vozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dal- ších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České ná- rodní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (v textu též „zákon CITES“) I pro stanovisko vědeckého orgánu CITES vydávané podle $ 10 odst. 2 zá- kona č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, platí, že musí kromě zá- věru o tom, zda vývoz neohrozí druh na přežití, obsahovat i náležité odů- vodnění, z něhož lze seznat důvody, pro něž bylo — zvláště negativní — sta- novisko vydáno.
Ustanovení $ 2 odst. 1 zákona CITES je třeba vykládat tak, že zákon dále v pro- váděcí vyhlášce jmenuje ty druhy živoči- 87 40 chů a rostlin, které je nutno chránit usměrňováním dovozu a vývozu, aby nedošlo k jejich ohrožení vyhubením, nebo za účelem ochrany jiných ohrože- ných druhů.V příloze prováděcí vyhláš- ky jsou uvedeni živočichové, a to buď jménem druhu, nebo souhrnně jako všechny druhy patřící do vyššího taxo- nu nebo jeho určené části.V tomto smě- ru jde o premisu, ze které je třeba vy- cházet při výkladu ustanovení $ 10 odst. 2 zákona.V obecné rovině se totiž jedná o takový druh, který je třeba chrá- nit usměrňováním dovozu a vývozu (aby nedošlo k jeho ohrožení vyhubením, či za účelem ochrany jiných ohrožených druhů), avšak z pohledu $ 10 odst. 2 je třeba prokázat, že tento konkrétní vývoz neohrozí druh na přežití.
Ochranu, kterou poskytuje $ 2 zákona CITES těmto druhům, nelze chápat jako zákaz jejich dovozu a vývozu, nýbrž jako směrnici k tomu, aby bylo zřejmé, že u to- hoto druhu je na místě posoudit vědec- kým orgánem, zda v konkrétním případě vývozu nedojde k ohrožení druhu na pře- žití. Z tohoto pohledu se nelze rozhodně spokojit s vyjádřením vědeckého orgánu CITES podle $ 10 odst. 2 písm. 4) zákona CITES o tom, že nelze vyloučit, že vývoz šesti exemplářů papoušků (Amazona oratrix 2 kusy, Amazona mercenaria 4 kusy) neohrozí druh na přežití s odů- vodněním, že chovatelem nebyl jedno- značně a nezpochybnitelně prokázán pů- vod míněných jedinců a že registrační listy nelze považovat za doklady o půvo- du exemplářů.
Nepochybně existuje Ža- lobcova povinnost prokázat nejen tuto okolnost, nýbrž také to, že exemplář ne- byl získán v rozporu s tímto zákonem a že živý exemplář bude během přepravy zajištěn tak, že nebezpečí úhynu či po- škození na zdraví bude omezeno na nej- nižší možnou míru. 88 Avšak otázky spojené se způsobem získání exempláře by neměly bez další- ho tvořit základ vyjádření vědeckého orgánu, ledaže by tyto důvody byly ryze vědecké. Z vyjádření vědeckého orgánu nevyplývá, že k zaujetí stanoviska k to- mu, zda vývoz amazoňana vojenského z České republiky do Švýcarské konfe- derace neohrozí druh na přežití, je ne- zbytné znát původ těchto exemplářů.To se týká koneckonců i otázky analýzy DNA, neboť ani zde není uspokojivě vy- světleno, proč je tato analýza nezbytná.
V této souvislosti by pochopitelně bylo třeba se vypořádat i s námitkou, že analýza může být pro tyto papoušky stresující. Ustanovení $ 19 zákona CITES v odst. 6 uvádí, že k žádosti o povolení k vývozu je nutno přiložit mj. doklad prokazující původ exempláře. V tom směru odkazuje na ustanovení $ 54 zá- kona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jenž předpokládá, že ten, kdo drží, nabízí k prodeji nebo zpra- covává zvláště chráněného živočicha a živočicha chráněného podle meziná- rodních úmluv, je povinen prokázat po- volený způsob jeho nabytí (povoleným dovozem, povoleným chovem a sběrem, pěstováním v kultuře apod.).
Bez pro- kázání původu je zakázáno zvláště chráněnou rostlinu, zvláště chráněného živočicha nebo rostlinu a živočicha chrá- něného podle mezinárodních úmluv dr- žet, nabízet k prodeji, nebo je zpracová- vat. V daném případě jde o exemplář dru- hu, který je chráněn podle mezinárod- ních úmluv. Polemika, která se týká vali- dity registračních listů vystavených Okresním úřadem v Prostějově, zamlžu- je podstatu problému, totiž vyslovení představy žalovaného, jakým způsobem by vlastně měl být dokladován způsob nabytí, a jaký je tedy povolený způsob nabytí tohoto chráněného živočicha.
Nelze se spokojit s konstatováním, že pojem povolený dovoz je speciálním po- jmem, jak žalovaný dokládá na výjimce z obecně platného zákazu chovu dle $ 50 odst. 2 zákona CITES. Věc komplikuje skutečnost, že Úmlu- va o mezinárodním obchodu s ohrože- a rostlin (sdělení č. 572/1992 Sb.) je účinná od 28. 5. 1992. Vlastní původ se pak prokazuje potvrzením krajského (dříve okresního) úřadu nebo správy příslušné podle místa pobytu (sídla) ža- datele podle $ 19 odst. 3 zákona CITES. Z právní úpravy, která se k předmětné věci vztahuje, nevyplývá totožnost prů- kazu původu ve smyslu požadavku $ 19 odst. 6 a registrace ve smyslu $ 23 záko- na CITES.
Žalovaný v průběhu správního řízení shromáždil velmi obsáhlý mate- riál, který mu dovolil usuzovat o nabíze- ných argumentech žalobce, a to stano- viska odborníků, kteří se problematikou chovu papoušků zabývají, i dostupnou literaturu, Z níž skutečně vyplývá, že je odchov tohoto druhu v zajetí problema- tický. V tomto ohledu je pochopitelné začlenění názoru týkajícího se velikosti kroužků určených obvykle pro tento druh mezi tyto důkazy, na jejichž základě vydal žalovaný své rozhodnutí. Stanovis- ko vědeckého orgánu CITES hodnotí správní orgán z hlediska jeho obsahu i z hlediska posouzení, zda stanovisko je úplné a zda vychází z dostačujících pod- kladů; po zhodnocení uvedených hledi- sek může teprve dospět k závěru, zda jde o doporučení vyžadované ustanove- ním $ 10 odst. 2 zákona CITES.
Problém spočívá právě v nepřesvěd- čivosti a neúplnosti podaného stanovis- ka, neboť na jeho základě nelze důvody negativního postoje vědeckého orgánu CITES seznat. Soud přitom vychází z ustálené judikatury, podle níž v rámci přezkoumání rozhodnutí ve věci pře- zkoumá i zákonnost podkladového roz- hodnutí,a to zvláště za situace, kdy jeho obsah je podmínkou, bez níž nelze po- volení k vývozu výdat. Ačkoli se vědec- ký orgán CITES některými otázkami soudu, jak byly uvedeny výše, zabýval, učinil tak teprve dopisem adresovaným žalobci, navíc až po vydání svého stano- viska (17.
11. 1999). Jde zejména o chy- bějící vysvětlení požadavku na potřebu znalosti původu papoušků a pravděpo- dobnosti přežití ve volné přírodě. Ob- dobně i vnitřní sdělení odboru ochrany přírody Ministerstva životního prostře- dí z 31.7.2000 velmi podrobně vysvět- luje okolnosti skutkové a důvody práv- ní, pro které doporučovalo rozkladu žalobce nevyhovět. Rozhodnutí žalovaného však v I. ani ve II. stupni takto srozumitelné není. Obě rozhodnutí nepřesně vyjadřují ná- zor na odlišnost registračního listu vy- dávaného pro účely $ 23 zákona CITES a potvrzení o původu dle $ 19 tohoto zákona.
Žalovanému soud také vytýká, že sice podrobně odůvodnil, proč nere- spektuje registrační listy vydané Okres- ním úřadem v Prostějově, ale srozumi- telně neformuloval požadavek, z něhož by bylo patrno, co by jej uspokojilo (pa- trně potvrzení vydané příslušným orgá- nem o původu exempláře). Takovýto požadavek by byl z hlediska srozumitel- nosti a přehlednosti a také rychlosti ří- zení na místě a měl být učiněn již správ- ním orgánem I. stupně ($ 3 odst. 2 spr. ř.). Opakované formulace o tom, že jiné doklady nebyly předloženy, neod- povídaly dostatečně na otázku, jak tedy má být původ exemplářů prokázán, ne- boť lze souhlasit s tím, že registrace slouží k jinému účelu a konečně ani zá- 89 41 kon ji s potvrzením o původu jakkoli nespojuje ani neztotožňuje.
To se týká samozřejmě tří exemplářů s kódem S, neboť pro zbývající s kódem C platí po- stup podle $ 14 odst. 1 písm. c) zákona CITES, a tudíž je postačující vyjádření vědeckého orgánu CITES, že je splněna podmínka odchovu v zajetí [$ 2 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 82/1997 Sb.), což se děje k žádosti Ministerstva životního prostředí. Za této situace soud postupoval dle $76 odst. 1 písm. a), $ 78 odst. 1 s. ř. s. a rozhodnutí správního orgánu II. stup- ně zrušil pro vady řízení spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvo- dů rozhodnutí.
Žalovaný nezdůvodnil dostatečně přesvědčivě, proč nepovažuje registrač- ní list za důkaz potvrzením ve smyslu $ 19 odst. 3 zákona CITES, za situace, kdy listiny byly vydány kompetentním orgá- nem veřejné správy. Žalobce nebyl zpra- ven o tom, jestli by se žalovaný spokojil s průkazem potvrzení o původu exem- plářů formou právě registračních listin, nebo zda má jít o jiný druh průkazu Ca jaký) vystaveného výlučně za účelem vývozu. Tato neujasněnost se pak odráží v celém odůvodnění rozhodnutí žalova- ného, zejména v I.
stupni, a neumožňuje žalobci ani soudu učinit si beze zbytku představu o požadavcích žalovaného.Ta- kovéto rozhodnutí nemůže být považo- váno za srozumitelné [$ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.). (ovo)
Ing. Jan N. v P proti Ministerstvu ži- votního prostředí, o nepovolení vý-