L Ustanovení $ 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, musí být vykládáno tak, že za odstupné nezahrnované do vyměřovací- ho základu nemůže být považován každý příjem, který jako odstupné označí účast- níci pracovněprávních vztahů, nýbrž pouze takové peněžité plnění, které splňuje pojmové znaky právního pojmu „odstupné“, tj. určité formy odškodnění zaměst- nance za ztrátu zaměstnání bez jeho zavinění.
II. Odstupným poskytovaným na základě zvláštních právních předpisů [$ 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení] je nutno rozu- mět pouze odstupné z titulů výslovně vyjmenovaných v $67 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006, tj. situace, kdy dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí da- nou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v $ 52 písm. a) až c) tohoto zákona nebo dohodou z týchž důvodů, dále odstupné pro zaměstnance, který okamžitě zrušil pra- covní poměr podle $ 56 téhož zákona, případně zaměstnance, u něhož dochází k roz- vázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených » S účinností od 1. 1. 2007 zrušen zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 497 v 652 písm. d) citovaného zákona nebo dohodou z týchž důvodů. Jen takové odstup- né požívá výhody $ 5 odst. 2 písm. a) zákona o pojistném na sociální zabezpečení, tj. nezahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnance ani do vyměřovacího zá- kladu organizace.
III. Pokud dle zákoníku práce z roku 2006 přísluší odstupné „ve výši nejméně troj- násobku průměrného výdělku“, pak výhodu dle $ 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, za současného splnění podmí- nek $ 67 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006 musí požívat i vyšší násobek poskytnu- tého odstupného, a to z důvodu, že zákoník práce z roku 2006 (na rozdíl od před- chozí právní úpravy v $ 60a odst. 1 zákoníku práce z roku 1965) stanovuje jen minimální a nikoliv též maximální výši násobků a limit násobků zákonodárce ne- stanovil ani v $ 5 odst. 2 písm. a) zákona o pojistném na sociální zabezpečení.
IV. Skončilli pracovní poměr jedním ze způsobů a z jednoho z důvodů obsaže- ných v $ 67 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006 a vyplacené částky jsou odstupným i po materiální stránce, pak okolnost, že zaměstnavatel porušil $ 67 odst. 1 téhož zá- kona a vyplatil odstupné v nižší než zákonem garántované výši, nemůže být na pře- kážku tomu, aby takové odstupné bylo diskvalifikováno z výhody $ 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení.
L Ustanovení $ 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, musí být vykládáno tak, že za odstupné nezahrnované do vyměřovací- ho základu nemůže být považován každý příjem, který jako odstupné označí účast- níci pracovněprávních vztahů, nýbrž pouze takové peněžité plnění, které splňuje pojmové znaky právního pojmu „odstupné“, tj. určité formy odškodnění zaměst- nance za ztrátu zaměstnání bez jeho zavinění.
II. Odstupným poskytovaným na základě zvláštních právních předpisů [$ 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení] je nutno rozu- mět pouze odstupné z titulů výslovně vyjmenovaných v $67 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006, tj. situace, kdy dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí da- nou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v $ 52 písm. a) až c) tohoto zákona nebo dohodou z týchž důvodů, dále odstupné pro zaměstnance, který okamžitě zrušil pra- covní poměr podle $ 56 téhož zákona, případně zaměstnance, u něhož dochází k roz- vázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených » S účinností od 1. 1. 2007 zrušen zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 497 v 652 písm. d) citovaného zákona nebo dohodou z týchž důvodů. Jen takové odstup- né požívá výhody $ 5 odst. 2 písm. a) zákona o pojistném na sociální zabezpečení, tj. nezahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnance ani do vyměřovacího zá- kladu organizace.
III. Pokud dle zákoníku práce z roku 2006 přísluší odstupné „ve výši nejméně troj- násobku průměrného výdělku“, pak výhodu dle $ 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, za současného splnění podmí- nek $ 67 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006 musí požívat i vyšší násobek poskytnu- tého odstupného, a to z důvodu, že zákoník práce z roku 2006 (na rozdíl od před- chozí právní úpravy v $ 60a odst. 1 zákoníku práce z roku 1965) stanovuje jen minimální a nikoliv též maximální výši násobků a limit násobků zákonodárce ne- stanovil ani v $ 5 odst. 2 písm. a) zákona o pojistném na sociální zabezpečení.
IV. Skončilli pracovní poměr jedním ze způsobů a z jednoho z důvodů obsaže- ných v $ 67 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006 a vyplacené částky jsou odstupným i po materiální stránce, pak okolnost, že zaměstnavatel porušil $ 67 odst. 1 téhož zá- kona a vyplatil odstupné v nižší než zákonem garántované výši, nemůže být na pře- kážku tomu, aby takové odstupné bylo diskvalifikováno z výhody $ 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení.
Stěžejní v této věci byla otázka, zda v kon- trolovaném období zúčtované a vyplacené částky F. B. a Mgr. O. S. byly odstupným, které v souladu se zákonem nemělo být zahrnuto do jednotlivých vyměřovacích základů pro odvod pojistného těchto zaměstnanců, jak byla přesvědčena žalobkyně, či zda fakticky se o odstupné nejednalo a takové příjmy na- opak měly být do vyměřovacích základů jme- novaných zaměstnanců zahrnuty, potažmo do vyměřovacího základu žalobkyně, jak byl přesvědčen žalovaný (i OSSZ). (...) Soud především odmítá právní názor, na kterém vystavěla svou argumentaci OSSZ, že je-li rozvázán pracovní poměr dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem z důvodu uvedeného v $ 52 písm. c) zákoníku práce z roku 2006, tedy pro nadbytečnost zaměst- nance vyvolanou organizačními změnami, je pro účely odstupného bezpodmínečně nut- né, aby takový důvod byl v textu dohody vý- slovně uveden.
V opačném případě nelze uzavřít, že pracovní poměr skončil z důvodu nadbytečnosti a na základě dohody vyplace- né částky nejsou odstupným a nesplňují pod- mínky $ 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Soud přitom vychází ze znění $ 49 odst. 2 věty druhé zákoníku prá- ce z roku 2006, která stanoví, že „[v] dohodě musí být uvedeny důvody rozvázání pracov- ního poměru, požadujedi to zaměstnanec“. Rovněž se opírá o judikaturu Nejvyššího sou- du České republiky, který ve svém rozsudku ze dne 17.5.
2002, sp. zn. 21 Cdo 1667/2001, Soudní judikatura č. 108/2002, vyslovil, že „[b]lyěli pracovní poměr rozvázán dohodou, má zaměstnanec nárok na odstupné [60a zá- 499 2580 koníku práce z roku 1965), jestliže prokáže, že k dohodě došlo z důvodů uvedených v S 46 odst. I písm. a) až c) zákoníku práce. To platí i tehdy, nebyly-li v dohodě uvedeny důvody, pro které se pracovní poměr končí, popřípadě obsahuje-li dohoda v rozporu se skutečnoslí takové důvody rozvázání pra- covního poměru, s nimíž zákon poskytnutí odstupného nespojuje.“ Ačkoliv prezentovaný právní názor byl vysloven za účinnosti před- chozího zákoníku práce z roku 1965 a odstup- nému upravenému v jeho $ 60a, lze jej nepo- chybně bezezbytku aplikovat i za podmínek zákoníku práce z roku 2006, který nabyl účin- nosti dne 1.
1. 2007. Pro účely vzniku nároku na odstupné podle $ 67 zákoníku práce z roku 2006 je tudíž rozhodující skutečný, materiální stav věci, tedy faktický důvod rozvázání pra- covního poměru (bez ohledu na to, zda se tak stalo výpovědí ze strany zaměstnavatele či do- hodou uzavřenou mezi zaměstnavatelem a za- městnancem), nikoliv stav formální. V té souvislosti nelze přehlédnout, že OSSZ v případě F. B. i Mgr. O. $. zmiňovala rozhodnutí o organizační změně u žalobky- ně, která časově předcházela uzavření dohod z 11.
6. 2008 a z 5. 10. 2009, resp. jak OSSZ uváděla v protokolu o kontrole „dohody časo- vě navazovaly na rozhodnutí o organizační změně, kterou se ruší konkrétní pracovní místo“. Posouzení částek vyplacených na zá- kladě dohod o rozvázání pracovního poměru a poskytnutí odstupného z titulu odstupného dle $ 67 zákoníku práce z roku 2006 vylouči- la u F. B. výhradně z formálních důvodů [do- hoda ale neodkazuje na rozhodnutí o organi- zační změně a nevyplývá z ní, že ke skončení pracovního poměru došlo v důsledku nadby- tečnosti a ve smyslu $ 52 písm. c) zákoníku práce z roku 2006].
U Mgr. ©. S. za další dů- vod, proč se nemůže jednat o odstupné, označila výši vyplacené částky, která nedosa- hovala zákonného minima. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vychá- zela z nezměněného skutkového stavu, jehož právní posouzení doznalo změny. Za hlavní důvod, proč vyplacené částky nelze považo- vat za odstupné, potažmo za příjmy, které se nezahrnují do vyměřovacího základu [$ 5 500 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociál- ní zabezpečení], neoznačila absenci odkazu na rozhodnutí o organizační změně v doho- dách, nýbrž u F.
B. výlučně okolnost, že ve skutečnosti se nejednalo o ukončení pracov- ního poměru z důvodu zrušení pracovní po- zice, nýbrž jen o změnu pracovní smlouvy, když na skončený pracovní poměr navázal nový pracovní poměr, který se v podstatě ne- lišil od původního; u Mgr. O. S. výlučně okol- nost, že vyplacená částka neodpovídá záko- nem stanovené minimální výši odstupného. Ustanovení $ 5 odst. 2 písm. b) zákona O pojistném na sociální zabezpečení musí být podle názoru zdejšího soudu vykládáno tak, že za odstupné nezahrnované do vyměřovací- ho základu nemůže být považován každý pří- jem, který jako odstupné označí účastníci pracovněprávních vztahů, nýbrž pouze tako- vé peněžité plnění, které splňuje pojmové znaky právního pojmu „odstupné“, tj. určité formy odškodnění zaměstnance za ztrátu za- městnání bez jeho zavinění.
Má-li se dále jed- nat slovy zákona o „odstupné poskytované na základě zvláštních právních předpisů“, pak v případě zákoníku práce je jím nutno rozu- mět pouze odstupné z titulů výslovně vyjme- novaných v $ 67 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006, tj. kdy dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v $ 52 písm. a) až c) ne- bo dohodou z týchž důvodů, zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle $ 56, případně zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí da- nou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v $ 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvo- dů.
Jen takové odstupné požívá výhody $ 5 odst. 2 písm. a) zákona o pojistném na sociál- ní zabezpečení, tj. nezahrnuje se do vyměřo- vacího základu zaměstnance ani do vyměřo- vacího základu organizace. S žalobkyní lze souhlasit potud, že je oprávněna poskytnout peněžité plnění obdobné odstupnému za- městnancům i při jiném způsobu skončení pracovního poměru, než uvádí $ 67 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006. V takových pří- padech však zaměstnancům nárok na odstup- né podle tohoto zákona nevzniká, nemůže se tudíž jednat o odstupné poskytované na zá- kladě zákoníku práce jako zvláštního právní- ho předpisu a takové „odstupné“ nemůže po- žívat výhody $ 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení.
Naproti tomu zdejší soud zastává názor, že stanovíli zákoník práce z roku 2006, že pří- sluší odstupné v zákonem stanovených přípa- dech „ve výši nejméně trojnásobku průměr- ného výdělku“, pak výhodu $ 5 odst. 2 písm. a) zákona o pojistném na sociální zabezpečení za současného splnění podmínek $ 67 odst. 1 zákoníku práce musí požívat i vyšší násobek poskytnutého odstupného. To proto, že záko- ník práce z roku 2006 (na rozdíl od předcho- zí právní úpravy $ 604 odst. 1 zákoníku práce z roku 1965) stanovuje jen minimální a niko- liv též maximální výši násobků a limit násob- ků zákonodárce nestanovil ani v $ 5 odst. 2 písm. 4) zákona o pojistném na sociální za- bezpečení.
Na druhé straně pak je soud toho názoru, že skončilli pracovní poměr jedním ze způsobů a z jednoho z důvodů obsažených v $ 67 odst. 1 zákoníků práce z roku 2006 a vyplacené částky jsou odstupným i po ma- teriální stránce, pak okolnost, že zaměstnava- tel porušil toto ustanovení a vyplatil odstup- né v nižší, než zákonem garantované výši, nemůže být na překážku tomu, aby takové odstupné bylo diskvalifikováno z výhody $ 5 odst. 2 písm. a) zákona o pojistném na sociál- ní zabezpečení. Vycházeje z těchto právních názorů pova- Žuje soud za zákonný závěr žalované stran vý- platy částek F.
B. Byla-li ve stejný den, kdy byl dohodou ukončen předchozí pracovní po- měr, uzavřena nová pracovní smlouva, a nový pracovní poměr časově bezprostředně nava- zoval na předchozí, lze jen stěží obhájit tvrze- ní, že peněžité plnění, na kterém se smluvní strany dohodly a které označily jako odstup- né, materiálně odstupným bylo. Na věci ne- může nic změnit ani organizační změna před- cházející uzavření dohody, kterou žalobkyně v průběhu řízení předložila, ani fakt, že žalo- vaná nezkoumala, zda a v čem se liší v obsahu původní a nová pracovní náplň.
Ze stejného důvodu v uvedeném rozsahu bylo zákonné i předepsané penále. Naproti tomu žalovaná pochybila, když odstupné poskytnuté Mgr. O. S. zahrnula do vyměřovacího základu a místo režimu $ 5 odst. 2 písm. b) jej podrobila režimu $ 5 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, stejně tak pokud v tomto rozsahu předepsala penále. (...) 2581 Nárok na nemocenské: opilost jako příčina vzniku pracovní neschopnosti k $ 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 180/1990 Sb. Nárok na nemocenské nelze podle $ 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 54/1956 Sb., o ne- mocenském pojištění zaměstnanců, přiznat také za situace, kdy opilost zaměstnan- x: ce nebyla jedinou příčinou vzniku jeho pracovní neschopnosti a tento následek byl X2 zapříčiněn taktéž jednáním jiné osoby.
Společnost s ručením omezeným KS - Europe proti České správě sociálního zabezpeče-