Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Sýkorou, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 555/31, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 345/2024-360 ze dne 18. února 2025, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a nezletilého V. Š. a T. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Nezletilému V. Š. se opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti jmenuje statutární město L.
1. Stěžovatel (otec) se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i základní práva nezletilého vedlejšího účastníka (syna) v čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Okresní soud v Liberci rozsudkem č. j. 0 P 375/2021-266 ze dne 14. března 2024 změnil předchozí úpravu styku (rozsudkem ze dne 18. května 2021 schválenou dohodu rodičů) tak, že stanovil otci styk se synem v sudém týdnu od pátku 17 hodin do neděle 17 hodin.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu změnil tak, že návrh otce na změnu styku zamítl.
4. V řízení o ústavní stížnosti má nezletilý postavení vedlejšího účastníka řízení a otec (jako stěžovatel) a matka (jako vedlejší účastnice) se řízení rovněž účastní. Podle § 892 odst. 3 občanského zákoníku platí, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem; v takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka.
5. Podle § 469 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, je dítě v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ústavní soud tak podle § 63 zákona o Ústavním soudu jmenoval nezletilému k účinnému hájení jeho práv v řízení o ústavní stížnosti jako opatrovníka statutární město Liberec. Tentýž opatrovník nezletilého zastupoval v řízení před obecnými soudy, a je tedy s posuzovanou věcí již podrobně obeznámen.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 20. května 2025
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu
12. Krajský soud ve vyjádření uvedl, že považuje ústavní stížnost za nedůvodnou a odkázal na písemné odůvodnění rozsudku. Uvedl, že vzal v potaz individuální okolnosti věci spočívající v neochotě otce účastnit se mediace a zlepšit vzájemnou komunikaci. Ta je nadále již více než šest let velmi konfliktní a projevuje se i při předávání. Přihlédl k vyhroceným vztahům sourozenců nezletilého s otcem. Podotkl, že otec má kromě víkendového styku právo styku i o velikonočních, letních a vánočních prázdninách, stresy při předání nejsou tudíž tak četné. Nesouhlasil s námitkou otce, že délka odvolacího řízení byla neúměrně dlouhá (pozn. Ústavního soudu - okresní soud předložil odvolání matky krajskému soudu až po sedmi měsících od podaného odvolání, což bylo osm měsíců od rozhodnutí okresního soudu, krajský soud o předloženém odvolání rozhodl za další tři měsíce, odvolací řízení tak trvalo 10 měsíců).
13. Matka má stížnost otce za pouhou polemiku se závěry krajského soudu bez prokázání intenzity pochybení, které by zasáhlo do jeho práva na rodinný život. Krajský soud dostatečně zvážil konkrétní okolnosti věci, pečlivě a důkladně zjistil skutkový stav a vyžádal si zprávy o zdravotním stavu otce, které konfrontoval s výpověďmi rodičů a stanoviskem syna. Navyšování frekvence kontaktů by představovalo neúměrné riziko pro psychickou pohodu syna. Krajský soud tak ochránil právo syna na harmonický vývoj. Matka navrhuje stížnost odmítnout, případně zamítnout jako nedůvodnou.
14. Otec v replice uvedl, že jeho návrh krajský soud zamítl zejména pro neshody mezi rodiči, na kterých ale nesou vinu oba. Nespatřuje racionální důvod pro nerozšíření styku. Opatrovník při opakovaném pohovoru nezjistil nic nového, přesto stanovisko v odvolacím řízení změnil. Vyjádření matky má za účelové, pramenící z jejího nesouhlasu s rozšiřováním styku.
15. Ústavní soud na základě vyžádaného opatrovnického spisu a vyjádření účastníků řízení zhodnotil napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že z hlediska ústavnosti ještě obstojí.
16. Trávení společného času znamená pro rodiče a jeho dítě jeden ze základních prvků rodinného života, a to i přes problémy ve vztazích mezi rodiči. Dítě má právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči a oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte (čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Z praxe Výboru pro práva dítěte i z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v zájmu dítěte zpravidla je, aby bylo v péči obou rodičů, aby mu každý z nich poskytl láskyplnou péči a svým dílem přispěl k jeho osobnostnímu vývoji [nález
sp. zn. IV. ÚS 1921/17
ze dne 21. listopadu 2017 (N 215/87 SbNU 477), bod 15]. Je-li tedy dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, pak by dítěti mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby tato zásada (podílet se na jeho výchově v zásadě stejnou měrou), vycházející z ústavně zaručeného práva rodiče i dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny, byla co nejvíce naplněna [srov. nález
sp. zn. I. ÚS 153/16
ze dne 26. července 2016 (N 137/82 SbNU 207)], neexistují-li pro to prokázané objektivní překážky [tedy i zda ve světle případu jako celku byly důvody uvedené jako podklad rozhodnutí "relevantní a dostatečné" (rozsudek ESLP ve věci Katsikeros proti Řecku, č. 2303/19, ze dne 21. července 2022, § 57-63)]. Přitom je třeba komplexně zjišťovat a posuzovat nejlepší zájem konkrétního dítěte a nevyhovění návrhu dotčeného rodiče na rozšíření styku s dítětem lze odůvodnit zásadně jen rozporem s nejlepším zájmem dítěte, podloženým konkrétními okolnostmi a skutečnostmi v řízení prokázanými [srov. nález
sp. zn. II. ÚS 4247/18
ze dne 17. května 2019 (N 81/94 SbNU 104)].
17. Za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a své rozhodnutí založily pouze na jeho přání namísto na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [srov. např. nález
sp. zn. II. ÚS 4160/12
ze dne 23. dubna 2013 (N 66/69 SbNU 213)]. Názory dětí se mohou měnit, a jejich námitky, kterým musí být věnována patřičná pozornost, nemusí nutně postačovat k tomu, aby převážily nad zájmy rodičů, zejména pokud jde o pravidelný styk s dítětem. Dětem by nemělo být uděleno bezpodmínečné právo veta, aniž by byla zvážena veškerá další hlediska a provedeno šetření s cílem určení jejich nejlepšího zájmu (rozsudek ESLP ve věci Zelikha Magomadova proti Rusku, č. 58724/14, ze dne 8. října 2019, § 115); tento zájem obvykle vyžaduje, aby byly zachovány vazby dítěte na jeho rodinu s výjimkou případů, kdy by zachování vazeb poškodilo zdraví a vývoj dítěte (rozsudek ESLP ve věci Suur proti Estonsku, č. 41736/18, ze dne 20. října 2020, § 79).
18. Stát má odpovědnost prostřednictvím svých orgánů vést rodiče ke konstruktivnímu řešení krize jejich rodiny a k respektu k rodičovství druhého rodiče. Je-li prokázána existence rodinného pouta, měl by stát v zásadě jednat tak, aby umožnil rozvoj tohoto pouta [rozsudek ESLP ve věci Voleský proti České republice, č. 63627/00, ze dne 29. června 2004, § 118].
19. Důvodem je, že u dětí mladšího a středního školního věku by základní úvahou mělo být rozšiřování kontaktu, čili maximalizace času pro prohlubování vztahu mezi nerezidentním rodičem a dítětem. Úprava styku dítěte na prvním stupni základní školy s nerezidentním rodičem méně než ob týden proto vyžaduje opravdu výjimečné okolnosti. Krajský soud tyto okolnosti podrobně popsal a vzal v úvahu.
20. Podstatné důvody pro zamítnutí návrhu otce spatřoval krajský soud primárně v konfliktních vztazích mezi rodiči, jakož i mezi otcem a staršími sourozenci a na to navázané vyhrocené situace při předávání nezletilého s asistencí Policie České republiky. Po traumatické události o Vánocích 2018 se podařilo, jistě i díky matce, zachovat alespoň bazální kontakt dětí s otcem. Z provedených důkazů vyplynulo, že větší měrou se na neshodách rodičů podílí otec, ať již slovní agresí vůči matce či veřejným neuznáváním její osoby. Je to právě otec, který má ve své moci možnosti a příležitosti, jak mnoho okolností změnit. Sám v replice podotkl, že na neshodách mezi ním a matkou nesou vinu oba. V tom má jistě pravdu. Na druhou stranu oba rodiče by měli vyvíjet maximální snahu - předně kvůli dětem - konflikt mezi nimi utlumovat. Matka tuto snahu vyvinula, když se obrátila na Centrum P. Nyní je na otci, co je v jeho možnostech a schopnostech, aby na snížení míry konfliktu s matkou a na způsobu komunikace s ní pracoval.
21. Ústavní soud zdůrazňuje, že schopnost potlačení osobních výhrad vůči druhému rodiči a utlumení rodičovského konfliktu ve prospěch zdravého vývoje společného dítěte je důležitou součástí rodičovské odpovědnosti. Pokud tuto schopnost jeden z rodičů projevuje ve výrazně nižší míře, jedná se o významné (byť samozřejmě nikoli jediné) hledisko při rozhodování o péči a styku s nezletilým dítětem (usnesení
sp. zn. III. ÚS 2371/24
ze dne 18. září 2024, bod 9). Tato úvaha o kvalitě komunikace rodičů a podpory druhého rodiče se projevuje v řízení o péči pravidelně i ve vztahu k pečujícímu rodiči, který natolik brání styku dítěte s druhým rodičem, že dochází ke svěření do péče právě původně nerezidentního rodiče [nálezy
sp. zn. I. ÚS 3065/21
ze dne 3. května 2022 (N 56/112 SbNU 9), bod 37, nebo
sp. zn. I. ÚS 1554/14
ze dne 30. prosince 2014 (N 236/75 SbNU 629), body 31 až 33].
22. Ústavní soud vyjadřuje porozumění, že mediace jako jeden z nástrojů alternativního řešení sporů mezi rodiči (ač může významně napomoci snížení míry konfliktu) nemusí být vhodnou a účelnou službou v případě, kdy jeden z rodičů vyjadřuje dočasnou neschopnost se této služby zúčastnit (aktivně se zapojit). Za takové situace je však na rodiči, jeho aktivitě a sebereflexi, a zároveň na OSPOD, aby doporučil rodiči, na kterého poskytovatele odborné pomoci se může obrátit, případně aby sám OSPOD inicioval odbornou pomoc s jasně vymezenou zakázkou (vzhledem ke specifikům věci se nabízí zaměření na význam obou rodičů a jejich komunikace v životě dítěte), pakliže obecné doporučení na mediaci selhává.
23. S ohledem na míru konfliktu v rodině a křehkost vztahů lze pochopit obavu krajského soudu, aby se neopakoval vzorec vývoje vztahu jako u starších sourozenců - odmítání styku s otcem v adolescentním věku, v případě, že bude styk nastaven nuceně soudním rozhodnutím. Podstatný v souzené věci tak je i fakt, že třítýdenní interval víkendových styků vycházel z dohody rodičů - úpravy z roku 2021. Je pravdou, že třítýdenní interval spíše způsobuje diskontinuitu pro udržování vztahu, zejména u mladšího dítěte, u něhož častější frekvence styku napomáhá prohloubení vazby. Proto požadavek krajského soudu, aby otec vyvinul snahu se s chlapcem kontaktovat i jinak než osobně, není nepřiměřený.
24. Ústavní soud oceňuje, že krajský soud jednoznačně předestřel, k jakým změnám by mělo dojít, aby se styk mohl rozšířit - zvýšení distančního kontaktu otce s nezletilým (telefonicky či prostřednictvím mobilních aplikací), změna způsobu komunikace otce s matkou a dětmi (vyvarování se vulgaritám a ponižování) včetně snížení konfliktních situací při předávání, chování s respektem k matce a probouzení hlubšího zájmu v synovi. Cenné je i to, že krajský soud vedl otce k reflexi, jak zajistit nezletilému do budoucna soukromí (jehož potřeba s rostoucím věkem se zvyšuje). Úvahy krajského soudy tedy odráží i požadavky plynoucí z judikatury Ústavního soudu (srov. nález
sp. zn. II. ÚS 212/25
ze dne 12. března 2025, bod 40), tj. že rodiče - zde primárně otec - jsou jednoznačně obeznámeni s tím, jaké kroky mohou sami učinit, čímž lze napomoci deeskalaci rodičovského konfliktu.
25. Krajský soud tak podle názoru Ústavního soudu zamítnutí návrhu otce na rozšíření styku odůvodnil dostatečně, jeho právní závěry jsou s ohledem na provedené důkazy a výše uvedenou judikaturu relevantní, logické a dostatečné, a s ohledem na okolnosti věci sledují nejlepší zájem nezletilého. Napadené rozhodnutí tak nedosahuje hranice neústavnosti, pro niž by Ústavní soud přistoupil k jeho zrušení.
26. Ústavní soud má nicméně určité výhrady k tomu, jak přistoupil krajský soud ke zjištění názoru nezletilého. V konkrétních okolnostech tento postup ještě z ústavního hlediska obstojí, ale neměl by se v příštím řízení opakovat.
27. Ústavní soud si je vědom, že nezletilý vyjádřil stanovisko, že aktuální úprava mu vyhovuje. Pakliže ale nevyjádřil žádné připomínky ke styku s otcem, k navrhované úpravě dvoutýdenního intervalu mlčel, je závěr, že si větší četnost nepřeje, zkratkovitý. Chyběly podklady pro jasnou úvahu o důvodu mlčení, tj. zda šlo o využití práva nezletilého nesdělit svůj postoj nebo nerozhodnost, případně odmítání změny intervalu styku, potažmo odmítání otce. Pokud ke slyšení dítěte dochází prostřednictvím zástupce, je nanejvýš důležité, aby byly názory dítěte zástupcem správně zprostředkovány subjektu s rozhodovací pravomocí [Obecný komentář Výboru OSN pro práva dítěte č. 12 (2009) Právo dítěte být slyšeno, bod 36]. V případě pochybností - a ostatně i preferovaně - by tak měl nezletilého slyšet přímo soud. V případném budoucím řízení o rozšíření styku by tak měly obecné soudy v souladu s čl. 3 písm. c) Evropské úmluvy o výkonu práv dětí (č. 54/2001 Sb. m. s.) a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte chlapce vyslechnout přímo a informovat jej o možných rozhodnutích, které lze přijmout, jakož i o jejich důsledcích.
28. Za současné situace však i bez ohledu na toto pochybení rozhodnutí krajského soudu obstojí právě pro výše zmíněné další stěžejní okolnosti věci. Jimi lze také vysvětlit změnu postoje OSPODu jako opatrovníka, který zprvu sice obecně uvedl, že dvoutýdenní interval je intervalem minimálním, ale později stanovisko změnil s ohledem na konkrétní okolnosti věci.
29. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
30. Ač ústavní stížnosti otce Ústavní soud nevyhověl, považuje za potřebné zdůraznit, že otec podle úpravy z roku 2021 bude moci o započatých letních prázdninách využít příležitost prohloubit vztah s nezletilým v rámci nastaveného týdenního a dvoutýdenního kontaktu. Stejně tak má možnost provést změny (pakliže tak ještě neučinil), které po něm požadoval krajský soud. S ohledem na množství příležitostí ke zlepšení by pak změny v kritériích avizovaných krajským soudem v případném dalším řízení o styku měly obecné soudy velmi pečlivě posuzovat s tím, že i menší změny by měly představovat takovou změnu poměrů, která by měla obecné soudy vést k úvahám o změně frekvence a nastavení styku (a to již kupříkladu po půl roce od posledního rozhodnutí ve věci). Rovněž bude vhodné, aby názor a přání nezletilého zjistil okresní soud přímo.
31. Stejně tak s ohledem na plynutí času a věk nezletilého je v případě nové soudní úpravy namístě zvážit předběžnou vykonatelnost výroku o případně rozšířeném styku. Zejména proto, že u dospívajícího jedince narůstá potřeba nezávislosti na rodině a budování vlastní identity, soudní úprava styku a případný výkon rozhodnutí tedy může (v cíli podpořit hloubku vazby rodiče s dítětem) selhávat. Naopak u dětí mladšího školního věku až středního školního věku - tedy věku nezletilého - je adaptace na různé formy kontaktu s každým z rodičů nejpružnější a tento kontakt by měl být co nejčastější (více viz Sdílené rodičovství, dostupné na sdilenerodicovstvi.cz a tam uvedené zdroje). Právě v tomto školním věku je nejvyšší čas uvažovat o širším styku a prohlubování vazby na rodiče.
32. Jedním z důvodů pro úvahu o předběžné vykonatelnosti výroku o styku v případném budoucím řízení je i to, že - a to již jen vzhledem k zákonnému požadavku na rychlost řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (§ 471 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních) - není přijatelné, aby k předložení věci k odvolacímu soudu došlo po sedmi měsících od podání odvolání (navíc běželo-li zároveň odvolací řízení o zvýšení výživného a krajský soud měl spis k dispozici). Takové průtahy dopadají na vztah mezi rodičem a dítětem, ale rovněž způsobují nejistotu ohledně budoucí úpravy a okamžiku změny. Tím pádem se podílí na možném prohlubování konfliktu mezi rodiči, který v souzené věci byl primárním důvodem pro zamítnutí návrhu otce.
33. Zcela závěrem pak Ústavní soud připomíná, že optimálním řešením je, pokud se samotným rodičům podaří s respektem k nezletilému a v jeho nejlepším zájmu najít shodu na budoucí úpravě širšího styku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 9. července 2025
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu