Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky evidované právnické osoby Biskupství ostravsko-opavské, sídlem Kostelní nám. 1, Ostrava 1, zastoupené Mgr. Romanem Krakovkou, advokátem, sídlem Pivovarská 1504/8, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2019 č. j. 28 Cdo 2697/2018-165, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. února 2018 sp. zn. 5 Co 22/2017 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. června 2017 č. j. 84 C 2/2017-62, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a podniku Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
3. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Podání ze dne 21. 3. 2019, označené jako ústavní stížnost, stěžovatelka adresovala Krajskému soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), jenž je dne 17. 4. 2019 zaslal Ústavnímu soudu. Podle § 27 odst. 2 a § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je řízení před Ústavním soudem zahájeno dnem doručení písemného návrhu Ústavnímu soudu. Z těchto kogentních ustanovení, jakož ani z žádných jiných ustanovení právního řádu České republiky nevyplývá, že by zaslání ústavní stížnosti obecnému soudu bylo schopno vyvolat účinky zahájení řízení před Ústavním soudem [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. IV. ÚS 24/2000
, ze dne 5. 9. 2003
sp. zn. I. ÚS 438/03
, ze dne 2. 5. 2007
sp. zn. IV. ÚS 867/07
, ze dne 23. 3. 2010
sp. zn. II. ÚS 696/10
a další (veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud ostatně není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), řízení před ním je řízením zcela samostatným a nepředstavuje pokračování procesu probíhajícího v soustavě soudů.
5. Dotazem na krajský soud Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2019 č. j. 28 Cdo 2697/2018-165 bylo stěžovatelce doručeno dne 23. 1. 2019. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 4. 2019, je zřejmé, že se tak stalo až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu pro její podání.
6. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. prosince 2019
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj