k$8 $9 a$ 12 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti or- gánů České republiky na úseku zaměstnanosti, č. 39/1994 Sb., č. 272/1992 Sb., č. 84/1993 Sb., a č. 167/1999 Sb.*“ zákonů č. 160/1995 Sb. ve znění č. 74/1994 Sb., Nevyplacení odstupného podle $ 60a zákoníku práce je poruše- ním pracovněprávních předpisů. Pokud úřad práce uloží za takové jednání pokutu podle $ 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměst- nanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstna- nosti, neřeší vydáním takového rozhodnutí spor z pracovněprávní- ho vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, © němž by příslušelo rozhodovat soudu v občanském soudním řízení. Yx,
k$8 $9 a$ 12 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti or- gánů České republiky na úseku zaměstnanosti, č. 39/1994 Sb., č. 272/1992 Sb., č. 84/1993 Sb., a č. 167/1999 Sb.*“ zákonů č. 160/1995 Sb. ve znění č. 74/1994 Sb., Nevyplacení odstupného podle $ 60a zákoníku práce je poruše- ním pracovněprávních předpisů. Pokud úřad práce uloží za takové jednání pokutu podle $ 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměst- nanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstna- nosti, neřeší vydáním takového rozhodnutí spor z pracovněprávní- ho vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, © němž by příslušelo rozhodovat soudu v občanském soudním řízení. Yx,
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že trvá na správnosti svého rozhodnutí, neboť z dokladů založených ve spise správního orgá- nu L stupně je prokázáno, že žalobce uzavřel se svými zaměstnankyněmi dohody o rozvázání pracovního po- měru z důvodů uvedených v $ 46 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Po- dle $ 60a zákoníku práce mají tyto zaměstnankyně nárok na odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. Tvrzení žalobce, že dohody o rozvázání pracovního poměru byly uzavřeny kvůli pochybení externí spolupracovnice a že uvedeným za- městnankyním odstupné nenáleží, neboť u nich došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních 468 vztahů na jiného zaměstnavatele (na V., spol. s r. 0., se sídlem v B.), nemohl žalovaný akceptovat, neboť kontro- lou provedenou úřadem práce bylo zjištěno, že zaměstnankyně uzavřely s novým zaměstnavatelem nové pra- covní smlouvy na dobu neurčitou se stanoveným dnem nástupu od 1. 3. 2000 a se zkušební dobou tři měsíce, což svědčí o skutečnosti, že se jedna- lo o nový pracovněprávní vztah, a ni- koli o přechod práv a povinností z pracovněprávního vztahu na jiného zaměstnavatele ve smyslu $ 60c záko- níku práce, jak tvrdí žalobce. Tuto skutečnost poté potvrdil svým vyjá- dřením i nový zaměstnavatel. Vzhle- dem k uvedenému žalovaný navrhu- je, aby soud žalobu zamítl. K projednání věci bylo nařízeno jednání, při kterém žalobce poukázal na důvody uvedené v žalobě a rozve- dl jednotlivé námitky. K námitce sho- ra zmíněné uvedl, že úřad práce ne- byl oprávněn k rozhodnutí, neboť spor o odstupné je vztahem mezi Za- městnancem a zaměstnavatelem, kte- rý přísluší rozhodovat soudu. Úřad práce si nemohl učinit sám úsudek o tom, že vznikl nárok na odstupné, a z toho vyvozovat závěry. Věcně ne- došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu, neboť u zaměst- nankyň se jednalo o přechod práv a povinností. Pověřená pracovnice žalovaného proti tomu přednesla, že úřad práce má zákonnou pravomoc kontrolovat dodržování pracovněprávních před- pisů, kontrolní zjištění je oprávněn zhodnotit a uložit pokutu za zjištěné nedostatky. V daném případě nejde O spor mezi zaměstnancem a zaměst- navatelem o výplatu odstupného, ale o porušení zákonné povinnosti za- městnavatele vyplatit odstupné. Žaloba není důvodná. V dané věci šlo o uložení pokuty žalobci Úřadem práce ve Znojmě, a to za porušení $ 60a zákoníku prá- ce, jelikož žalobce nevyplatil svým bývalým zaměstnankyním odstupné při skončení pracovního poměru do- hodou uzavřenou z důvodů $ 46 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Úřad práce tak žádný spor mezi zaměst- nancem a zaměstnavatelem neřešil, nýbrž při výkonu kontroly dodržová- ní pracovněprávních předpisů u ža- lobce zjistil porušení ustanovení zá- koníku práce. Toto porušení nebylo ve stanovené lhůtě odstraněno; pro- to úřad práce uložil žalobci pokutu. Oprávnění ke kontrolní činnosti je upraveno v $ 26 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, tak, že kontrolní činnost podle tohoto záko- na jsou oprávněny vykonávat státní orgány práce, o nichž to stanoví zá- kon. Činnost orgánů kontroly se za- měřuje na dodržování pracovněpráv- ních předpisů u zaměstnavatelů a v jejich organizačních jednotkách, s výjimkou pracovních podmínek vy- plývajících z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Pro účely kontrolní činnosti se za pracovně- právní předpisy mimo jiné považuje zákoník práce. Z ustanovení $ 8 odst. 3 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměst- nanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, je zřejmé, že zjistí-li orgán kontroly po- rušení povinností, jejichž dodržování je oprávněn kontrolovat, je zaměst- nanec orgánu kontroly povinen vyža- dovat na zaměstnavateli odstranění zjištěných nedostatků ve lhůtě k to- mu určené a od zaměstnavatele je oprávněn vyžadovat si písemné po- dání zprávy o přijatých opatřeních. Oprávnění úřadu práce vykonávat kontrolní činnost včetně ukládání po- kut je upraveno v $ 12 odst. 1 písm. £) citovaného zákona. Podle ustanovení $ 9 odst. 1 a 2 cit. zákona je orgán kontroly oprávněn ukládat zaměstna- vatelům za zaviněné porušení povin- ností, jejichž dodržování je oprávněn kontrolovat, pokuty až do částky 250 000 Kč a při opětovném poruše- ní povinností, za jejichž nedodržení byla již pokuta uložena, až do částky 1 000 000 Kč. Pokutu lze uložit ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se orgán kontroly dozvěděl o porušení povinností podle věty první, nejpoz- ději však do tří let ode dne, kdy je za- městnavatel porušil. Při ukládání po- kuty podle odstavce 1 se přihlíží k závažnosti porušení, k míře zavině- ní a k okolnostem, za nichž k poruše- ní povinnosti došlo. Z uvedené práv- ní úpravy je zřejmé, že Úřad práce ve Znojmě byl oprávněn kontrolovat, zda u žalobce nedošlo k porušení pracovněprávních předpisů, a rovněž tak byl oprávněn uložit pokutu za za- viněné porušení těchto předpisů. (oš)
Společnost s ručením omezeným B. v B. proti Ministerstvu práce a soci- álních věcí o pokutu podle předpisů o zaměstnanosti.
zaručenou zásadou dvouinstančnosti, tak skutečnost, že odbor metodiky a správního řízení rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím vydaným orgánem, který podléhá jeho kontrole a řízení, neznamená v žádném případě porušení této zásady. Naopak, jak již je výše uvedeno, o odvoláních vždy rozhodují nadřízené správní orgány a již z povahy věci je zřejmé, že tyto nadřízené orgány řídí i kontrolují orgány podřízené, proto ani v této žalobcové námitce nelze spatřovat porušení zákona.
- námitka, že úřad práce porušil § 32 a § 46 správního řádu, neboť si pro rozhodnutí nevyžádal další důkazy, jak žalobce navrhoval (zejména nové pracovní smlouvy a údaje ze správy sociálního zabezpečení) a vydal rozhodnutí bez toho, aby spolehlivě zjistil stav věci :
Ze správního spisu je zřejmé, že fotokopie žalobcem požadovaných pracovních smluv (alespoň některých) jsou jeho součástí. Podle § 32 odst. 2 správního řádu rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán. Provádění důkazů přísluší rovněž správnímu orgánu (§ 34 správního řádu). Je tedy věcí úvahy správního orgánu, zda provede důkaz navržený účastníkem řízení nebo zvolí jiný důkazní prostředek, samozřejmě za podmínky, že rozhodnutí je poté vydáno na základě přesně a úplně zjištěného skutečného stavu věci. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce uzavřel s dotčenými zaměstnankyněmi dne 28. 2. 2000 dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodů § 46 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a nový zaměstnavatel V. T., spol. s r. o. s nimi uzavřel nové pracovní smlouvy na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, kde byl sjednán jako den nástupu do práce 1. 3. 2000. Z uvedeného jednoznačně vyplývá splnění podmínek § 60a zákoníku práce a zakládá tak zaměstnankyním nárok na vyplacení odstupného. S názorem žalobce, že u uvedených zaměstnankyň došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů a odstupné jim tudíž podle § 60c zákoníku práce nenáleží, který dokládá přípisem správce konkurzní podstaty úpadce A. – Znojmo, a. s. JUDr. J. G., smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a V. T., spol. s r.o. a protokolem o předání provozovny, se soud neztotožňuje. Přípis správce konkursní podstaty není dokladem o tom, že ke splnění uvedené podmínky skutečně došlo, dohoda mezi žalobcem a novým majitelem provozovny je neurčitá a neprůkazná (je v ní dodatečně dopisováno, podpisy jsou uvedeny bez konkretizace podepisujících osob, není opatřena razítky žádné ze společností, mezi nimiž měla být uzavřena). Přechodu pracovněprávních vztahů nenasvědčuje ani faktický stav - uzavřené dohody o skončení pracovních poměrů, uzavřené nové pracovní smlouvy. Při přechodu pracovněprávního vztahu zaměstnanec zůstává v pracovním poměru na základě původní pracovní smlouvy. Skutečnost, že by došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů popřel i V. T., spol. s r. o., tedy zaměstnavatel, na kterého dle tvrzení žalobce měla tato práva a povinnosti přejít. Neprovedené důkazy, na které poukazuje žalobce, by dané skutečnosti nemohly vyvrátit. Z uvedeného tak vyplývá, že správní orgán zjistil přesně a úplně skutečný stav věci; porušení zákona co do úplnosti skutkových zjištění ( § 46, § 32 a násl. správního řádu) tak soud neshledal.
- námitka týkající se porušení § 240 odst. 3 zákoníku práce :
Podle tohoto ustanovení je třeba projev vůle vykládat tak, jak to se zřetelem k okolnostem, za kterých byl učiněn, odpovídá pravidlům slušnosti a občanského soužití. Citovaným ustanovením dává zákon návod, jak postupovat při výkladu projevu vůle. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu a smyslem výkladu je vypátrat skutečný záměr stran při projevu vůle, pokud není jednoznačný. Pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou účastník neměl, ani jím nelze měnit smysl jinak jasného právního úkonu. V daném případě jsou dohody o skončení pracovního poměru zcela jednoznačné, podepsané zaměstnankyněmi i zaměstnavatelem a obsahu těchto dohod zcela odpovídá další postup, kdy nový zaměstnavatel uzavřel s několika zaměstnankyněmi nové pracovní smlouvy. O jejich obsahu rovněž není pochyb, navíc ze zprávy vyžádané odvolacím orgánem je potvrzeno, že přijetí bývalých zaměstnankyň žalobce nebylo důsledkem přechodu pracovněprávních vztahů, ale šlo o nově vzniklé pracovní poměry.
- námitka, že žalovaný porušil § 33 odst. 2 správního řádu, když nedal účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění :
Žalobce byl přípisem ze dne 14. 8. 2000 řádně vyrozuměn o zahájení správního řízení. Zástupkyně žalobce se zúčastnila jednání u úřadu práce a přitom byla podle protokolu seznámena s obsahem spisu. Ten v té době obsahoval protokol o kontrole a jeho přílohy - kopie několika dohod o skončení pracovního poměru, zápočtových listů a pracovních smluv uzavřených s novým zaměstnavatelem. To byly důkazy rozhodné pro uložení pokuty. Je pravdou, že žalovaný po skončení dokazování neoznámil žalobci, že dokazování bylo skončeno a že se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí a způsobu jeho zjištění a že v odvolacím řízení bylo doplněno dokazování o zprávu nového majitele provozovny. Pro posouzení, zda soud napadené rozhodnutí zruší, je rozhodující, zda předmětné porušení zákona mohlo mít vliv na věcnou správnost konečného rozhodnutí. V daném případě sice úřad práce nesplnil zákonem mu uloženou povinnost a porušil tak § 33 odst. 2 správního řádu, avšak dle názoru soudu toto porušení nemohlo mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí a nezakládá tak důvod pro zrušení rozhodnutí, neboť úřad práce vydal dané rozhodnutí na základě spolehlivě zjištěného stavu věci, jak je výše uvedeno. Návrhy nových důkazů žalobce měl možnost uplatnit a také tak učinil v podaném odvolání. Zpráva doplněná v odvolacím řízení byla jen potvrzením skutečností zjištěných úřadem práce a žalobci známých.
- námitka porušení zásady rovnosti, když úřad práce jednostranně spolupracoval pouze s bývalými zaměstnankyněmi žalobce a žalobcova vyjádření nebral v potaz :
Tuto námitku však žalobce ničím nedokládá a navíc ani nijak nevyplývá ze správního spisu, neboť bývalé zaměstnankyně nebyly účastnicemi daného správního řízení. Zásada rovnosti účastníků se projevuje vytvářením stejných procesních podmínek a procesního postavení subjektů o jejichž právech a právem chráněných zájmech a povinnostech správní orgán rozhoduje. Ze správního spisu však není vůbec zřejmé, že by správní orgán nějakým způsobem tuto zásadu porušil, naopak vyplývá, že se žalobce k výzvě správního orgánu písemně vyjádřil jak ke kontrole provedené úřadem práce, tak k zahájení správního řízení a byl též účasten prostřednictvím svého zástupce u jednání. Samotná skutečnost, že úřad práce provedl kontrolu z podnětu bývalých zaměstnankyň žalobce, nemůže být chápána jako porušení zásady rovného postavení účastníků.
- námitka, že se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal se všemi odvolacími důvody a pouze obecně uvedl, že „nelze souhlasit ani s dalšími námitkami odvolatele uvedenými v odvolání“ :
Tento postup žalovaného je dle názoru žalobce v rozporu s § 46 a § 47 správního řádu a ustálenou judikaturou. Označený rozsudek vrchního soudu v Praze však řešil poněkud odlišnou situaci, kdy odvolací orgán uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí pouze jedinou větu, z níž vyplývalo, že rozhodnutí bylo přezkoumáno v celém rozsahu a že bylo shledáno, že všechny důvody k uložení pokuty jsou správné. Napadené rozhodnutí žalovaného však obsahuje odůvodnění podstatně obsáhlejší (téměř 3 strany) a dle názoru soudu je z něho seznatelné, proč považoval námitky odvolatele za liché nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodl; je tedy v souladu s § 47 odst. 3 správního řádu. Skutečnost, že by odůvodnění rozhodnutí mohlo být v některých směrech propracovanější, není důvodem ke zrušení rozhodnutí.
odůvodnění podstatně obsáhlejší (téměř 3 strany) a dle názoru soudu je z něho seznatelné, proč považoval námitky odvolatele za liché nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodl; je tedy v souladu s § 47 odst. 3 správního řádu. Skutečnost, že by odůvodnění rozhodnutí mohlo být v některých směrech propracovanější, není důvodem ke zrušení rozhodnutí.
Ze všech těchto důvodů soud shledal, že z hlediska žalobou uplatněných námitek napadené rozhodnutí žalovaného obstojí, tedy že žaloba není důvodná. Proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Žalobce neměl v tomto přezkumném soudním řízení úspěch, úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal. Proto soud vyslovil, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. 11. 2003
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu