pouze uvedl, že pro posuzování nároku na příspěvek za službu (výsluho- vý příspěvek) žalobce není rozhodnou skutečností jeho odmítnutí složit vojen- skou přísahu podle textu platného po určitou dobu, ale ta skutečnost, že podle výpisu z rozkazu Ministra obrany ČSFR č. 0309 ze dne 29. 6. 1990 byl propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání podle článku IV odst. 2 zák. č. 74/1990 Sb., protože odmítl složit vojenskou přísahu. Podle žalovaného žalobci zanikl služební poměr vojáka z povolání dnem 31.
7. 1990 propuštěním z tohoto poměru, protože podle článku IV odst. 2 zák. č. 74/1990 Sb. odmítl složit vojenskou přísahu. Žalobce nemá námitky proti tomu, že jeho služební poměr vojáka z povolání skončil dnem 31. 7. 1990, avšak nesou- hlasí s důvodem jeho ukončení a v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného o nevyhovění jeho žádosti o přiznání vý- sluhového příspěvku žádá, aby soud ten- to důvod přezkoumal. Takto by soud mo- hl postupovat jen při splnění podmínek stanovených v $ 75 odst. 2 s.
ř. s., tedy po- kud by jím sám nebyl vázán. O takový případ zde však nejde. Žalobce byl pro- puštěn ze služebního poměru vojáka z povolání 31. 7. 1990 podle článku IV odst. 2 zák. č. 74/1990 Sb., protože odmítl složit vojenskou přísahu, rozkazem Mi- nistra národní obrany ČSFR (ve věcech personálních) č. 0309 ze dne 29. 6. 1990. Žalobce tvrdí, že v rozkazu nebyl poučen o možnosti podání opravného prostřed- ku proti němu. O jeho tvrzení soud ne- pochybuje, neboť sám má za to, že proti citovanému rozkazu vzhledem k době je- ho vydání opravný prostředek ani nebyl přípustný, neboť jej zák. č. 76/1959 Sb. 160 ani zák. č. 74/1990 Sb. nepřipouštěly a možnost podání opravného prostřed- ku proti němu nevyplývala ani z jiných právních předpisů.
Správní soudnictví se stalo součástí občanského soudního řádu až jeho změnou zákonem č. 519/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992. Jestliže tedy v době vydání citovaného rozkazu nebyl proti němu přípustný opravný prostře- dek, nelze jeho zákonnost přezkoumat k žalobní námitce žalobce v tomto říze- ní, neboť je jím soud vázán, pokud jde o otázku propuštění žalobce ze služební- ho poměru vojáka z povolání ke dni 31.7. 1990, i pokud jde o důvod tohoto pro- puštění podle článku IV odst. 2 zák. č. 74/1990 Sb., protože žalobce odmítl složit vojenskou přísahu.
Tvrzení žalobce o tom, že ke skončení jeho služebního poměru došlo na jeho žádost dnem 31. 7. 1990 z důvodu nástu- pu do nového zaměstnání, tedy z důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu $ 26 odst. 2 písm. d) zák. č. 76/1959 Sb., ve znění v té době účinném, nemá oporu v předložených listinách. Soud vychází především z výše již zmiňovaného zázna- mu o kádrovém pohovoru s žalobcem dne 20. 6. 1990, který byl veden dle směrnic náčelníka personální správy FMNO čj. 63143-D-38 z důvodu zpraco- vání návrhu na propuštění se závěrem, že žalobce bude propuštěn ze služební- ho poměru vojáka z povolání z důvodu, že odmítl složit vojenskou přísahu podle článku IV odst. 2 zák. č. 74/1990 Sb. To- ho si byl žalobce vědom, neboť ještě dne 20.
6. 1900 prohlásil, že nové znění vo- jenské přísahy odmítá podepsat z důvo- du neztotožnění se s činnou službou vo- jáka z povolání. Při pohovoru vůbec nenamítal, že by přísahu dne 7. 5. 1990 vykonal, pouze požádal o zrušení třímě- síční ochranné lhůty vzhledem k nástu- pu do civilního zaměstnání a žádal pro- — —— —— u n 2 O pustit v termínu 31. 7. 1990. V tomto směru mu bylo vyhověno, a došlo tak oboustrannou dohodou ke stanovení kratší lhůty než stanovené v $ 26 odst. 6 zák. č. 76/1959 Sb., ve znění účinném v té době.
Dle tohoto ustanovení voják z povo- lání, který má být propuštěn ze služební- ho poměru, musí být o propuštění vyro- zuměn nejméně 3 měsíce předem, není-li oboustrannou dohodou stanoveno jinak. V tomto případě bylo oboustrannou do- hodou stanoveno jinak, a to jen lhůta, ke které měl být žalobce ze služebního po- měru propuštěn. Soud při této příležitosti jen opakuje, že nemá důvodu o obsahu a správnosti záznamu o kádrovém poho- voru se žalobcem ze dne 20. 6. 1990 po- chybovat, poněvadž žádný z účastníků je- ho obsah a správnost nenapadl.
Žalobce byl ve služebním poměru vo- jáka z povolání, Podle $ 25 zák. č. 76/1959 Sb., účinného v době skončení služebního poměru žalobce, služební poměr vojáka z povolání zaniká propuštěním z tohoto služebního poměru, odnětím nebo ztrá- tou vojenské hodnosti, propuštěním z vojska ($ 22 branného zákona) a úmr- tím. Pokud by mělo dojít k zániku slu- žebního poměru z jiných důvodů, v zá- koně č. 76/1959 Sb. neuvedených, musel by to rovněž stanovit (zvláštní) zákon. K takovému případu došlo vydáním zák. č. 74/1990 Sb., účinného od 14.
3. 1990. Tento zákon v článku IV odst. 2 stanoví, že odmítne-li voják složit vojenskou pří- sahu podle tohoto zákona, bude propuš- těn ministrem národní obrany ze služeb- ního poměru. Tento zákon podle názoru soudu rozšiřuje důvody propuštění ze služebního poměru uvedené v $ 26 odst. 1 a 2 zák. č. 76/1959 Sb. Zákonodár- ce tak učinil v souvislosti s tím, že ltímtéž zákonem č. 74/1990 Sb. článkem I bo- dem 1 změnil $ 2 odst. 2 zák. č. 76/1959 Sb., tudíž změnil znění vojenské přísahy v tomto ustanovení uvedené (a výše cito- vané), a ve svém článku IV odst. 2 stano- vil postup velitelů i vojáků při vykonání přísahy a stanovil i, jaký bude důsledek toho, odmítne-li voják složit vojenskou přísahu podle tohoto zákona.
Zákonodár- ce tak učinil v důsledku politických změn. Důvod propuštění žalobce ze služební- ho poměru vojáka z povolání tedy vyplý- val ze zák. č. 74/1990 Sb., jeho článku IV odst.
2. Důvod propuštění vojáka ze slu- žebního poměru je v tomto zákoně zcela jasně vyjádřen. Nemá proto oporu tvrzení žalobce, že mohl být propuštěn ze služeb- ního poměru jen podle zák. č. 76/1959 Sb., tedy z důvodů propuštění ze služebního poměru tam uvedených v $ 26 odst, 1 nebo odst.
2. Zákon č. 74/1990 Sb. však neobsahuje žádné ustanovení o tom, zda vojákovi propuštěnému ze služebního poměru podle tohoto zákona přísluší příspěvek za službu podle $ 33 v té době účinného zák. č. 76/1959 Sb. Podle obsa- hu spisu správního orgánu I. stupně ža- lobce požádal o přiznání výsluhového příspěvku písemností ze dne 29. 1. 2001, došlou Vojenskému úřadu sociálního za- bezpečení dne 31. 1. 2001. Žádost uplatnil podle $ 132 odst. 1 zák. č. 221/1999 Sb. V žádosti uvedl, že bez podepsání přísa- hy nebylo lze konat vojenskou činnou službu a v daném případě z jeho strany šlo o služební nezpůsobilost ve smyslu $ 26 odst. 2 písm. e) zák. č. 76/1959 Sb. Zák.
č. 221/1999 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. 12. 1999 (jeho $ 168). Protože žalobcův služební poměr za- nikl ke dni 31. 7. 1990, nelze nárok žalob- ce na výsluhový příspěvek posoudit po- dle zák. č. 221/1999 Sb., ale podle v době skončení jeho služebního poměru účin- ného zák. č. 76/1959 Sb. Tento zákon účinný ke dni zániku služebního poměru žalobce stanovil důvody propuštění ze 161 779 služebního poměru v $ 26 odst. 1 a odst.
2. V$33 odst. 1 pak stanovil, že příspěvek za službu (dále jen příspěvek) náleží vojá- kům z povolání propuštěným ze služební- ho poměru podle $ 26 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) až e), kteří konali službu v ozbro- jených silách po dobu nejméně 20 roků a při propuštění dosáhli věku alespoň 40 let. V 6 26 odst. 1 ani v odst. 2 písm. a) až e) není uveden důvod propuštění ze služebního poměru nesložení vojenské přísahy. Důvod propuštění ze služebního poměru - nesložení vojenské přísahy podle zák. č. 74/1990 Sb. nelze podřadit pod žád- ný důvod uvedený v $ 26 odst. 1 ani odst. 2 citovaného zákona.
Pokud žalobce v žádosti o přiznání výsluhového příspěv- ku poukázal na $ 26 odst. 2 písm. e) zák. č. 76/1959 Sb., tedy podle něhož ze služeb- ního poměru vojáka z povolání lze pro- pustit vojáka pro služební nezpůsobilost, pod niž zařadil nesložení vojenské přísa- hy, pak k tomu soud uvádí, že toto ustano- vení nebylo součástí zák. č. 76/1959 Sb., v jeho znění ke dni skončení služebního poměru žalobce, ale bylo do tohoto záko- na vloženo až zák. č. 228/1991 Sb., který nabyl účinnosti 24. 6. 1991.
Příspěvek za službu, výsluhový přís- pěvek, mají sociální a motivační charak- ter, garantují se jimi sociální jistoty vojá- ků z povolání vzhledem k psychické a fyzické náročnosti vojenské služby, po- tenciálnímu ohrožení života při přípra- vě na bojovou činnost, vykonávání služ- by v místě podle potřeby ozbrojených sil. V neposlední řadě tyto dávky kom- penzují omezení některých hospodář- ských a v současné době i politických práv. Přechod vojáků z povolání do ob- čanského života je velmi problematický, zejména z hlediska jejich začlenění do občanského a zejména pracovního živo- ta.
Výsluhový příspěvek má tento pře- chod usnadnit. Nárok na něj mají všichni vojáci z povolání, kteří splňují zákonem stanovené podmínky, bez ohledu na je- jich konkrétní sociální situaci (nález Ústavního soudu III. ÚS 189/95)". Pro- tože žalobce v době skončení jeho slu- žebního poměru nesplňoval zákonem stanovené podmínky pro přiznání přís- pěvku - výsluhového příspěvku, nepo- chybily správní orgány, když jeho žádos- ti o přiznání výsluhového příspěvku nevyhověly, 779 Služební poměr vojáka z povolání: výsluhový příspěvek a odchodné k $ 19 a $ 143 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 254/2002 Sb. a po této novele Vojáku, který byl propuštěn ze služebního poměru rozhodnutím podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném před nove- lou provedenou zákonem č. 254/2002 Sb., avšak jehož služební poměr zanikl až po nabytí účinnosti této novely, náležejí výsluhové náležitosti podle záko- na č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 254/2002 Sb. » Uveřejněno jako č. 138/1996 Sb. ÚS.
162
MUDr. Josef Č. proti Ministerstvu obrany o výsluhový příspěvek.