Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele GRATO spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. ledna 2012 č. j. 42 C 125/2012-69, ve znění opravného usnesení ze dne 26. dubna 2013 č. j. 42 C 125/2012-79, spojené s návrhem na zrušení § 3 odst. 1 bod 1, 2, 3 a 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresní soud ve Frýdku-Místku zavázal žalovanou Evu Podanou zaplatit stěžovateli 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky na zaplacení jízdného a přirážky k němu a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit stěžovateli na nákladech řízení 2 245,68 Kč. V ústavní stížnosti stěžovatel s poukazem na porušení čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod oponuje závěru soudu, který mu jako procesně úspěšnému účastníku řízení nepřiznal náhradu jeho nákladů v plné výši.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze usnesení o odmítnutí odůvodnit jen odkazem na příslušné (rozhodné) ustanovení tohoto zákona. Ústavní soud tak v dané věci činí; důvody jeho užití jsou stěžovateli dovoditelné z mnoha desítek rozhodnutí vydaných v týchž stěžovatelových věcech.
K návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodů 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud uvádí, že tuto vyhlášku Ústavní soud nálezem ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 zrušil, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Projednání návrhu stěžovatelky tedy brání překážka rei iudicatae.
Z těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodů 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona jako návrh nepřípustný a návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu pak rovněž odmítl, a to podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a), event. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2013
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu