Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti M. V., zastoupeného JUDr. Beátou Kolcunovou, advokátkou, se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, proti výrokům I a II rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. února 2025, č. j. 101 Co 323/2024-1298, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a L. S. a nezletilých M. V. a L. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadenými výroky rozsudku krajský soud změnil výroky rozsudku okresního soudu o výživném rodičů pro nezletilé tak, že stěžovateli uložil povinnost hradit výživné na nezletilého M. ve výši 13 000 Kč měsíčně v období od 18. 8. 2021 do 31. 8. 2024, a ve výši 15 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2024. Dále uložil stěžovateli povinnost hradit výživné na nezletilou L. ve výši 5 500 Kč měsíčně s účinností od 18. 8. 2021. Potvrdil, že matka je povinna hradit výživné na nezletilou L. ve výši 2 000 Kč měsíčně, oproti okresnímu soudu tuto povinnost stanovil již od 18. 8. 2021. Rodičům dále uložil povinnost uhradit nedoplatky na výživném.
2. Při stanovení výživného vycházel krajský soud ze zjištění, že nezletilý M. je ve výlučné péči matky a se stěžovatelem se má stýkat jednou za 14 dní, ale styk neprobíhá. Ve školním roce 2021/22 chodil do 3. třídy základní školy, ve školním roce 2024/25 do 6. třídy. Chodí do Sokola a na keramiku s náklady okolo 5 000 Kč ročně. Nezletilá L. je v rovnoměrné střídavé péči rodičů. Ve školním roce 2021/22 chodila do 1. třídy základní školy, ve školním roce 2024/25 do 4. třídy. Věnuje se tancování a keramice s náklady okolo 5 500 Kč pololetně. Stěžovatel je jednatelem a manažerem společnosti X, která provozuje dopravu, servis a čerpací stanici. Se svým otcem jsou jedinými společníky této společnosti. Stěžovatel od společnosti pobírá mzdu ve výši 35 000 Kč měsíčně. Společnost končila účetní období roku 2021 se ziskem ve výši 1 477 771 Kč, účetní období roku 2022 se ziskem ve výši 3 255 181 Kč a účetní období roku 2023 se ziskem ve výši 5 319 856 Kč. V roce 2023 vyplatila společnost stěžovateli zisk ve výši 2 900 000 Kč, který stěžovatel dle svého tvrzení použil na splacení dluhů vůči svým rodičům. Od svého otce obdržel dalších 610 000 Kč jako přeplatek na dluhu. Stěžovatel vlastní rodinný dům a pozemky, které pronajímá za 2 173 Kč ročně. Podle krajského soudu lze příjem stěžovatele s ohledem na uvedené okolnosti určit na 90 000 Kč měsíčně. Při výpočtu výživného matky krajský soud zohlednil její příjmy ve výši 32 000 Kč měsíčně a vlastnictví nemovitých věcí.
3. Stěžovatel podává proti shora označeným výrokům rozsudku ústavní stížnost, neboť podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 30 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
4. Namítá, že krajský soud neměl při výpočtu výživného zohledňovat zisk vyplacený společností. Jde o jednorázový příjem, který stěžovatel od společnosti obdržel za 20 let práce. Účelem vyplacení zisku nebylo přispět na běžné potřeby stěžovatele, ale na zajištění jeho budoucnosti, tedy na bydlení a investici do spořícího produktu. V životní úrovni stěžovatele se vyplacený zisk nijak neprojevil. Ač šlo o jednorázovou výplatu, krajský soud ji nesprávně zohlednil i pro výpočet výživného za roky předešlé, ve kterých zisk ještě vyplacen nebyl (roky 2021 a 2022), jde proto o nepřípustnou retroaktivitu, stejně jako ji nesprávně zohlednil pro výpočet výživného za roky následující, ve kterých se již výplata neopakovala (roky 2024 a 2025 a následující). Při svém rozhodování krajský soud pominul metodiku Ministerstva spravedlnosti pro určení výživného a vycházel z nesprávně stanoveného příjmu stěžovatele ve výši 90 000 Kč měsíčně. V současnosti stěžovatel hradí výživné, které neodpovídá jeho příjmu, a musí k jeho úhradě používat své úspory. Stěžovatel se sice může domáhat snížení výživného, ale ne prostřednictvím předběžného opatření. V důsledku toho stěžovateli hrozí, že přijde o majetek nezbytný pro život, jako například rodinný dům, ve kterém žije. Pokud by stěžovatel vyhrál v loterii, také by soud nemohl zohlednit tento jednorázový příjem i za roky, ve kterých loterii nevyhrál. Krajský soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil.
5. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li protiústavní, k čemuž by v případě výživného došlo tehdy, pokud by bylo stanoveno ve zjevně excesivní výši, případně pokud by soud rozhodl svévolně. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
6. V prvé řadě nelze souhlasit se stěžovatelem, že by krajský soud své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Z odůvodnění jeho rozsudku je patrné, z jakých rozhodných skutečností vycházel a proč. Dále je nutné odmítnout argumentaci stěžovatele, že jednorázová výplata zisku od společnosti X, nezvyšuje jeho životní úroveň. Životní úroveň tvoří též bydlení a úspory (srov. Nová H. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, § 915), na které stěžovatel získané prostředky použil. I pokud by se ale například stěžovatel vyplaceného zisku vzdal a skutečně tím nijak nezvýšil svou životní úroveň, stále by šlo o majetkový prospěch, ke kterému je při výpočtu výživného nutné přihlédnout (§ 913 odst. 2 o. z.). Majetkovou úroveň stěžovatele přitom zároveň nezvýšil jen mimořádně vyplacený zisk, ale konstantě ji zvyšuje samotná majoritní účast stěžovatele ve společnosti, která dosahuje milionových zisků. Právě tuto skutečnost stěžovatel pomíjí, domnívá-li se, že měl krajský soud zohlednit jeho příjem ze společnosti pouze při výpočtu výživného za rok 2023. Na rozdíl od stěžovatele považuje Ústavní soud za správné, že krajský soud zohlednil vyplacený zisk do všech období, za která určoval výživné. Oproti výhře v loterii se totiž situace stěžovatele liší tím, že zisk pocházel z období, ve kterém ho krajský soud při hodnocení majetkových poměrů zohlednil, a stěžovatel měl zásadní vliv na to, kdy si zisk vyplatí. K účasti stěžovatele ve společnosti a jeho právu na podíl na zisku je nutné přihlížet ve všech obdobích, za která mu zisk náležel a za která se stanoví výživné. K tomu lze dodat, že stěžovatel před obecnými soudy netvrdil ani nedokládal, že by na tom společnost byla v roce 2025 hůře než v letech předchozích.
7. Stěžovatel dále pomíjí, že kromě jeho mzdy, která by nejspíš mohla být i vyšší s ohledem na to, že je manažerem prosperující společnosti, ovlivňuje pozitivně jeho majetkové poměry též vlastnictví nemovitostí. Při zohlednění všech uvedených okolností nelze dospět k závěru, že by stanovená výše výživného ohrožovala základní životní potřeby stěžovatele.
8. Jak sám stěžovatel uvedl, pokud se od posledního rozhodnutí soudu o výživném jeho majetkové poměry změnily, může podat návrh na změnu výživného. Potřebuje-li urychlené poskytnutí ochrany, může podat návrh na odklad exekuce, pokud se proti němu v důsledku neplacení výživného povede (usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 14 Co 64/2010). Ve vztahu k vyživovací povinnosti matky stěžovatel neuvedl žádnou argumentaci, touto částí napadených výroků se proto Ústavní soud blíže nezabýval.
9. S ohledem na uvedené, Ústavní soud neshledal, že by krajský soud porušil ústavně zaručená práva stěžovatele, a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu