Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelů J. M. a nezl. N. M., společně zastoupených JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2025 č. j. 39 Co 127/2025-273 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. března 2025 č. j. 64 Nc 2511/2025-136, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a A. M., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že porušily jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1, čl. 3 odst. 2 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, na jehož základě by byla vedlejší účastnice - matka povinna předat nezletilou každé sudé pondělí v 8:00 hodin do jeho zatímní péče a s tím, že by byl povinen předat nezletilou do zatímní péče vedlejší účastnice každé liché pondělí v 8:00 hodin, s předáváním nezletilé skrze školní zařízení, které navštěvuje. Stěžovatel podle soudu neosvědčil změnu skutečností, vedoucích k vydání předchozího předběžného opatření ze dne 14. 2. 2025; jeho návrh je opřen o téže tvrzení, která uváděl již v předchozím řízení.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu. Soud poukázal na to, že účelem vydání předběžného opatření není optimálním způsobem upravit pro nadcházející dobu poměry v rodině. Podle soudu vydané předběžné opatření stabilizovalo rodinnou situaci na dobu do vydání rozhodnutí ve věci samé a zanikly naléhavé obavy o zdárný vývoj a život nezletilé. Stěžovatel nadto v novém návrhu na vydání předběžného opatření neuvedl žádné nové relevantní důvody pro změnu předběžného opatření. Na uvedeném nic nemění ani argumentace stěžovatele, že nezletilá měla u jednání před Orgánem sociálně právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD") sdělit, že má oba rodiče velmi ráda a zároveň vyjádřit svoje přání trávit více času s otcem.
4. Stěžovatelé obecným soudům vytýkají především to, že při rozhodování neupřednostnily názor, resp. přání nezletilé, vyjádřené při jednání u OSPOD dne 24. 2. 2025, před "osobními zájmy" vedlejší účastnice. Ve spisu navíc absentuje vyjádření tohoto orgánu, přestože nezletilá měla před jeho pracovnicemi vyjádřit své přání trávit mnohem více času se stěžovatelem. Nesouhlasí se závěry obecných soudů, že "deklarace přání nezletilé" nepředstavuje natolik relevantní důvod pro vydání nového předběžného opatření.
5. Dále stěžovatelé nesouhlasí s odůvodněním napadených rozhodnutí, ve kterých "nereflektovaly na ochranu zájmu a přání nezletilé a ponechaly ji ve stavu, který vnímá negativně a přeje si jiné uspořádání".
6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti navrhují ustanovit nezletilé pro řízení před Ústavním soudem opatrovníka, žádají o přistoupení Veřejného ochrance práv jako vedlejšího účastníka řízení a též o přednostní projednání věci.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem (pozn.: k posouzení ústavní stížnosti nezletilé srov. následující bod). Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
8. Procesní předpoklady však nebyly splněny v části ústavní stížnosti podané nezletilou. Problematice procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z nich v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím obecných soudů se Ústavní soud již v minulosti opakovaně věnoval. Jak vyplývá z jeho rozhodovací praxe, rodič je oprávněn jednat za nezletilé dítě v řízení před Ústavním soudem, a tedy i podat za něj ústavní stížnost, pouze v situaci, kdy mezi nimi nehrozí střet zájmů [srov. nález ze dne 19. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 3304/13 (N 18/72 SbNU 217)]. To však není případ rozhodování o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem, v němž naopak dospěl Ústavní soud k závěru, že právní úprava řízení o ústavní stížnosti v § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého. V takovém případě Ústavní soud nahlíží na ústavní stížnost nezletilého (zastoupeného rodičem) jako na návrh podaný někým zjevně neoprávněným (usnesení ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 307/21 ).
9. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem obecných soudů, které nepřihlédly primárně k názoru nezletilé a rozhodly dokonce v rozporu s jejím přáním (vysloveným při jednání s OSPOD).
10. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Ústavní soud nemá rozhodovat, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku dítěte s druhým rodičem ani jak hodnotit provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti [usnesení ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2598/20
(U 18/103 SbNU 411), bod 11]. To platí tím spíše, pokud jde o rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních, neboť jde toliko o rozhodnutí dočasná, která nepředjímají výsledek řízení ve věci samé. Ústavní soud je proto podrobuje zpravidla jen tzv. omezenému testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole či libovůle; případně zda nedošlo k "flagrantnímu porušení" zásad spravedlivého procesu [nález ze dne 23. 8. 2021 sp. zn. II. ÚS 1440/21
(N 142/107 SbNU 174), body 22-23]. Taková pochybení Ústavní soud v dané věci nezjistil.
11. Primárním úkolem obecných soudů je přijímat v řízení opatření v nejlepším zájmu dítěte (srov. například usnesení ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. III. ÚS 731/24 , bod 14). Při hledání nejlepšího zájmu nezletilých musí soudy vzít v úvahu i jejich přání, avšak nemohou vycházet izolovaně pouze z jejich názoru. Naopak, musí souhrnně vzít v úvahu všechny pro posouzení věci významné okolnosti.
12. Pokud jde o situaci v nyní posuzované věci, u obvodního soudu je vedeno řízení o úpravě poměrů nezletilé pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů (návrh stěžovatele ze dne 31. 1. 2025, návrh vedlejší účastnice ze dne 5. 2. 2025). V mezidobí - dne 14. 2. 2025 již obvodní soud usnesením č. j. 64 Nc 2511/2025-71, nařídil k návrhu stěžovatele předběžné opatření, na jehož základě je oprávněn stýkat se s nezletilou každý lichý týden od pátku od 13:00 hodin do pondělí do 8:00 hodin. Toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 3. 2025.
13. Ústavní soud se zabýval námitkami stěžovatele, jakož i tím, zda obecné soudy v nyní posuzovaném řízení nevybočily z mezí ústavnosti. Zjistil, že soudy se s jeho argumenty vypořádaly a zohlednily též názor nezletilé, avšak tento (správně) posoudily v kontextu s dalšími ve věci zjištěnými skutečnostmi. V napadených rozhodnutích poukázaly především na to, že v současné době probíhá řízení ve věci samé a styk stěžovatele s nezletilou je již upraven předchozím předběžným opatřením. Tato úprava styku postačuje pro stabilizaci rodinné situace a garantuje kontinuitu styku stěžovatele s nezletilou - to je z pohledu Ústavního soudu zásadní.
Pakliže navíc v době vydání napadeného usnesení obvodního soudu (potažmo nabytí právní moci) neuplynul ani měsíc od vydání předchozího předběžného opatření a stěžovatel neosvědčil takovou zásadní změnu okolností, která by prokázala nutnost změny úpravy styku s nezletilou, je třeba závěry obecných soudů označit za logické a přiléhavé. Samotné přání nezletilé přitom bude zajisté blíže zkoumáno obecnými soudy v průběhu řízené ve věci samé (viz bod 8 napadeného usnesení městského soudu a bod 8 napadeného usnesení obvodního soudu).
14. Na uvedeném nic nemůže změnit ani poukaz stěžovatele na absenci vyjádření OSPOD ve spise. Z napadeného usnesení městského soudu vyplývá, že jej vyzval k vyjádření, avšak tento svého práva nevyužil (viz bod 6 usnesení).
15. Na základě uvedeného Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy se věcí řádně zabývaly a svá rozhodnutí dostatečným způsobem odůvodnily. Ústavní stížností napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a nelze než uzavřít, že do základních práv stěžovatele, resp. stěžovatelů nebylo zasaženo.
16. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost nezletilé stěžovatelky Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
17. Ústavní soud již výše vyložil, za jakých podmínek je nezletilé dítě oprávněno podat ústavní stížnost, a že o takový případ nyní nejde. Nad rámec již uvedeného proto pouze doplňuje, že z důvodu zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti nejmenoval nezletilé v tomto konkrétním řízení opatrovníka, jelikož by to na výsledku řízení nemohlo ničeho změnit.
18. O žádosti stěžovatelů na přednostní projednání ústavní stížnosti (podle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud výslovně nerozhodoval, jelikož jim fakticky vyhověl.
19. Vzhledem k výsledku řízení nepovažoval Ústavní soud za potřebné vyžádání stanoviska Veřejného ochránce práv (jako amicus curiae); o jeho vstupu do řízení (jak navrhují stěžovatelé) lze přitom hovořit pouze u návrhů na zrušení podzákonného předpisu či zákona (§ 69 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu