Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Radimem Dočkalem, advokátem, sídlem Bašty 413/2, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 37 Co 206/2025-201 ze dne 7. října 2025 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 23 Nc 27/2024-137 ze dne 17. června 2025, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a B. A. a nezletilého C. A. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily jeho práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel (otec) a vedlejší účastnice (matka) ukončili společné soužití koncem srpna 2024. O nezletilého vedlejšího účastníka (chlapec), kterému je aktuálně šest a půl roku a navštěvuje předškolní vzdělání v rámci mateřské školy, poté na základě dohody rodičů pečoval otec za pomoci prarodičů z otcovy strany a matka se s chlapcem stýkala jednou až dvakrát týdně na několik hodin. Návrhem z konce roku 2024 otec požádal o soudní úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti a výživného. Navrhl, aby chlapec byl svěřen do jeho péče, matce byl upraven styk a určena výše výživného. Matka navrhovala střídavou péči a určení výše výživného.
3. Městský soud v Brně svěřil chlapce do (nerovnoměrné) střídavé péče rodičů tak, že v běžném režimu je v péči matky v lichém týdnu od úterý 15.00 hodin do pátku 8.00 hodin a v sudém týdnu od pondělí 15.00 hodin do středy 8.00 hodin a od pátku 15.00 hodin do následujícího pondělí lichého týdne do 8.00 hodin, jinak je v péči otce. Pro prázdniny vyjma podzimních prázdnin soud stanovil speciální režim. Místem předání a převzetí chlapce upravil školské zařízení; v případě, že není chlapec v zařízení přítomen, je tímto místem bydliště rodiče, jehož péče končí. Výživné pro chlapce za období od 1. září 2024 do 30. června 2025 stanovil matce ve výši 2 200 Kč měsíčně a od 1. července 2025 ve výši 1 600 Kč měsíčně. Soud vyčíslil nedoplatek na výživném se splatností ve lhůtě pěti měsíců od právní moci rozsudku. Otci stanovil výživné od 1. července 2025 v částce 1 800 Kč (výrok I). Výrok I v části týkající se péče vyslovil předběžně vykonatelným (výrok II). Rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Městský soud měl za splněné podmínky pro svěření chlapce do rovnoměrné střídavé péče (výchovná způsobilost obou rodičů, zájem pečovat, materiální podmínky a kladný vztah chlapce k oběma rodičům) a pro rozvržení intervalů péče zohlednil pracovní dobu otce. Uzavřel, že excesy matky (zadlužení, úvěrový podvod) ji nemohou z péče diskvalifikovat, matka pracuje na nápravě a není prokázán negativní dopad jejího jednání na chlapce. Konstatoval, že provizorní režim rozvržení péče (zavedený po prvním jednání ve věci) fungoval, psychický stav chlapce se zlepšil a zmírnil se konflikt mezi rodiči.
4. Krajský soud v Brně (krajský soud) k odvolání otce rozsudek městského soudu - jak navrhovali matka i kolizní opatrovník chlapce - potvrdil s tím, že dluh matky na výživném vyčíslil až do 30. září 2025. Krajský soud konstatoval, že městský soud řádně odůvodnil rozložení střídavé péče. Zhodnotil, že střídavá péče je v souladu se zájmy chlapce, chlapec v ní prospívá a je s ní sám spokojený, jak vyplynulo z pohovoru chlapce s opatrovníkem. Za správný považoval krajský soud také režim předávání chlapce ve školském zařízení, a to i do budoucna pro jeho předvídatelnost a snížení zátěže chlapce nefunkční komunikací rodičů. Ztotožnil se se stanoveným výživným a vyčíslením dluhu matky na výživném.
5. Otec namítá, že obecné soudy se nevypořádaly s jeho námitkami a navrhovanými důkazy a bez důkazu uzavřely, že matka již vede řádný život, třebaže pracuje načerno, spáchala trestný čin, dluh na výživném neuhradila a nemá stabilní bydlení a zaměstnání. Otec považuje rozhodnutí o úpravě péče za extrémní exces oproti zjištěnému skutkovému stavu, přičemž upřednostnění matky - bez důkazu, že taková péče chlapci prospívá - vede k chlapcově emoční újmě. Má za to, že obecné soudy nerespektovaly právní úpravu a současnou judikaturu [nálezy I. ÚS 2364/24 ze dne 5. února 2025,
III. ÚS 484/23
ze dne 25. dubna 2023 aj. včetně judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) k omezování péče a styku rodiče s dítětem a zachování rodinných pout] a rozhodly mechanicky bez individuálního zkoumání nejlepšího zájmu dítěte. Podle otce soudy nezohlednily dosavadní péči otce, vazbu chlapce na otcovského dědečka, kontinuitu výchovného prostředí u otce (včetně dlouhodobě zajištěného bydlení se samostatným pokojem pro chlapce a stabilního zaměstnání otce) a bagatelizovaly matčinu závislost na hazardu bez psychiatrického vyšetření či znaleckého posudku (v rozporu se závěry nálezu
sp. zn. IV. ÚS 2906/18
ze dne 19. února 2019). Obecné soudy se tak odchýlily bez řádného odůvodnění od § 907 odst. 2 občanského zákoníku (pozn. Ústavního soudu ve znění do 31. prosince 2025). Otec má za to, že byl napadenými rozhodnutími potrestán za mimosoudní dohodu s matkou a za podání návrhu na úpravu péče.
6. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.
7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
8. K námitce týkající se stability výchovného prostředí Ústavní soud stručně odkazuje na svou dosavadní judikaturu včetně otcem uvedených nálezů a poznamenává, že zájem na stabilním výchovném prostředí je třeba posuzovat v kontextu toho, jaký vliv bude mít změna prostředí na psychický či fyzický komfort dítěte samotného. V opačném případě by se fakticky konzervoval status quo a ke změně by pak již nemuselo dojít (viz např. nálezy
sp. zn. II. ÚS 1489/22
ze dne 9. května 2023, bod 36 až 38,
III. ÚS 2391/21
ze dne 19. července 2022, bod 19,
sp. zn. I. ÚS 823/16
ze dne 6. prosince 2016, bod 43). Stěžovatelem citovaný nález
rovněž včetně výše uvedeného doplňuje, že předním hlediskem je zájem dítěte, který musí být přítomen v komplexním a podrobném přehodnocení stávajících poměrů péče o dítě. Ústavní soud k tomu pro úplnost dodává, že od 1. ledna 2026 platná a účinná právní úprava ponechala jako měřítko zájem dítěte a naopak záměrně další jednotlivá kritéria vypustila (včetně kontinuity a stability péče) s ohledem na vývoj a proměny těchto kritérií, jakož i pro komplexnost hledisek při posuzování nejlepšího zájmu dítěte [srov. důvodová zpráva k zákonu č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník, k bodu 25 (§ 907)]. Vzhledem k provizornímu režimu péče od března 2025 a následně předběžné vykonatelnosti výroku městského soudu o péči mohl krajský soud posoudit, jak se zavedený režim u chlapce projevil. Závěr, že chlapec v péči obou rodičů prospívá a takto rozvržená péče je v zájmu chlapce, není nijak nepřiměřený. Jak městský, tak krajský soud odůvodnily úvahy týkající se naplnění kritérií svěřování dítěte do péče rodičů plynoucí z tehdy platné a účinné právní úpravy a z judikatury Ústavního soudu a z rozhodnutí je zřejmé, z jakých důvodů rozhodly o střídavé péči a proč stanovily střídání péče v konkrétních intervalech (zejména body 16 a 17 rozsudku městského soudu a bod 10 rozsudku krajského soudu). Přijaté závěry v ústavní rovině obstojí, nejsou projevem svévole ani jiným neústavním excesem.
9. Obecné soudy mimo jiné vysvětlily, že při rozvržení péče zohlednily především pracovní režim otce, rozdělený na krátký a dlouhý týden, tak, aby umožnily oběma rodičům se na péči o chlapce podílet rovnocenně. To jistě přináší změnu v podílu času, který chlapec trávil v péči prarodičů. Ústavní soud nepřehlíží, ani nezlehčuje, že chlapec má blízký vztah s otcovským dědečkem a vnímá, že dědeček otci s péčí o chlapce (namísto) matky nadstandardně pomáhal, když ona toho nebyla schopna, takže je i pochopitelné, že přenastavení režimu mohou otec i dědeček vnímat bolestně a jako svého druhu nespravedlnost. K tomu je ale důležité zdůraznit, že péče prarodiče nepředchází péči matky, je-li matka schopna o chlapce pečovat a má o něho zájem. To je situace, za které obecné soudy rozhodovaly. Ač je v nových poměrech role dědečka upozaděna, chlapec není zbaven možnosti trávit čas s dědečkem a jejich vzájemný vztah se může rozvíjet. Je jen na dohodě dospělých, zda chlapec bude s dědečkem trávit nějaký čas případně i v intervalu, kdy o chlapce pečuje matka.
10. Ústavní soud nespatřuje exces ani v tom, že obecné soudy neprovedly znalecké zkoumání nebo psychiatrické vyšetření matky kvůli závislosti na hazardních hrách s ohledem na časový úsek, v němž měla matka problémy s hazardem. V již zmíněném nálezu
Ústavní soud nastínil, že obecný soud má uvážit, zda k tomuto kroku přistoupí, a to za předpokladu, že na závislost má podezření. Skutečnost, že matka mohla být závislá na hazardu v minulosti, automaticky neimplikuje, že tato závislost trvá nadále, především nejsou-li další indicie, že tomu tak skutečně je.
11. Konečně Ústavní soud nepřisvědčil otci ani v námitce dotýkající se rozvoje rodinného pouta a odnětí chlapce z péče otce. Otcem citovaná judikatura ESLP se vztahuje na skutkově a právně odlišné případy, nad to k odnětí z péče otce nedošlo, pouze se proměnil podíl péče každého z rodičů o chlapce tak, aby mohl rozvíjet vztah k oběma rodičům.
12. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr otce o porušení jeho základních práv. Ve vztahu k výrokům o výživném otec žádnou argumentaci o porušení svých práv ani nevznesl a není úkolem Ústavního soudu námitky stěžovatelů domýšlet. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu