Prodej movitých věcí a nemovitostí ve výkonu rozhodnutí (exekuci) podléhá dani z přidané hodnoty, jde-li ve smyslu ustanovení § 4 odst. 3 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, o součást obchodního majetku povinného, který je plátcem daně z přidané hodnoty. Je-li povinným právnická osoba, mají movité věci a nemovitosti vždy povahu obchodního majetku je-li povinným fyzická osoba - podnikatel, vychází se v pochybnostech z toho, že věci jsou jejím obchodním majetkem. Nejvyšší podání vydražitele nebo cena, za kterou byla movitá věc ve výkonu rozhodnutí (exekuci) prodána, je úplatou, z níž soud (exekutor) zajišťuje a odvádí správci daně částku rovnající se sazbě daně z přidané hodnoty.
věci jsou jejím obchodním majetkem. Nejvyšší podání vydražitele nebo cena, za kterou byla movitá věc ve výkonu rozhodnutí (exekuci) prodána, je úplatou, z níž soud (exekutor) zajišťuje a odvádí správci daně částku rovnající se sazbě daně z přidané hodnoty.
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: Cpjn 6/2007
Datum rozhodnutí: 11.06.2008
Typ rozhodnutí: STANOVISKO
Heslo: Výkon rozhodnutí, Daň z přidané hodnoty
Kategorie rozhodnutí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 69 / 2008
Stanovisko
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008 k
zajišťování a odvádění daně z přidané hodnoty soudem při prodeji obchodního
majetku povinného v dražbě, prováděné v rámci výkonu rozhodnutí prodejem
movitých věcí a nemovitostí
___________________________________________________________________________
Nejvyšší soud při sledování pravomocných rozhodnutí soudů, prováděném podle
ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících
a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a
soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zjistil, že soudy postupují rozdílně
při zajišťování a odvádění daně z přidané hodnoty, byl-li nařízen výkon
rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí, patřících do obchodního
majetku povinného, který je plátcem daně z přidané hodnoty.
Po vyhodnocení těchto pravomocných rozhodnutí a na jejich základě zaujalo
občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ČR na návrh předsedy
kolegia v zájmu zajištění jednotného rozhodování soudů v těchto věcech
následující stanovisko:
I.
Prodej movitých věcí a nemovitostí, které tvoří součást obchodního majetku
povinného [§ 4 odst. 3 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších
předpisů], v dražbě provedené v rámci soudem nařízeného výkonu rozhodnutí je
předmětem daně z přidané hodnoty ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č.
235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, je-li povinný plátcem daně z přidané
hodnoty.
Dnem 1. 5. 2004 nabyl účinnosti zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty, který - nyní ve znění zákonů č. 635/2004 Sb., č. 669/2004 Sb., č. 124/2005 Sb., č. 215/2005 Sb., č. 217/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 441/2005
Sb., č. 545/2005 Sb., č. 109/2006 Sb., č. 230/2006 Sb., č. 319/2006 Sb., č. 172/2007 Sb., č. 270/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 261/2007
Sb. (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“) - upravuje daň z přidané
hodnoty, uplatňovanou na zboží, nemovitosti a služby za podmínek stanovených
tímto zákonem (srov. § 1 zákona o dani z přidané hodnoty). Předmětem daně z přidané hodnoty je mimo jiné dodání zboží nebo převod
nemovitosti anebo přechod nemovitosti v dražbě za úplatu osobou povinnou k dani
v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku [§ 2
odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty]. Plnění, která jsou předmětem
daně z přidané hodnoty, jsou zdanitelnými plněními, pokud nejsou od daně
osvobozena (§ 2 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty). Zdanitelným plněním je kromě jiného „dodání zboží“, včetně prodeje movitých
věcí, nebo „převod nemovitosti“ při převodu vlastnického práva k majetku za
úplatu na základě rozhodnutí státního orgánu [srov. § 13 odst. 3 písm. a)
zákona o dani z přidané hodnoty]; den uskutečnění tohoto zdanitelného plnění se
určuje podle § 21 zákona o dani z přidané hodnoty. Úplatou se rozumí zaplacení
v penězích nebo platebními prostředky nahrazujícími peníze nebo poskytnutí
nepeněžitého plnění [srov. § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané
hodnoty]. K dani z přidané hodnoty jsou povinny fyzické a právnické osoby, které
samostatně uskutečňují ekonomické činnosti, není-li stanoveno jinak (srov. § 5
odst. 1, větu první, zákona o dani z přidané hodnoty). K uskutečňování
samostatné ekonomické činnosti fyzických a právnických osob slouží nebo je
určen „souhrn majetkových hodnot“, o kterém je tato osoba povinna účtovat nebo
jej evidovat, označovaný jako „obchodní majetek“ [srov. § 4 odst. 3 písm. c)
zákona o dani z přidané hodnoty]. Zatímco právnickým osobám slouží nebo jsou
určeny k uskutečňování samostatné ekonomické činnosti všechny jejich majetkové
hodnoty, netvoří obchodní majetek fyzické osoby takové majetkové hodnoty k
jejich vlastnictví, které její samostatné ekonomické činnosti nemohou (zejména
podle své povahy) sloužit. Při prodeji movitých věcí v dražbě, provedené na základě soudem nařízeného
výkonu rozhodnutí, nabývá vydražitel vlastnictví udělením příklepu, jestliže
ihned zaplatil učiněné nejvyšší podání (srov. § 329 odst. 2 o. s. ř.). Udělení
příklepu je úkonem soudu, který sice nemá povahu rozhodnutí (rozsudku nebo
usnesení), ale má za následek, že vydražitel nabývá vlastnictví k dražené
movité věci, a to za předpokladu, že ihned zaplatil své nejvyšší podání; o
nabytí vlastnictví k movité věci soud vystaví vydražiteli na jeho žádost úřední
potvrzení. O udělení příklepu dražené nemovitosti soud rozhodne usnesením (§
336j odst. 3 o. s. ř.).
Vlastníkem vydražené nemovitosti se vydražitel stane,
nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podáním, a to
ke dni vydání usnesení o příklepu (§ 336l odst. 2 o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že při prodeji movitých věcí a nemovitostí v dražbě,
prováděné soudem na základě nařízeného výkonu rozhodnutí, dochází k převodu
vlastnického práva za úplatu na základě rozhodnutí soudu (nebo jiného úkonu
soudu, které má při nabývání vlastnictví obdobné účinky) jakožto státního
orgánu; dražba movitých věcí a nemovitostí v rámci soudem nařízeného výkonu
rozhodnutí je tedy zdanitelným plněním ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty. V případě, že vydražené movité věci a
nemovitosti patřily do „obchodního majetku“ (ve smyslu § 4 odst. 3 písm. c)
zákona o dani z přidané hodnoty) povinného, který je plátcem daně z přidané
hodnoty, podléhá uvedený prodej movitých věcí a nemovitostí v dražbě výběru
daně z přidané hodnoty. Správně tedy např. Okresní soud v Trutnově ve věci sp. zn. 13 E 2086/94
dovodil, že prodeje nemovitosti povinné právnické osoby (společnosti s ručením
omezeným) podléhá dani z přidané hodnoty. Naopak, ve věci sp. zn. E 2566/2000
Okresního soudu v Jindřichově Hradci a v dalších věcech soud provedl výkon
rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné právnické osoby, aniž by jejich
prodej v dražbě považoval za plnění podléhající dani z přidané hodnoty.
II.
Daň z přidané hodnoty z prodeje obchodního majetku povinného zajišťuje a na
osobní daňový účet povinného vedený u místně příslušného správce daně odvádí
soud, který provedl nařízený výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nebo
nemovitostí.
Plátcem daně z přidané hodnoty je osoba, povinná přiznat a zaplatit tuto daň;
tyto osoby jsou vyjmenovány v § 108 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty.
Podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty osoba určená k
zajištění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za
uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zajistit daň a odvést ji na
osobní daňový účet plátce vedený u místně příslušného správce daně. Tato osoba
je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného plnění ve lhůtě
pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnil
prodej obchodního majetku plátce.
Prodej movitých věcí v dražbě, prováděné v rámci soudem nařízeného výkonu
rozhodnutí, uskutečňují vykonavatelé [§ 46 odst.2 písm.k) vyhlášky č. 37/1992
Sb. ve znění pozdějších předpisů], vyšší soudní úředníci [§ 9 odst. 1 písm. f)
zákona č. 189/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů; § 10 odst. 1 písm. g)
zákona č. 121/2008 Sb., s účinností od 1. 7. 2008], asistenti soudců (§ 36a
odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů) nebo soudní
exekutoři (§ 76 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Dražební jednání při prodeji nemovitosti, prováděném v rámci soudem nařízeného
výkonu rozhodnutí, může řídit jen soudce (§ 336h odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že všechny uvedené osoby postupují při prodeji movitých věcí
a nemovitostí v dražbě jménem soudu (jejich úkony jsou úkonem soudu, u něhož
působí, popřípadě soudu, který je tím pověřil), a že nejvyšší podání, na
základě kterého došlo k udělení příklepu, musí být zaplacen soudu, u něhož se
provádí nařízený výkon rozhodnutí, je třeba za subjekt, který je ve smyslu §
108 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty povinen zajistit a odvést daň z
přidané hodnoty, jakož i oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného
plnění, považovat soud, který provedl (jehož jménem byl proveden) nařízený
výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nebo nemovitostí.
Správně proto např. Okresní soud v Jičíně ve věci sp. zn. 29 E 172/2006
poukázal na daňový účet povinného u místně příslušného správce daně částku
odpovídající dani z přidané hodnoty z prodeje movitých věcí v dražbě, provedené
soudem v rámci nařízeného výkonu rozhodnutí.
III.
Patří-li prodávaná movitá věc nebo nemovitost do obchodního majetku povinného
[§ 4 odst. 3 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů],
který je plátcem daně z přidané hodnoty, soud určí nejnižší podání pro dražbu z
odhadní nebo úředně stanovené ceny movité věci nebo z výsledné ceny
nemovitosti, k níž připočte částku odpovídající dani z přidané hodnoty.
V nejvyšším podání, za něž soud udělil vydražiteli příklep prodávané movité
věci nebo nemovitosti patřící do obchodního majetku povinného, který je plátcem
daně z přidané hodnoty, je obsažena daň z přidané hodnoty. Částka odpovídající
dani z přidané hodnoty nepatří do rozdělované podstaty; soud ji odvede na
osobní daňový účet povinného vedený u místně příslušného správce daně, jakmile
bylo nejvyšší podání zaplaceno, aniž by o tom vydával zvláštní rozhodnutí.
Byl-li nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nebo nemovitosti, je
soud povinen, nejde-li o plnění, které je od daně bez nároku na odpočet daně
osvobozeno (§ 51 až § 62 zákona o dani z přidané hodnoty), se vždy zabývat tím,
zda povinný je plátcem daně z přidané hodnoty a zda movité věci nebo
nemovitosti, které mají být prodány v dražbě nepatří do „obchodního
majetku“ [ve smyslu § 4 odst. 3 písm. c) zákona o dani z přidané hodnoty],
jakož i tím, jakou sazba daně z přidané hodnoty bude při prodeji těchto věcí
uplatněna a který správce daně vede osobní daňový účet povinného; za tím účelem
provádí potřebná šetření. Při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí se sepsané movité věci po právní
moci odhadnou, není-li stanovena jejich cena úředně; odhad provede soud a
znalce k tomuto účelu přibere, jen jestliže v jednoduchých případech nestačí
odhadl provedený vykonavatelem při sepsání věcí (srov. § 328 odst. 1 o. s. ř.). Byl-li pravomocně nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, soud usnesením
určí cenu nemovitosti a jejího příslušenství, cenu jednotlivých práv a závad s
nemovitostí spojených, závady, které prodejem v dražbě nezaniknou, a výslednou
cenu (srov. § 336a odst. 1 o. s. ř.). Pro stanovení odhadní nebo úřední ceny
movitých věcí nebo výsledné ceny nemovitosti není významné, zda povinný je
plátcem daně z přidané hodnoty, popřípadě zda prodávané movité věci nebo
nemovitosti patří či nepatří do jeho „obchodního majetku“; při těchto úkonech
se k těmto skutečnostem nepřihlíží. Odhadní nebo úředně stanovená cena movitých věcí a výsledná cena nemovitosti,
určená pravomocným usnesením soudu, jsou východiskem pro určení nejnižšího
podání v dražbě (srov. § 329 odst. 1, § 336e odst. 1 a § 336m odst. 3 o. s. ř.). Protože v „prodejní ceně“ je obsažena daň z přidané hodnoty, projeví se v
řízení o výkon rozhodnut zjištění soudu o tom, že prodej bude představovat
zdanitelné plnění, teprve v tom, jak bude stanoveno nejnižší podání; nejnižší
podání soud v tomto případě stanoví ze základu (odhadní nebo úřední ceny
movitých věcí nebo výsledné ceny nemovitosti), zvýšeného o příslušnou sazbu
daně z přidané hodnoty. Nesprávně tedy postupoval např. Okresní soud v Uherském Hradišti ve věci sp. zn. 4 E 184/2005, jestliže při výkonu rozhodnutí nařízeném proti povinné
právnické osobě stanovil cenu prodávaných movitých věcí bez přihlédnutí k dani
z přidané hodnoty. Částka odpovídající dani z přidané hodnoty je obsažena v nejvyšším podání
vždy, byla-li vydražena v rámci soudem prováděného výkonu rozhodnutí movitá věc
nebo nemovitost patřící do „obchodního majetku“ [ve smyslu § 4 odst. 3 písm. c)
zákona o dani z přidané hodnoty] povinného, který je plátcem daně z přidané
hodnoty. Vzhledem k tomu, že daň z přidané hodnoty je soud podle § 108 odst. 3
zákona o dani z přidané hodnoty povinen zajistit a odvést na osobní účet plátce
daně vedený u místně příslušného správce daně bez dalšího (bez vydání
zvláštního rozhodnutí), že při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí tvoří
rozdělovanou podstatu nejvyšší podání (nebo jiný výtěžek zpeněžení) po srážce
nákladů prodeje (srov. § 331 odst.
1 o. s. ř.) a že při výkonu rozhodnutí
prodejem nemovitosti rozdělovanou podstatu tvoří nejvyšší podání a úroky z
něho, popřípadě náhrady, které do podstaty připadají podle § 336n odst. 4 o. s. ř. a na tyto náhrady započítaná jistota vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2
o. s. ř. (srov. § 337a o. s. ř.), je třeba dovodit, že částka odpovídající dani
z přidané hodnoty nepatří do rozdělované podstaty. Soud proto odvede daň z
přidané hodnoty na osobní daňový účet povinného vedený u místně příslušného
správce daně ihned poté, jakmile vydražitel zaplatil nejvyšší podání. Poté, co se vydražitel stane vlastníkem v dražbě prodané movité věci a
nemovitosti, soud mu vystaví daňový doklad se zákonem předepsanými náležitostmi
(§ 28 odst. 7 zákona o dani z přidané hodnoty) s tím, že jako obchodní firma
plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, bude uveden povinný, neboť ten
nadále zůstává subjektem daňové povinnosti. Na základě tohoto dokladu si může
nabyvatel věci (vydražitel) za splnění obecných zákonných podmínek uplatnit
nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. V souladu se zákonem proto postupoval např. Okresní soud v Novém Jičíně ve
věci sp. zn. 50 E 925/2005, když z nejvyššího podání, zaplaceného za vydražené
movité věci, vyplatil daň z přidané hodnoty bez zvláštního rozhodnutí na osobní
daňový účet povinné právnické osoby vedený u místně příslušného správce daně.