Soud usnesením podle $ 62 odst. 4 s. ř. s. zastaví řízení pro uspokojení *4 navrhovatele i přes jeho vyjádření, že odpůrcovým novým rozhodnutím nebyl uspokojen, protože se jeho původním rozhodnutím cítí být morálně poškozen a navrhuje jeho zrušení, pokud navrhovatel současně připouští, že mu odpůrce novým rozhodnutím částku v požadované výši přiznal a ta- . s. ké mu ji již poukázal. 424
Z žalobcova přípisu došlého Nejvyš- šímu správnímu soudu dne 18. 2. 2004 nevyplývá, že by žalobce uplatňoval u ža- lované přiznání a vyplacení částky vyšší než 60 000 Kč jako odškodnění za dobu nezákonného věznění, a žalobce ani ne- tvrdí, že by byl vězněn po delší dobu, než za kterou mu byla přiznána jedno- rázová peněžní částka, tj. dobu od 2. 9. 1986 do 22. 1. 1987. Porovnáním obsahu správního spisu a zejména v něm založe- né žalobcovy žádosti o poskytnutí jed- norázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. ak ní připojených dokla- dů a rozhodnutí žalované ze dne 5.
12. 2003 dochází Nejvyšší správní soud k závěru, že žalovaná přiznala žalobci podle $ 5 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. jednorázovou peněžní částku ve výši 60 000 Kč za dobu neoprávněného věz- nění od 2. 9. 1986 do 22. 1. 1987, tedy za žalobcem uplatněnou dobu neoprávně- ného věznění. Žalobcovy nároky podle citované- ho zákona č. 261/2001 Sb. tedy žalo- vaná následným rozhodnutím ze dne 5. 12. 2003 zcela uspokojila. Žalobci jde o to, aby byla odstraněna morální a ob- čanská újma, kterou mu - podle jeho přesvědčení - způsobila žalovaná tím, že mu původně odškodnění odepřela.
Náhrady za takto pociťovanou morální a občanskou újmu chce dosáhnout tím, že Nejvyšší správní soud zruší původní rozhodnutí žalované ze dne 29. 10. 2002 zamítající jeho žádost o poskytnutí jed- norázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. Podle $ 62 odst. 4 s. ř. s. zastaví soud usnesením řízení, sdělí-li navrhovatel, že je uspokojen. Soud zastaví řízení i teh- dy, nevyjádří-li se takto navrhovatel ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okol ností případu je zřejmé, že k jeho uspo- kojení došlo.
Z obsahu soudního spisu, z obsahu správního spisu a konečně i ze žalobcova přípisu ze dne 16. 2. 2004 došlého Nejvyššímu správnímu soudu dne 18. 2. 2004 je zřejmé, že k uspo- kojení žalobcova nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zá- kona č. 261/2001 Sb. v zákonném rozsa- hu došlo rozhodnutím žalované ze dne 5. 12. 2003. Rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2003 přiznávající žalobci jednorá- 13 425 zovou peněžní částku ve výši 60 000 Kč za dobu neoprávněného věznění od 2. 9. 1986 do 22.
1. 1987, na základě něhož žalovaná již žalobci - podle jeho tvrzení - tuto částku také vyplatila, nenabylo dosud právní moci. Právní moci toto rozhodnutí nabude až právní mocí roz- hodnutí soudu o zastavení řízení ($ 62 odst. 5 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto postu- poval podle $ 62 odst. 4 s. ř. s., a protože ze všech okolností případu je zřejmé, že k uspokojení žalobce vydáním násled- ného rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2003 došlo, řízení o žalobě proti roz- hodnutí žalované ze dne 29.
10. 2002 zastavil. (ale)
Tomáš K. v P. proti České správě sociálního zabezpečení o poskytnutí jedno- rázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové