votnických zařízeních, ve znění zákonů č. 191/1993 Sb. a č. 320/2002 Sb.*) Spoluvlastník budovy, v níž je provozováno nestátní zdravotnické zaří- zení, není podle $ 14 odst. 1 správního řádu toliko z titulu svého spoluvlast- nického práva účastníkem řízení o uložení pokuty za nesplnění povinnosti uložené provozovateli takového zařízení jako jinému spoluvlastníku budo- vy ustanovením $ 5 odst. 2 písm. £) zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, tj. povinnosti uzavřít smlouvu o podílu na zajišťování pohotovostní lékárenské služby; není jím ani podle $ 14 odst. 2 správního řádu, neboť zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, mu takové postavení nepřiznává.
Žalobci považují napadené rozhod- nutí ministerstva za nezákonné, neboť jím byl potvrzen nesprávný procesní postup správního orgánu nižšího stup- ně; ve správním řízení o uložení pokuty žalobkyni byla odňata možnost účasti žalobci, jehož práva spoluvlastníka ne- movitosti mohla být rozhodnutím dotče- na. Správní orgán v prvním stupni tak porušil $ 14 správního řádu. Žaloba není důvodná. Podle ustanovení $ 14 odst. 1 záko- na ČNR č. 160/1992 Sb. může orgán pří- slušný k registraci uložit provozovateli pokutu za porušení povinností vyplýva- jících z tohoto zákona.
Provozovatelkou lékárny, tzn. osobou oprávněnou vyko- návat podnikatelskou činnost na zákla- dě registrace vydané Okresním úřadem v Pelhřimově, je výlučně paní PharmDr. Jitka K. V předmětném řízení, které bylo vedeno, byla uložena pokuta nestátnímu zdravotnickému zařízení, jehož provo- zovatelem je PharmDr. Jitka K., a nikoli žalobci - Zdeňku K. V řízení o uložení pokuty se jednalo pouze o sankci pro nesplnění povinnosti nestátního zdra- votnického zařízení ($ 5 cit. zákona), a nikoli o zásah do vlastnického práva žalobce k objektu lékárny, a to zejmé- na v situaci, kdy byl tento objekt do vlastnictví manželů K.
převeden přímo s podmínkou, že bude užíván k poskyto- vání tohoto druhu zdravotní péče. Podle $ 14 odst. 1 spr. ř. je účastní- kem řízení ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnos- tech má být v řízení jednáno nebo jehož práva, právem chráněné zájmy nebo po- vinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny; účastníkem řízení je i ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak.
V da- ném případě správní orgán o právech ani povinnostech žalobce Zdeňka K. ne- jednal; žalobce tedy z tohoto titulu nebyl účastníkem řízení, nicméně ani v průbě- hu řízení o uložení pokuty žalobce neu- platnil tvrzení, že je účastníkem řízení, 55 436 a proto ani správní orgán, který řízení vedl, se otázkou jeho účastenství nemohl zabývat, resp. rozhodovat o tom, zda je či není účastníkem řízení, a jako s takovým s ním i v řízení samém jednat. Tvrzení svědčící jeho účastenství v řízení uvedl žalobce poprvé ažv návrhu na povole- ní obnovy řízení; od tohoto okamžiku s ním jako s účastníkem řízení správní orgán jednal.
Obnova řízení je mimořádným oprav- ným prostředkem směřujícím proti pra- vomocným rozhodnutím. Obnovu řízení lze povolit pouze na základě taxativně stanovených podmínek uvedených v $ 62 odst. 1 spr. ř. Jednou ze zákonných pod- mínek je skutečnost, že nesprávným po- stupem správního orgánu byla účastníkovi řízení odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnu- tí a nemohla-li náprava být zjednána v od- volacím řízení [$ 62 odst. 1 písm. ©) spr. ř.]. Žalobce nesprávně dovozuje své po- stavení účastníka řízení již ze samotné existence spoluvlastnického práva k ob- jektu, v němž je činnost nestátního zdra- votnického zařízení poskytována.
Tím ale není podle $ 14 odst. 1 spr. ř. zalo- ženo jeho účastenství v řízení o uložení pokuty za nesplnění zákonné povinnosti uložené provozovatelce takového zaříze- ní, tj. povinnosti uzavřít smlouvu o podí- lení se na zajišťování pohotovostní léká- renské služby tak, jak stanoví $ 5 odst. 2 písm. £f zákona ČNR č. 160/1992 Sb. Podle ustanovení $ 14 odst. 2 spr. ř. je účastníkem řízení i ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přizná- vá. Ze zákona ČNR č. 160/1992 Sb., podle kterého byla pokuta uložena, ani jiného zákona takovému postavení žalobce nic nesvědčí.
Povinnosti uložené provozo- vatelce nestátního zdravotnického za- řízení jsou povinnostmi, které výlučně 56 souvisejí s její podnikatelskou činností, k níž zákon nevyžaduje zvláštní souhlas jiné osoby. Podle ustanovení $ 146 ob- čanského zákoníku může jeden z man- želů použít majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část l- podnikání se souhlasem druhého manžela, přičemž takový souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku patřícího do společné- ho jmění manželů a k dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již takového souhlasu není třeba.
Vyslovil-li žalobce souhlas s použitím nemovitosti ve společném jmění manželů k podni- katelským účelům manželky, nemůže namítat porušování svých vlastnických práv k této nemovitosti v okamžiku, kdy je manželce ukládána sankce v souvislos- ti s nesplněním povinností souvisejících s její podnikatelskou činností. Předmětem přezkumné činnosti soudu v této věci je, jak výše uvedeno, rozhod- nutí žalovaného Ministerstva zdravotnic- tví ze dne 21. 3.2002. Soud přezkoumáva- jící toto rozhodnutí proto posuzoval jen to, zda v době jeho vydání ($ 75 odst. 1 s.
ř. s.) byly splněny podmínky stanove- né zákonem (správním řádem) pró po- volení obnovy řízení či nikoliv. Žádné jiné skutečnosti nemohl soud v tomto řízení přezkoumávat - tedy ani ne ty, které uvádějí žalobci ve svém vyjádření ze dne 8. 9. 2004, neboť ty se vztahují k podstatě věci samé, totiž zda žalobkyni mohla být uložena pokuta či nikoliv. Vzhledem k tomu, že při přezkoumá- vání napadeného rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správ- ního orgánu ($ 75 odst. 1 s.
ř. s.), nebrá- nilo soudu v rozhodnutí v této věci ani to, že po jeho vydání Krajský soud v Br- ně zrušil rozhodnutí ve věci samé, totiž o uložení pokuty žalobkyni. Soud přezkoumal napadené rozhod- nutí, jakož i řízení, které mu předcháze- lo, a dospěl k závěru, že žalovaný správ- ně posoudil stav věci a nepochybil, zamítli odvolání proti rozhodnutí, jímž nebyla obnova řízení pro nedostatek důvodů povolena. Proto soud žalobu po- dle $ 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. (aty)
Zdeněk K. a PharmDr. Jitka K. v P. proti Ministerstvu zdravotnictví o obnovu