I. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán. Je proto na jeho úvaze, které důkazy budou za účelem zjištění sku- tečného stavu věci provedeny; to znamená, že ohledání podle $ 38 správní- ho řádu není obligatorním důkazním prostředkem. II. Ze skutečnosti, že Česká inspekce životního prostředí není orgánem státní správy lesů ($ 47 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona), nelze dovodit, že jí nepřísluší posuzovat, zda provedenou těžbou byl či nebyl po- rušen lesní zákon, neboť podle $ 2 zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České in- spekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, dozírá Česká in- spekce životního prostředí na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí práv- nickými a fyzickými osobami. III. Je-li v rozhodnutí o odvolání označeno Ministerstvo životního pro- středí jako správní orgán, nelze dovodit, že rozhodnutí postrádá přesné a jednoznačné označení orgánu, který rozhodnutí vydal, neboť ze žádného právního předpisu nevyplývá požadavek, aby byl blíže označen i útvar, re- ferát či odbor rozhodujícího správního orgánu (v daném případě Minister- stvo životního prostředí, územní odbor pro brněnskou oblast v Brně). 844
I. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán. Je proto na jeho úvaze, které důkazy budou za účelem zjištění sku- tečného stavu věci provedeny; to znamená, že ohledání podle $ 38 správní- ho řádu není obligatorním důkazním prostředkem. II. Ze skutečnosti, že Česká inspekce životního prostředí není orgánem státní správy lesů ($ 47 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona), nelze dovodit, že jí nepřísluší posuzovat, zda provedenou těžbou byl či nebyl po- rušen lesní zákon, neboť podle $ 2 zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České in- spekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, dozírá Česká in- spekce životního prostředí na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí práv- nickými a fyzickými osobami. III. Je-li v rozhodnutí o odvolání označeno Ministerstvo životního pro- středí jako správní orgán, nelze dovodit, že rozhodnutí postrádá přesné a jednoznačné označení orgánu, který rozhodnutí vydal, neboť ze žádného právního předpisu nevyplývá požadavek, aby byl blíže označen i útvar, re- ferát či odbor rozhodujícího správního orgánu (v daném případě Minister- stvo životního prostředí, územní odbor pro brněnskou oblast v Brně). 844
Nedůvodné jsou žalobní body, v nichž žalobce poukázal na to, že nebylo svolá- no místní šetření, nebylo provedeno ohledání a nebyl pořízen protokol se všemi náležitostmi podle $ 22 správního řádu, přičemž se nejednalo o bagatel ní chyby. Podle $ 32 správního řádu je správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím úče- lem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán. Podle $ 33 odst. 1 správního řádu má účastník řízení právo navrhovat dů- kazy a jejich doplnění. Podle odst. 2 jsou důkazy zejména výslech svědků, znalec- ké posudky, listiny a ohledání. Je tedy na úvaze správního orgánu, které důkazy budou za účelem zjištění skutečného stavu věci provedeny, což znamená, že provedení ohledání (místní šetření jako důkaz správní řád nezná) není obligator- ním důkazem. V důsledku toho, že nebyl proveden důkaz ohledáním, nebyl ani důvod k sepsání protokolu ve smyslu $ 22 správního řádu, protože podle odst. 1 ci- tovaného ustanovení sepíše správní orgán protokol o ústních podáních a o důleži- tých úkonech v řízení, zejména o prove- dených důkazech, o vyjádřeních účastní- ků řízení, o ústním jednání a o hlasování. V dalším žalobním bodě žalobce pou- kázal na znění lesního zákona s tím, že se lze domnívat, že zákonodárce neměl v úmyslu zmocnit Inspekci dozorem nad dodržováním lesního zákona a v důsled- ku toho Inspekci nepřísluší posuzovat, zda provedenou těžbou byl či nebyl po- rušen lesní zákon, a rovněž jí nepřísluší 845 331 vyslovovat závěry o proředění pod zá- konnou mez. Ze skutečnosti, že Inspek- ce není orgánem státní správy podle $ 47 odst. 1 lesního zákona, nelze podle názo- ru Nejvyššího správního soudu dovodit závěry, k nimž dospěl žalobce, neboť po- dle $ 2 zákona ČNR č. 282/1991 Sb. dozí- rá Inspekce na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkají- cích se funkcí lesů jako složky životního prostředí právnickými a fyzickými oso- bami. Proto nelze v daném případě vy- týkat správním orgánům nezákonný po- stup. Jako důvodný nelze podle názoru Nejvyššího správního soudu posoudit ani žalobní bod, v němž žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí postrádá přesné a jednoznačné označení orgánu, který rozhodnutí vydal, a že Ize toliko usuzo- vat, že by se mohlo jednat o Ministerstvo životního prostředí, územní odbor pro brněnskou oblast, Brno. To podle žalob- ce způsobuje pochybnosti o tom, zda o odvolání rozhodoval příslušný orgán. V napadeném rozhodnutí je žalovaný ja- ko odvolací orgán označen dostatečně přesně a určitě, neboť ze žádného práv- ního předpisu nevyplývá požadavek, aby byl označen i útvar, referát či odbor, kte- rý jako funkčně příslušný v rámci odvo- lacího orgánu ve věci rozhodl. Cci) 331 Změna zařazení do sítě škol Řízení před soudem: postoupení opravného prostředku příslušnému správnímu orgánu k $ 13b odst. 9 zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění zákona č. 139/1995 Sb. k $ 46 odst. 5 soudního řádu správního I. Proti rozhodnutí o změně zařazení do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení podle $ 13b odst. 9 zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, je přípustné odvolání, resp. rozklad. II. Byl-li navrhovatel ve správním řízení nesprávně poučen © tom, že opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu není přípustný, a podal-li proto správní žalobu k soudu, postoupí soud takové podání pří- slušnému správnímu orgánu se závazným právním názorem vyjadřujícím povinnost projednat opravný prostředek (6 46 odst. 5 věta druhá s. ř. s.). Návrh je u soudu ve smyslu tohoto ustanovení „podán včas“, byla-li dodrže- na lhůta pro podání návrhu u soudu, nikoli lhůta k podání opravného pro- středku ve správním řízení.
Společnost s ručením omezeným S. proti Ministerstvu životního prostředí
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
První ze žalobních bodů je nedůvodný proto, že „Posouzení stavu lesních porostů v k. ú. B.“ bylo na žádost ČIŽP zpracováno Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů dne 9. 8. 2001 a správní řízení ve věci uložení pokuty bylo zahájeno oznámením ze dne 3. 9. 2001. Nemohlo se proto jednat o znalecký posudek, jak se nesprávně domnívá žalobce, a ČIŽP ani žalovaný toto „Posouzení“ v odůvodnění svých rozhodnutí při hodnocení důkazů jako znalecký posudek nehodnotí.
Stejně tak nedůvodné jsou žalobní body, v nichž žalobce poukázal na to, že nebylo svoláno místní šetření, nebylo provedeno ohledání a nebyl pořízen protokol se všemi náležitostmi podle § 22 správního řádu, přičemž se nejednalo o bagatelní chyby. Podle § 32 správního řádu je správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán. Podle § 33 odst. 1 správního řádu má účastník řízení právo navrhovat důkazy a jejich doplnění. Podle odst. 2 jsou důkazy zejména výslech svědků, znalecké posudky, listiny a ohledání. Je tedy na úvaze správního orgánu, které důkazy budou za účelem zjištění skutečného stavu věci provedeny, což znamená, že provedení ohledání (místní šetření jako důkaz správní řád nezná) není obligatorním důkazem. V důsledku toho, že nebyl proveden důkaz ohledáním, nebyl ani důvod k sepsání protokolu ve smyslu § 22 správního řádu, protože podle odst. 1 citovaného ustanovení sepíše správní orgán protokol o ústních podáních a o důležitých úkonech v řízení, zejména o provedených důkazech, o vyjádřeních účastníků řízení, o ústním jednání a o hlasování.
Neopodstatněný je rovněž žalobní bod, v němž je tvrzeno, že k dokazování bylo použito prostředků, které nebyly získány v souladu s právními předpisy, když ČIŽP má nezákonný přístup k údajům LHP, lesnickým mapám, hospodářským knihám, přičemž údaje hospodářského plánu jsou nástrojem vlastníka lesa a nejde o věc veřejnou ani o informace o životním prostředí. K tomuto žalobnímu bodu považuje Nejvyšší správní soud za dostačující uvést, že LHP není tajným materiálem, protože jej podle § 27 odst. 1 lesního zákona předkládá vlastník lesa ve stanoveném termínu ve dvou vyhotoveních orgánu státní správy lesů ke schválení a jedno vyhotovení schváleného plánu zůstává založeno u místně příslušného orgánu státní správy lesů. Inspektoři ČIŽP, která je orgánem státní správy, jež dozírá na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí (§ 1 odst. 1 § 2 zákona o inspekci), jsou podle § 7 odst. 2 písm. b) citovaného zákona oprávněni požadovat potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení týkající se předmětné kontroly.
V dalším žalobním bodě žalobce uvedl, že v posudku a v rozhodnutí jsou nesprávně zaměňovány pojmy „porost“ a „porostní skupina“. Protože Nejvyšší správní soud již zaujal stanovisko k povaze „Posouzení stavu lesních porostů v k. ú. B.“ zpracovaného Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů, je nutno tento žalobní bod vztáhnout pouze k napadenému rozhodnutí, v němž skutečně při citaci rozhodnutí správního orgánu I. stupně je použit termín „porostní skupina“, který není zákonným pojmem, avšak nejedná se o podstatné porušení ustanovení o řízení, které by mohlo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Pokud žalobce uvedl, že v posudku jsou uváděny dvě statistické metody zjišťování zakmenění a že v posudku není uvedeno, jakou přesnost uváděné výsledky dosahují, takže nelze vyloučit, že by při započtení statistické chyby a jejím jednostranném vymezení ve prospěch vlastníka lesa nedošlo ke snížení zakmenění předmětných částí lesa pod uvažovanou hranici 7/10 plného zakmenění, nelze tuto námitku vyhodnotit jako žalobní bod, jednak proto, že se jedná o ničím nepodloženou domněnku žalobce a jednak proto, že podkladem pro rozhodování správních orgánů nebyl žádný znalecký posudek.
V dalším žalobním bodě žalobce poukázal na znění lesního zákona s tím, že se lze domnívat, že zákonodárce neměl v úmyslu zmocnit ČIŽP dozorem nad dodržováním lesního zákona a v důsledku toho ČIŽP nepřísluší posuzovat, zda provedenou těžbou byl či nebyl porušen lesní zákon a rovněž jí nepřísluší vyslovovat závěry o proředění pod zákonnou mez. Ze skutečnosti, že ČIŽP není orgánem státní správy podle § 47 odst. 1 lesního zákona nelze podle názoru Nejvyššího správního soudu dovodit závěry, k nimž dospěl žalobce, neboť podle § 2 zákona o inspekci dozírá ČIŽP na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí právnickými a fyzickými osobami. Proto nelze v daném případě vytýkat správním orgánům nezákonný postup.
Žalobce s poukazem na § 4 písm. c) zákona o inspekci položil otázku, zda ČIŽP má sankcionovat již samo jednání bez dokazování následku – ohrožení nebo poškození životního prostředí. Na takto formulovaný žalobní bod je možné reagovat pouze odkazem na znění citovaného ustanovení, podle něhož je sankce ukládána za činnost, kterou právnická nebo fyzická osoba vytvořila podmínky pro působení škodlivých biotických a biotických činitelů a nikoliv za následek této činnosti.
Žalobní bod, v němž žalobce poukazuje na to, co je uvedeno v rozhodnutí ČIŽP a vytýká nedostatky v odůvodnění jeho rozhodnutí, nemůže být přezkoumán Nejvyšším správním soudem, protože předmětem přezkumu je rozhodnutí vydané po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon.
Jako důvodný nelze podle názoru Nejvyššího správního soudu posoudit ani žalobní bod, v němž je tvrzeno, že napadené rozhodnutí postrádá přesné a jednoznačné označení orgánu, který rozhodnutí vydal a že lze toliko usuzovat, že by se mohlo jednat o Ministerstvo životního prostředí, územní odbor pro brněnskou oblast, Brno, což způsobuje podle žalobce pochybnosti o tom, zda o odvolání rozhodoval příslušný orgán. V napadeném rozhodnutí je žalovaný jako odvolací orgán označen dostatečně přesně a určitě, neboť ze žádného právního předpisu nevyplývá požadavek, aby byl označen i útvar, referát či odbor, který jako funkčně příslušný v rámci odvolacího orgánu ve věci rozhodl.
Pokud žalovaný cituje v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyhlášku č. 84/1996 Sb., není zřejmá souvislost se skutkovou podstatou správního deliktu, ale přesto nelze dovodit, že by se jednalo o podstatné porušení ustanovení o řízení, které by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Protože Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí, byla žaloba jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 s. ř. s zamítnuta.
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný žádné náklady důvodně nevynaložil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 25. listopadu 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu