Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Heleny Jandové, zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem Jižní 1820, Česká Lípa, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2023 č. j. 5 Co 196/2023-115 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2023 č. j. 12 Co 685/2003-106, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Generali Česká pojišťovna, a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva (svobody) zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 38 odst. 1 Listiny, čl. 11 odst. 1 Listiny, čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh se podává, že ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") bylo zastaveno řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté podle § 159a a § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen "o. s. ř."). K rozhodnutí o zastavení řízení městský soud uvedl, že o návrhu stěžovatelky jako povinné na osvobození od soudních poplatků bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením městského soudu ze dne 7. 12. 2022 č. j. 12 Co 685/2023-77 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 9. 5. 2023 č. j. 5 Co 52/2023-88, přičemž stěžovatelka ve své opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků nedoložila žádnou změnu poměrů. Nadto městský soud zdůraznil, že řízení, v rámci něhož se stěžovatelka osvobození od soudních poplatků domáhá, je posuzována stěžovatelčina žaloba pro zmatečnost, která je však podle městského soudu nepřípustná. Proto se ve svém důsledku ze strany stěžovatelky jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu § 138 o. s. ř.
3. K odvolání stěžovatelky vrchní soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí městského soudu potvrdil. V odůvodnění svého usnesení vrchní soud zopakoval, že stěžovatelka zahájila řízení o žalobě pro zmatečnost, v rámci něhož ovšem bylo pravomocně rozhodnuto, že stěžovatelce jako povinné se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Za situace, kdy stěžovatelka ani v rámci své další žádosti změnu majetkových poměrů nedoložila, městský soud rozhodl podle vrchního soudu správně, pokud další řízení o osvobození od soudních poplatků vyvolané stěžovatelkou zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Navíc i podle vrchního soudu se ze strany stěžovatelky jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, což je dalším důvodem, proč stěžovatelce nemohlo být přiznáno osvobození od soudních poplatků.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka především obsáhle popisuje skutkové okolnosti dané věci. Vysvětluje, že podstatou celého řízení je vedlejší účastnicí uplatňovaný nárok za dlužné povinné ručení a havarijní pojištění při prodeji osobního vozidla. Stěžovatelka přitom nárok vedlejší účastnice neuznává s tím, že v době pro věc rozhodné nebyla vlastníkem ani jednoho z motorových vozidel. Celé řízení trvá 20 let, a to podle stěžovatelky jen pro procesní zmatek vyvolaný obecnými soudy. Dále stěžovatelka popisuje svoji neutěšenou finanční situaci, upozorňuje, že nemá žádný majetek a proti jejímu manželovi je veden konkurz. Exekuce vedená proti stěžovatelce jako povinné by měla být zastavena podle § 268 odst. 1 písm. g) a písm. h) o. s. ř., k tomu ovšem ani přes stěžovatelkou uplatněné procesní kroky nikdy nedošlo. Nebyly tak chráněny zájmy stěžovatelky, když její práva byla omezena zcela neproporcionálně. Dále stěžovatelka upozorňuje, že je pro ni velkou zátěží už skutečnost, že se účastní řady incidenčních sporů v rámci konkurzu vedeného proti jejímu manželovi. Navíc stěžovatelce zcela protiprávně dlouhodobě není vyplácen jí přiznaný invalidní důchod.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. K věci samé Ústavní soud konstatuje, že již v řadě svých rozhodnutí - která jsou i stěžovatelce vzhledem k jejím opakovaným ústavním stížnostem známa - uvedl, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků, eventuálně související ustanovení zástupce z řad advokátů je zásadně doménou obecných soudů, přičemž s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Ústavní soud proto otevřel tuto problematiku věcnému posouzení pouze výjimečně, a to v případech týkajících se velmi specifických otázek nebo v případech, v nichž došlo ke svévolnému výkladu a aplikaci příslušných ustanovení občanského soudního řádu (§ 138 odst. 1 o.
s. ř.) ze strany obecných soudů. Taková svévolná aplikace může spočívat například v nerespektování kogentní normy či v interpretací v extrémním rozporu s principy spravedlnosti nebo pokud v rozhodnutí absentuje řádné odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, jaká kritéria a hlediska pokládal soud v projednávané věci za stěžejní (srov. např. usnesení ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 427/15 , dostupné jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). K tomuto však v projednávané věci nedošlo.
8. Oba soudy logicky odůvodnily, proč se v případě stěžovatelky jedná o obsahově stejný návrh, o němž již bylo v nedávné době, při zásadně nezměněných podmínkách v poměrech stěžovatelky, pravomocně rozhodnuto (odtud existence překážky věci pravomocně rozhodnuté vedoucí k zastavení řízení). Nadto - a to je velmi podstatné - oba soudy uvedly, že vzhledem k procesnímu postupu stěžovatelky, se v dané věci jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, neboť stěžovatelkou podaná žaloba pro zmatečnost není v daném případě přípustná. Proti tomuto závěru se přitom stěžovatelka v ústavní stížnosti dostatečně nevymezuje. Za dané situace ovšem Ústavní soud ani nemůže rozhodnout jinak než ústavní stížnost odmítnout, jelikož jako nestrannému soudnímu orgánu mu nepřísluší za stěžovatelku věcnou argumentaci mířící k podstatě problému domýšlet.
9. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu