Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. et Mgr. Adamem Sokolem, advokátem, se sídlem Vídeňská 188/119d, Brno, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou ze dne 4. března 2025, č. j. ZN 1069/2024-45, a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Žďár nad Sázavou ze dne 14. ledna 2025, č. j. KRPJ-61123-62/TČ-2024-161471, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadenými rozhodnutími došlo k odložení trestní věci, v níž bylo prověřováno úmrtí stěžovatelova otce.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
3. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle čl. 4 Ústavy České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.
4. Jak vyplývá ze samotného tvrzení stěžovatele, ústavní stížnost byla podána v době, kdy doposud nebylo rozhodnuto o stěžovatelově podnětu k výkonu dohledu. Ten je přitom v judikatuře Ústavního soudu ustáleně považován za účinný prostředek ochrany práv (nález ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14 ). Ústavní soud si tedy vyžádal od Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky v Jihlavě, informaci o tom, jak bylo s podnětem naloženo. Takto zjistil, že podaný podnět byl z velké části shledán jako důvodný a orgánům činným v trestním řízení bylo uloženo několik pokynů, jak v trestním řízení dále postupovat. Z toho je zřejmé, že trestní řízení nadále běží a stěžovatel se tak může domáhat ochrany svých práv v něm. Nejsou tedy splněny podmínky pro meritorní rozhodnutí Ústavního soudu (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
5. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. září 2025
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka