Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele G.O.M. Liptál, spol. s r. o. se sídlem Lhota u Vsetína 10, IČ 18054994, zastoupeného JUDr. Josefem Červinkou, advokátem se sídlem v Novém Hrozenkově 843, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 2. 2009 č. j. 32 Cdo 533/2008-75, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2007 č. j. 5 Cmo 245/2007-55 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2007 č. j. 19 Cm 12/2004-41, takto: Návrh se odmítá.
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak byla publikována pod č. 209/1992 Sb., jakož i v čl. 5 Ústavy ČR, podle něhož je soudce vázán při rozhodování zákonem (míněn zřejmě čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR). Vyslovil přesvědčení, že soudy nepostupovaly v souladu s § 153 občanského soudního řádu, který jim ukládá rozhodovat na základě zjištěného skutkového stavu věci a důkazy hodnotit dle zásady jejich volného hodnocení ve smyslu § 133 občanského soudního řádu (míněn nepochybně § 132 o. s. ř.).
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s přihlédnutím k obsahu uplatněných dovolacích námitek opodstatněně neshledal podmínky dané ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, tj. podmínky pro přípustnost dovolání, a proto je důvodně odmítl, aniž by toto rozhodnutí záviselo na jeho uvážení, jak má na mysli § 72 odst. 4 cit. zákona o Ústavním soudu. Na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu lze v dalších odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh napadající rozhodnutí dovolacího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Stížnost brojící proti rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě nutno považovat za podanou po lhůtě k tomu stanovené [§ 43 odst. 2 písm. a), § 43 odst. 1 písm. b) a § 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. května 2009
Vladimír Kůrka předseda senátu Ústavního soudu