Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele S. K., t. č. ve Vazební věznici Olomouc, zastoupeného Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou, se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. dubna 2024 č. j. 11 To 99/2024-104 a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. února 2024 č. j. 0 Nt 901/2024-60, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a Krajského státní zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle článku 8 odst. 1 a odst. 2, článku 36 a článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je trestně stíhán pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, na jehož spáchání se měl podílet jako pachatel trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku. Uvedená trestná činnost měla spočívat v úplatném zajišťování tzv. nelegální migrace.
3. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou vzal stěžovatele do vazby usnesením ze dne 15. 6. 2023 č. j. 0 Nt 708/2023-55. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové zamítl. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud, který usnesením ze dne 13. 12. 2023 sp. zn. I. ÚS 2909/23 odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.
4. Usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. 10. 2023 č. j. 0 Nt 807/2023-17 byl stěžovatel ponechán ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Usnesením ze dne 19. 12. 2023 č. j. 11 To 318/2023-67 Krajský soud v Hradci Králové zamítl jeho stížnost proti prvostupňovému rozhodnutí. Proti uvedeným rozhodnutím vazebních soudů podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítal, že postupem soudu prvního stupně, který jemu ani jeho obhájci nedoručil návrh státního zástupce na rozhodnutí o dalším trvání vazby, došlo k porušení kontradiktornosti řízení. Nálezem ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. I. ÚS 306/24 Ústavní soud konstatoval, že neshledal protiústavnost napadených rozhodnutí a ústavní stížnost zamítl.
5. Nyní napadeným usnesením ze dne 28. 2. 2024 č. j. 0 Nt 901/2024-60 rozhodl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") tak, že zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby, nepřijal peněžitou záruku ve výši 1 400 000 Kč nabízenou manželkou stěžovatele, ani písemný slib stěžovatele a podle § 72 odst. 2, 3 trestního řádu rozhodl o jeho ponechání ve vazbě.
6. O stížnosti rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 8. 4. 2024 č. j. 11 To 99/2024-104 tak, že ji zamítl.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy neučinily rozhodnutí o dalším trvání vazby na základě zákonných důkazů. Soudům vytýká, že při svém rozhodování vycházely z odposlechů telefonních hovorů, které byly vedeny v kurdském jazyce, a jejichž doslovný překlad dosud nebyl vyhotoven a zpřístupněn obhajobě. Stěžovatel navrhoval, aby tyto odposlechy byly při vazebním řízení přehrány a přeloženy za účasti tlumočníka. K tomuto návrhu se však soudy nevyjádřily a stěžovatel jejich rozhodnutí v tomto ohledu považuje za nepřezkoumatelná. Stěžovatel dodává, že u vazebního zasedání byl přítomen tlumočník, který mohl odposlechy tlumočit, pokud by je soudy přehrály. Současně uvádí, že proti uvedenému tlumočníkovi směřují opakované výtky jeho i spoluobviněných, neboť kurdský jazyk, kterým tlumočník hovoří, se do určité míry odlišuje od jazyka stěžovatele.
8. Stěžovatel soudům dále vytýká, že se nevypořádaly s jeho argumentací, ve které tvrdil, že dosud nebylo nijak upřesněno, jakým konkrétním jednáním se měl na trestné činnosti podílet. Ze všech vyslechnutých svědků se pouze dvě osoby vyjádřily k jeho údajnému zapojení do trestné činnosti a v obou případech jde o utajované svědky. Spolupracující obvinění jej ve svých výpovědích neoznačili za pachatele trestné činnosti a utajovaní svědci uvedli natolik obecné informace, že z obsahu jejich výpovědí si nelze vytvořit žádný konkrétnější obraz o trestné činnosti, kterou měl stěžovatel páchat.
9. Soud prvního stupně se navíc podle stěžovatele nevypořádal přezkoumatelným způsobem s důvody, na základě kterých nelze vazbu nahradit slibem a peněžitou kaucí. Soud se podle něj nevyjádřil k tomu, proč přijetí nabízených záruk nemůže poskytnout garanci toho, že neuprchne či se nebude skrývat anebo pokračovat v trestné činnosti. Také stížnostní soud se podle stěžovatele s touto námitkou vypořádává pouze obecně a nedostatečně.
10. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 4. 6. 2024 stěžovatel opakovaně poukazuje na svoje výhrady k osobě tlumočníka pana Ing. Rashida Khalila, který je zapsaný v seznamu tlumočníků pro jazyk kurdský a arabský. Jmenovaný tlumočník měl překládat odposlechy hovorů mezi kurdsky hovořícími osobami v projednávané trestní věci a byl současně jakožto tlumočník přítomen u vazebního zasedání. Kurdský jazyk užívaný tlumočníkem, který je Syřan, se z přibližně 30 % odlišuje od kurdského jazyka stěžovatele, ve kterém jsou zahrnuta i turecká slova, která tlumočník jakožto Syřan hovořící kurdsky a arabsky nemůže znát. Stěžovatel nesouhlasí s obsahem protokolu z vazebního zasedání v části, kde odpovídá na dotaz státního zástupce ohledně porozumění si s tlumočníkem. Namítá, že ve vazebním zasedání uvedl, že pro něj porozumění není lehké, musí hodně přemýšlet, aby si rozuměli, zatímco v protokolu byla uvedena odpověď "samozřejmě si rozumíme". Stěžovatel proto požádal okresní soud o provedení doslovné protokolace jeho výpovědi a opravu protokolu z vazebního zasedání, což okresní soud usnesením ze dne 2. 5. 2024 č. j. 0 Nt 901/2024-110 zamítl. Proti tomu brojil stěžovatel stížností, o níž v době podání doplnění ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto.
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
12. Ústavní soud posoudil projednávanou ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu o návrh zjevně neopodstatněný.
13. Podle článku 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a v řízení o ústavních stížnostech podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud není další instancí v systému trestního soudnictví a rozhodnutí trestních soudů je oprávněn přezkoumat výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů.
14. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení ze dne 18. 10. 2023 sp. zn. I. ÚS 2663/23 , usnesení ze dne 14. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3301/19 ).
15. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání [viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (N 89/57, SbNU 167)]. Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených je Ústavní soud z důvodu respektování svého postavení v ústavním systému oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. článek 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) buď vůbec, nebo jsou-li tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku (viz např. usnesení ze dne 7. 12. 2023 sp. zn. I. ÚS 3107/23 ). Na rozhodnutí o vazbě se vztahují obecné požadavky na soudní rozhodnutí, zejména požadavky náležitého odůvodnění a zákazu libovůle, které lze dovodit z práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny a z principu demokratického právního státu podle článku 1 odst. 1 Ústavy (viz nález ze dne 29. 11. 2023 sp. zn. III. ÚS 2498/23 ).
16. V projednávaném případě stěžovatel předně namítá, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily existenci důvodného podezření ze spáchání stíhaných trestných činů, na němž by bylo možno založit jeho ponechání ve vazbě. Ústavní soud se však s touto argumentací neztotožnil.
17. Okresní soud dospěl k závěru o důvodnosti podezření ze spáchání stíhaných trestných činů stěžovatele především na základě odposlechů telefonních hovorů mezi ním a jeho bratrem, spoluobviněným I. K., které byly zachyceny v období od května 2022 do dubna 2023, a z nichž podle názoru okresního soudu jednoznačně vyplývá zapojení stěžovatele do trestné činnosti. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, okresní soud hodnotil též způsob, jakým se stěžovatel vyjádřil k odposlechu jeho telefonického rozhovoru s bratrem I. ze dne 29. 5. 2022, kdy poukázal na to, že stěžovatel obsah tohoto hovoru uspokojivě nevysvětlil a nereflektoval skutečnosti v něm uvedené, které jej z trestné činnosti usvědčují. Důvodné podezření okresní soud dovodil rovněž z výpovědí dvou svědků s utajenou totožností, kteří ve svých výpovědích potvrdili účast stěžovatele na trestné činnosti a jeho úlohu spočívající ve starosti o finance a posílání peněz do Turecka.
18. Z protokolů o výpovědích spolupracujících obviněných O. D. (ze dne 17. 8. 2023) a R. G. (ze dne 19. 9. 2023), které stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu, sice vyplývá, že tito obvinění zapojení stěžovatele do trestné činnosti (alespoň v předložených výpovědích) nepotvrdili, tato skutečnost však sama o sobě nevyvrací závěr okresního soudu o existenci důvodného podezření ze spáchání trestných činů stěžovatelem. Jak Ústavní soud opakovaně připomíná, stupeň podezření nezbytný pro závěr o důvodnosti vazby nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro meritorní odsouzení. V projednávaném případě považuje Ústavní soud závěr okresního soudu o existenci důvodného podezření opírající se o shora uvedené důkazy (odposlechy a výpovědi dvou utajovaných svědků) za dostatečně odůvodněný a ústavně aprobovatelný. Nic na tom nemění ani skutečnost, že stěžovatel označuje výpovědi utajovaných svědků za příliš obecné. Ve spojení s odposlechy tyto výpovědi dostatečně vykreslují míru pravděpodobnosti případného zapojení stěžovatele do stíhané trestné činnosti, která je pro rozhodnutí o vazbě nezbytná.
19. Ústavní soud nepovažuje za důvod pro zrušení napadených rozhodnutí ani námitky stěžovatele proti užití odposlechů jakožto stěžejních důkazů ve vazebním řízení za situace, kdy nebyl pořízen jejich doslovný překlad, ani nebyly přehrány ve vazebním zasedání za současného tlumočení do českého jazyka. Jak Ústavní soud v minulosti uvedl, pro rozhodnutí o vazbě nelze vyžadovat stejný důkazní standard jako pro rozhodnutí o vině, neboť charakter rozhodnutí o vazbě je vždy pouze prognostický. Ústavní soud je proto v otázce přezkumu dokazování při rozhodování o vazbě velmi zdrženlivý. Jeho přezkum se omezuje pouze na situace zcela zjevných excesů, charakteristických extrémním rozporem mezi obsahem důkazu a skutkovým zjištěním na jeho základě učiněným, tzv. opomenutými důkazy nebo nejzávažnějšími procesními vadami nezvratně zatěžujícími proces dokazování způsobem neslučitelným s požadavky na uplatnění práva na obhajobu a celkové spravedlivosti řízení (viz nález ze dne 20. 9. 2022 sp. zn. II. ÚS 1959/22 ).
20. V projednávaném případě neměly vazební soudy k dispozici doslovné přepisy a překlady odposlechů, o něž opřely důvodné podezření ze spáchání stíhané trestné činnosti stěžovatelem. Krajský soud k tomu v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že velké množství odposlechů v různých jazycích vyžaduje dlouhý časový rámec pro pořízení jejich překladu. Namísto doslovných překladů odposlechů měly obecné soudy k dispozici čtyřstránkový obsahový přepis odposlechů telefonních hovorů mezi stěžovatelem a jeho bratrem I. K. Jak v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval krajský soud, v projednávaném případě si soud byl vědom, že je rozhodováno pouze na základě přibližného obsahu hovorů, který je však dostatečně výmluvný proto, aby mohl být činěn závěr o důvodnosti trestního stíhání. Tento postup považuje Ústavní soud za ústavně konformní. Ačkoliv lze soudům vytknout, že se explicitně nevyjádřily k návrhu stěžovatele na přehrání odposlechů ve vazebním zasedání a na jejich následné přetlumočení tlumočníkem, který byl vazebnímu zasedání přítomen, tento nedostatek podle Ústavního soudu nezpůsobuje protiústavnost napadených rozhodnutí. S ohledem na nižší důkazní standard nezbytný pro rozhodnutí o vazbě soudům nelze vytýkat, že svůj závěr o existenci důvodného podezření založily na obsahovém přepisu odposlechů (které byly navíc podpořeny dalšími důkazy) a nepřistoupily k přehrání odposlechů a k jejich přetlumočení v rámci vazebního zasedání, jak navrhovala obhajoba.
21. Z odůvodnění napadených rozhodnutí rovněž vyplývá, na základě jakých skutečností a úvah obecné soudy dospěly k závěru o naplnění důvodů vazby útěkové [§ 67 písm. a) trestního řádu] a předstižné [§ 67 písm. c) trestního řádu], jakož i o nemožnosti nahradit vazbu jiným opatřením podle trestního řádu. Také v tomto ohledu obecné soudy naplnily požadavky, které jsou na ně z ústavněprávního hlediska kladeny a kromě stručnosti jejich odůvodnění jim Ústavní soud nemá co vytknout.
22. Obecné soudy v projednávaném případě vzaly v potaz, že rozhodují o déletrvající vazbě stěžovatele. Okresní soud k tomu konstatoval, že trestní řízení probíhá bez průtahů, transparentně a vyšetřování předmětné trestné činnosti je ve svém závěru. Jak v řízení uvedl státní zástupce, došlo v průběhu vazebního stíhání stěžovatele ke zjištění většího rozsahu trestné činnosti a změně právní kvalifikace, v jejímž případě stěžovateli hrozí ještě přísnější potrestání. S ohledem na tyto okolnosti, jakož i na sílu vazebních důvodů, které vyplývají z obou napadených rozhodnutí, má Ústavní soud za to, že vazba stěžovatele obstojí i z hlediska plynutí času a existence zesílených důvodů vazby.
23. Závěrem Ústavní soud dodává, že na ústavnosti napadených rozhodnutí nic nemohou změnit ani námitky, které stěžovatel vznáší vůči ustanovenému tlumočníkovi. Ačkoliv stěžovatel uvádí, že proti tlumočníkovi vznáší námitky opakovaně z toho důvodu, že se kurdský jazyk používaný tlumočníkem do jisté míry odlišuje od jazyka stěžovatele, netvrdí, že by tato skutečnost měla konkrétní vliv na průběh nyní posuzovaného vazebního řízení, a nevznáší konkrétní námitky k obsahu tlumočení, které by zpochybňovaly závěry soudů o důvodnosti vazby.
24. Vzhledem k neukončenému řízení o stěžovatelově žádosti o opravu protokolu týkající se nesprávného tlumočení se Ústavní soud nemohl nyní blíže vyjádřit k námitkám směřujícím proti usnesení o zamítnutí žádosti o opravu protokolu.
25. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud shledal, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. července 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu