Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Otou Ondruškou, advokátem se sídlem Ohnivcova 1762/10, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2022, č. j. 5 To 374/2022-392, a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 8. 2022 č. j. 1 T 23/2021-356, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel uznán vinným přečinem krádeže, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 12 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Současně byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti majetkovou škodu v částce 2 019 Kč.
3. Odvolání stěžovatele ústavní stížností napadeným usnesením zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"). Stěžovatel by krajským soudem poučen o možnosti a podmínkách podání dovolání.
4. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
5. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit. zákona).
Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. jen tam, kde ostatní prostředky ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.
6. V daném případě z výše uvedeného vyplývá, že proti nyní napadenému usnesení krajského soudu bylo dovolání přípustné a o této možnosti byl stěžovatel také řádně poučen, leč neuvádí, že by tohoto mimořádného opravného prostředku využil (podání dovolání ze strany stěžovatele neplyne ani z příslušné elektronické databáze Infosoud.justice.cz.).
7. Za dané situace Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel nedostál požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva, za který je v nyní projednávané věci nutno považovat i dovolání [srov. k tomu též stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz].
8. Pro úplnost možno dodat, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává ani postupu dle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, který představuje výjimku z povinnosti vyčerpat před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně jeho práv. V tomto případě by totiž musel tvrdit a argumentovat podstatným přesahem vlastních zájmů jeho ústavní stížnosti, což však neučinil, a ani Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. srpna 2023
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj