I. Vymezení skutku, pro který je řízení podle správního řádu zahájeno, musí být konkrétní, stejně tak jako musí být z oznámení © zahájení řízení podle $ 18 odst. 3 správního řádu zřejmé, co bude jeho předmětem á © čem bude v řízení rozhodováno; v sankčním řízení je potom vhodné uvést, jaký postih za dané jednání hrozí. Takovou specifikaci nelze považovat za před- časné konstatování odpovědnosti, která je teprve v řízení zkoumána. II. Uložila-li Česká inspekce životního prostředí žalobci, který realizuje stavbu skládky, pokutu za porušení $ 3 odst. 4 zákona č. 125/1997 Sb., o od- padech, nelze akceptovat žalobcovo tvrzení, že odpad, za který je pokuta ukládána, byl na stavbě zanechán třetími osobami bez jeho vědomí a že na- opak žalobce jej likviduje zákonným způsobem, jestliže z místního šetření a „ceníku uloženého odpadu“, podle kterého žalobce odpad vykupoval, je zřejmé, že tento odpad byl skutečně přijímán, a ze zjištěných stop po pále- ní nelze vyloučit odstraňování odpadů nežádoucím způsobem.
I. Vymezení skutku, pro který je řízení podle správního řádu zahájeno, musí být konkrétní, stejně tak jako musí být z oznámení © zahájení řízení podle $ 18 odst. 3 správního řádu zřejmé, co bude jeho předmětem á © čem bude v řízení rozhodováno; v sankčním řízení je potom vhodné uvést, jaký postih za dané jednání hrozí. Takovou specifikaci nelze považovat za před- časné konstatování odpovědnosti, která je teprve v řízení zkoumána. II. Uložila-li Česká inspekce životního prostředí žalobci, který realizuje stavbu skládky, pokutu za porušení $ 3 odst. 4 zákona č. 125/1997 Sb., o od- padech, nelze akceptovat žalobcovo tvrzení, že odpad, za který je pokuta ukládána, byl na stavbě zanechán třetími osobami bez jeho vědomí a že na- opak žalobce jej likviduje zákonným způsobem, jestliže z místního šetření a „ceníku uloženého odpadu“, podle kterého žalobce odpad vykupoval, je zřejmé, že tento odpad byl skutečně přijímán, a ze zjištěných stop po pále- ní nelze vyloučit odstraňování odpadů nežádoucím způsobem.
Pokuta byla uložena podle $ 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 125/1997 Sb., o odpa- dech, avšak skutečnost, že v průběhu ří- zení byl tento zákon zrušen zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (v rozhodné části účinným od 1. 1. 2002), nemá pro rozhodnutí o žalobě význam, neboť po- dle přechodných ustanovení tohoto zá- kona ($ 83 odst. 9) se řízení o pokutách zahájená před jeho účinností dokončí podle dosavadních právních předpisů. Pokutu podle $ 39 odst. 2 písm. a) zá- kona o odpadech bylo možno uložit buď za nakládání s nebezpečným odpadem jako s odpadem ostatním, nebo za úpra- vu, využívání nebo zneškodňování odpa- 736 dů v zařízeních, která k tomu nejsou ur- čena. Česká inspekce životního prostře- dí ji v daném případě uložila za jednání odpovídající druhé možnosti naplnění skutkové podstaty daného deliktu, tedy za porušení povinností stanovených v $ 3 odst. 4 zákona o odpadech, a žalovaný tu- to právní kvalifikaci žalobcova jednání zachoval. K průběhu řízení ze správního spisu vyplynulo, že dne 19. 10. 2001 provedla Česká inspekce životního prostředí - ob- lastní inspektorát Hradec Králové neo- hlášenou revizi a místní šetření v lokalitě stavby skládky odpadů skupiny II - pro ostatní odpad katastrálních území B. a M. Revize byla provedena v souladu s $ 24 a $ 28 zákona o odpadech a byla zahájena až po příjezdu žalobcova statu- tárního zástupce. Při místním šetření by- lo zjištěno, že na danou lokalitu jsou při- jímány materiály včetně odpadů, které dle žalobcova sdělení budou použity pro stavbu skládky. Jednalo se jak o sta- vební odpady (cihly, beton, zemina), tak i o směsný odpad spíše charakteru ko- munálního (papírové obaly, PET láhve, zbytky podlahových krytin). Rovněž byly při revizi zjištěny zbytky po pálení odpa- du. Zjištěný stav byl fotograficky zdoku- mentován a o revizi sepsán protokol, ve kterém byl žalobce vyzván k předložení rozhodnutí, na jehož základě jsou na lo- kalitu přijímány odpady. Ve stanovené lhůtě žalobce doložil stavební povolení vydané Magistrátem města Pardubice, odborem stavebního úřadu dne 12. 2. 1998 a své vyjádření, ve kterém konsta- tuje, že na základě uvedeného stavební- ho povolení realizuje v dané lokalitě stavbu řízené skládky skupiny II - pro ostatní odpad. Přijímaný materiál, který má charakter odpadu, zde není skládko- ván, ale připravován jako stavební mate- riál pro příslušné stavební objekty. Po provedeném správním řízení vydala dne 20. 12. 2001 Česká inspekce životního prostředí - oblastní inspektorát Hradec Králové rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000 Kč za po- rušení $ 3 odst. 4 zákona o odpadech. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že na lokalitu skládky, která je dosud ve vý- stavbě, jsou ukládány odpady, které není povoleno na daném území skladovat, zneškodňovat ani upravovat. Proti tomu- to rozhodnutí podal žalobce včas odvo- lání, ve kterém argumentoval obdobně jako v podané žalobě. Ministerstvo život- ního prostředí jako odvolací orgán roz- hodnutím ze dne 12. 4. 2002 žalobcovu odvolání částečně vyhovělo a změnilo rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že uloženou pokutu snížilo na část- ku 40 000 Kč. Snížení uložené pokuty odůvodnil odvolací orgán tak, že návoz odpadu na stavbu a jeho skladování byl v podstatě legalizován stanoviskem Okres- ního úřadu v Pardubicích ze dne 11. 12. 1998. Tímto stanoviskem v souladu s $ 26 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech okresní úřad souhlasí s přijímáním od- padů, které budou plnit vyluhovatelnost na limit I/II podle tabulky č. 2 přílohy č. 4 vyhlášky Ministerstva životního pro- středí č. 338/1997 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Druh, původ a množ- ství přijímaných odpadů mělo být zazna- menáváno v deníku, jehož součástí měly být doklady vystavené akreditovanou la- boratoří a prokazující vyluhovatelnost použitých odpadů do limitní hodnoty VII, včetně protokolů o odběru vzorků odpadů. Žalobce však na danou lokalitu přijímal nejen odpady, které byly v sou- ladu s uvedeným stanoviskem okresního úřadu a které měly být použity na stavbu skládky, ale též odpady, jejichž využití ke stavbě je vyloučeno (směsný odpad cha- rakteru komunálního). Navíc stopy po pálení zjištěné při revizi nasvědčují to- mu, že odpad, který nebylo možné vyu- žít při stavbě skládky, žalobce odstraňo- val nežádoucím způsobem. Při zahájení správního řízení nelze spatřovat porušení zákona v tom, že v úkonu správního orgánu, jímž bylo za- hájeno řízení, není vymezena jeho kom- petence. Ustanovení $ 18 správního řá- du (užitého na základě $ 42 zákona o odpadech) takovou náležitost neuklá- dá, stejně jako neukládá jiné náležitosti. Obecně je však třeba vycházet ze základ- ních pravidel správního řízení ($ 3 odst. 2 správního řádu), tedy požadavku na ob- dobné náležitosti, jako má mít návrh účastníka na zahájení řízení v řízení ná- vrhovém. Musí tedy být z oznámení patr- no, kdo je činí a které věci se týká, neboť jen tak je zaručeno právo účastníka se v daném řízení účinně hájit. Žalobcova námitka proti náležitostem oznámení o zahájení řízení je poněkud rozporná, neboť žalovanému jednak vytýká nedo- statečné vymezení skutkových okolnos- tí, vedoucí až k nevědomosti o předmětu řízení, a na druhé straně konstatování porušení zákona, které by mělo být v ří- zení teprve prokazováno. V oznámení o zahájení řízení ze dne 28. 11. 2003 je ovšem uvedeno, že podkladem pro za- hájení řízení jsou zjištění revize ze dne 19. 10. 2001, a je popsáno i jednání, V němž je shledáváno porušení zákona. O nevědomosti žalobce o předmětu říze- ní a z toho vyplývající újmě na možnosti se v řízení účinně hájit nelze tedy vůbec hovořit. Ani pokud jde o konstatování porušení zákona, nelze žalobci přisvěd- čit v tom, že jde o nepokryté předvídání bůdoucího rozhodnutí. Vymezení skut- ku, pro který je řízení zahájeno, musí být konkrétní, stejně tak jako musí být z oznámení o zahájení řízení zřejmé, co bude jeho předmětem a o čem bude v ří- zení rozhodováno; v sankčním řízení 737 297 pak i to, jaký postih za dané jednání hro- zí. Žalobci tedy bylo zřejmé, o čem se bu- de vést řízení a o čem se v něm bude roz- hodovat, a byla mu dána možnost se k tomu vyjádřit a uplatnit svá práva. Žalobcově výtce, že z rozhodnutí správ- ního orgánu I. stupně není jasné, za jaké jednání je žalobci ukládána pokuta, Nej- vyšší správní soud nemohl přisvědčit. Z rozhodnutí orgánu I. stupně je zcela zřejmé, za jaké jednání byl žalobce sank- cionován. Žalobci je uvedeným rozhod- nutím vytýkáno porušení $ 3 odst. 4 zá- kona o odpadech, které stanoví, že odpady lze podle tohoto zákona upravo- vat, využívat nebo zneškodňovat pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených, ve smyslu tohoto zákona nebo za podmínek stanovených zvláštními předpisy. Při této činnosti nesmí být ohrožováno nebo poškozováno životní prostředí a nesmí být překročeny limity znečištění stanovené zvláštními předpi- sy. Správní orgány obou stupňů posou- dily žalobcovo jednání jako porušení zmíněného ustanovení, jelikož žalobce nejen přijímal na stavbu skládky odpady, které nebyl oprávněn přijímat, ale také bylo zjištěno, že tyto odpady zneškodňo- val nežádoucím způsobem. Co se týče žalobcovy námitky, že komunální odpad na dané lokalitě neoprávněně zanechaly třetí osoby bez jeho vědomí a že naopak žalobce tento neoprávněně zanechaný odpad likvidoval zákonným způsobem, nemůže taková námitka obstát, neboť z „ceníku uloženého odpadu“, který ža- lobce vydal a podle kterého odpad vyku- poval, je zřejmé, že na stavbu skládky byly přijímány - kromě materiálu povo- leného v rámci výstavby skládky - také následující druhy odpadů: stavební suť částečně znečištěná, dřevo, lepenka, sta- vební suť znečištěná komunálním od- padem, asfaltový koberec. Závěr, že ža- lobce tyto odpady skutečně vykupuje, potvrzuje místní šetření, při kterém bylo zjištěno velké množství komunálního odpadu smíchaného se stavební sutí a další nepovolený odpad. Navíc je areál stavby skládky oplocen a žalobce měl povinnost zajistit, aby třetí osoby ne- mohly odpad v areálu zanechávat. Žalob- covo tvrzení, že nežádoucí odpad odklí- zel zákonným způsobem, se nezakládá na pravdě, neboť je nijak nedoložil; nao- pak zjištěné stopy po pálení nasvědčují odstraňování odpadů nežádoucím způ- sobem. (oš)
Společnost s ručením omezeným S. v P. proti Ministerstvu životního prostředí
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Pokuta byla uložena podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, když skutečnost, že v průběhu řízení byl tento zákon zrušen zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (v rozhodné části účinným od 1. 1. 2002), nemá pro rozhodnutí o žalobě význam, neboť podle přechodných ustanovení tohoto zákona (§ 83 odst. 9) se řízení o pokutách zahájená před jeho účinností dokončí podle dosavadních právních předpisů.
Pokutu podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech bylo možno uložit buď za nakládání s nebezpečným odpadem jako s odpadem ostatním, nebo za úpravu, využívání nebo zneškodňování odpadů v zařízeních, která k tomu nejsou určena. Česká inspekce životního prostředí ji v daném případě uložila za jednání odpovídající druhé možnosti naplnění skutkové podstaty daného deliktu, tedy za porušení povinností stanovených v § 3 odst. 4 zákona o odpadech a žalovaný tuto právní kvalifikaci jednání žalobce zachoval.
K průběhu řízení ze správního spisu vyplynulo, že dne 19. 10. 2001 byla Českou inspekcí životního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové provedena neohlášená revize a místní šetření v lokalitě stavby skládky odpadů skupiny II. - pro ostatní odpad k. ú. B. a M. Revize byla provedena v souladu s § 24 a 28 zákona o odpadech a byla zahájena až po příjezdu statutárního zástupce žalobce. Při místním šetření bylo zjištěno, že na danou lokalitu jsou přijímány materiály včetně odpadů, které dle sdělení žalobce budou použity pro stavbu skládky. Jednalo se jak o stavební odpady (cihly, beton, zemina), tak i o směsný odpad spíše charakteru komunálního (papírové obaly, PET láhve, zbytky podlahových krytin). Rovněž byly při revizi zjištěny zbytky po pálení odpadu. Zjištěný stav byl fotograficky zdokumentován a o revizi sepsán protokol, ve kterém byl žalobce vyzván k předložení rozhodnutí na jehož základě jsou na lokalitu přijímány odpady. Ve stanovené lhůtě žalobce doložil stavební povolení vydané Magistrátem města Pardubice, odborem stavebního úřadu dne 12. 2. 1998, č. j. T 217/97/HI a své vyjádření ve kterém konstatuje, že na základě uvedeného stavebního povolení realizuje v dané lokalitě stavbu řízené skládky skupiny II. – pro ostatní odpad. Přijímaný materiál, který má charakter odpadu zde není skládkován, ale připravován jako stavební materiál pro příslušné stavební objekty. Po provedeném správním řízení vydala dne 20. 12. 2001 Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové rozhodnutí č.j. 5/OH/8433/01-Sa/533, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000 Kč za porušení § 3 odst. 4 zákona o odpadech. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že na lokalitu skládky, která je dosud ve výstavbě jsou ukládány odpady, které není povoleno na daném území skladovat, zneškodňovat ani upravovat. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas odvolání, ve kterém argumentoval obdobně jako v podané žalobě. Ministerstvo životního prostředí jako odvolací orgán rozhodnutím ze dne 12. 4. 2002, č. j. 550/OVSS-VI/114/02-Ru, Tro žalobcovu odvolání částečně vyhovělo a změnilo rozhodnutí prvostupňového správního orgánu tak, že byla uložená pokuta snížena na částku 40 000 Kč. Snížení uložené pokuty odůvodnil odvolací orgán tak, že návoz odpadu na stavbu a jeho skladování byl v podstatě legalizován stanoviskem Okresního úřadu v Pardubicích ze dne 11. 12. 1998, zn. RŽP/3130/98/SI. Tímto stanoviskem v souladu s § 26 odst. 4 písm. b/ zákona o odpadech okresní úřad souhlasí s přijímáním odpadů, které budou plnit vyluhovatelnost na limit I/II podle tabulky č. 2 přílohy č. 4 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 338/1997 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Druh, původ a množství přijímaných odpadů mělo být zaznamenáváno v deníku, jehož součástí měly být doklady vystaveny akreditovanou laboratoří, prokazující vyluhovatelnost použitých odpadů do limitní hodnoty I/II, včetně protokolů o odběru vzorků odpadů. Žalobce však na danou lokalitu přijímal nejen odpady, které byly v souladu s uvedeným stanoviskem okresního úřadu a které měly být použity na stavbu skládky, ale též odpady jejichž využití ke stavbě je vyloučeno (směsný odpad charakteru komunálního). Navíc stopy po pálení zjištěné při revizi nasvědčují tomu, že žalobce odpad, který nebylo možné využít při stavbě skládky, odstraňoval nežádoucím způsobem.
Nejvyšší správní soud se v prvé řadě musel vypořádat s žalobní námitkou nedostatku pravomoci České inspekce životního prostředí, neboť při potvrzení její důvodnosti by rozhodnutí muselo být zrušeno a nebylo by třeba se zabývat námitkami dalšími. Námitka ovšem důvodná není, neboť podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech Česká inspekce životního prostředí mimo jiné kontroluje, jak jsou právnickými osobami a fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti nakládání s odpady; za porušení stanovených povinností ukládá právnickým osobám nebo fyzickým osobám oprávněným k podnikání pokuty (písm. b/ téhož ustanovení). Z uvedeného vyplývá, že Česká inspekce životního prostředí je oprávněna kontrolovat soulad nakládání s odpady s příslušnými právními předpisy a v případě jejich porušení uložit porušiteli pokutu podle § 39 až § 41 zákona o odpadech. Není rozhodné, že činností žalobce byla teprve výstavba skládky. Kontrolní působnost stavebního úřadu při výstavbě a její rozsah vyplývá ze stavebního zákona a nevylučuje působnost ostatních kontrolních orgánů, pokud je vykonávána v mezích jejich zákonné pravomoci. V daném případě žalobce při stavbě skládky shromažďoval a využíval materiály, které mají charakter odpadů podle § 2 odst. 1 zákona o odpadech, a proto byla Česká inspekce životního prostředí zcela oprávněna provést u žalobce revizi i následné správní řízení o uložení pokuty za porušení § 3 odst. 4 zákona o odpadech. Podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona o odpadech byla pak Česká inspekce životního prostředí oprávněna uložit žalobci za výše uvedené porušení pokutu až do výše 500 000 Kč.
Žalobcem namítané porušení § 28 odst. 2 zákona o odpadech soud také neshledal. Jak vyplývá z protokolu o provedené revizi a místním šetření, který byl sepsán dne 22. 10. 2001 a podepsán statutárním zástupcem žalobce, revize byla zahájena až po příjezdu statutárního zástupce žalobce, který byl o revizi informován a k příjezdu vyzván, což je zcela v souladu se shora uvedeným ustanovením zákona o odpadech. Co se týče údajného pochybení správního orgánu prvního stupně, který nepoučil žalobce o tom, že má právo, aby při revizi prováděné dne 19. 10. 2001 byl přítomen jeho zástupce - advokát, nepovažuje soud toto opomenutí za nesplnění povinností vyplývajících z právních norem, kterými je správní orgán vázán, protože taková povinnost není správnímu orgánu v žádném právním předpisu uložena. Institutu zastoupení lze využít ve všech případech, pokud zvláštní právní předpis nestanoví, že je třeba určitý úkon učinit osobně. Vzhledem k uvedenému nelze v daném případě absenci poučení o možnosti zastoupení přičítat k tíži správního orgánu. V opačném případě by totiž bylo možno pomocí argumentu ad absurdum dospět k závěru, že za nezákonné by mohlo být považováno nepoučení o jakémkoli myslitelném právu žalobce. Postup kontrolního orgánu není ani porušením čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje každému právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Právní pomoc jako nárok zakotvený Listinou základních práv a svobod vzniká tak okamžikem zahájení příslušného řízení před soudem, jiným státním orgánem nebo orgánem veřejné správy. V daném případě bylo správní řízení o uložení pokuty zahájeno až dne 3. 12. 2001, kdy bylo žalobci řádně doručeno oznámení o zahájení správního řízení. Ze správního spisu však vyplývá, že žalobcův
zástupce Mgr. Petr Stejskal byl přítomen již při podpisu protokolu o provedené revizi dne 22. 10. 2001. Z uvedeného je zřejmé, že k namítanému porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tak nemohlo vůbec dojít.
Žalobcem namítané porušení zákona při zahájení správního řízení nelze spatřovat ani v tom, že v úkonu správního orgánu, jímž bylo zahájeno řízení, není vymezena jeho kompetence. Takovou náležitost neukládá ustanovení § 18 správního řádu (§ 42 zákona o odpadech), stejně tak jako neukládá jiné náležitosti. Obecně je však třeba vycházet ze základních pravidel správního řízení (§ 3 odst. 2 správního řádu), tedy požadavku na obdobné náležitosti jako má mít návrh účastníka na zahájení řízení v řízení návrhovém. Musí tedy být z oznámení patrno, kdo je činí a které věci se týká, neboť jen tak je zaručeno právo účastníka se v daném řízení účinně hájit. Námitka žalobce proti náležitostem oznámení o zahájení řízení je poněkud rozporná, když žalovanému jednak vytýká nedostatečné vymezení skutkových okolností, vedoucí až k nevědomosti o předmětu řízení, a na druhé straně konstatování porušení zákona, které by mělo být v řízení teprve prokazováno. V oznámení o zahájení řízení ze dne 28. 11. 2003 je ovšem uvedeno, že podkladem pro zahájení řízení jsou zjištění revize ze dne 19. 10. 2001 a je popsáno i jednání v němž je shledáváno porušení zákona. O nevědomosti žalobce o předmětu řízení a z toho vyplývající újmě na možnosti se v řízení účinně hájit nelze tedy vůbec hovořit. Ani pokud jde o konstatování porušení zákona nelze žalobci přisvědčit v tom, že jde o nepokryté předvídání budoucího rozhodnutí. Vymezení skutku, pro který je řízení zahájeno, musí mít určitý stupeň konkretizace, stejně tak jako musí být z oznámení o zahájení řízení zřejmé, co bude jeho předmětem a o čem bude v řízení rozhodováno; v sankčním řízení i to, jaký postih za dané jednání hrozí. Žalobci tedy bylo zřejmé, o čem se bude vést řízení a v něm rozhodovat, a byla mu dána možnost se k tomu vyjádřit a uplatnit svá práva.
Pokud žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalovaného, nemůže se soud s touto jeho námitkou ztotožnit, neboť naopak dle názoru Nejvyššího správního soudu rozhodnutí žalovaného obsahuje všechny náležitosti, které požaduje správní řád (§ 46, 47). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je seznatelné z jakých podkladů žalovaný při rozhodování vycházel, podle které právní normy rozhodl, které skutečnosti vzal za prokázané a jaké skutkové a právní závěry učinil. Ve vztahu k ukládané sankci je z odůvodnění napadeného rozhodnutí též zřejmé jaké úvahy vedly žalovaného ke snížení uložené sankce. Žalovaný se ve svém rozhodnutí dostatečným způsobem rovněž vypořádal s námitkami, které žalobce uvedl ve svém odvolání.
Vytýká-li žalobce prvoinstančnímu rozhodnutí, že z něho není jasné, za jaké jednání je žalobci ukládána pokuta, tak uvedené pochybení nebylo Nejvyšším správním soudem shledáno. Z rozhodnutí orgánu prvního stupně je zcela zřejmé za jaké jednání byl žalobce sankcionován. Žalobci je uvedeným rozhodnutím vytýkáno porušení § 3 odst. 4 zákona o odpadech, které stanoví, že odpady lze podle tohoto zákona upravovat, využívat nebo zneškodňovat pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených, ve smyslu tohoto zákona nebo za podmínek stanovených zvláštními předpisy. Při této činnosti nesmí být ohrožováno nebo poškozováno životní prostředí a nesmí být překročeny limity znečištění stanovené zvláštními předpisy. Správní orgány obou stupňů posoudily žalobcovo jednání jako porušení zmíněného ustanovení, když žalobce nejen přijímal na stavbu skládky odpady, které nebyl oprávněn přijímat, ale také bylo zjištěno, že tyto odpady zneškodňoval nežádoucím způsobem. Co se týče žalobcovy námitky, že komunální odpad na dané lokalitě neoprávněně
zanechaly třetí osoby bez jeho vědomí a že naopak žalobce tento neoprávněně zanechaný odpad likvidoval zákonným způsobem, nemůže taková námitka obstát, když z „ceníku uloženého odpadu“, který vydal žalobce a podle kterého odpad vykupoval, je zřejmé, že na stavbu skládky byly přijímány, kromě materiálu povoleného v rámci výstavby skládky, také následující druhy odpadů – stavební suť částečně znečištěná, dřevo, lepenka, stavební suť znečištěná komunálním odpadem, asfaltový koberec. Závěr, že žalobce tyto odpady skutečně vykupuje, potvrzuje místní šetření, při kterém bylo zjištěno velké množství komunálního odpadu smíchaného se stavební sutí a další nepovolený odpad. Navíc je areál stavby skládky oplocen a žalobce měl povinnost zajistit, aby třetí osoby nemohly mít možnost odpad v areálu zanechávat. Tvrzení žalobce, že nežádoucí odpad odklízel zákonným způsobem se nezakládá na pravdě, neboť toto nijak nedoložil; naopak zjištěné stopy po pálení nasvědčují odstraňování odpadů nežádoucím způsobem. K vadám prvoinstančního rozhodnutí lze obecně uvést, že i při jejich existenci, by byly odstranitelné v odvolacím rozhodnutí, které jako konečné rozhodnutí ve věci je napadáno žalobou.
Z hlediska žalobou uplatněných námitek bylo napadené rozhodnutí žalovaného vydáno v souladu se zákonem; proto soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 6 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodoval bez jednání za podmínek souhlasu účastníků řízení (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl v tomto přezkumném soudním řízení úspěch, úspěšnému žalovanému náklady řízení přesahující běžnou úřední činnost s tímto řízením nevznikly; soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
lovaného vydáno v souladu se zákonem; proto soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 6 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodoval bez jednání za podmínek souhlasu účastníků řízení (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl v tomto přezkumném soudním řízení úspěch, úspěšnému žalovanému náklady řízení přesahující běžnou úřední činnost s tímto řízením nevznikly; soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. 11. 2003
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu