ve znění nálezu Ústavního soudu č. 3/1997 Sb. Souhlas orgánu ochrany přírody k umisťování a povolování staveb, ja- kož i k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz ve smyslu $ 12 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je ve správním řízení ($ 90 odst. 1 citovaného zákona) vydáván pouze teh- dy, pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že daná stavba nebo činnost by 796 zs mohla snížit nebo změnit krajinný ráz; neučiní- li správní orgán takový zá- věr, pak žádné správní řízení vést nemůže.
Ještě předtím, než se Nejvyšší správní soud bude podrobně zabývat jednotlivý- mi žalobními body, považuje za vhodné uvést, že některé žalobní námitky se bez- prostředně nedotýkají práv žalobce, při- čemž žalobce dále v některých žalob- ních námitkách nenamítá jen porušení zákonnosti či vady řízení, ale uvádí i dal- ší skutečnosti, k jejichž přezkumu však nejsou správní soudy oprávněny. Dále Nejvyšší správní soud musí ales- poň v obecné rovině připomenout, že mezi namítanou nezákonností a důsled- ky případného vyhovění žalobě (a tedy 797 318 zrušením napadeného správního rozhod- nutí) musí existovat určitý vztah pro- porcionality.
To především znamená, že Nejvyšší správní soud v každém případě rozhodovaném kasačním | způsobem v širším slova smyslu hodnotí napadené rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí je- mu v dané věci předcházející jako celek. K jeho zrušení by proto mohl přistoupit jen tehdy, pokud by shledal, že k poruše- ní zákona došlo nikoliv v zanedbatelné míře, nýbrž v intenzitě zpochybňující zá- konnost posuzovaného správního řízení a vydaného rozhodnutí jako celku. Tak je třeba případné vyslovení nezákonnosti správního rozhodnutí chápat i jako de- klaraci toho, že míra pochybení správní- ho orgánu překročila mez, již je vzhle- dem k celkové komplikovanosti řízení a s přihlédnutím k povaze rozhodované věci možno považovat v konečném dů- | sledku za ohrožující právem chráněné zájmy účastníků, přičemž k překročení této meze může dojít jak jediným pochy- bením dostatečně závažného rázu, tak také větším počtem relativně samostat- ných pochybení, jež by při jejich jednot- livém posuzování mohla být vnímána ja- ko marginální, avšak ve svém úhrnu by případně již mohla dosáhnout zásadní intenzity.
Na základě těchto obecných východi- sek dospěl Nejvyšší správní soud při po- suzování důvodnosti jednotlivých žalob- ních bodů k dále uvedeným závěrům, přičemž však zdůrazňuje, že podstata žalobní argumentace žalobce brojí ve skutečnosti proti shora citovanému roz- hodnutí správního orgánu I. stupně (po- tvrzenému rozhodnutím odvolacího or- gánu), ačkoliv z povahy přezkumného soudního řízení je zřejmé, že Nejvyšší správní soud je povolán k přezkoumání zákonnosti především rozhodnutí správ- ního orgánu II.
stupně, tedy rozhodnutí + 798 žalovaného. Tak dochází k určité dispro- porci mezi posláním a obsahem Žaloby. Nejvyšší správní soud potom námitky žalobce směrované k rozhodnutí správ- ního orgánu I. stupně zohlednil s při- hlédnutím k tomu, že žalobce vytýkal žalovanému, že nevyhověl jeho odvolání a rozhodnutí orgánu L. stupně potvrdil a nepřezkoumal rozhodnutí orgánu I stupně v celém rozsahu. Z výše uvedených obecných hledisek vycházel Nejvyšší správní soud i při po- suzování námitek uvedených v žalobě.
Není důvodná první námitka žalobce o tom, že byl jednak zkrácen na svých procesních právech tím, že v dané věci nebylo vydáno podkladové rozhodnutí o souhlasu či nesouhlasu se zásahem do krajinného rázu ve smyslu $ 12 odst. 2 zá- kona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně pří- rody a krajiny, a $ 126 odst. 1 stavebního zákona, přičemž pokud by bylo vedeno takové řízení, žalobce by se beze všech pochyb takového řízení zúčastnil, a že dále nesouhlasí s odůvodněním v roz- hodnutí žalovaného, že předmětný sou- hlas byl dán stanoviskem magistrátu ze dne 8.
8. 2000. Z dikce $ 12 odst. 2 záko- na o ochraně přírody a krajiny, ve spoje- ní s $ 90 odst. 1 téhož zákona, lze dovodit (v tom se soud plně ztotožňuje s názo- rem žalovaného, vyjádřeným v odůvod- nění napadeného rozhodnutí), že roz- hodnutí bude vydáno ve správním řízení tehdy, pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že daná stavba nebo činnost by mohla snížit nebo změnit krajinný ráz. V takovém případě by potom k umístě- ní stavby byl nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody, vydávaný ve správním řízení, a bez něho by stavbů umístit mož- né nebylo.
Naopak v situaci, kdy orgán ochrany přírody dospěje k závěru, že se o takovou stavbu nebo činnost nejedná, udělování souhlasu nepřichází v úvahu, a tudíž se ani žádné správní řízení vést nemůže. To proto, že dikce citovaného ustanovení nepředpokládá, že se má roz- hodovat o tom, zda stavbou nebo čin- ností může či nemůže dojít ke snížení nebo změně krajinného rázu, nýbrž se má rozhodovat o tom, zda se ke stavbě nebo činnosti způsobilé snížit či změnit krajinný ráz udělí či neudělí souhlas. V daném případě je ze stanovisek pří- slušného orgánu ochrany přírody ze dne 17.
11. 1997 a 8. 8. 2000 zřejmé, že podle jeho názoru v daném případě nešlo o stavbu, která by mohla snížit nebo změnit krajinný ráz, a proto souhlas vy- dávaný ve správním řízení podle $ 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a kraji- ny v úvahu nepřicházel. Za této situace, kdy žádného řízení nebylo třeba, žalob- ce nemohl být neúčastí na takovém říze- ní zkrácen na svých procesních právech, a zkrácen na těchto právech tedy nebyl. Obdobně Nejvyšší správní soud ne- shledal opodstatněnou námitku žalob- ce, že návrh stavby „Nového spojení“ je v rozporu s východisky, cíli a účelem územního plánu, tj. zejména s požadav- kem chránit Pražskou památkovou re- zervaci před drastickými stavebními změnami iv její těsné blízkosti (viz statut ochranného pásma Pražské památko- vé rezervace), a dále v rozporu s regula- tivy funkčního a prostorového uspořá- dání území hl.
m. Prahy dle vyhlášky č. 32/1999 Sb. hl. m. Prahy, o závazné části územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy. Podle $ 37 odst. 1 stavební- ho zákona je podkladem pro vydání územního rozhodnutí územně plánova- cí dokumentace. Z napadaného rozhod- nutí a z podkladových materiálů vyplývá, že daná stavba je umísťována v ploše DZ, vymezované územním plánem sí- delního útvaru hlavního města Prahy. Funkční vymezení této plochy se přitom definuje v příloze č. 1 předmětné vyhláš- ky č. 32/1999 Sb. hl.
m. Prahy [oddíl 5 Monofunkční plochy, článek 2 Doprava, odst. 2 e) DZ1 - tratě a zařízení železni- ce] jako území, stavby a zařízení sloužící železničnímu provozu, přičemž v přílo- ze č. 2 této vyhlášky je navrhovaná stav- ba zapsána pod kódem DZ (doprava že- lezniční) jako veřejně prospěšná stavba. Ve sdělení odboru územního plánování Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 23.3. 2001 se potom uvádí, že územní plán v souvislosti s přestavbou železnič- ního uzlu Praha podrobněji navrhl kon- cepci železniční dopravy, v souladu s níž je stanoveno jako rozhodující do roku 2010 dokončit modernizaci západní po- loviny železniční stanice Praha - Hlavní nádraží včetně přestavby severního zhla- ví stanice a současného zkapacitnění přívodních železničních tratí od stanice Praha - Libeň, Praha - Vysočany a Praha - Holešovice s názvem „Nové spojení“.
Ze všech těchto uvedených skutečností vychází i napadané rozhodnutí žalované- ho, neboť konstatuje soulad umístění stavby s územním plánem. Tvrdí-li žalob- ce rozpor návrhu stavby s požadavkem chránit Pražskou památkovou rezervaci, uvádí soud, že ze samotného územního plánu je zřejmé, že na tuto ochranu da- ný územní plán výslovně pamatuje (jak ostatně sám žalobce poznamenává) v pří- loze č. 1, oddílu 1, odstavci 2 písm.c) ad) vyhlášky č. 32/1999 Sb. hl. m. Prahy. Jest- liže potom v téže příloze je dále určena plocha DZ1 s příslušným funkčním vy- mezením, pak je nutno dovodit, že územní plán vnímá využití této plochy jako slučitelné s požadavky na ochranu Pražské památkové rezervace.
Za tohoto stavu věci se Nejvyšší správní soud prá- vě s ohledem na rekapitulované skuteč- nosti s rozhodnutím žalovaného ztotož- ňuje a dospívá k závěru, že navržená 799 318 stavba je umísťována v souladu s územ- ním plánem sídelního útvaru hl. m. Pra- hy, v souladu s regulativy funkčního a prostorového uspořádání podle této vyhlášky a stejně tak je v souladu s vý- chodisky, cíli a účelem územního plánu, a žalobcovu námitku v tomto směru tedy nelze akceptovat. Další žalobcovy námitky spočívají ve výkladu koncepčních aspektů širších va- zeb navrhované stavby a její nevhodnos- ti v daném území.
Takové námitky ale ne- jsou z pohledu přezkumné pravomoci soudu rozhodné a nelze se jimi zabývat. K tvrzení žalobce, že nebyly vypořádány veškeré námitky vznesené v územním řízení a ani všechny odvolací důvody uváděné žalobcem, a zjevně tak nedošlo k rozhodnutí o všech námitkách účastní- ka a k přezkoumání rozhodnutí I stupně v celém rozsahu, čímž se žalobce cítí být zkrácen na svých procesních právech, Nejvyšší správní soud uvádí, že tato ža- lobní námitka byla vznesena obecně, bez konkrétního uvedení, které právně relevantní námitky má žalobce na mysli.
Přesto se touto námitkou Nejvyšší správ- ní soud zabýval a porovnáním obsahu ža- lobcových vyjádření a obsahu napadené- ho rozhodnutí neshledal, že by žalovaný pominul některou z právně relevantních odvolacích námitek žalobce. Není proto opodstatněná námitka žalobce, že odvo- lací orgán nepřezkoumal rozhodnutí or- gánu L stupně v celém rozsahu. K námitkám, že dokumentaci k územ- nímu řízení z hlediska ochrany architek- tonických a urbanistických hodnot ne- mohl stavební úřad na základě podkladů shromážděných ve správním spise pře- zkoumat, protože dokumentace, před- ložená účastníkům řízení na ústním jed- nání, potřebné doklady neobsahovala a s těmito podklady se účastníci, včetně 800 žalobce, nemohli seznámit, soud pozna- menává, že to ze spisu nevyplývá.
Nao- pak - ze správního spisu doloženého soudu lze dovodit, že stanoviska orgánů státní správy, včetně EIA, byla přiložena k návrhu jako součást dokumentace a byla k dispozici v průběhu řízení. Proto soud, obdobně jak to učinil žalovaný správní orgán, nemůže přisvědčit námit- ce žalobce, že účastníci řízení neměli možnost vyjádřit se k podkladovým do- kumentům, a byla tak zkrácena jejich procesní práva. Pokud jde o výhradu, že nebyl respektován požadavek odboru památkové péče magistrátu zhotovit zá- kres mostního díla a tunelového portálu do fotografie a konzultovat jej v rozpra- covanosti s tím, že plnění této podmínky se nezákonně přesunulo z územního do stavebního řízení, její vyhodnocení po- važuje Nejvyšší správní soud za záleži- tost výkladu.
Z dikce tohoto požadavku z předmětného rozhodnutí výslovně ne- vyplývá, že tento zákres je třeba provést před ukončením územního řízení (ob- dobně je i z povahy některých dalších podmínek zřejmé, že dopadají na obdo- bí po vydání územního rozhodnutí), je však nepochybné, že taková podmínka musí být územním rozhodnutím vzata v úvahu a správní orgán I. stupně tuto podmínku do územního rozhodnutí ta- ké promítl. Je pravda, že tak učinil s po- známkou, že tato podmínka bude reali- zována ve stavebním řízení, přičemž ze stavebního zákona je zřejmé, že stavební řízení musí vycházet z výsledků územní- ho řízení.
Za tohoto stavu věci pak nelze souhlasit s tím, že ve stavebním řízení se plnění této podmínky stane již bezpřed- mětným. Soud tak z obsahu správního spisu ve vztahu k těmto žalobcovým ná- mitkám dovodil, že ve správním řízení byl v rozsahu potřebném pro rozhodnu- tí úplně zjištěn skutečný stav věci, byly za tím účelem opatřeny potřebné pod- klady pro rozhodnutí ve smyslu $ 35 odst. 3 stavebního zákona, byly zohled- něny i podmínky odboru památkové pé- če magistrátu, a nebyl tak porušen $ 32 odst. 1 správního řádu.
Co se týká námitek žalobce, jejichž obsahem je poukaz na vady zamýšlené stavby, související podle žalobce s její dopravně cestovní nevýhodností, s po- chybnostmi o její ekonomické efektiv- nosti, jakož i pochybnostmi o efektivnos- ti uvažovaného technického řešení, což žalobce demonstruje výhradami k uva- žovanému řešení jednotlivých staveb souboru „Nové spojení“, rovněž k nim soud uvádí, že nejsou z pohledu pře- zkumné pravomoci soudu rozhodné a nelze se jimi zabývat. vu Závěrem Nejvyšší správní soud ještě stručně rekapituluje, že V namítaném postupu, a to zejména v postupu správ- ního orgánu I.
stupně, se ve smyslu ně- kterých žalobcových námitek při strikt- ním výkladu zákona sice mohly určité žalobcem uváděné skutečnosti v někte- rých aspektech jevit v rozporu se záko- nem, nicméně namítaná pochybení ne- byla prokazatelně zjištěna a in eventum jako taková nebyla, či by nebyla, způsobi- lá založit nezákonnost napadených roz- hodnutí. Vzhledem ke všemu výše uvedenému neshledal Nejvyšší správní soud postup žalovaného v předmětné věci nezákon- ným, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl ($ 78 odst. 7 s.
ř. s.). Cuch) 319 Řízení před soudem: úvaha 0 nicotnosti správního rozhodnutí; náležitosti žaloby k $ 71 odst. 1 a $ 76 odst. 2 soudního řádu správního k $ 249 odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002 I. Je-li napadené správní rozhodnutí nicotné, soud vysloví jeho nicot- nost i bez návrhu; není-li zde takového návrhu, a ani soud sám správní roz- hodnutí nicotným neshledá, nemá důvod zabývat se úvahatnií © nicotnosti v odůvodnění rozhodnutí.
II. Jestliže opravný prostředek podaný podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, trpěl ke dni, kdy uplynula lhůta pro podání opravného prostředku, neodstranitelnými nedostatky, pro něž by soud musel podání odmítnout, s žádným jiným právním násled- kem nemůže být toto vadné podání spojeno ani poté, co nabyl účinnosti soudní řád správní.
Občanské sdružení A. v P. proti Ministerstvu pro místní rozvoj, o umístění stav- by „Nové spojení a Modernizace železniční stanice Praha - Hlavní nádraží, zá-