nostenský zákon), ve znění zákona č. 286/1995 Sb. a zákona č. 356/1999 Sb. I. Podnikatel neoprávněně podniká, nemá-li živnostenské oprávnění k provozování činnosti, která je živností, anebo má-li sice živnostenské oprávnění, které ale předmět skutečně provozované činnosti (živnosti) ne- pokrývá. II. Má-li podnikatel pouze oprávnění k živnosti volné (zde: „služby se speciálními stroji“), podniká neoprávněně, vykonává-li v tomto rámci také činnost, k níž je třeba koncese (zde: „silniční doprava nákladní“).
nostenský zákon), ve znění zákona č. 286/1995 Sb. a zákona č. 356/1999 Sb. I. Podnikatel neoprávněně podniká, nemá-li živnostenské oprávnění k provozování činnosti, která je živností, anebo má-li sice živnostenské oprávnění, které ale předmět skutečně provozované činnosti (živnosti) ne- pokrývá. II. Má-li podnikatel pouze oprávnění k živnosti volné (zde: „služby se speciálními stroji“), podniká neoprávněně, vykonává-li v tomto rámci také činnost, k níž je třeba koncese (zde: „silniční doprava nákladní“).
Provozování živností je podle zákona č. 455/1991 Sb.,o živnostenském podni- kání (Živnostenský zákon), ve znění po- zdějších předpisů, podnikáním, které je vázáno na přesně vymezená pravidla. Živnost je činností samostatnou, soustav- nou, vykonávanou vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosaže- ní zisku, a to v souladu s dalšími pod- mínkami vymezovanými živnostenským zákonem. K tomu, aby podnikatel mohl provo- zovat některou ze živností, musí dispo- novat. příslušným živnostenským opráv- něním. Absence živnostenského opráv- nění při provozování činnosti, která je živností, má charakter tzv. neoprávněné- ho podnikání. V ustanovení $ 61 odst. 1 živnostenského zákona se výslovně uvá- dí, že neoprávněným podnikáním je pro- vozování činnosti, která je předmětem živnosti, bez živnostenského oprávnění. Tomu-je nutno rozumět tak, že neopráv- něným podnikáním je takový postup i tehdy, kdy podnikatel sice disponuje živnostenským oprávněním, ale nikoliv takovým, které by bylo způsobilé pokrýt předmět skutečně provozované činnosti s povahou živnosti. To souvisí s tím, že živnosti se člení co do druhů na živnosti ohlašovací (dále dělené na volné, řeme- slné a vázané) a živnosti koncesované, a dále v jejich rámci se potom dané dru- hy živností ještě rozlišují tzv. oborově. Každý jednotlivý „obor“ Živnosti je po- tom zpravidla spojen s požadavkem na to, aby uchazeč o živnostenské opráv- nění splňoval vždy příslušnou tzv. od- bornou nebo jinou způsobilost (to vždy tehdy, pokud ji živnostenský zákon nebo zvláštní předpisy vyžadují). To v plném rozsahu platí pro živnosti ohlašovací ře- meslné a vázané, a dále pro živnosti koncesované. Jedině živnosti ohlašovací volné jsou živnostmi, pro jejichž provo- zování živnostenský zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobi- losti ($ 25 živnostenského zákona). - Výčet živností ohlašovacích řemesl- ných a vázaných (tzv. oborů živností), stejně jako výčet živností koncesova- ných (jejich oborů), je od přijetí živno- stenského zákona uváděn v jeho přílo- hách. Pokud jde o výčet živností (oborů živností) volných, ten právní úpravou až do r. 2000 stanoven nebyl; teprve od r. 2000 je vymezen nařízením vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví se- znam oborů živností volných, ve znění pozdějších předpisů. Stejně tak původně nebyly u živností volných (obdobně však ani u živností ohlašovacích řemesl- ných a vázaných, ani u živností konce- sovaných) právně vymezeny obsahové náplně jednotlivých živností. To je pro- vedeno opět teprve od r. 2000, a to jme- novitě nařízením vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jed- notlivých živností. V době, kdy žalobce ohlašoval svoji živnost, tj. 8. 12. 1992, a ohlašoval ji jako živnost ohlašovací volnou, se označová- ní těchto živností podpůrně řídilo práv- ně nezávazným třídníkem tzv. odvětvové klasifikace ekonomických činností. Ohla- šovatel měl značnou volnost v tom, jak pojmenuje živnost, kterou ohlásí, při- čemž současně fakticky odpovídal za to, že ohlášené živnosti bude odpovídat i zamýšlený předmět činnosti. Právně vzato byl ohlašovatel determinován tzv. negativně, tzn. jako volnou živnost mohl ohlásit jen takovou činnost, která byla živností, ale která současně nebyla (ve smyslu příloh živnostenského zákona) ani živností řemeslnou ani živností váza- nou;a ani živností koncesovanou.V pra- xi potom - a to prakticky zejména po- kud šlo o označení volných živností - živnostenské úřady působily na- ohlašo- vatele, aby ohlašovanou živnost co do názvu přizpůsobovali názvům činností : z „odvětvové klasifikace ekonomických činností“, přičemž pro případ, že jako volná živnost byla ohlášena živnost, kte- rá již co do názvu signalizovala, že jde o živnost ohlašovací řemeslnou či váza- nou nebo o živnost koncesovanou, bylo povinností živnostenského úřadu neak- ceptovat provedené ohlášení. To potom vedlo ohlašovatele zpravidla k tomu, že provedl změnu ohlášení či podal žádost o koncesi v souladu s obsahem požadav- 203 126 ků kladených na příslušné živnosti ozna- čené v přílohách k živnostenskému zá- konu. V posuzované věci žalobce ohlašoval živnost „služby se speciálními stroji“, která nebyla uvedena v přílohách k živ- nostenskému zákonu jako živnost ohla- šovací řemeslná či vázaná ani jako živ- nost koncesovaná, a mohlo tedy jít o živnost volnou. Pro oprávněnost či ne- oprávněnost podnikání v takto označe- né živnosti mělo být rozhodující to, co bylo fakticky předmětem takovéto pod- „nikatelské činnosti. A tady opět platilo, že oprávněné nemohlo být pod hlavič- kou této živnosti jen takové podnikání, které bylo obsahově dovoditelné ve vztahu k některé z živností ohlašovacích řemeslných a vázaných či k některé z živností koncesovaných. Bez ohledu na faktické představy žalobce o obsahu je- ho podnikatelské činnosti v rámci živ- nosti jím označené jako „služby se spe- ciálními stroji“ bylo již v době ohlášení předmětné činnosti zřejmé, že žalobco- va činnost, jež měla spočívat a jež také - jak bylo průkazně zjištěno - spočívá v „nakládce dříví v lese, přepravě tohoto nákladu částečně po lesních komunika- cích a částečně po silnicích, třídění dříví při skládání a skládce na úložiště nebo ukládání do vagónů vozidlem značky TATRA 815 s hydraulickým nakladačem a přívěsem“, byla s ohledem na znění tehdy platného zákona č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasila- telství, a současně i s ohledem na tehdy platné znění živnostenského zákona v jeho příloze č. 3, koncesovanou živ- ností spadající pod pojem „silniční mo- torová doprava“. Obdobně jde v daném případě i v současnosti o koncesovanou Živnost, nyní označenou „silniční moto- rová doprava nákladní“,za podmínek zá- kona č. 111/1994 Sb.,o silniční dopravě, 204 č v platném znění, ve spojení s aktuálním zněním živnostenského zákona, opět v jeho příloze č. 3. Pro charakter žalobcem fakticky vy- konávané činnosti jako koncesované živnosti s označením „silniční motorová doprava“ v době započetí jeho podnika- telské činnosti a „silniční motorová do- prava nákladní“ podle aktuálně platné právní úpravy bylo - a i nadále je - rozho- dující, že součástí jeho činnosti je přepra- va věci nákladním motorovým vozidlem, jakož i přemísťování vozidla samotného, po pozemních komunikacích, doprav- ních plochách a volném terénu, resp. po silnicích, místních komunikacích a ve- řejně přístupných účelových komunika- cích a volném terénu. Dnes navíc podřaditelnost žalobcem vykonávané činnosti předmětné konce- sované živnosti stvrzuje i nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsa- hové náplně jednotlivých živností, z ně- hož vyplývá, že daná činnost odpovídá právě koncesované živnosti s označe- ním „silniční motorová doprava náklad- ní“. Současně je podřaditelnost vykoná- vané činnosti této živnosti potvrzena i tím, že žalobcem realizovaná činnost není výslovně podřaditelná žádné jiné živnosti, přičemž daná úprava vůbec živnost označenou jako „služby se speci- álními stroji“ nezná. Soud se v této sou- vislosti ztotožňuje s vyjádřením žalova- ného, že vykonávané činnosti „nejbližší“ Živnost, označená „lesnictví, těžba dřeva a poskytování služeb v myslivosti“, by u žalobce přicházela v úvahu jen tehdy, pokud by žalobce současně sám, sou- stavně, vlastním jménem, na vlastní od- povědnost a za účelem dosažení zisku, společně s danou přepravou dříví prová- děl i těžbu dříví. Přitom by však již ne- mohl provádět v rámci této živnosti pře- pravu dříví pro jiný subjekt, který by těžil dříví v rámci svého podnikatel- ského oprávnění. To je nutno dovodit zejména s ohledem na ustanovení $ 2 živnostenského zákona a na přílohu č.3 Živnostenského zákona skup. .314, ja- kož i s ohledem na nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsa- hové náplně jednotlivých živností (tady porovnáním obsahu bodu 2 příl. č. 4 a položky čtvrté skupiny 314 v příl. č. 3 tohoto nařízení). Ze všech těchto důvodů soud pině přisvědčil tomu, že žalovaný postupoval správně, když potvrdil rozhodnutí orgá- nu L stupně, který po provedení potřeb- ných skutkových i právních zjištění a je- jich náležitém posouzení a vyhodnocení dospěl k závěru, že žalovaný provozová- ním své činnosti, prokazatelně spočíva- jící v „nakládce dříví v lese, přepravě tohoto nákladu částečně po lesních ko- munikacích a částečně po silnicích, tří- dění dříví při skládání a skládce na úlo- žiště nebo ukládání do vagónů vozidlem značky TATRA 815 s hydraulickým nakla- dačem-přívěsem“, za situace, kdy dispo- nuje oprávněním k provozování živnosti volné, označené „služby se speciálními stroji“, podniká neoprávněně, neboť se jednoznačně v daném případě jedná o živnost koncesovanou s označením „silniční motorová doprava nákladní“. Žalobci byla za uvedené neoprávně- né podnikání, jež bylo podle názoru sou- du správně podřazeno pod ustanovení $ 634 odst. 3 živnostenského zákona, uložena pokuta ve výši 10 000 Kč, při- čemž toto zákonné ustanovení umožňu- je uložit pokutu až do výše 200 000 Kč. Soud se ztotožnil s tím, jakým způsobem správní orgán I. stupně a též žalovaný ja- ko správní orgán II. stupně posoudil jak přitěžující, tak zejména polehčující okol- nosti, a s tím, že za tohoto stavu hodno- cení uložil pokutu při spodní hranici zá- konného rozpětí. Nejvyšší správní soud proto považuje uloženou pokutu za při- měřenou. Cuch) 127 Vady řízení před správním orgánem k $ 76 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního Ruší-li soud rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení [$ 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.], nemusí se zabývat správností právního posouzení vě- ci.
Tomáš K. ve V. proti Ministerstvu průmyslu a obchodu o pokutu za neoprávněné podnikání.