V řízení o popření otcovství zahájeném k návrhu generálního prokurátora podle ustanovení § 62 zák. o rod. je generální prokurátor účastníkem řízení. Jestliže návrhu bylo vyhověno, není oprávněn podat proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání. Srov.nyní ustanovení § 41 zákona č.283/1993 Sb., o státním zastupitelství.
U soudů není jednotná praxe při rozhodování o odvolání generálního prokurátora podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo jeho návrhu na popření otcovství podle ustanovení § 62 zák. o rod. vyhověno. Některé odvolací soudy odvolání generálního prokurátora podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odmítly, když vycházely z názoru, že generální prokurátor v řízení o popření otcovství má postavení navrhovatele a jestliže jeho návrhu podle ustanovení § 62 zák. o rod. bylo vyhověno, není oprávněn podat odvolání. Naproti tomu ostatní odvolací soudy považovaly generálního prokurátora za osobu oprávněnou k podání odvolání.
Účastník řízení není oprávněn podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže jeho návrhu bylo vyhověno.
Naproti tomu ve věcech popření otcovství, v nichž řízení bylo zahájeno návrhem generálního prokurátora podle ustanovení 62 zák. o rod., a v nichž je účastníkem řízení ( § 90 o. s. ř.), odvolací soudy přiznávaly oprávnění generálního prokurátora podat odvolání i proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo jeho návrhu vyhověno. Toto oprávnění se ovšem dříve dovozovalo z ustanovení § 35 odst. 3 o. s. ř. Zákonem č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, bylo však mimo jiné novelizováno i ustanovení § 35 o. s. ř., čímž se podstatně změnilo postavení prokurátora v občanském soudním řízení.
Jestliže generální prokurátor podal návrh na popření otcovství podle ustanovení § 62 zák. o rod., nemá již proto v řízení podle ustanovení § 62 zák. o rod. zvláštní postavení rozdílné od ostatních účastníků. Proto není oprávněn podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo vyhověno jeho návrhu podle ustanovení § 62 zák. o rod.
1) Srov. nyní ustanovení § 41 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.