Při určování odměny za zastupování advokátem nebo notářem nejsou důvodem pro postup podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně okolnosti, že advokát činil v řízení úkony formou automatizovaných výstupů a podání, že spor je veden o nízkou částku, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná, že řízení bylo krátké, že se jedná o obdobné žaloby nebo že nároky mohly být uplatněny jednou žalobou anebo jiné typové charakteristiky věci, nýbrž jen konkrétní (individuální) okolnosti případu. Okolností, jež je důvodem pro postup podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, může být například to, že v řízení bylo bez zavinění toho, komu náhrada nákladů řízení přísluší, učiněno neobvykle mnoho úkonů právní služby nebo že náklady vznikly náhodou, která se účastníku přihodila.
Cpjn 201/2008
S t a n o v i s k o
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne
15. 10. 2008 k rozhodování soudů o náhradě nákladů řízení podle ustanovení §
151 odst. 2, věty první za středníkem, o. s. ř.
___________________________________________________________________________
Nejvyšší soud ČR, který je povolán sledovat a vyhodnocovat pravomocná
rozhodnutí soudů [§ 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o
soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů], zjistil z pravomocných
rozhodnutí, vyžádaných od okresních, obvodních a krajských soudů a od Městského
soudu v Brně a Městského soudu v Praze, že soudy postupují rozdílně při
určování výše odměny za zastupování advokátem v rámci rozhodování o náhradě
nákladů řízení úspěšnému účastníku řízení, jde-li o tzv. „jednoduché spory“. Po
vyhodnocení předložených pravomocných rozhodnutí a na jejich základě zaujalo
občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu na návrh předsedy
občanskoprávního a obchodního kolegia v zájmu zajištění jednotného rozhodování
soudů v těchto věcech následující
stanovisko:
Při určování odměny za zastupování advokátem nebo notářem nejsou
důvodem pro postup podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní
odměně okolnosti, že advokát činil v řízení úkony formou automatizovaných
výstupů a podání, že spor je veden o nízkou částku, že projednávaná věc není
právně složitá nebo náročná, že řízení bylo krátké, že se jedná o obdobné
žaloby nebo že nároky mohly být uplatněny jednou žalobou anebo jiné typové
charakteristiky věci, nýbrž jen konkrétní (individuální) okolnosti případu.
Okolností, jež je důvodem pro postup podle ustanovení zvláštního
právního předpisu o mimosmluvní odměně, může být například to, že v řízení bylo
bez zavinění toho, komu náhrada nákladů řízení přísluší, učiněno neobvykle
mnoho úkonů právní služby nebo že náklady vznikly náhodou, která se účastníku
přihodila.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za
zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním
právním předpisem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni
zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení
podle § 147 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje podle ustanovení
zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2, věta první,
o. s. ř.). Zvláštním právním předpisem, který stanoví paušální sazby pro řízení v
jednom stupni, je na základě zmocnění uvedeného v ustanovení § 374a o.s.ř. vydaná vyhláška Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. 12. 2000 č. 484/2000 Sb.,
kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem
nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a
kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „vyhláška č. 484/2000 Sb.“. Naproti tomu zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně je
vyhláška Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. 6. 1996 č. 177/1996 Sb., o
odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif) - dále též jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“. Oba uvedené předpisy se z hlediska výše odměny za zastupování liší v
tom, že zatímco na prvním místě citovaná vyhláška (č. 484/2000 Sb.) vychází z
toho, že advokátovi nebo notáři přísluší za zastupování v jednom stupni řízení
pevně stanovená paušální částka (odměna) bez ohledu na to, kolik „úkonů právní
služby“ advokát nebo notář v řízení před soudem v jednom stupni skutečně
učinil, druhá citovaná vyhláška (č. 177/1996 Sb.) vychází z toho, že advokátovi
nebo notáři náleží odměna přesně podle počtu „úkonů právní služby“, které pro
zastoupeného v konkrétním řízení před soudem učinil. Jak vyplývá ze znění ustanovení § 151 odst. 2, věty první, o. s. ř.,
zákonodárce dává zásadně přednost tomu, aby výše odměny za zastupování
advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním
předpisem byla určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom
stupni zvláštním právním předpisem (podle vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Jedině
jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 nebo odůvodňují-li to
okolnosti případu, lze postupovat podle ustanovení zvláštního právního předpisu
o mimosmluvní odměně (podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K problematice výše odměny advokáta v případě tzv. jednoduchých sporů
se již vyjádřil Městský soud v Praze, který ve svém usnesení ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 36 Co 99/2002, zaujal názor, že okolností případu, která ve
smyslu ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. odůvodňuje určení výše odměny advokáta
podle ustanovení zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně, není jednoduchost
určitého druhu sporů. K tomuto názoru se přihlásil i Nejvyšší soud tím, že
postupem podle ustanovení § 24 zákona č.
6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o
soudech a soudcích), uveřejnil toto rozhodnutí ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, ročník 2004 pod číslem 61. Přesto soudy často uvedené východisko nerespektují a rozhodují postupem
podle ustanovení § 151 odst. 2, věty první za středníkem, o. s. ř. i v
případech, kdy pro to nejsou důvody. Tak např. Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci, sp. zn. 24 C 264/2008,
Městský soud v Brně ve věci, sp. zn. 52 C 126/2007, Okresní soud v Českých
Budějovicích ve věci, sp. zn. 17 C 144/2007, Okresní soud v České Lípě ve věci,
sp. zn. 8 C 151/2007, Okresní soud v Opavě ve věci, sp. zn. 10 C 298/2007 a
Krajský soud v Brně ve věci, sp. zn. 15 Co 97/2008, 17 Co 79/2008 nebo 14 Co
88/2008 spatřovaly okolnosti případu, jež odůvodňují postup podle ustanovení
zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, v tom, že advokát činil v
řízení úkony formou automatizovaných výstupů a podání (formulářové žaloby). Okresní soud v Šumperku ve věci, sp. zn. 19 C 266/2007, Obvodní soud
pro Prahu 2 ve věci, sp. zn. 24 C 264/2008, Okresní soud v Sokolově ve věci,
sp. zn. 8 C 129/2007 nebo 8 C 426/2007, Okresní soud v Trutnově ve věci, sp. zn. 14 C 41/2008, a Krajský soud v Brně ve věci, sp. zn. 27 Co 94/2004
spatřovaly tyto okolnosti případu ve výši žalované částky (v porovnání s
výší nákladů). Okresní soud v Sokolově ve věci, sp. zn. 8 C 129/2007 nebo 8 C
426/2007, Okresní soud Plzeň – sever ve věci, sp. zn. 16 C 87/2007 nebo 16 C
82/2007, Okresní soud ve Vyškově ve věci, sp. zn. 7 C 204/2007 nebo 7 C
71/2007, Okresní soud v Přerově ve věci, sp. zn. 12 C 157/207, 10 C 57/2007, 15
C 342/2007 nebo 7 C 45/2008, Okresní soud v Opavě ve věci, sp. zn. 10 C
298/2007 nebo 9 C 27/2008, Krajský soud v Ostravě ve věci, sp. zn. 69 Co
57/2008, Krajský soud v Brně ve věci, sp. zn. 19 Co 198/2007 nebo 23 C 69/2007,
Krajský soud v Hradci Králové ve věci, sp. zn. 21 Co 168/2005, Krajský soud v
Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve věci, sp. zn. 36 Co 174/2007 a Vrchní
soud v Olomouci ve věci, sp. zn. 1 Co 42/2008 spatřovaly tyto okolnosti případu
v právní složitosti (jednoduchosti) a náročnosti, případně délce řízení. Okresní soud v Havlíčkově Brodě ve věci, sp. zn. 3 C 47/2006 nebo 3 C
31/2006 a Okresní soud v Trutnově ve věci, sp. zn. 14 C 41/2008, spatřovaly
okolnosti případu odůvodňující postup podle ustanovení zvláštního právního
předpisu o mimosmluvní odměně v množství žalobcem podávaných obdobných žalob a
Okresní soud v Havlíčkově Brodě ve věci, sp. zn. 10 C 83/2002 v možnosti
uplatnění obou nároků v jedné žalobě. Neuvážily přitom, že všechny uvedené skutečnosti nepředstavují
konkrétní okolnosti případu, ale v drtivé většině (často argumentačně používány
kombinovaně) pouze typové charakteristiky věci, případně skutečnosti, jež byly
samy o sobě důvodem přijetí právní úpravy paušální sazby výše odměny za
zastupování účastníka advokátem nebo notářem.
Při posuzování, ve kterých případech lze při určování výše odměny
advokáta v řízení před soudem v jednom stupni postupovat podle ustanovení § 151
odst. 2, věty první za středníkem, o. s. ř., protože to
okolnosti případu odůvodňují, je nutno nejprve uvážit, jaký je cíl a smysl
právní úpravy, která upravuje používání tzv. „paušálních“ náhrad nebo odměn. Je
nepochybné, že používání tzv. „paušálních“ náhrad či odměn má především
zjednodušit (případně zcela odstranit) výpočet náhrad nebo odměn a přispět ke
zrychlení a zjednodušení občanského soudního řízení; systém odměny závislý na
počtu (množství) úkonů právní pomoci je důvodem průtahů ve skončení věci (čím
více úkonů, tím vyšší odměna) [srov. důvodovou zprávu k bodu 184 až 186 (§ 149
a 151) zákona č. 30/2000 Sb.]. Zavedení této právní úpravy zákonem č. 30/2000
Sb. mělo tedy ovlivnit občanské soudní řízení tak, aby nebylo zbytečně
protahováno s cílem učinit více „úkonů právní služby“, ale naopak, aby úprava
odměny za zastupování motivovala k postupu „za co nejméně úkonů právní služby
paušální odměna“. Setrvávání na závěru, že v „jednoduchých“ věcech je třeba
postupovat podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně
(podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), by zcela popřelo shora uvedený účel právní
úpravy odměny za zastupování advokátem nebo notářem, neboť advokátu nebo notáři
by nic nebránilo, aby z důvodu dosažení „stejné výše odměny“ učinil ve věci
více „úkonů právní služby“ tak, aby odměna dosáhla výše „paušální“ částky podle
vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ze shora uvedeného vyplývá, že postup podle ustanovení § 151 odst. 2
věty první za středníkem, o. s. ř. bude přicházet v úvahu tehdy, jestliže
„paušální“ odměna za řízení v jednom stupni by uvedený účel a smysl
nenaplňovala (nemohla naplnit). Proto takto bude soud postupovat zejména v
případech, kdy v řízení bylo bez zavinění toho, komu náhrada nákladů řízení
přísluší, učiněno neobvykle mnoho úkonů právní služby, takže by „paušální“
odměna byla v hrubém nepoměru ke skutečným nákladům úspěšného účastníka, které
na své zastoupení v řízení vynaložil. Naopak tam, kde skutečně vynaložené
náklady na zastoupení úspěšného účastníka řízení budou nižší (smyslem právní
úpravy je však tuto okolnost vůbec nezkoumat) než přiznaná „paušální“ odměna,
je účel právní úpravy obsažené v ustanovení § 151 odst. 2, větě první, o. s. ř. naplněn. Uvedený závěr není v rozporu ani s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne
5. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 303/02, kterého se dovolává (při použití postupu
podle ustanovení § 151 odst. 2, věty první za středníkem, o. s. ř.) Okresní
soud v Mladé Boleslavi ve svém usnesení ze dne 11. 4. 2008, č. j. 35 Ro
164/2008-2, nebo Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v usnesení
ze dne 31. 8. 2007, č. j. 36 Co 174/2007- 20. Přehlížejí totiž, že ve zmíněném
usnesení se Ústavní soud věcnou správností použití postupu podle ustanovení §
151 odst. 2, věty první za středníkem, o. s. ř. nezabýval, když vyšel z toho,
že se „jedná o diskreční oprávnění soudu, do kterého se Ústavní soud necítí být
oprávněn zasahovat.
Otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se
nepochybně může některého účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska
kriterií spravedlivého (fair) procesu klást na stejnou úroveň jako proces
vedoucí k rozhodnutí ve věci samé“. Postup soudu podle ustanovení § 151 odst. 2, věty první za středníkem,
o. s. ř., který se vztahuje pouze k určování výše odměny za zastupování
advokátem nebo notářem, nemůže být použit s poukazem na sociální a majetkové
poměry účastníka povinného k náhradě nákladů řízení; takový postup je možný u
moderačního práva podle ustanovení § 150 o. s. ř. V některých případech není také rozlišováno moderační právo soudu podle
ustanovení § 150 o. s. ř., které se vztahuje k samotnému právu účastníka na
náhradu nákladů řízení, a postup podle ustanovení § 151 odst. 2, věty první za
středníkem, o. s. ř., který se vztahuje pouze k určování výše odměny za
zastupování advokátem nebo notářem (nikoliv k nákladům řízení jako celku). Zatímco v prvním případě jsou pro úvahu soudu o použití moderačního práva
rozhodující okolnosti, které se vztahují obecně k celé projednávané věci (jde o
„všechny“ náklady řízení), v případě postupu podle ustanovení § 151 odst. 2,
věty první za středníkem, o. s. ř. se do popředí dostávají ty okolnosti, jež
mají vztah k zastupování advokátem nebo notářem, právnímu posuzování věci a
procesnímu postupu (jde jen o odměnu za zastupování advokátem nebo notářem). Proto důvodem pro moderaci práva na náhradu nákladů řízení podle ustanovení §
150 o. s. ř. jsou zejména sociální a majetkové poměry účastníka povinného k
náhradě nákladů řízení. Nesprávně tedy postupovaly např. Okresní soud v Sokolově ve věci, sp. zn. 8 C 426/2007 a Krajský soud v Brně ve věci, sp. zn. 28 Co 236/2005 nebo 28
Co 45/2007, jestliže důvod k postupu podle ustanovení § 151 odst. 2 věty první
za středníkem, o. s. ř. spatřovaly v sociálních poměrech žalovaného, ač ty jsou
– jak výše uvedeno - typickým důvodem pro postup podle ustanovení § 150 o. s. ř. Krajský soud v Hradci Králové ve věci, sp. zn. 20 Co 504/2006 sice uvedl, že
o nákladech řízení rozhoduje podle ustanovení § 150 o. s. ř., fakticky ale
postupoval podle § 151 odst. 2, věty první za středníkem, o. s. ř., když výši
odměny advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a „důvody hodné zvláštního
zřetele“ spatřoval ve věku a sociálních a majetkových poměrech žalovaného. Správně naopak postupoval např. Okresní soud v Havlíčkově Brodě ve
věci, sp. zn. 7 C 108/2002, 7 C 109/2002, 7 C 110/2002 nebo 7 C 111/2002, když
důvod pro použití postupu podle ustanovení § 151 odst. 2, věty první za
středníkem, o. s. ř. spatřoval v tom, že žalovaný se zaplacení nebránil a
požadovaný úrok z prodlení nezaplatil jen proto, že mu nebyl vyfakturován a
vyúčtován, nebo Krajský soud v Brně ve věci, sp. zn. 21 Co 357/2007, který při
stejném postupu vyšel z toho, že žalobce nijak nedal žalovanému na vědomí, že
porušil svoji povinnost ze závazkového vztahu (nezaplatil pojistné, neboť
nevěděl, že se smlouva automaticky prodloužila o rok), čímž nerespektoval
princip vyjádřený v § 3 odst. 2 obč. zák.
Správně naopak postupoval např. Okresní soud v Havlíčkově Brodě ve věci sp. zn. 7 C 108/2002, 7 C 109/2002, 7 C 110/2002 nebo 7 C 111/2002, když důvod pro použití postupu podle ustanovení § 151 odst. 2, věty první za středníkem, o. s. ř. spatřoval v tom, že žalovaný se zaplacení nebránil a požadovaný úrok z prodlení nezaplatil jen proto, že mu nebyl vyfakturován a vyúčtován, nebo Krajský soud v Brně ve věci sp. zn. 21 Co 357/2007, který při stejném postupu vyšel z toho, že žalobce nijak nedal žalovanému na vědomí, že porušil svoji povinnost ze závazkového vztahu (nezaplatil pojistné, neboť nevěděl, že se smlouva automaticky prodloužila o rok), čímž nerespektoval princip vyjádřený v § 3 odst. 2 obč. zák.