Rozhodl-li orgán činný v trestním řízení podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu o tom, že věc, která mu byla podle ustanovení § 78 tr. řádu vydána nebo kterou podle ustanovení § 79 tr. řádu odňal, se ukládá do úschovy, neboť je tu pochybnost, zda má být vrácena tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata, nebo zda je třeba ji odevzdat jiné osobě, která na ni uplatnila v průběhu trestního řízení právo, jde o soudní úschovu podle ustanovení § 185f o. s. ř. Věc, o níž bylo podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu rozhodnuto, že se ukládá do úschovy, se považuje za uloženou do úschovy dnem právní moci usnesení vydaného příslušným orgánem činným v trestním řízení, aniž by bylo třeba, aby byla soudu skutečně odevzdána soud v občanském soudním řízení o přijetí takové věci do úschovy nerozhoduje. Účastníky občanského soudního řízení o úschově věci, uložené na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, jsou ten, kdo ji vydal (§ 78 tr. řádu) nebo komu byla odňata (§ 79 tr. řádu), ten, kdo na ni uplatňoval v trestním řízení právo, popřípadě také ten, kdo na ni uplatnil právo u soudu v občanském soudním řízení, aniž by tak učinil u orgánu činného v trestním řízení složitel v tomto řízení nevystupuje. Ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, má postavení příjemce. Ten, kdo na věc uplatňoval právo v trestním řízení, má postavení přihlašovatele. Věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu. Nepožádal-li žádný z účastníků občanského soudního řízení o úschově o vydání věci, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, do tří let od právní moci usnesení, postupuje soud podle ustanovení § 185g o. s. ř.
I. Rozhodl-li orgán činný v trestním řízení podle ustanovení § 80 odst.1 věty
třetí tr. řádu o tom, že věc, která mu byla podle ustanovení § 78 tr. řádu
vydána nebo kterou podle ustanovení § 79 tr. řádu odňal, se ukládá do úschovy,
neboť je tu pochybnost, zda má být vrácena tomu, kdo ji vydal nebo komu byla
odňata, nebo zda je třeba ji odevzdat jiné osobě, která na ni uplatnila v
průběhu trestního řízení právo, jde o soudní úschovu podle ustanovení § 185f
o.s.ř.
Kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na
vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji
nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto
orgánům činným v trestním řízení vydat (§ 78 odst.1 věta první tr. řádu).
Nebude-li věc důležitá pro trestní řízení na vyzvání vydána tím, kdo ji má u
sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v přípravném řízení na příkaz
státního zástupce nebo policejního orgánu odňata (§ 79 odst.1 věta první tr.
řádu).
Není-li věci, která byla podle ustanovení § 78 tr. řádu vydána nebo
podle ustanovení § 79 tr. řádu odňata, k dalšímu trestnímu řízení už třeba a
nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal
nebo komu byla odňata (§ 80 odst.1 věta první tr. řádu). V případě, že na tuto
věc uplatnila právo jiná osoba, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb
(§ 80 odst.1 věta druhá tr. řádu). Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a
osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve
věcech občanskoprávních (§ 80 odst.1 věta třetí tr. řádu). Rozhodnutí o
vrácení a vydání věci, jakož i o jejím uložení do úschovy, činí předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán a je proti
němu přípustná stížnost, která má odkladný účinek (§ 80 odst.3 tr. řádu).
Uložení věci do úschovy ve smyslu ustanovení § 80 odst.1 věty třetí
tr. řádu je vyvoláno - jak vyplývá z jeho smyslu a účelu - potřebou objasnit,
zda vlastnické nebo jiné právo k věci, zakládající nárok na její vydání, má
ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, nebo zda jeho nositelem je jiná
osoba, popřípadě osoba, které zákon svěřuje k věci zvláštní oprávnění (např.
správce konkursní podstaty nebo správce dědictví), a směřuje k nastolení
takových vztahů mezi dotčenými osobami, které nebudou mezi nimi zdrojem dalších
sporů. Věc se ukládá do úschovy současně proto, že není účelem trestního
řízení, aby soud nebo jiný orgán činný v trestním řízení v něm řešil skutkové
nebo hmotněprávní pochybnosti o tvrzeném vlastnickém nebo jiném právu; k
rozhodování o takových otázkách jsou zásadně povolány soudy v občanském soudním
řízení (srov. § 7 o.s.ř.).
Důvod k uložení věci do úschovy ve smyslu ustanovení § 80 odst.1 věty
třetí tr. řádu tedy nespočívá v pouhé \"souvislosti s trestním soudním řízením
\", a o přijetí do úschovy proto nelze vydat potvrzení podle ustanovení § 352
o.s.ř.
Nelze pominout, že věc byla uložena do úschovy na základě pravomocného
usnesení předsedy senátu, státního zástupce nebo policejního orgánu a že je
smyslem této úschovy, aby v občanském soudním řízení došlo k odstranění
pochybností o tom, která z dotčených osob má z titulu vlastnického nebo jiného
práva nárok na vydání (odevzdání) věci.
Úschova u soudu prováděná podle ustanovení § 352 o.s.ř. vyřešení
uvedených pochybností již ze své povahy neumožňuje; právním prostředkem
způsobilým dosáhnout naplnění účelu a smyslu postupu orgánů činných v trestním
řízení podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí tr. řádu je řízení o úschovách,
prováděné soudy podle ustanovení § 185f o.s.ř.
Nesprávně proto například Krajský soud v Hradci Králové ve věci vedené
pod sp. zn. 18 Co 274/2003 dovodil, že při přijetí věcí, o jejichž uložení
do úschovy pravomocně rozhodl policejní orgán, soudy postupují podle ustanovení
§ 352 o.s.ř. a že proto o přijetí věci do úschovy nerozhodují, ale vydávají o
něm pouze potvrzení.
II. Věc, o níž bylo podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí tr. řádu
rozhodnuto, že se ukládá do úschovy, se považuje za uloženou do úschovy dnem
právní moci usnesení vydaného příslušným orgánem činným v trestním řízení, aniž
by bylo třeba, aby byla soudu skutečně odevzdána; soud v občanském soudním
řízení o přijetí takové věci do úschovy nerozhoduje.
Podle ustanovení § 185f o.s.ř. přijímá-li soud do úschovy věci v
případech stanovených zvláštními zákonnými předpisy, řídí se ustanoveními
příslušného předpisu, a není-li jich, ustanoveními § 185a až § 185h o.s.ř., a
to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu.
Z citovaného ustanovení § 185f o.s.ř. kromě jiného vyplývá, že v
řízení o úschovách věcí, o jejich uložení do úschovy rozhodl orgán činný v
trestním řízení podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí tr. řádu, soud
postupuje podle ustanovení § 185a až § 185e o.s.ř. a podle ustanovení § 185g a
§ 185h o.s.ř. jen přiměřeně povaze a účelu této úschovy a jen tehdy, nestanoví-
li trestní řád, popřípadě jiné zvláštní právní předpisy něco jiného.
K uložení věci, která byla orgánům činným v trestním řízení podle
ustanovení § 78 tr. řádu vydána nebo která jimi byla podle ustanovení § 79 tr.
řádu odňata, do úschovy dochází - jak vyplývá z ustanovení § 80 odst.1 věty
třetí a § 80 odst.3 tr. řádu - na základě rozhodnutí, vydaného z důvodu
pochybností o tom, komu má být (by měla být) z titulu vlastnického nebo jiného
práva odevzdána. Protože zákon nevyžaduje, aby k tomuto rozhodnutí přistoupila
ještě další právní skutečnost, považuje se věc za uloženou do úschovy bez
dalšího dnem právní moci usnesení předsedy senátu, státního zástupce nebo
policejního orgánu vydaného podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí tr. řádu.
Uložení věci do úschovy tedy upravuje trestní řád, a proto se v
občanském soudním řízení o úschově takových věcí nepoužijí ani přiměřeně - jak
vyplývá z ustanovení § 185f o.s.ř. - ustanovení § 185a a § 185c o.s.ř. a
ustanovení § 113 odst.1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a
krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů. Znamená to mimo jiné, že k
uložení věci do úschovy se nevyžaduje, aby orgán činný v trestním řízení,
kterému byla věc vydána nebo který ji odňal anebo který ji v průběhu trestního
řízení převzal, věc ještě před svým rozhodnutím složil do úschovy soudu, jakož
i to, že orgánu činnému v trestním řízení nelze uložit povinnost složit zálohu
na případné náklady soudní úschovy a že soud v občanském soudním řízení sám o
přijetí věci do úschovy nerozhoduje a je v tomto směru vázán rozhodnutím orgánu
činného v trestním řízení.
Nesprávně tedy například Okresní soud v Semilech ve věci vedené pod
sp. zn. Sd 5/2002 a Okresní soud v Kolíně ve věci vedené pod sp. zn. 9 Sd
126/2004 rozhodly o přijetí věci do úschovy, ačkoliv o jejím uložení do úschovy
již pravomocně rozhodl policejní orgán.
Naproti tomu správně vycházel například Okresní soud v Děčíně ve věci
vedené pod sp. zn. Sd 9/2001 při rozhodování o vydání úschovy ze závěru, že věc
byla uložena do úschovy u soudu ve smyslu ustanovení § 185f o.s.ř. na základě
pravomocného usnesení státního zástupce.
V souladu se zákonem není dále usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6
vydané ve věci vedené pod sp. zn. 7 C/Nc 25/2000, kterým byl zamítnut návrh
státního zástupce na přijetí věci do úschovy s odůvodněním, že "soud nemá k
dispozici dostatečně velké prostory k uskladnění věci, příp. prostory, které by
byly chráněny z hlediska bezpečnosti". Nehledě k tomu, že o tom, zda věc bude
uložena do úschovy, rozhodují orgány činné v trestním řízení, nevzal soud při
svém rozhodování také v úvahu, že pro uložení věci do úschovy podle ustanovení
§ 80 odst.1 věty třetí trestního řádu se nevyžaduje složení věci u soudu, a to
ani v době před vydáním rozhodnutí o uložení věci do úschovy, ani po jeho
přijetí. Po právní moci usnesení o uložení věci do úschovy věc nadále zůstává
(až do skončení soudního řízení o její úschově) u orgánu činného v trestním
řízení, kterému byla vydána nebo který ji odňal, popřípadě který ji v průběhu
trestního řízení převzal, ledaže by soud v občanském soudním řízení v zájmu
zajištění řádné úschovy věci učinil (zpravidla po dohodě s příslušným orgánem
činným v trestním řízení) jiné opatření. Náležitou nápravu v tomto případě
nezjednal ani Městský soud v Praze jako soud odvolací; i když usnesení soudu
prvního stupně zrušil, učinil tak jen proto, že hodnotil "snahu soudu prvního
stupně o převzetí věci do soudní úschovy jako nedostatečnou z hlediska
zajišťování vhodného schovatele".
Obdobně je nesprávný názor Okresního soudu v Litoměřicích, který ve
věci vedené pod sp. zn. 2 Sd 2/2001 zamítl návrh státního zástupce na přijetí
věci do úschovy proto, že "nebyl nalezen vhodný způsob úschovy", neboť "soud
nemá žádné prostory, kde by mohl věc umístit, ani se nepodařilo nalézt vhodného
schovatele".
III. Účastníky občanského soudního řízení o úschově věci, uložené na
základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení §
80 odst.1 věty třetí tr. řádu, jsou ten, kdo ji vydal (§ 78 tr. řádu) nebo komu
byla odňata (§ 79 tr. řádu), ten, kdo na ni uplatňoval v trestním řízení právo,
popřípadě také ten, kdo na ni uplatnil právo u soudu v občanském soudním
řízení, aniž by tak učinil u orgánu činného v trestním řízení; složitel v tomto
řízení nevystupuje. Ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, má postavení
příjemce. Ten, kdo na věc uplatňoval právo v trestním řízení, má postavení
přihlašovatele.
Podle ustanovení § 185b o.s.ř. je v řízení o úschovách účastníkem ten,
kdo věci do úschovy skládá (složitel), a po právní moci usnesení o přijetí do
úschovy je účastníkem také ten, pro koho jsou složené věci určeny (příjemce), a
ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy (přihlašovatel).
Vzhledem k tomu, že trestní řád a ani jiné zvláštní předpisy
neupravují účastenství v soudním řízení o úschovách věcí, o jejichž uložení do
úschovy rozhodl orgán činný v trestním řízení podle ustanovení § 80 odst.1 věty
třetí tr. řádu, je třeba při jeho vymezení postupovat přiměřeně podle
ustanovení § 185b o.s.ř.
Procesní postavení příjemce má v tomto občanském soudním řízení podle
přiměřeného užití ustanovení § 185b o.s.ř. ten, kdo věc vydal nebo komu byla
odňata, neboť této osobě by byla věc orgánem činným v trestním řízení vrácena,
kdyby o tom v důsledku námitek jiné osoby nevznikly pochybnosti.
Ten, kdo uplatnil právo na věc, která byla pro účely trestního řízení
vydána nebo odňata, má v občanském soudním řízení o úschově této věci procesní
práva a povinnosti přihlašovatele, neboť jeho procesní postavení je z hlediska
přiměřeného užití ustanovení § 185b o.s.ř. obdobné osobě, která uplatňuje u
soudu právo na předmět úschovy.
Jako přihlašovatel je účastníkem řízení samozřejmě také ten, kdo
uplatnil právo na věc uloženou do úschovy, i když tak neučinil u orgánu činného
v trestním řízení, ale až po právní moci jeho usnesení přímo u soudu v
občanském soudním řízení.
Složitel v občanském soudním řízení o úschovách věcí, o jejichž
uložení do úschovy rozhodl orgán činný v trestním řízení podle ustanovení § 80
odst.1 věty třetí tr. řádu, nevystupuje. Z povahy a účelu této úschovy vyplývá,
že neslouží ke splnění dluhu (závazku), ale že jde - jak uvedeno již výše - o
právní prostředek, pomocí kterého se odstraňují pochybnosti o tom, která z
dotčených osob má k věci vlastnické nebo jiné právo a které z nich tedy má být
z titulu tohoto práva uschovaná věc vydána, a ani za přiměřeného užití § 185b
o.s.ř. nelze dovodit, že by někdo takový v tomto občanském soudním řízení
vystupoval (mohl vystupovat).
Procesní postavení složitele nemá ani orgán činný v trestním řízení,
kterému byla věc vydána nebo který ji odňal anebo který ji v průběhu trestního
řízení převzal. Soud (předseda senátu), státní zástupce nebo policejní orgán
totiž rozhodují o uložení věci do úschovy, po právní moci usnesení nemají na
věci (ani z pohledu účelu trestního řízení) žádný zájem a jejich rozhodovací a
ani jiné sféry se nedotýká závěr o tom, zda bude vydána tomu, kdo ji vydal nebo
komu byla odňata, nebo zda se odevzdá osobě, která k ní uplatnila právo. Jejich
postavení účastníka řízení nelze úspěšně dovozovat ani z toho, že některé z
těchto osob případně podle výsledku pravomocně skončeného soudního řízení o
úschově jsou povinny věc předat, neboť při tom postupují podle pravomocného
rozhodnutí soudu vydaného v občanském soudním řízení.
Nesprávně považoval za složitele orgán činný v trestním řízení, který
rozhodl o uložení věci do úschovy podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí tr.
řádu, například Obvodní soud pro Prahu 8 ve věci vedené pod sp. zn. Sd
45/2001, Okresní soud v Hradci Králové ve věci vedené pod sp. zn. Sd 152/2004 a
Okresní soud v Karviné ve věci vedené pod sp. zn. 37 Sd 25/2001.
IV. Věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu
činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí tr.
řádu, se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v
případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich
nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu.
Po právní moci usnesení předsedy senátu, státního zástupce nebo
policejního orgánu o uložení věci do úschovy, vydaného podle ustanovení § 80
odst.1 věty třetí tr. řádu, postupuje soud v občanském soudním řízení o úschově
této věci přiměřeně podle ustanovení § 185d a § 185e o.s.ř.
Znamená to zejména, že uložená věc bude odevzdána tomu, kdo věc vydal
či komu byla odňata (příjemci), nebo tomu, kdo na ni uplatnil v trestním řízení
právo (přihlašovateli), anebo přihlašovateli, který na ni uplatnil právo až u
soudu v občanském soudním řízení, jen tehdy, jestliže o to požádal a, současně,
jestliže s vydáním (odevzdáním) věci žadateli souhlasili ostatní účastníci
řízení. V případě, že o vydání věci požádá více účastníků řízení nebo že s
odevzdáním věci žadateli nebude souhlasit některý z ostatních účastníků řízení,
bude věc odevzdána žadateli (jednomu z více žadatelů) tehdy, bude-li účastníku,
který odevzdání odporoval, pravomocným rozsudkem soudu vydaným v řízení podle
Části třetí občanského soudního řádu uloženo, že je povinen souhlasit s
odevzdáním věci žadateli.
Soud v řízení o úschově věci proto vždy vyžádá od ostatních účastníků
řízení vyjádření, zda souhlasí s tím, aby uložená věc byla odevzdána žadateli
(tomu z účastníků občanského soudního řízení o úschově, který o vydání věci
požádal). Vysloví-li ostatní účastníci řízení souhlas s odevzdáním věci
žadateli, popřípadě shodnou-li se na tom, že věc bude vydána jednomu ze
žadatelů, soud o odevzdání věci žadateli (jednomu ze žadatelů) rozhodne
usnesením a po právní moci usnesení přijme opatření, aby mu uložená věc byla
(tím, kdo má věc u sebe) skutečně odevzdána.
Správně proto například postupoval Okresní soud v Pelhřimově ve věci
sp. zn. Sd 7/2000, když usnesením rozhodl, že uložená věc bude vydána osobě,
která v průběhu trestního řízení na věc uplatnila nárok, neboť s tím souhlasil
ten, komu byla věc v trestním řízení podle ustanovení § 79 tr. řádu odňata.
V případě, že souhlas nebyl udělen (účastník odevzdání věci žadateli
odporoval buď výslovně nebo tím, že na výzvu soudu ve stanovené přiměřené lhůtě
neodpověděl), soud o tom vyrozumí žadatele a upozorní ho, že mu věc bude vydána
jen tehdy, jestliže podá u soudu v řízení podle Části třetí občanského soudního
řádu proti těm, kdo odevzdání věci odporovali, žalobu o uložení povinnosti
souhlasit s odevzdáním věci z úschovy žadateli a jestliže soud žalobě
pravomocným rozsudkem vyhoví.
O nutnosti podat žalobu o nahrazení souhlasu s odevzdáním věci v
řízení podle Části třetí občanského soudního řádu soud žadatele poučí, a to
vždy také tehdy, byl-li již v usnesení orgánu činného v trestním řízení ve
smyslu ustanovení § 80 odst.1 věty třetí tr. řádu upozorněn (jako osoba, která
si na věc v trestním řízení činila právo) na to, že svůj nárok na věc musí
"uplatnit v řízení ve věcech občanskoprávních".
Upozornění uvedené v usnesení orgánu činného v trestním řízení má totiž
jen obecnou informativní povahu a svým způsobem slouží také ke zdůvodnění
rozhodnutí o uložení věci do úschovy; vzhledem k tomu, že účastník musí být v
občanském soudním řízení poučen zcela konkrétně a v takové podobě, jakou
vyžaduje dosavadní průběh řízení, soud ho musí vždy upozornit na jeho procesní
povinnosti za řízení o úschově vyplývající z přiměřeného užití ustanovení §
185d a § 185e o.s.ř.
K žalobě o uložení povinnosti souhlasit s odevzdáním uložené věci je
aktivně věcně legitimován žadatel a je třeba ji podat proti tomu účastníku
soudního řízení o úschově, který odevzdání uložené věci žadateli odporoval.
Předmětem řízení je nahrazení prohlášení vůle žalovaného o tom, že je povinen
souhlasit s odevzdáním uložené věci žalobci.
Vyhoví-li soud v řízení podle Části třetí občanského soudního řádu
žalobě (rozsudkem uloží žalovanému povinnost souhlasit s vydáním uložené věci
žalobci), soud po právní moci rozsudku v řízení o úschově rozhodne o odevzdání
věci žadateli (jednomu ze žadatelů) a po právní moci usnesení přijme opatření,
aby mu uložená věc byla (tím, kdo má věc u sebe) skutečně odevzdána.
Pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo k uložené věci určeno
vlastnické právo žadatele nebo jiného účastníka soudního řízení o úschově, není
sám o sobě způsobilým podkladem pro závěr o tom, že věc bude z úschovy této
osobě vydána, neboť vyřešením otázky, kdo je vlastníkem uložené věci, nemusí
být vždy bez dalšího nepochybné, zda mu má být věc z úschovy opravdu vydána a
zda nárok na odevzdání věci z úschovy nemá místo vlastníka například zástavní
věřitel, oprávněný ze zadržovacího práva nebo správce konkursní podstaty.
Správně proto například Okresní soud v Semilech ve věci sp. zn. 8 C
846/2004 zamítl žalobu o určení vlastnictví k věci, uložené do úschovy na
základě pravomocného usnesení policejního orgánu, když dovodil, že na
požadovaném určení není naléhavý právní zájem, neboť nesouhlas žalovaného s
vydáním uložené věci žalobci lze nahradit jen způsobem uvedeným v ustanovení §
185e o.s.ř. a nikoliv určením vlastnického práva k této věci.
Naproti tomu nelze považovat za správné například usnesení Okresního
soudu v České Lípě vydané ve věci sp. zn. 12 Sd 2/2003, kterým bylo rozhodnuto
o vydání uložené věci žadateli s odůvodněním, že pravomocným rozsudkem soudu
bylo k věci určeno jeho vlastnické právo.
V souladu se zákonem rozhodl například Okresní soud v Děčíně ve věci
sp. zn. Sd 9/2001 o vydání věci žadateli na základě zjištění, že pravomocným
rozsudkem soudu byl nahrazen souhlas s vydáním věci u osoby, která si na věc
činila nárok v trestním řízení.
V. Nepožádal-li žádný z účastníků občanského soudního řízení o úschově
o vydání věci, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného
v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí tr. řádu, do
tří let od právní moci usnesení, postupuje soud podle ustanovení § 185g o.s.ř.
Nepožádá-li žádný z účastníků soudního řízení o úschově o odevzdání
uložené věci, z ustanovení § 185f o.s.ř. vyplývá, že soud v občanském soudním
řízení dále postupuje přiměřeně podle ustanovení § 185g o.s.ř.
Uplynula-li tedy lhůta tří roků od právní moci usnesení předsedy
senátu, státního zástupce nebo policejního orgánu o uložení věci do úschovy
vydaného podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí tr. řádu, aniž by některý z
účastníků požádal o její vydání (k pravomocně zamítnutým žádostem se
nepřihlíží), soud usnesením rozhodne, že uložená věc připadne státu, jestliže
se o ní nikdo (nikdo další) nepřihlásí do tří let ode dne vyhlášení (vydání)
tohoto usnesení.
Marným uplynutím této lhůty uložená věc připadne státu; totéž platí,
nebylo-li pravomocně vyhověno žádosti, která byla podána ještě před uplynutím
této lhůty. Připadnutím uložené věci státu zanikají k uložené věci práva
účastníků, jakož i všech dalších osob, přestože se řízení nezúčastnily (srov.
přiměřené užití ustanovení § 185h o.s.ř.).
Uloženou věc, o jejíž odevzdání nikdo nepožádal nebo ohledně níž byly
žádosti o odevzdání pravomocně zamítnuty, nelze prodat a utrženou částku uložit
do úschovy soudu. Tímto způsobem, uvedeným v ustanovení § 80 odst.1 věty čtvrté
tr. řádu, lze totiž postupovat jen tehdy, jestliže si věc nepřevezme osoba,
která má na věc právo. V případě, že nikdo o uloženou věc nepožádal nebo že
podané žádosti byly pravomocně zamítnuty, nebyla určena osoba, která by na věc
měla právo, neboť ani za soudního řízení o úschově nebyly odstraněny
pochybnosti o tom, kdo má z titulu vlastnického nebo jiného práva nárok na
vydání (odevzdání) věci. Podle ustanovení § 80 odst.1 věty čtvrté tr. řádu lze
uloženou věc prodat a utrženou částku uložit do úschovy soudu, jen jestliže
bylo způsobem vyplývajícím z přiměřeného užití ustanovení § 185d a § 185e
o.s.ř. pravomocně rozhodnuto, komu bude uložená věc vydána (odevzdána), a
jestliže si tato osoba věc z úschovy přes opakovanou výzvu nevyzvedla, ačkoliv
soud přijal opatření potřebná k tomu, aby jí uložená věc byla (tím, kdo ji má u
sebe) skutečně předána.
Správně proto například Krajský soud v Brně ve věci vedené pod sp. zn.
18 Co 33/2004 a Krajský soud v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 10 Co
795/2004 dovodily, že uplynutím lhůty tří let od usnesení vydaného podle
ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř. uložená věc připadla státu, neboť do té doby o
její vydání nikdo nepožádal.
Naproti tomu nelze souhlasit s názorem Krajského soudu v Brně ve věci
vedené pod sp. zn. 18 Co 192/2003, podle kterého nelze vydat usnesení podle
ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř. tehdy, jestliže osoba, která si na věc činila
nárok v trestním řízení, své právo neuplatnila v řízení ve věcech
občanskoprávních, neboť za této situace je třeba považovat toho, kdo věc podle
ustanovení § 78 tr. řádu vydal nebo komu byla podle ustanovení § 79 tr. řádu
odňata, za osobu, která má na věc právo a které je proto třeba věc bez dalšího
odevzdat. Soud totiž přehlíží, že - jak vyplývá z přiměřeného užití § 185d a §
185e o.s.ř. - příjemci (tomu, kdo věc podle ustanovení § 78 tr. řádu vydal
nebo komu byla podle ustanovení § 79 tr. řádu odňata) může být uložená věc -
jak to platí ohledně všech žadatelů o vydání věci - odevzdána jen tehdy,
souhlasí-li s tím všichni ostatní účastníci řízení (včetně osoby, která si na
věc činila právo v trestním řízení) nebo byl-li jejich nesouhlas nahrazen
pravomocným rozsudkem soudu. V případě, že uloženou věc nelze vydat ani
příjemci, protože nesouhlas některého z dalších účastníků řízení nebyl
pravomocným rozsudkem soudu nahrazen, je přiměřené užití ustanovení § 185g
o.s.ř. možné.
Správně proto například Krajský soud v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 18 Co 33/2004 a Krajský soud v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 10 Co 795/2004 dovodily, že uplynutím lhůty tří let od usnesení vydaného podle ustanovení § 185g odst. 1 o. s. ř. uložená věc připadla státu, neboť do té doby o její vydání nikdo nepožádal.
Naproti tomu nelze souhlasit s názorem Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 18 Co 192/2003, podle kterého nelze vydat usnesení podle ustanovení § 185g odst. 1 o. s. ř. tehdy, jestliže osoba, která si na věc činila nárok v trestním řízení, své právo neuplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních, neboť za této situace je třeba považovat toho, kdo věc podle ustanovení § 78 tr. řádu vydal nebo komu byla podle ustanovení § 79 tr. řádu odňata, za osobu, která má na věc právo a které je proto třeba věc bez dalšího odevzdat. Soud totiž přehlíží, že – jak vyplývá z přiměřeného užití § 185d a § 185e o. s. ř. – příjemci (tomu, kdo věc podle ustanovení § 78 tr. řádu vydal nebo komu byla podle ustanovení § 79 tr. řádu odňata) může být uložená věc – jak to platí ohledně všech žadatelů o vydání věci – odevzdána jen tehdy, souhlasí-li s tím všichni ostatní účastníci řízení (včetně osoby, která si na věc činila právo v trestním řízení) nebo byl-li jejich nesouhlas nahrazen pravomocným rozsudkem soudu. V případě, že uloženou věc nelze vydat ani příjemci, protože nesouhlas některého z dalších účastníků řízení nebyl pravomocným rozsudkem soudu nahrazen, je přiměřené užití ustanovení § 185g o. s. ř. možné.