Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, proti jinému zásahu spočívajícímu v tom, že Nejvyšší správní soud nechal vyvěsit na elektronickou úřední desku a ve vnitřních prostorách soudu rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 327/2024-17 ze dne 17. ledna 2025 a dále ponechal tento rozsudek volně dostupný v databázi na svých internetových stránkách, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti jinému zásahu spočívajícímu v tom, že Nejvyšší správní soud rozsudek č. j. 5 As 327/2024-17 ze dne 17. ledna 2025 zveřejnil na elektronické úřední desce a v budově soudu a následně rovněž v databázi na svých internetových stránkách. Tím mělo dojít k porušení stěžovatelova práva na soukromí, neboť v rozsudku je uvedena stěžovatelova adresa a rovněž údaje o jeho příjmu.
2. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu bylo rozhodnuto o stěžovatelově kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze, jímž mu nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku. Stěžovatel upozornil, že v jiné věci správní soudy poukázaly na to, že postup soudu při zveřejňování soudních rozhodnutí není výkonem veřejné správy, nýbrž výkonem soudnictví, a proto se proti němu nelze bránit ve správním soudnictví.
3. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, a proto splňuje podmínky pro zastoupení v řízení před Ústavním soudem, ač není zastoupen jiným advokátem.
4. V rozsahu, v němž směřuje proti zveřejnění rozsudku v databázi na internetových stránkách soudu, jde o návrh nepřípustný, neboť stěžovatel dosud nevyčerpal (opravné) prostředky, které měl k dispozici, konkrétně žalobu proti jinému zásahu a podnět podle § 122d zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (usnesení sp. zn. II. ÚS 855/25 ze dne 22. dubna 2025, body 7 a 8). Stěžovatel přitom neuvádí, že by byly dány důvody pro mimořádný postup podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a tyto důvody neshledal ani Ústavní soud.
5. Ústavní stížnost je přípustná v rozsahu, v němž směřuje proti zásahu spočívajícímu ve zveřejnění rozsudku na elektronické úřední desce a v budově soudu.
6. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/18 ze dne 18. června 2019 (N 115/94 SbNU 370) se zabýval požadavky, které pro vyhlašování soudních rozhodnutí plynou z čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky. Podle něj musí být rozsudek vždy vyhlášen veřejně. Zveřejnění rozsudku na úřední desce soudu je jednou z forem, jak může být rozsudek vyhlášen (bod 40 citovaného nálezu).
7. Postup Nejvyššího správního soudu, spočívající ve vyvěšení rozsudku na elektronickou úřední desku a na úřední desku v budově soudu, byl tedy výkonem povinnosti, kterou Ústava soudům ukládá. Ústava přitom neumožňuje činit výjimky z povinnosti vyhlašovat rozsudky veřejně, a to ani v zájmu ochrany osobních údajů (bod 49 citovaného nálezu).
8. V zájmu ochrany účastníků řízení lze ve výjimečných případech zveřejňovaná rozhodnutí anonymizovat. K této možnosti je však třeba přistupovat jako k výjimce, neboť standardem má být veřejné vyhlášení rozsudku včetně údajů o účastnících řízení.
9. Stěžovatel přitom neuvádí žádné konkrétní důvody, proč by jeho situace měla takový výjimečný postup vyžadovat, a ani Ústavní soud žádné takové důvody neshledal.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost dílem jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 20. května 2025
Jan Svatoň v. r. předseda senátu