6 A 94/2000- 43 - text
č. j. 6 A 94/2000 – 43
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce V.S., proti žalovanému Ministerstvu obrany, Tychonova 1, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2000, č. j. 45/3-3022/2000-3071,
I. Rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne 13. 6. 2000, č. j. 45/3-3022/2000-3071 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
Žalobou ze dne 18. 7. 2000 se žalobce domáhá přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2000 č. j. 45/3-1986/2000-3071.
Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí žalovaného je zmatečné, neboť ruší již doručené rozhodnutí a nařizuje jeho vrácení žalovanému, dále mění ve výroku odůvodnění, nevyhovuje odvolání a potvrzuje napadené rozhodnutí. Dle žalobce správní řád nezná institut zrušení rozhodnutí a jeho vrácení orgánu, který jej vydal. Obnova řízení nařízena nebyla, ani jiné přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Dále žalobce uvádí, že sám žalovaný nemá jasno v problematice reatestací podle RMO č. 015/1990. Dle žalobce je sporné, zda se reatestace týkají pouze důstojníků působících ve vojenském obranném zpravodajství, nebo i vojáků, kteří v této složce armády působili již dříve.
Napadené rozhodnutí považuje žalobce za zmatečné a nespravedlivé, vydané na základě špatného posouzení, jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Žalobce proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil rozhodujícímu orgánu zpět a vyslovil právní názor, že žalobce je osobou splňující podmínky § 165 odst. 8 zák. č. 221/1999 Sb.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že při opětovném prověřování údajů o průběhu služby vojáka z povolání v osobním spise žalobce bylo zjištěno, že při zpracování podkladů pro rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i pro rozhodnutí odvolacího orgánu došlo k omylu, následkem kterého dospěly oba orgány k chybnému závěru. Bylo zjištěno, že žalobce byl zařazen v bývalé vojenské kontrarozvědce, a to do 19. 6. 1990, resp. do 30. 6. 1990. Dnem 16. 7. 1990 byl žalobce ustanoven do funkce starší důstojník pracoviště operačních dozorčích Výzkumného spojovacího pracoviště 080 Západního vojenského okruhu a tedy v době provádění reatestací podle RMO č. 015/1990 nebyl zařazen ve vojenském obranném zpravodajství.
Z toho důvodu vydal odvolací orgán nové rozhodnutí o odvolání č.j. 45/3-3022/2000-3071 ze dne 13. 6. 2000, kterým bylo rozhodnutí o odvolání č. j. 45/3-1986/2000-3071 ze dne 26. 5. 2000 (které do doby nového rozhodnutí o odvolání nenabylo právní moci) zrušeno, a změněna část jeho odůvodnění.
Ze správního spisu vyplývá, že dne 6. 1. 2000 Vojenský úřad sociálního zabezpečení v Praze zamítnul žádost žalobce ze dne 15. 11. 1999 o obnovu výplaty výsluhového příspěvku s odůvodněním, že žalobce se sice podrobil dobrovolné reatestaci, nesplňuje však podmínky RMO č. 015/1990, neboť v době dobrovolné reatestace podle RMO č. 015/1990 nabyl zařazen na funkci ve Vojenském obranném zpravodajství. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 25. 1. 2000 odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 5. 2000, č. j.
45/3-1986/2000-3071 tomuto odvolání vyhověl a odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Vojenskému úřadu sociálního zabezpečení k novému rozhodnutí. Dalším rozhodnutím ze dne 13. 6. 2000, č.j. 45/3-3022/2000-3071 žalovaný své rozhodnutí ze dne 26. 5. 2000, č. j. 45/3-1986/2000-3071 zrušil (bod. č. 1 výroku), současně v odůvodnění zrušeného rozhodnutí vypustil text druhého odstavce, který nahradil novým textem (bod. č. 2 výroku) a současně odvolání žalobce nevyhověl a ostatní části napadeného rozhodnutí potvrdil (bod.
č. 3 výroku).
Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen ,,s. ř. s.“), postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu. Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí a došel k závěru, že žaloba je důvodná. Dle čl. 2 odst. 3 zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
Pro organizaci a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě platí mimo zákona č. 221/1999, o vojácích z povolání, ustanovení § 9, § 110 – 112 a § 117 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci provádění sociálního zabezpečení (dle § 142 odst. 4 zák. č. 221/1999 Sb.), a zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“). Žalovaný v řízení o výsluhových náležitostech tedy musí při vydávání správního rozhodnutí postupovat v souladu s těmito právními předpisy.
Dle § 111 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení platného ke dni vydání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2000, č. j. 45/3-1986/2000-3071 (dále jen „zákon č. 582/1991“) lze proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva obrany o dávce podat písemně odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal.
Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám plně vyhovět; neučiní-li tak, je povinen nejpozději do 30 dnů od podání odvolání předložit je orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání. Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nelze v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněnému písemně sděleny důvody a doba, během níž se o odvolání rozhodne.
Dle § 3 odst. 1 správního řádu správní orgány postupují v řízení v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Dle § 3 odst. 4 správního řádu rozhodnutí správních orgánů musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Řízení je třeba vést tak, aby posilovalo důvěru občanů ve správnost rozhodování, aby přijatá rozhodnutí byla přesvědčivá a vedla občany a organizace k dobrovolnému plnění jejich povinností. Dle § 46 správního řádu rozhodnutí musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí být vydáno orgánem k tomu příslušným, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané náležitosti.
Dle § 47 odst. 2 správního řádu výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, popřípadě též rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení. Žalovaný v záhlaví napadeného rozhodnutí uvádí, že vydal rozhodnutí za použití § 111 zákona č. 582/1991 Sb. Toto ustanovení, jež je podrobně citováno výše, však správnímu orgánu neumožňuje poté, co ve věci rozhodnul, o téže věci téhož účastníka znovu rozhodnout. Jestliže se tedy žalovaný ustanovením § 111 cit. zákona neřídil, ač na něj odkazuje, bylo jeho povinností uvést, podle kterého právního předpisu postupoval a proč. Pokud tak neučinil, nelze jeho rozhodnutí přezkoumat.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil bez nařízení jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Nejvyšší správní soud se s ohledem na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezabýval námitkou žalobce týkající se reatestací dle rozkazu ministra obrany 015/1990. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl v tomto řízení úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Ty jsou tvořeny částkou 1000 Kč za zaplacený soudní poplatek, soud proto uložil žalovanému uhradit žalobci částku 1000 Kč v obvyklé lhůtě. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. dubna 2004
JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu