Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky J. B., zastoupené Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem se sídlem Vídeňská tř. 5, Znojmo, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, č. j. ZN 913/2021-33 ze dne 14. listopadu 2022, za účasti Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Napadeným usnesením Okresního státního zastupitelství ve Znojmě (dále jen "okresní státní zastupitelství") dozorový státní zástupce zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu - Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Znojmo, Obvodní oddělení policie Znojmo (dále jen "policejní orgán") č. j. KRPB-72070-45/TČ-2021-061320-SVA ze dne 4. 10. 2022, jímž policejní orgán dle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů věc odložil, když dle policejního orgánu ve věci nešlo o podezření z trestného činu, přičemž zároveň nebylo na místě věc vyřídit ani jinak. Stěžovatelka s usnesením o odložení věci nesouhlasí a má za to, že zamítnutím stížnosti proti němu dozorovým státním zástupcem došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces.
3. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatelky, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost však všechny tyto procesní předpoklady nesplňuje.
4. Dle § 75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
5. Řízení dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je totiž zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 293/97 ze dne 19. 12. 1997 (U 22/9 SbNU 467), usnesení sp. zn. Pl. ÚS 38/10 ze dne 9. 2. 2011 (U 1/60 SbNU 759), usnesení sp. zn. III. ÚS 1336/10 ze dne 3. 6. 2010 (U 7/57 SbNU 621) či nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243) - pozn. všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na serveru https://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavních stížností [srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 236/04 ze dne 28. 4. 2004 (U 25/33 SbNU 475) či nález sp. zn. II. ÚS 3383/14 ze dne 6. 9. 2016 (N 163/82 SbNU 565)].
6. To znamená, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatelé ještě nevyčerpali všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod [srov. k tomu rovněž usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].
7. Úkol střežit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci. Ústavní soud se tak nemůže věcně zabývat ústavní stížností, pokud stěžovatelé předtím, než se obrátili na něj, neumožnili příslušným orgánům veřejné moci způsobem k tomu stanoveným napravit všechna jimi pociťovaná porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod.
8. Tak tomu je i v nynější věci. Stěžovatelka netvrdí ani neprokazuje, že by v návaznosti na napadené usnesení podala podnět k výkonu dohledu dle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství").
9. Ústavní soud přitom dlouhodobě zastává právní názor, že podnět k výkonu dohledu dle § 12d zákona o státním zastupitelství je třeba považovat za účinný právní prostředek ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2166/14 ze dne 28. 8. 2014 (U 14/74 SbNU 623); či nález sp. zn. I. ÚS 1042/15 ze dne 24. 5. 2016 (N 91/81 SbNU 485), bod 27.]. Tento právní názor plně dopadá i na stěžovatelčinu věc, neboť Ústavní soud již v minulosti rozhodl, že výše uvedené se uplatní právě i v situaci ústavní stížnosti směřující proti usnesení policejního orgánu o odložení věci, resp. proti usnesení státního zástupce o stížnosti proti němu [viz nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691)].
10. Prostor pro potenciální zásah nadřízeného státního zastupitelství na podkladě podnětu k výkonu dohledu dle § 12d zákona o státním zastupitelství se tedy i v této procesní situaci otevírá. Ústavní soud ovšem zdůrazňuje, že po věcné stránce nijak argumentaci stěžovatelky nehodnotil, tedy rozhodnutí o podnětu k výkonu dohledu nikterak nepředznamenává. Úvahy v předchozím odstavci toliko v obecné rovině zdůvodňují, proč je podnět k výkonu dohledu dle §12d zákona o státním zastupitelství třeba považovat za účinný procesní prostředek ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
11. Stěžovatelka přitom ani netvrdila, ani neprokazovala splnění některého z důvodů dle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, umožňujících Ústavnímu soudu výjimečně ústavní stížnost neodmítnout pro nepřípustnost. Ústavní soud proto z meritorního hlediska nemůže její stížnost posoudit a je nucen ji odmítnout.
12. Ze všech těchto důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků odmítl dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť před jejím podáním stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky ochrany, které jí zákon k ochraně jejích práv přiznává, a Ústavní soud v její věci neshledal naplnění žádného důvodu pro neodmítnutí ústavní stížnosti dle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. ledna 2023
Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj