Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. prosince 2023, č. j. 21 Co 485/2023-171, a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. prosince 2022, č. j. 29 EXE 332/2021-141, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně, jako účastníků řízení, a Stavebního bytového družstva "Mír" Teplice, sídlem Gagarinova 1558, Teplice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel doručil Ústavnímu soudu podání označené jako ústavní stížnost, směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Zároveň prohlásil, že odmítá všechny soudce Ústavního soudu, neboť pochybuje o jejich nepodjatosti.
2. Podání trpí zjevnými vadami, především stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V obecnosti sice tvrdí, že podal žádost České advokátní komoře o určení advokáta, tuto svou snahu však nijak nedokládá.
3. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se opakovaně obrací na Ústavní soud s podáními trpícími shodnými vadami a na tyto nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí návrhu (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 44/15
,
I. ÚS 1053/15
a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoliv byl dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.
4. Obecně platí, že návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud zastává právní názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového, a přitom stále stejného poučení, jako postup neefektivní a formalistický.
5. S ohledem na uvedené soudkyně zpravodajka přistoupila k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítla.
6. O námitce podjatosti vznesené proti všem soudcům Ústavního soudu nemá v rámci Ústavního soudu kdo rozhodovat (o čemž byl stěžovatel rovněž již opakovaně poučen, srov. např. usnesení ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. III. ÚS 3022/23
a další).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka