zákona č. 148/1996 Sb. a zákona č. 28/2000 Sb“ I. Členové komise pro posouzení a hodnocení nabídek nehodnotí shro- mážděné informace a poznatky jako důkazy podle obecných zásad práva procesního, neboť nejednají a nerozhodují ve správním řízení. Nemají ani povinnost ověřovat a vyjasňovat si informace deklarované uchazeči v na- bídkách — s jedinou výjimkou, kterou jsou mimořádně nízké nabídkové ce- ny (6 36 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek).
II. Podle $ 57 odst. 5 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zaká- zek, je orgán dohledu oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí zadava- tele v celém rozsahu; nelze z toho však dovodit povinnost činit tak vždy a nad rámec uchazečova návrhu. Tím není dotčeno oprávnění, resp. povin- nost orgánu dohledu z vlastního podnětu zahájit řízení za podmínek stano- vených v odstavci prvém citovaného paragrafu.
Město Litvínov vyhlásilo dne 20. 12. 2000 v Obchodním věstníku obchodní veřejnou soutěž na „Koldům“ Litvínov » Zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, byl s účinností od 1. 5. 2004 zrušen zákonem č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách (srov. jeho S G1 a f 96a násl). 242 podle zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Dne 10.9. 2001 provedla usta- novená komise na základě rozhodnutí zadavatele hodnocení nabídek uchaze- čů, sestavila pořadí a jako nejvhodnější doporučila nabídku společnosti E.
Ozná- mení o výběru nejvhodnější nabídky za- slal zadavatel všem hodnoceným ucha- zečům, tedy i žalobkyni, dne 13. 9. 2001. Žalobkyně podala dne 11. 10. 2001 návrh na přezkoumání výsledku obchodní ve- řejné soutěže k Úřadu. Ve správním říze- ní, které tím bylo zahájeno, zpochybňuje žalobkyně reálnost nabídky předložené vítězným uchazečem. Především - co se týče nabízené délky záruk - namítá, že trvání záruky v délce 131 měsíců výraz- ně převyšuje délku maximální obvyklé záruky, ale i výrazně přesahuje délku vlastní existence a popř. dokonce pře- sahuje v některých případech délku životnosti některých použitých prvků.
Zadavatel měl dle názoru žalobkyně po- stupovat analogicky dle $ 36 odst. 4 zá- kona č. 199/1994 Sb. a nabídku ze soutě- že vyřadit. Žalobkyně dále zpochybňuje možnost předložení adekvátních refe- rencí vítěznou společností, přičemž vy- chází z výše jejího ročního obratu, jakož i z neexistence srovnatelné zakázky, kte- rou by tato společnost realizovala. Ne- souhlasí rovněž s hodnocením kritéria termínu plnění, neboť žalobkyně před- ložila nejkratší termín plnění. Za poruše- ní ustanovení $ 11 zákona č. 199/1994 Sb. pak považuje skutečnost, že zadavatel ví- tězné společnosti umožnil provedení prací na rekonstrukci jednoho z bytů v objektu „Koldům“.
Uvedené námitky - včetně námitky nedostatečné činnosti dohledového orgánu, která je mu záko- nem svěřena - byly rovněž předmětem rozkladu, o němž bylo rozhodnuto roz- hodnutím, které je nyní předmětem soudního přezkoumání. 568 Přezkoumání úkonů zadavatele je v České republice prováděno při uplat- nění subsidiarity správního řádu (6 61 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřej- ných zakázek, ve znění pozdějších před- pisů), tzn. že správní řád se použije teh- dy, pokud zákon o zadávání veřejných zakázek neobsahuje odlišnou právní úpravu.
Subjektem provádějícím řízení je vždy Úřad, jehož působnost jakožto or- gánu dohledu je upravena v $ 2 písm. b) zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutě- že, v platném znění, v návaznosti na usta- novení $ 51 zákona č. 199/1994 Sb. Přezkumná činnost orgánu dohledu spočívá v kontrole, zda byly dodrženy předepsané postupy a úkony zajišťující rámec pro vlastní posouzení a hodno- cení nabídek. Volba kritérií hodnocení a jejich počet, jakož i jejich samotné vy- hodnocení, je výlučně v kompetenci za- davatele, který musí respektovat jisté podmínky, přičemž zejména počet krité- rií, popř. subkritérií, musí být přiměřený předmětu a rozsahu veřejné zakázky, kri- téria musejí být transparentní a hodno- titelná a jedním z kritérií musí být vždy nabídková cena V případě veřejné ob- chodní soutěže musí být kritéria uvede- na v sestupném pořadí podle stupně vý- znamu, který jim zadavatel přisuzuje ($ 5 odst. 3 zákona č. 199/1994 Sb.).
Je výluč- ně v pravomoci zadavatele zvolit si v za- dání veřejné zakázky kritéria hodnocení nabídek s ohledem na daný předmět ve- řejné zakázky a potřeby zadavatele. Z to- hoto důvodu nejsou ani přípustné námit- ky proti způsobu zadání [$ 54 písm. a) zák. č. 199/1994 Sb.]. Obligatorně stano- vené kritérium hodnocení, tj. nabídková cena, bylo v daném případě splněno. O výběru nejvhodnější nabídky může rozhodnout pouze zadavatel, a to na zá- kladě doporučení komise pro posouzení a hodnocení nabídek, přičemž nejvhod- nější nabídkou se rozumí nabídka nejlé- pe splňující kritéria vymezená zadavate- lem v podmínkách soutěže.
Zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání ve- řejných zakázek, není předpisem obsa- hujícím procesní pravidla pro řízení před zadavatelem, ale zakotvuje postu- py, které je třeba dodržovat, aby mohl být vytvořen rámec pro objektivní po- souzení a výběr nejvhodnější nabídky. Cílem zákona je zajistit nejvyšší možnou průhlednost procesu zadávání veřej- ných zakázek a fair prostředí, pokud jde o použití veřejných prostředků [$ 2 písm. b) zákona]. S výjimkou přezkou- mávání úkonů zadavatele orgánem do- hledu nejde o správní řízení; zákon tedy neobsahuje procesní normu, jíž by se mělo zadávání veřejných zakázek řídit, nýbrž postup závazný stejnou měrou pro zadavatele i pro uchazeče.
Přezkum- ná činnost orgánu dohledu spočívá v kon- trole, zda byly řádně dodrženy předepsa- né postupy a úkony zajišťující rámec pro vlastní posouzení a hodnocení nabídek. Žalobkyně však v podané žalobě zpo- chybňuje zákonnost vlastního posouze- ní nabídky, resp. nevhodnost nabídky ví- tězného uchazeče. Přitom právě zde je hranice, kterou žalovaný nesmí překročit, neboť potom by se stal sám hodnotite- lem jednotlivých nabídek. -Jeho pravo- moci sahají do úrovně těch zadavatelo- vých činností, které vytvářejí prostor pro fair podmínky pro účast uchazečů v sou- těži, ale končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka splnila kon- krétní kritérium a v jaké kvalitě.
Nelze přezkoumávat úvahy členů komise, ne- boť tím by se žalovaný ve svých důsled- cích sám stylizoval do role zadavatele a určoval by, která zakázka má vyhovět zadaným kritériím a také v soutěži zvítě- zit. Orgán dohledu nemůže přebírat zod- povědnost za výběr nejvhodnější nabíd- ky, neboť k tomu nemá ani odborné předpoklady; totéž nelze požadovat ani po soudu. Úkolem obou je kontrola rám- ce, v němž se výběr provádí, nikoliv sa- motné kvality výběru. V opačném pří- padě by se totiž výběr nejvhodnější nabídky mohl stát záležitostí znaleckých posudků a pak by existence zákona po- strádala smysl.
Vlastní akt posouzení a hodnocení na- bídek, pokud je napadán, nemůže podlé- hat dohledové činnosti, neboť jde nikoli o dodržení zákonem stanovených postu- pů, ale o myšlenkový proces odehrávající se ve sféře vědomí hodnotitelů. Členové komise nehodnotí shromážděné infor- mace a poznatky podle obecných zásad práva procesního jako důkazy a nejedna- jí a nerozhodují ve správním řízení. Ko- mise, která nabídky posuzovala, zasedala v zákonem předepsaném složení a měla k dispozici veškeré podklady potřebné pro to, aby se její členové mohli rozhod- nout pro výběr nejvhodnější nabídky.
Zákon nestanoví ani povinnost komi- se při hodnocení nabídek ověřovat a vy- jasňovat si informace deklarované ucha- zeči v nabídkách. Tato povinnost se tý- ká jen mimořádně nízké nabídkové ceny ve smyslu ustanovení $ 36 zákona č. 199/1994 Sb., jež stíhá zadavatele ještě ve fázi před hodnocením komise. Uvede- né ustanovení, které je taxativní povahy, nelze analogicky aplikovat na případ ji- ných kritérií, např. garantovaných zá- ruk, jak požaduje žalobkyně. Chtělli by zákonodárce takovou možnost připustit, musel by přistoupit k výčtu demonstra- tivnímu, což však neučinil.
Jakýkoli ex- tenzivní výklad daného ustanovení je nutno považovat za výklad contra legem. To se týká i prověřování referencí o usku- 569 243 tečněných zakázkách, případně prově- řování samotných uchazečů. V dané věci nelze než konstatovat, že orgánu dohledu za popsané situace ne- přísluší vstupovat do úvah o vhodnosti výběru jednotlivých nabídek, neboť ne- ní zmocněn k tomu, aby zastoupil zada- vatele v jeho postavení, které mu vyme- zuje zákon. Žalovaný již při rozhodování v L stupní konstatoval nesprávné po- suzování kritéria termínu plnění, avšak nevyvodil z toho důsledek příznivý pro žalobkyni, když zdůraznil, že ani při shodném počtu bodů by se žalobkyně neumístila v celkovém pořadí na prvním místě.
Podle stanoveného způsobu hod- nocení komise pro posouzení a hodno- cení nabídek je patrné, že kritériu „termín plnění“ (termíny v nabídkách uchazečů si byly velmi blízké a připadaly na závě- rečnou dekádu měsíce září 2002) byl přiřazen koeficient 0,2 a získané body sčítané do celkového pořadí se odvíjely od násobku koeficientu a přiděleného pořadí; uchazeč umístěný na 1. místě tedy získal 0,2 bodů, kdežto uchazeč umís- těný až na 3. místě 0,6 bodů. Vítězná nabídka je proto charakterizována nej- nižším počtem bodů a celkově získala u devíti hodnotitelů 13,82 bodů (8 x 1,48 + 1,98), kdežto nabídka žalobkyně 17,53 (8 x 1,92 + 2,17).
Pokud by však ža- lobkyně v tomto bodě zvítězila, zname- nalo by to při respektování přístupu v hodnocení jednotlivých hodnotitelů změnu v bodovém ohodnocení pro stá- vajícího vítěze v nejhorším případě 17,42 bodů, kdežto pro žalobkyni v nej- lepším případě 13,93 bodů. Nastíněná si- tuace je pouze modelová a může se lišit od reality vlastního hodnocení, neboť soudu nepřísluší dávat zde hodnotite- lům závazný pokyn, jak mají při udílení bodů postupovat. Možnou situaci soud uvádí do protikladu k názoru žalované- ho, který nikterak neodůvodnil, proč má za to, že by správný přístup k hodnocení třetího kritéria nemohl výsledek zvrátit.
Soud považuje toto pochybení za závaž- né, nakolik nelze spekulovat o umístění žalobkyně v tomto kritériu. Došlo-li ke změně rozsahu předmě- tu veřejné zakázky tím, že po vyhlášení soutěže byl omezen předmět díla, a to vypuštěním požárního schodiště, čímž soutěž v původní podobě dle zadání ne- probíhala, pak žalobkyně tuto námitku neuplatnila již v řízení před správním or- gánem. Žalovaný se nedopustil porušení zákona; soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí žalovaného správního orgá- nu, který v řízení, jež vedl, postupoval podle hlavy III zákona č. 199/1994 Sb. Podle ustanovení $ 57 odst. 5 cit. zákona je správní orgán oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí zadavatele v celém jeho rozsahu, nelze však z toho dovodit po- vinnost činit tak vždy a nad rámec ucha- zečova návrhu.
Tím není dotčeno opráv- nění, ale i povinnost žalovaného Úřadu z vlastního podnětu zahájit řízení, a to ve lhůtě čtyř let ode dne, kdy došlo k poru- šení zákona ($ 57 odst. 1 cit. zákona). (ovo)
Společnost s ručením omezeným R. v Ú. proti Úřadu pro ochranu hospodářské