Aprk 1/2025- 48 - text
Aprk 1/2025 - 49 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: L. S., zast. Mgr. Azrou Drozdek, advokátkou se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 57/2024, v řízení o návrhu žalobkyně na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích),
I. Návrh se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobkyně podala dne 23. 8. 2024 u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) dle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zásahovou žalobu, kterou brojila proti postupu žalovaného ve věci žádosti o udělení dočasné ochrany; žalovaný žádost žalobkyně označil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“).
[2] Městský soud po provedení nezbytných procesních úkonů usnesením ze dne 5. 11. 2024, č. j. 3 A 57/2024-33, řízení o žalobě podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. přerušil s odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2023, č. j. 8 Azs 93/2023-37, kterým se Nejvyšší správní soud obrátil na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou, jejíž řešení může být pro posouzení věci žalobkyně významné.
[3] Dne 11. 2. 2025 žalobkyně podala u městského soudu návrh na určení lhůty dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Uvádí v něm, že usnesení o přerušení řízení považuje za nepodložené a není v souladu s praxí správních soudů; samotný městský soud totiž v celé řadě případů, které žalobkyně vyjmenovává, ve skutkově stejných věcech (dočasná ochrana dle Lex Ukrajina) řízení nepřerušoval a věcně již rozhodl. Žalobkyně namítá, že z usnesení o přerušení řízení není zřejmé, proč právě v případě žalobkyně je postupováno jinak. Žalobkyně podotýká, že Soudní dvůr EU bude rozhodovat až 27. 2. 2025 a není zřejmé, kdy jeho závěry bude aplikovat Nejvyšší správní soud ve věci sp. zn. 8 Azs 93/2023, na kterou městský soud odkazuje.
[4] Žalobkyně dále uvádí, že je pravděpodobné, že Soudní dvůr EU pouze potvrdí dosavadní judikaturu tuzemských soudů, která označila neumožnění podávání žádostí o dočasnou ochranu jejich držitelům či žadatelům v jiných členských státech za nepřípustnou výluku, která není v souladu s evropským právem, a proto ji nelze aplikovat. Odkazuje přitom na rozsudek NSS sp. zn. 6 Afs 44/2015, kde Nejvyšší správní soud rovněž předem posoudil pravděpodobnost výsledku řízení před Soudním dvorem EU.
[5] Žalobkyně požaduje, aby Nejvyšší správní soud městskému soudu určil lhůtu k rozhodnutí o podané žalobě.
[6] Návrh na určení lhůty postoupil městský soud v souladu s § 174a odst. 3 zákona o soudech a soudcích Nejvyššímu správnímu soudu spolu s vyjádřením předsedkyně ve věci rozhodujícího senátu.
[7] JUDr. Ludmila Sandnerová popsala dosavadní průběh řízení a dále se vyjádřila k odkazované rozhodovací praxi městského soudu a k důvodům, pro které bylo rozhodnuto o přerušení řízení v dané věci. K odkazované věci sp. zn. 3 A 67/2024 poukázala na to, že se jednalo o nezletilého žalobce, o žalobě jehož matky již rozhodl jiný senát městského soudu pod sp. zn. 18 A 8/2024 tak, že není možno posoudit žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou pouze pro to, že žalobkyně již požádala o dočasnou ochranu v jiném státě EU; v rozsudku sp. zn. 3 A 67/2024 soud zdůraznil, že žalobce aktuálně žádnou dočasnou ochranou v žádném státě nedisponuje a v takové situaci soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti, a nenechávat nezletilého žalobce v nelehké životní situaci zapříčiněné nuceným opuštěném vlasti; v tomto rozsudku rozhodl městský soud v souladu s rozsudkem NSS ze dne 31. 10. 2024, č. j. 10 Azs 151/2024-28, což je však situace odlišná od případu žalobkyně v nyní vedené věci sp. zn. 3 A 57/2024.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
[9] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[10] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení postupu městského soudu dospěl k závěru, že soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout.
[11] Podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. předseda senátu může přerušit řízení, jestliže zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé. Z citovaného ustanovení vyplývá, že přerušit řízení je možností předsedy senátu a zároveň že podmínkou pro přerušení řízení není skutečnost, že výsledek jiného řízení nezbytně musí mít vliv na rozhodování soudu; postačí, že je zde dána možnost takového vlivu.
[12] Městský soud v projednávané věci přerušil řízení, neboť považoval za vhodné vyčkat, zda Soudní dvůr EU poskytne k čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES výklad, který by mohl být závazný pro posouzení nyní projednávané věci. Dle Nejvyššího správního soudu nelze městskému soudu cokoli v jeho postupu vyčítat, obzvláště za situace, kdy jednotný postup neposkytuje ani judikatura Nevyššího správního soudu, resp. pochyby o správnosti výkladu uvedeného článku se rozhodl kasační soud vyřešit právě položením předběžné otázky Soudnímu dvoru EU.
[13] Nejvyšší správní soud rovněž podotýká, že pro městský soud (resp. krajské soudy) je závazný pouze právní názor Nejvyššího správního soudu, jakožto soudu kasačního, jehož úkolem je především sjednocování judikatury (§ 12 s. ř. s.). Právním názorem jiného krajského soudu, ale ani názorem jiného senátu téhož soudu (jakkoli to může být nežádoucí), není senát rozhodující ve věci vázán. Nelze se proto úspěšně dovolávat rozhodovací praxe jiného senátu.
[14] Žalobkyně se dovolává určení lhůty rovněž s odkazem na to, že městský soud přerušil řízení na neurčito. Nicméně sám současně uvádí, kdy má být o předběžné otázce rozhodnuto (27. 2. 2025), a dále spekuluje, že není jasné, kdy bude závazný právní názor kasačním soudem vysloven, jinými slovy, kdy bude právní názor Soudního dvora EU aplikován ve věci sp. zn. 8 Azs 93/2023. Tyto úvahy jsou však zcela mimo rámec nyní posuzované věci (otázka důvodnosti přerušení z hlediska průtahů v řízení o žalobě).
[15] Nejvyšší správní soud uzavírá, že městský soud vydal usnesení o přerušení řízení v souladu se zákonem, jeho postup nepovažuje Nejvyšší správní soud ani za účelový, ani za jinak zneužívající právo. Nejvyšší správní soud s přihlédnutím ke své konstantní judikatuře dospěl k závěru, že dobu, po kterou se žalobkyni nedostalo dosud rozhodnutí, lze z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považovat ještě za přiměřenou, nevyžadující ingerenci ve smyslu § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 in fine zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 174a odst. 9 zákona o soudech a soudcích). V Brně dne 28. února 2025
JUDr. Radan Malík předseda senátu