Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1/ M. K., zastoupené Mgr. Věrou Novákovou, advokátkou se sídlem Vrchlického 802/46, Liberec a 2/ Mgr. Věry Novákové, advokátky se sídlem Vrchlického 802/46, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 3. 2023 č. j. 31 To 49/2023-978, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Výše označené stěžovatelky podaly v zákonné lhůtě prostřednictvím stěžovatelky 2/ - advokátky - a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jejich práv podle čl. 26 odst. 3, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisu, rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 11. 2021 č. j. 3 T 30/2020-769, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 17. 6. 2022 č. j. 31 To 61/2022-845, byl obžalovaný odsouzen pro přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odstavce 1 trestního zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odstavce 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
Zároveň bylo rozhodnuto, že je obžalovaný povinen nahradit stěžovatelce 1/ nemajetkovou újmu ve výši 66 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 66 000 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení. Se zbytkem nároku byla stěžovatelka 1/ odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Po právní moci rozsudku podala zmocněnkyně poškozené stěžovatelka 2/ návrh na přiznání odměny zmocněnci stěžovatelky 1/ v uvedené věci.
3. Okresní soud v Liberci usnesením ze dne č. j. 3 T 30/2020-915 přiznal stěžovatelce 2/ náhradu nákladů vzniklých přibráním zmocněnce v souvislosti s účastí stěžovatelky 1/ v trestním řízení v celkové částce 183 970 Kč. Krajský soud výše citovaným usnesením zrušil usnesení okresního soudu a přiznal stěžovatelce 2/ náhradu nákladů ve výši 94 220 Kč.
4. Stěžovatelky v ústavní stížnosti namítají, že krajský soud v napadeném usnesení svévolně interpretoval a aplikoval ustanovení § 10 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "advokátní tarif"), a v důsledku tak porušil právo stěžovatelek na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo druhé stěžovatelky získávat prostředky pro své životní potřeby prací dle čl. 26 odst. 3 Listiny.
5. Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) není součástí soudní soustavy, a nepřísluší mu proto ani právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je proto Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem.
6. Při posuzování nároku poškozených na náhradu nákladů vzniklých přibráním zmocněnce jsou obecné soudy povinny vzít v úvahu, že z ochranné funkce státu plynoucí z ústavních kautel práva na soudní ochranu zakotvených v hlavě páté Listiny vyplývá nejen právo osoby poškozené trestným činem na uplatnění jejích práv samotnou účastí v trestním řízení, nýbrž i právo na zajištění jejich účinného hájení, a to včetně práva požadovat náhradu nákladů s tím spojených [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3555/19 ze dne 28. 7. 2020 (N 156/101 SbNU 89), bod 19].
7. Krajský soud se při svém rozhodování o náhradě nákladů nezpochybnil nárok stěžovatelky 1/ na bezplatnou právní pomoc, kdy v souladu s § 51a odst. 7 trestního řádu hradí náklady zmocněnkyně stát. Neztotožnil se však se stanovením tarifní hodnoty, potažmo sazby mimosmluvní odměny a některé z účtovaných úkonů shledal neúčelnými, a tedy nadbytečnými a nehonorovanými.
8. Stěžovatelky namítají u úkonů provedených do 31. 12. 2021 snížení sazby za úkon dle § 12a advokátního tarifu. Avšak analogická aplikace § 12a advokátního tarifu obecnými soudy na zvoleného zmocněnce poškozeného v trestním řízení v konkrétních případech, ve kterých jsou náklady zvoleného zmocněnce neúměrně vysoké ve srovnání s přiznanou výší náhrady škody, není dle Ústavního soudu za předpokladu pečlivého odůvodnění rozhodnutí považována za protiústavní. V situaci, kdy by stanovení tarifní hodnoty podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu vedlo k přiznání neúměrně vysoké náhrady nákladů zvoleného zmocněnce poškozeného, je při náležitém a pečlivém odůvodnění takového postupu možná.
Je totiž třeba vzít v úvahu, že povinnost uhradit takové nepřiměřeně vysoké náklady jednak odporuje požadavku účelnosti (§ 154 odst. 1 trestního řádu) a tím, komu je uložena, je osoba odsouzeného pachatele trestného činu, jehož postih je takovým postupem obecných soudů ještě neproporcionálně umocněn (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. II. ÚS 1266/18 , ze dne 29. 5. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3103/17 aj.). V obecné rovině nejsou soudy advokátním tarifem vázány. Pokud zvolí z více jeho možných výkladů jeden, který není zjevně nelogický, nespravedlivý či jinak excesivní, z hlediska ochrany ústavnosti není žádný rozumný důvod tento jejich závěr zpochybňovat (usnesení sp. zn. IV.
ÚS 2165/20 , bod 16.). Krajský soud v daném případě posoudil tarif u úkonů provedených do 31. 12. 2021 v souladu s, v té době platnou, zákonnou úpravou a své rozhodnutí řádně odůvodnil v bodech 8-10 usnesení.
9. Za klíčové z hlediska ochrany ústavních práv Ústavní soud považuje skutečnosti, že krajský soud hodnotil úkony podle jejich obsahu a zda úkon právní služby nebyl z hlediska účelu zastoupení při celkovém zohlednění průběhu trestního řízení zcela neúčelný. Krajský soud srozumitelně a logicky vyložil, v čem pokládá jím přiznanou výši odměny za adekvátní. Ústavnímu soudu přitom zásadně nepřísluší přezkoumávat výši tarifní hodnoty či počet provedených úkonů, přičemž zvážit nutnost či účelnost porady s klientem, trvající déle než jednu hodinu, je věcí obecného soudu. Hodnocení soudu konkrétních provedených úkonů nelze podle Ústavního soudu nic vytknout a v závěrech krajského soudu nelze shledat nic neústavního.
10. Stěžovatelkami užitý odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 2842/20 není v daném případě příhodný, neboť v tomto nálezu nebyla obecnými soudy uznána samotná existence nároku stěžovatelky na úhradu nákladů na zastupování dle § 151 odst. 6 trestního řádu, i když byla stěžovatelka v postavení zvlášť zranitelné oběti. V nyní řešeném případě stěžovatelky namítají nesprávné posouzení výše náhrady vynaložených nákladů.
11. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování krajského soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2023
Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu