Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Skupy, zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno - Černá Pole, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2025 č. j. 58 Co 25/2025-119 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. října 2024 č. j. 26 C 158/2023-86, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tím, že jsou v rozporu s jeho ústavně zaručenými základními právy podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 14. 3. 2024 č. j. 26 C 158/2023-40 zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal na vedlejší účastnici zaplacení částky 93 600 Kč s příslušenstvím, a rozhodl, že se vedlejší účastnici náhrada nákladů řízení nepřiznává. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 21. 8. 2024 č. j. 58 Co 141/2024-56 rozsudek obvodního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
3. Následně obvodní soud napadeným rozsudkem uložil vedlejší účastnici, aby stěžovateli zaplatila částku 63 750 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 29 850 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení v částce 30 359,56 Kč (výrok III).
4. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatel i vedlejší účastnice odvolání, načež městský soud napadeným rozsudkem výrok I rozsudku obvodního soudu změnil tak, že se žaloba co do částky 12 750 Kč s příslušenstvím zamítá, jinak ho v tomto výroku I a v (zamítavém) výroku II potvrdil a dále rozhodl, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 30 359,56 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 13 960,92 Kč.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel (mimo jiné) uvádí, že proti napadenému rozsudku městského soudu podal dovolání, a to s ohledem na v něm obsažené poučení, podle kterého "proti tomuto rozsudku v části, v níž byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen, lze podat dovolání". Protože nebylo jeho žalobě vyhověno jen co do částky 42 600 Kč s příslušenstvím, neví, zda dovolací soud bude považovat dovolání za přípustné, a tak z procesní opatrnosti podává tuto ústavní stížnost. Možno dodat, že uvedená skutečnost, stejně tak jako fakt, že o tomto dovolání nebylo doposud rozhodnuto, plyne i z veřejně přístupné aplikace infoSoud, obsahující informace o průběhu soudních řízení.
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle § 75 odst. 1 citovaného zákona.
7. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita, podle níž podání ústavní stížnosti připadá v úvahu až tehdy, jestliže všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti není proto namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 2162/11 či ze dne 10. 2. 2011 sp. zn. IV. ÚS 234/11
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se stěžovatel domáhá svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zbytečně, v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny by tím prodlužoval své řízení.
8. Ústavní soud také připomíná, že je to (jen) dovolací soud, kdo zkoumá přípustnost dovolání [§ 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")]; jestliže tento mimořádný opravný prostředek stěžovatel již podal, nemůže Ústavní soud (ani) toto rozhodnutí předjímat. Shledá-li Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání nepřípustným právě s ohledem na § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nebo podle § 237 o. s. ř. (srov. § 72 odst. 4, § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), případně nedůvodným, může stěžovatel podat novou ústavní stížnost, v níž zohlední i průběh a výsledky tohoto řízení.
9. K případnému argumentu, že odmítne-li Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., hrozí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti nyní napadeným soudním rozhodnutím, Ústavní soud uvádí, že novou ústavní stížnost směřující proti těmto rozhodnutím by nemohl odmítnout pro opožděnost, neboť by to odporovalo čl. 36 odst. 1 Listiny (tzv. denegatio iustitiae). Konstatuje-li totiž nyní, že ústavní stížnost je s ohledem na dosud probíhající řízení předčasná, není možné, aby ústavní stížnost podanou po jeho skončení označil za opožděnou, jak plyne z ustálené judikatury tohoto soudu a Evropského soudu pro lidská práva.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. května 2025
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj