Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 25. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Příběnická 1908, 390 01 Tábor, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. února 2010 č. j. 30 C 425/2008-71 a o návrhu na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích. Pro tvrzené porušení svých ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal se jeho zrušení, jakož i zrušení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel požadoval rovněž náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle § 43 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů [§ 43 odst. 2 písm. b) cit. zákona]. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byly ohledně návrhu stěžovatele splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem, umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti.
Dle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Vůči v záhlaví označenému usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích lze podat odvolání. Z uvedeného se podává, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nedostál požadavku vyjádřenému v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Ve vztahu k návrhu na zrušení označeného zákonného ustanovení nutno dodat, že z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [§ 43 odst. 1 písm. a) - e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], tento návrh sdílí procesně její osud, tj. jeho možné projednání v návaznosti na dikci § 74 zákona č. 182/1993 Sb. pozbývá právního základu (srov. kupř. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22).
Vzhledem k uvedenému byly proto ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuty [§ 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Náhradu nákladů řízení potom navrhovateli Ústavní soud nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4, ani § 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nebyly dány zákonné podmínky.
Poznamenává se, že pokud se týče podání stěžovatele (doručeného Ústavnímu soudu dne 18. května 2010), v němž uvádí, že odvolává plnou moc v záhlaví jmenovanému advokátovi, k tomuto podání nebylo lze jako k relevantnímu vypovězení plné moci (samotnému o sobě) přihlédnout, resp. v opačném případě bylo by třeba návrh odmítnout pro neodstranění jeho vad ve lhůtě soudem určené [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. května 2010
Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu