Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Miroslava Kučerky, advokáta, sídlem Národní 416/37, Praha 1, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 2. března 2021 č. j. 2 ZT 60/2020-75 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení obecné kriminality, ze dne 15. ledna 2021 č. j. KRPA-406518-149/TČ-2019-001471, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení obecné kriminality jako účastníků řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policie"), ze dne 15. 1. 2021 č. j. KRPA-406518-149/TČ-2019-001471 bylo rozhodnuto dle § 151 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v trestní věci obviněného J. K. o odměně a náhradě hotových výdajů pro stěžovatele jako obhájce, když mu byla celkem přiznána částka 24 417,80 Kč.
3. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 2. 3. 2021 č. j. 2 ZT 60/2020-75 byla stěžovatelova stížnost proti usnesení policie zamítnuta jako nedůvodná.
4. Stěžovatel uvádí, že byl ustanoven obhájcem J. K. z důvodu nutné obhajoby. V souladu s § 151 odst. 2 trestního řádu posléze uplatnil nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 33 662,20 Kč. Policie nicméně dospěla k závěru, že oproti stěžovatelovým požadavkům nelze přiznat finanční částku za prostudování spisu při skončení vyšetřování dle § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když takový úkon nebyl proveden, neboť usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno státním zástupcem a věc byla odložena. S tím však stěžovatel nesouhlasí, neboť by měl být odměněn za to, že spisový materiál studoval v průběhu přípravného řízení. Řádnou obhajobu přitom bez prostudování spisového materiálu nelze vést. Stěžovatel je přesvědčen, že takovou činnost ani nelze zahrnout pod úkon příprava a převzetí obhajoby.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
6. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ve výši, která byla oproti stěžovatelovým požadavkům nižší o částku 9 244,40 Kč.
7. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu jde o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 918/16
(všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv".
8. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 2599/09
Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod".
Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3119/09 , ze dne 4. 10. 2011 sp zn. I. ÚS 2763/11 , ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 508/12 , ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 4071/12 , ze dne 7. 8. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2294/13 , ze dne 25. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3687/13 , ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 3079/14 , ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 886/15 nebo ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. III. ÚS 512/17
.
9. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatel ani nezmiňuje, že by se snad nacházel v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by i částka nedosahující výše 50 000 Kč (ba ani 10 000 Kč) pro něj představovala nějakou vysokou zátěž. Nemohlo tedy jít o zásah do jeho práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.
10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. ledna 2022
Vojtěch Šimíček, v. r. předseda senátu