Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky SUMMERTIME CO., registrační číslo 66428, se sídlem Trust Company Complex, Ajeltake Island, Ajeltake Road, Majuro, Marschallovy ostrovy, MH 196960, zastoupené JUDr. Jitkou Tutterovou, advokátkou se sídlem Ječná 1, Praha 2, proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2015 sp. zn. 24 Cm 449/2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností ze dne 24. 4. 2015, doručenou Ústavnímu soudu téhož dne, stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí s tím, že jím bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadené "rozhodnutí" Městského soudu v Praze bylo "vydáno" ve směnečném řízení, kde se stěžovatelka domáhala na žalované Ing. Evě Vítkové zaplacení částky 906 306 115 Kč, a spočívalo, jak plyne z protokolu o jednání ze dne 27. 2. 2015, ve sdělení uvedeného soudu, že žalované v daném případě přísluší kauzální námitky, a to s ohledem na výsledky dokazování a na nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. IV. ÚS 457/10
(N 124/70 SbNU 133).
3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že proti napadenému "rozhodnutí" není přípustný žádný opravný prostředek a že v jeho důsledku žalovaná může použít všechny námitky související s kauzálním vztahem s původním vlastníkem směnky, jehož však (stěžovatelka) nebyla účastníkem a má pouze odvozené a možná ne zcela úplné informace, čímž se dostává do nevýhodného procesního postavení.
8. Ustálená rozhodovací praxe Ústavního soudu je postavena na tom, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je subsidiarita; ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.
Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Úkolem Ústavního soudu není napravovat ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán - z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci - k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. V rámci řízení o ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná".
9. I kdyby se tedy Ústavní soud ztotožnil s argumentací stěžovatelky, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, resp. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, nemohl by než konstatovat, že stěžovatelka má v dosud neskončeném řízení k dispozici procesní prostředky, jimiž může chránit svá práva, která by byla daným, eventuálně nesprávným procesním postupem Městského soudu v Praze porušena. Je tedy zjevné, že souzená ústavní stížnost byla podána "předčasně", resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být (samostatným) předmětem ústavního přezkumu ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
10. Z tohoto důvodu ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. května 2015
Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu