Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti H. M., zastoupené JUDr. Simonou Vypušťák Corradiniovou, advokátkou, se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2024, č. j. 17 Co 378/2023-1186, a výrokům I a II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. prosince 2023, č. j. 41 P 35/2017-1066, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a J. L. C. G. a nezletilé M. C. C., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V únoru 2023 schválil Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") dohodu rodičů, na základě které byla nezletilá svěřena do péče stěžovatelky (matky) a upraven styk nezletilé (tehdy 11, nyní 12 let) s vedlejším účastníkem (otcem). Obvodní soud tehdy vycházel z přání nezletilé, která sdělila, že chce být u stěžovatelky a s otcem se vídat. V prosinci 2023 nařídil obvodní soud k návrhu otce předběžné opatření na dobu tří měsíců, kterým předal nezletilou do péče otce a stěžovatelce uložil péči otce strpět. Vyšel z několika pohovorů s nezletilou, ve kterých nezletilá konzistentně a jasně vyjadřovala postoj, že se u stěžovatelky necítí dobře a chce být u otce. Nezletilá sdělila, že se bojí partnera stěžovatelky, se kterým se stěžovatelka pořád hádá; u stěžovatelky se začala sebepoškozovat; stěžovatelka ji nutí, aby lhala; stěžovatelka doma kouří, ačkoliv nezletilá má astma; někdy jí dá stěžovatelka facku, na nezletilou řve a přenáší na ni odpovědnost, např. při hlídání malého bratra. Již při posledním soudním rozhodování chtěla být nezletilá v péči otce, ale svůj názor neřekla, protože se bála reakce stěžovatelky. Podle obvodního soudu je sice důležitá stabilita výchovného prostředí nezletilé, zároveň ale nelze pominout přání nezletilé a její pocity, které vycházejí z narušeného vztahu se stěžovatelkou.
2. K odvolání stěžovatelky a kolizního opatrovníka (jeho odvolání se netýkalo věci samé) Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesení obvodního soudu potvrdil. S posouzením věci obvodním soudem se ztotožnil a zdůraznil, že od 26. 11. 2023 se nezletilá odmítá ke stěžovatelce vrátit, což opakovaně sdělovala a odůvodnila při několika pohovorech. Názoru nezletilé ve věku 12 let musí soudy věnovat patřičnou pozornost. Protože nezletilá stěžovatelku kategoricky odmítá a předběžné opatření je časově omezené, nebylo namístě upravovat styk stěžovatelky s nezletilou.
3. Stěžovatelka následně navrhla vydat předběžné opatření, kterým by soud upravil péči stěžovatelky o nezletilou v každém sudém týdnu od pátku do neděle. Obvodní soud tento návrh zamítl. Provedl znovu pohovor s nezletilou, která uvedla, že si kontakt se stěžovatelkou nepřeje. Na telefonáty stěžovatelky nereaguje, se stěžovatelkou mluvit nechce. Neumí si představit strávit se stěžovatelkou i jen pár hodin. Pokud by stěžovatelka chtěla situaci zlepšit, měla by nezletilé povolit odstěhovat se s otcem a bratrem do Itálie. Otec styku nezletilé se stěžovatelkou bránit nechce. Obvodní soud postoj nezletilé respektoval. Nezletilá již není ve věku, ve kterém je možné ji fyzicky ke kontaktu s rodičem přinutit. Ze stejných důvodů neupravil obvodní soud ani asistovaný styk. Stěžovatelka napadla zamítavé usnesení obvodního soudu odvoláním, o kterém městský soud v době podání ústavní stížnosti ještě nerozhodl.
4. V březnu 2024 obvodní soud předběžné opatření, kterým předal nezletilou do péče otce, prodloužil do 6. 6. 2024. Za zásadní považoval opět stanovisko nezletilé, která si kontakt se stěžovatelkou nepřála.
5. Stěžovatelka podává proti shora označeným výrokům rozhodnutím ústavní stížnost. Tyto výroky podle ní porušují její základní práva a základní práva nezletilé podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 3 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.
6. Odebrání nezletilé z její péče bez závažného důvodu, bez důkazů a na základě předběžného opatření, považuje stěžovatelka za závažný zásah do jejích ústavně zaručených práv a svobod. Původní úprava, podle které měla nezletilou v péči stěžovatelka a otec se s ní stýkal, rodiče přijali v době, kdy měl otec údajně zajištěné zaměstnání v České republice. V únoru 2023 však otec vycestoval do Ománu a společného nezletilého syna rodičů ponechal v péči své manželky. Ta se namísto otce rovněž stýkala s nezletilou. V listopadu 2023 napsal otec stěžovatelce, že se jako rodina stěhují do Itálie, a to včetně nezletilého syna. Stěžovatelka se dožadovala zákazu vycestování nezletilých dětí s otcem do zahraničí, ale její návrh soudy zamítly s tím, že by zákaz bránil otci vzít nezletilé na lyže do Alp. Nezletilá se při pohovorech vyjádřila tak, že dokud stěžovatelka neudělí souhlas s přestěhováním nezletilé do Itálie, tak ji nechce vidět. Obdobně se vyjádřil i nezletilý syn. Stěžovatelka se domnívá, že otec nezletilé manipuluje proti ní a idealizuje v nezletilých nový život v Itálii. Stěžovatelka nemá žádnou možnost, jak na své děti výchovně působit. Nezletilou dceru neviděla od 23. 11. 2023 a nezletilého syna od září 2023.
7. Stěžovatelka nesouhlasí s odůvodněním krajského soudu, že není třeba upravovat styk, jelikož jde o úpravu dočasnou. Porušení práv stěžovatelky totiž nijak nezmírňuje skutečnost, že jde o zásah pouze dočasný. Předběžné opatření navíc bylo prodlouženo, a to aniž by obvodní soud hodnotil tvrzení a důkazy předložené stěžovatelkou. Stěžovatelka uvádí, že se o nezletilé děti vždy řádně starala a obává se o zpřetrhání vzájemných vazeb. Kolizní opatrovník nezletilé nehájí její práva efektivně.
8. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
9. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je proto v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu.
10. Předně je nutno konstatovat, že značná část argumentace stěžovatelky směřuje proti závěrům soudů učiněným nejenom v napadených rozhodnutích, ale i v rozhodnutích obvodního soudu o zamítnutí návrhu stěžovatelky na předběžnou úpravu jejího styku s nezletilou a o prodloužení napadeného předběžného opatření. Ústavní soud je však oprávněn s ohledem na petit ústavní stížnosti a zásadu subsidiarity v tomto řízení přezkoumat pouze napadená rozhodnutí, jimiž soudy předaly nezletilou do péče otce bez současné úpravy styku stěžovatelky s nezletilou, a to na dobu od 6. 12. 2023 do 6. 3. 2024. Ačkoliv doba trvání napadených rozhodnutí již skončila, ústavnost jejich vydání je stále aktuální, neboť na tato původní rozhodnutí je navázané i rozhodnutí o prodloužení doby trvání předběžného opatření, které však s ohledem na výše uvedené Ústavní soud nepřezkoumává.
11. Ve vztahu k takto vymezenému předmětu přezkumu uvádí Ústavní soud následující. Obvodní soud i městský soud srozumitelně vyložily, z jakých důvodů nezletilou předaly do péče otce, ačkoliv rodiče relativně nedávno přijali dohodu o svěření nezletilé do péče stěžovatelky (bod 12 usnesení obvodního soudu, bod 24 usnesení městského soudu). Ústavní soud přisvědčuje argumentaci obecných soudů, že vzhledem ke konzistentnímu odmítavému postoji tehdy dvanáctileté nezletilé vůči stěžovatelce bylo pro posuzovanou dobu v nejlepším zájmu nezletilé její svěření do výlučné péče otce.
12. Obecné soudy dále nijak neupravily styk nezletilé se stěžovatelkou.
13. Ústavní soud připomíná, že "být spolu" znamená pro rodiče a jeho dítě jeden ze základních prvků rodinného života, a to i přes rozkoly ve vztazích mezi rodiči [nález
sp. zn. I. ÚS 153/16
(N 137/82 SbNU 207), bod 16]. Dítě má právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči a oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte (čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Řízení o úpravě poměrů k dítěti je třeba chápat komplexně v tom smyslu, že zahrnuje jak rozhodnutí o péči, tak i o styku, neboť tato dvě rozhodnutí spolu velmi úzce souvisejí, a proto je povinností obecných soudů rozhodnout při zásadní změně uspořádání péče o dítě rovněž o úpravě styku druhého rodiče s dítětem i bez výslovného návrhu. Změní-li proto soud předchozí rozhodnutí, jímž bylo nezletilé dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, tak, že ho svěří do péče druhého z nich a současně přitom neupraví styk nově nepečujícího rodiče s nezletilým dítětem, ač k tomu není dán výjimečný důvod, zpravidla tím poruší ústavně zaručená práva tohoto rodiče a nezletilého dítěte [nález
sp. zn. IV. ÚS 2611/20
(N 235/103 SbNU 398), body 30 a 31].
14. V posuzované věci odůvodnil městský soud neupravení styku stěžovatelky s nezletilou tím, že jde o zásah dočasný a nezletilá ve věku 12 let kontakt se stěžovatelkou kategoricky odmítala (bod 26 napadeného usnesení městského soudu). Podle Ústavního soudu nejsou pouze tyto skutečnosti dostatečnými legitimními důvody pro neupravení alespoň minimálního styku stěžovatelky s nezletilou, kdy zejména asistovaný styk by byl vhodnou volbou pro deeskalaci konfliktu mezi stěžovatelkou a nezletilou. Obecné soudy neměly v dané věci postoj nezletilé bez dalšího převzít, ale měly pečlivě a komplexně posuzovat její zájmy [nález
sp. zn. I. ÚS 2482/13
(N 105/73 SbNU 683) bod 23]. Mezi tyto patří s ohledem na výše uvedené i pravidelný kontakt s nepečujícím rodičem. Ústavní soud přitom nezpochybňuje vyjádřené přání nezletilé, které nelze násilně měnit soudním rozhodnutím, resp. jeho následným výkonem [nález
sp. zn. II. ÚS 3489/15
(N 71/81 SbNU 253), bod 30]. Úprava styku (ve vhodné formě) přes odmítavý postoj nezletilé však může nezletilé alespoň naznačit, že je žádoucí a v jejím zájmu být v kontaktu s oběma rodiči, ledaže by pro opak svědčily závažné důvody. V projednávané věci žádné takové důvody v řízení zatím osvědčeny nebyly (viz bod 16 tohoto usnesení). Pro nepečujícího rodiče může být například asistovaný styk jedinou možností, jak se pokusit o odstranění rodinného konfliktu.
15. Napadené výroky rozhodnutí Ústavní soud přesto nevyhodnotil jako neústavní. Je třeba poukázat zejména na skutečnost, že v přezkoumávaném období byl konflikt nezletilé se stěžovatelkou velmi čerstvý a obecné soudy na něj musely rychle reagovat, napadené předběžné opatření bylo původně omezeno na dobu 3 měsíců. Stěžovatelka se navíc mohla domáhat (a také domáhá) styku i samostatným návrhem na předběžnou úpravu poměrů. Zásah do práv stěžovatelky a nezletilé se proto v tomto konkrétním období pohyboval ještě v mezích ústavnosti (byť jej Ústavní soud hodnotí jako hraniční) a nevedl ke konstatování neústavnosti přezkoumávaných rozhodnutí [nález
sp. zn. IV. ÚS 2611/20
(N 235/103 SbNU 398), bod 32].
16. Závěrem Ústavní soud upozorňuje, že nastalá situace vyžaduje řešení, neboť vztah stěžovatelky s nezletilou je narušený a hrozí, že se toto narušení bude dále prohlubovat. Je třeba zdůraznit, že v řízení o předběžném opatření byla osvědčena zejména skutečnost, že nezletilá stěžovatelku odmítá. Ostatní skutečnosti, tj. že se nezletilá sebepoškozovala z důvodu péče stěžovatelky, stěžovatelka se vůči ní chovala násilně apod., v řízení osvědčeny nebyly. Tyto mohou být předmětem zkoumání soudů v dalším řízení, zejména v řízení ve věci samé. Je povinností obou rodičů vynaložit snahu k obnovení vztahu nezletilé se stěžovatelkou. Stejně tak by se měl o obnovení vazeb mezi stěžovatelkou a nezletilou pokusit kolizní opatrovník a soud, a to případně i za využití poskytovatelů odborné pomoci.
17. S ohledem na uvedené Ústavní soud neshledal v napadených výrocích rozhodnutí zásah do ústavních práv stěžovatelky. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu