též „daňový řád“, „d. ř.“) Znalecký posudek, který byl vypracován po právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu potvrzujícího platnost dodatečného platebního výmě- ru a který posoudil identifikaci zboží podle účetního dokladu existujícího v době daňového řízení jako nedostatečnou, není novým důkazem, jímž by byla prokazována nová skutečnost, která nemohla být bez zavinění daňo- vého subjektu uplatněna již dříve v řízení [$ 54 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků]. Znaleckým posudkem, jehož úko- 446 lem bylo odborně posoudit již existující soupis zboží z hlediska jeho řádné identifikace, nelze prokazovat, zda takové zboží existovalo či nikoliv.
Podle $ 54 odst. 1 d. ř. se řízení ukon- čené pravomocným rozhodnutím obno- ví na žádost příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti, jestliže a) vyšly na- jevo nové skutečnosti nebo důkazy, kte- ré nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí, b) rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpo- vědi svědka nebo křivého znaleckého posudku nebo rozhodnutí bylo dosaže- no jiným trestným činem, c) rozhod- nutí záviselo na posouzení předběžné otázky a rozhodl-li příslušný orgán o ní dodatečně v podstatných skutečnostech ovlivňujících výši stanovené daně nebo procesní postavení daňového subjektu jinak.
Nejvyšší správní soud především uvá- dí, že v řízení o povolení obnovy (Zudi- cium rescindens) správní orgán, tj. ani správce daně, nezkoumá, zda rozhodnu- tí jím vydané v daňovém řízení je v sou- ladu se zákonem, včetně posouzení, zda rozhodnutí předcházelo úplné zjištění skutkového stavu věci. V tomto řízení o povolení obnovy se může zabývat pou- ze otázkami uvedenými v ustanovení $ 54 odst. 1 písm. a) d. ř., tj. 1) zda vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, 2) zda tyto nové skutečnosti nebo dů- kazy mohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení, 3) zda tyto najevo vyšlé skutečnosti nebo důkazy mohly mít pod- statný vliv na výrok rozhodnutí.
V posuzované věci jde o řízení ukon- čené pravomocným rozhodnutím, jímž byla potvrzena správnost dodatečného platebního výměru vydaného Finanč- 88 ním úřadem v Aši dne 15. 7. 1998. Tímto dodatečným platebním výměrem byla žalobci podle ustanovení $ 46 odst. 7 d. ř. dodatečně vyměřena daň z přida- né hodnoty za zdaňovací období květen 1995 ve výši 4 194 234 Kč. Důvodem by- lo nedodržení podmínek pro uplatnění odpočtu daně na vstupu, stanovených v $ 19 odst. 2 zákona č. 588/1992 Sb., ne- boť bylo prokázáno, že doklady, podle nichž si daňový subjekt (žalobce) uplat- nil daň na vstupech za přijatá plnění ve svůj prospěch, nebyly vystaveny plátcem daně.
Konkrétně pak šlo o to, že pro- dávající, označený jménem Roman M, nebyl skutečným Romanem M., a žc se prodávající (dosud nezjištěná osoba) za skutečného Romana M. vydával. Původ- ní obrana žalobce vyjádřená v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru byla (na rozdíl od žádosti o povolení obnovy řízení) postavena na tom, že k obchodní transakci mezi ním a Roma- nem M. došlo: žalobce se dovolával lis- tinných dokladů osvědčujících existenci koupě a následného prodeje zboží speci- fikovaného v dodacím listu č. 00183.
Žalobce předkládá jako důvod pro po- volení obnovy řízení znalecký posudek znalce Miroslava V. ze dne 31. 1. 2000, k jehož vyžádání ho vedly zvláštní okol- nosti případu a především zájem na ově- ření totožnosti zboží samého. V žádosti o povolení obnovy řízení pak žalobce konstatoval, že s přihlédnutím k dosud zjištěným skutečnostem - Roman M. zboží nevlastnil a nedodal, Ing. P. zboží neviděl a fyzicky nepřevzal a následně nepředal - znalec uzavřel, že obchod s takto nedostatečně označenými ložis- ky a jejich příslušenstvím není v zásadě možný z důvodu nemožnosti ztotožnění zboží.
Osoby mající vztah ke společnos- ti S. nejsou schopny důvěryhodným způ- sobem prokázat okolnosti příjmu zbo- ží, a lze tak mít důvodné pochybnosti o vlastní existenci zboží, které mělo být obchodováno. Žalobce tedy poukazuje na znalecký posudek, dospívá k závě- ru, že pokud takové zboží neexistovalo, nemohlo být ani předmětem obchodu, a tím nemohlo být ani uskutečněno zda- nitelné plnění na výstupu, za které ža- lobce odvedl daň z přidané hodnoty ve výši 4 188 194,20 Kč. S tímto názorem nelze souhlasit.
Jak již bylo výše uvedeno, podle usta- novení $ 54 odst. 1 písm. a) d. ř lze řízení ukončené pravomocným rozhodnutím obnovit na žádost příjemce nebo z úřed- ní povinnosti mimo jiné v případě, kdy vyšly najevo nové skutečnosti nebo dů- kazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Rozhodující je, že tyto skutečnosti nebo důkazy v době dřívěj- šího rozhodování již existovaly. Pokud takové skutečnosti nastaly až po právní moci rozhodnutí, není to důvodem pro obnovu řízení.
Nové skutečnosti je nut- no chápat tak, že může jít jen o skuteč- nosti v době rozhodování již existující, které nově, tj. po právní moci rozhodnu- tí, jen vyšly najevo a předtím - přes svoji existenci - nebyly známy ani daňovému subjektu ani správci daně, a nemohly být tedy vzaty v úvahu v daňovém řízení a brány v úvahu při rozhodování. Především je nutno zdůraznit, že zna- lecký posudek je v českém právním řá- du důkazem, který se vyžaduje k posou- zení skutkového stavu, jestliže takové posouzení závisí na odborných znalos- těch.
Znalec je tedy osobou, která pro- střednictvím svých odborných znalostí posuzuje skutečnosti určené soudem, správním orgánem nebo jiným subjek- tem a ve znaleckém posudku sděluje subjektivní výsledek tohoto posouzení. V žádosti o podání znaleckého posudku by měl být proto vymezen úkol znalce, a to určením skutečností, ke kterým se má znalec vyjádřit z hlediska svých od- borných vědomostí a schopností. Není přípustné svěřit znaleckému posouze- ní právní kvalifikaci těchto skutečností, a již vůbec nelze znaleckým posudkem dokazovat, zda k určitému skutkovému ději došlo či nikoliv.
V posuzované věci plyne z obsahu správního spisu, že úkolem znalce Miro- slava V. byla „identifikace ložisek a pří- slušenství podle přiloženého seznamu“. Podle závěru znaleckého posudku toho- to znalce ze dne 31. 1.2000 je „dodací list takto vystavený a na tak velikou částku nekonkrétní, nevěcný, cenově nekont- rolovatelný a postrádá základní povinné údaje po všech stránkách. Tento dodací list nelze použít k žádnému porovnání z důvodů již uvedených a nemůže sloužit jako příloha k fakturované částce.
Roz- pis jednotlivých položek (sdružení) pro prodejní účely je prakticky neuskuteč- nitelný, protože cenové rozdíly za jeden kus jsou značné. Tím ověření věcnosti a správnosti je nulové!“ Finanční orgány ve svých rozhodnu- tích o návrhu na obnovu řízení zaujaly zejména názor, že znalecký posudek ze dne 31. 1. 2000 nelze považovat za dů- kaz ve smyslu ustanovení $ 54 odst. 1 písm. a) d. ř. Poukazovaly dále na to, že v řízení o žádosti o obnovu řízení mu- sí být nejprve zkoumáno, zda předlože- ný důkaz splňuje podmínky $ 54 d.
ř,, a pokud tomu tak není, je pak v řízení o žádosti o obnovu řízení irelevantní, zda by měl takový důkaz podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Žalovaný pak ve svém rozhodnutí uvedl, že podle $ 56a 89 446 d. ř. se v řízení o mimořádných oprav- ných prostředcích vychází z právního i skutkového stavu existujícího v době vydání rozhodnutí, které je předmětem mimořádného opravného prostředku. Finanční ředitelství v Plzni shledalo, že žalobcem předložený znalecký posudek nesplňuje podmínky $ 54d. ř., přesto se však zabývalo i otázkou, zda by měl ten- to znalecký posudek podstatný vliv na výrok původního rozhodnutí.
I bez to- hoto posouzení by však vzhledem k výše uvedenému nemohla být obnova řízení povolena. Nejvyšší správní soud se s tímto názo- rem žalovaného ztotožňuje a k věci dále uvádí, že z hlediska významu znaleckého posudku v důkazním řízení uvedeného výše je možné vycházet pouze ze závěru znaleckého posudku Miroslava V. ze dne 31. 1. 2000 o tom, že dodací list č. 00183 je nekonkrétní, nevěcný, cenově nekont- rolovatelný a postrádá povinné údaje po všech stránkách. Tento závěr znalce však není novou skutečností, která nemoh- la být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněna již dříve v řízení.
Naopak dodací list č. 00183 zde existoval jako doklad prokazující kou- pi zboží žalobcem a jeho prodej již od samého počátku daňového řízení. Sku- tečnost, že zboží, které bylo předmě- tem obchodní transakce, nebylo přesně identifikováno v době jeho koupě a ná- sledného prodeje, tak není novou sku- tečností, ale skutečností, která byla zná- ma jak žalobci, tak i správci daně v době původního řízení, tedy již v roce 1995. Dále nutno uvést, že samotný znalecký posudek vypracovaný dne 31. 1. 2000, tedy po právní moci rozhodnutí Finanč- ního ředitelství v Plzni ze dne 8.
2. 1999, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru, nelze považovat za důkaz, který vyšel no- 90 vě najevo a nemohí být bez zavinění da- ňového subjektu uplatněn již dříve v ří- zení. To ostatně vyplývá ze samotného charakteru znaleckého posudku, jehož úkolem je odborně posoudit skutečnosti již existující, v daném případě tedy sku- tečnosti, které existovaly již v době da- ňového řízení. Podle názoru Nejvyššího správního soudu není znalecký posudek ze dne 31. 1. 2000 a jeho akceptovatelný závěr novou skutečností nebo důkazem, který zde existoval v době rozhodová- ní a který vyšel najevo po právní moci rozhodnutí.
Není tedy způsobilý vyvolat úvahu o povolení obnovy řízení v této věci. Pokud jde o samotný akceptovatelný závěr znaleckého posudku, musel by být [za situace, že by byl uznán důkazem ve smyslu $ 54 odst. 1 písm. a) d. ř.] hodno- cen v tom smyslu, zda by mohl mít vliv na výrok rozhodnutí. Muselo by jít tedy o důkaz osvědčující takovou skutečnost, která by s určitou pravděpodobností musela zvrátit dosud zastávaný závěr fi- nančních orgánů ve vztahu k ustanove- ní $ 19 odst. 2 zákona č. 588/1992 Sb. Musel by tedy nasvědčovat tomu, že da- ňový doklad, jímž žalobce prokazoval daň na vstupu, je dokladem, který byl vystaven plátcem daně z přidané hod- noty.
Takovou skutečnost znalecký po- sudek ze dne 31. 1. 2000 sám o sobě, ale ani ve spojení s jinými důkazy nemůže osvědčit. Identifikace plátce daně z při- dané hodnoty není skutečností, pro jejíž posouzení je třeba odborných znalostí, ale je okolností skutkovou, která posléze může být právně posouzena. Rozhodně však nelze znaleckým posudkem proka- zovat, že nedošlo k uskutečnění před- mětného obchodu, a to ani jak znalec- kým posudkem samotným, tak ani ve spojení s ostatními důkazy. Skutečnos- ti, zda došlo k předmětnému obchodu či nikoliv, jsou okolnostmi skutkovými, které posléze podléhají právnímu po- souzení.
Jestliže tedy znalecký posudek je vyžadován k odbornému posouzení skutečností již existujících, nemůže sám být důkazem o existenci těchto skuteč- ností nebo tyto skutečnosti právně hod- notit. Pokud žalobce v podané žalobě namítá, že předmětný znalecký posu- dek obsahuje informaci zcela novou, že předložený soupis je neidentifikovatel- ný a zboží s největší pravděpodobností neexistuje, nelze s jeho tvrzením zcela souhlasit. Posudek ve svém závěru roz- hodně neobsahuje informaci, že zboží s největší pravděpodobností neexistuje.
I kdyby takovou „informaci“ znalecký posudek obsahoval, nebylo by možné z takového znaleckého posudku pro je- ho nekompetentnost vycházet, neboť by se vyjadřoval k něčemu, k čemu znalec nebyl a ani nemůže být oprávněn. Pří- padné dohady o tom, zda zboží existova- lo či nikoliv nebo zda k obchodu došlo, by mohly být předmětem úvah soudu v občanskoprávním řízení, nikoliv před- mětem odborného posouzení znalcem, neboť jde o okolnosti skutkové, které by byly předmětem dokazování o skutko- vém stavu a jeho následného právního posouzení soudem.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že znalecký posudek, který byl vypracován po právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu potvrzujícího platnost dodateč- ného platebního výměru a který posou- dil identifikaci zboží podle účetního dokladu existujícího v době daňového řízení jako nedostatečnou, není novým důkazem, jímž by byla prokazována no- vá skutečnost, která nemohla být bez zavinění daňového subjektu uplatněna již dříve v řízení. Znaleckým posudkem, jehož úkolem bylo odborně posoudit již existující soupis zboží z hlediska je- ho řádné identifikace, nelze prokazovat, zda takové zboží existovalo či nikoliv.
Existence zboží tvořícího předmět kup- ní smlouvy je okolností skutkovou, k je- jímuž posouzení není znalec odborně posuzující skutečnosti již zjištěné opráv- něn. Pokud se žalobce dovolává toho, aby znalecký posudek byl hodnocen s obsa- hem trestního spisu vedeného u Měst- ského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 17/98, je třeba uvést, že žádost o povo- lení obnovy řízení ze dne 21. 2. 2000 není odůvodňována požadavkem na za- jištění spisu 4 T 17/98. V této žádosti je pouze okrajově poukazováno a zcela nekonkrétně uváděno, že proti Ing.
K, jednateli společnosti S., je zřejmě vede- no trestní řízení. Tvrzení uvedené v ža- lobě, že v tomto spise jsou zajištěny další důkazy ve prospěch návrhu na povolení obnovy řízení, je blíže neodůvodněno. Za situace, kdy z podaného návrhu na obnovu řízení není patrno, že by se ža- lobce žalobou tohoto důvodu dovolával, a kdy z podané žaloby není alespoň rám- cově vymezena souvislost mezi žádostí o obnovu řízení v této věci a trestním řízením vedeným pod sp. zn. 4 T 17/98 u Městského soudu v Praze, nelze se k uvedenému žalobnímu bodu blíže vyjá- dřit.
I za situace, kdy není v dispozici ža- lobce, aby trestní spis předložil, je třeba, aby provedení důkazu trestním spisem odůvodnil tak, aby orgány posuzující žá- dost o obnovu řízení mohly zhodnotit, zda by zde mohla existovat souvislost mezi návrhem na povolení obnovy ří- zení a trestním řízením. Byl-li snad jed- natel žalobce Ing. P. v této trestní věci vyslýchán, bylo mu jistě i jako svědkovi sděleno, proti komu je vedeno trestní řízení a pro jakou trestnou činnost. Tyto skutečnosti však nejsou přesně uvedeny ani v návrhu na povolení obnovy řízení, 91 447 ani v žalobě.
Uvedenou námitku, případ- ně požadavek, proto Nejvyšší správní soud považoval za nedůvodný. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že ze všech shora uvedených skutečností nelze znalecký posudek ze dne 31. 1. 2000 považovat za novou skutečnost nebo důkaz, který nemohl být bez zavinění daňového subjektu mít podstatný vliv na výrok rozhodnu- tí. Protože jiné důvody obnovy řízení ani důvody pro povolení obnovy řízení podle $ 54 odst. 1 písm. b) a c) nebyly uplatněny, nezbylo než uzavřít, že soud neshledal v postupu žalovaného správ- ního orgánu pochybení, a žalobu proto jako nedůvodnou podle ustanovení $ 78 odst. 7 s.
ř. s. zamítl. (tur)
Veřejná obchodní společnost P. v A. proti Ministerstvu financí o obnovu řízení.
roti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl, takže mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Zástupce žalovaného žádal na nákladech řízení cestovné ve výši jízdného autobusem (Praha
Brno a zpět po 150 Kč). Úspěšnému žalovanému byly tedy přiznány náklady řízení ve výši 300 Kč a žalobce byl zavázán k tomu, aby na nákladech řízení zaplatil žalovanému k rukám jeho právního zástupce částku ve výši 300 Kč do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. 9. 2004
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu