Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti obchodní korporace Seidel Jankanič, advokáti s.r.o., se sídlem Dělnická 213/12, Praha 7, za niž jedná Mgr. Daniel Jankanič, advokát, se sídlem tamtéž, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2024, č. j. 69 Co 56/2024-160 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. října 2023, č. j. 8 C 40/2023-127, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a 1. Mgr. Jany Šuranové Traplové, advokátky a 2. THK Legal, s.r.o., obě se sídlem Přístavní 531/24, Praha 7, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")
2. Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka spolupracovala s advokátní a patentovou kanceláří (právní předchůdkyně vedlejší účastnice 2). Na základě toho měla právo užívat jako sídlo své advokátní kanceláře prostory na adrese Přístavní 24, Praha 7, konkrétně dvě místnosti, kancelářské vybavení, techniku a internet. V rámci technického vybavení měla stěžovatelka přístup k počítači, resp. uživatelskému účtu Mgr. Jana Seidla (společníka stěžovatelky), k jeho e-mailové schránce a datům zde uloženým.
3. Po oznámení vedlejší účastnice 1, že veškeré prostory a pracovní prostředky na shora uvedené adrese přešly do vlastnictví vedlejší účastnice 2, která nemá zájem se stěžovatelkou nadále spolupracovat, byl znemožněn přístup ke shora uvedenému počítači, v něm uloženým datům, e-mailové schránce a jejímu obsahu.
4. Stěžovatelka se před obecnými soudy žalobou na ochranu rušené držby domáhala přístupu k datům uloženým v počítači užívaným dříve stěžovatelkou a ke konkrétní e-mailové schránce.
5. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") rozhodoval o žalobě opětovně po předchozím kasačním rozhodnutí městského soudu. V ústavní stížností napadeném usnesení žalobu zamítl, neboť dokazováním zjistil, že všechna data byla z e-mailové schránky smazána a nebyla pořízena jejich záloha.
6. Městský soud rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, ztotožnil se se závěry soudu prvého stupně a dodal, že právo stěžovatelky na přístup k datům bylo založeno na základě smlouvy, přičemž právo založené na závazkovém právním vztahu nelze vynucovat žalobou z rušené držby.
7. Stěžovatelka tvrdí, že došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu, neboť městský soud založil své rozhodnutí na jiných důvodech než soud prvého stupně a jeho rozhodnutí je tak pro stěžovatelku překvapivé.
8. V předchozím kasačním rozhodnutí městský soud držbu dat připustil, v nyní napadeném rozsudku však svůj názor změnil, aniž by stěžovatelce umožnil v této souvislosti právně argumentovat.
9. Právní názor městského soudu navíc považuje stěžovatelka věcně za nesprávný a argumentuje ve prospěch možnosti se bránit žalobou z rušené držby, i pokud jde o držbu práva na přístup k datům.
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
11. Stěžovatelka je obchodní korporací - advokátní kanceláří, jejímž společníkem a jednatelem je advokát, který za stěžovatelku před Ústavním soudem jedná. Ústavní soud nevyžadoval doložení plné moci prokazující zastoupení advokátem, neboť se zde analogicky uplatní závěry stanoviska pléna ze dne 8. 10. 2015, Pl. st. ÚS 42/15, podle něhož stěžovatel - advokát nemusí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen dalším advokátem.
12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Výklad jiných než ústavních předpisů jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí, z něj vycházejícího, nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
13. Ústavní soud předně připomíná, že po zavedení řízení o žalobě z rušené držby do právního řádu vztáhl na přezkum těchto řízení dřívější závěry týkající se přezkumu předběžných opatření. Aplikuje zde tedy omezený test ústavnosti a vychází z toho, že posouzení podmínek pro vyhovění žalobě z rušené držby je primárně věcí obecných soudů (srov. např. nález ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3474/21 či ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18 ). Ústavní soud opakovaně uvedl, že se "necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí obecných soudů o žalobách z rušené držby, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem v tom směru, že držba musí mít svůj původ v právním titulu (zakládat se na něm); teprve vyřešení sporu o něj má ve svém důsledku dopad na další trvání držby.
Z povahy věci tak vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o žalobě z rušené držby mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole" (srov. např. usnesení ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 2662/16 ). Ústavní soud možnost ingerence do rozhodovací činnosti obecných soudů v otázkách rušené držby označuje za "obzvláště výjimečnou" (srov. usnesení ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. I. ÚS 2509/23 , bod 21).
14. V nyní posuzované věci není pochyb o tom, že rozhodnutí mělo zákonný podklad (§ 176 an. občanského soudního řádu, resp. § 987 an. občanského zákoníku) a bylo vydáno příslušným orgánem (věcně a místě příslušným civilním soudem). Ústavní soud proto posoudil, zda se v posuzovaném případě nejednalo o projev svévole soudu (např. absence odůvodnění). Uvedené nedostatky však neshledal.
15. Městský soud se ztotožnil s právním závěrem obvodního soudu, že pokud požadovaná data již neexistují, tudíž neexistuje předmět držby, stává se žaloba bezpředmětnou a nelze jí vyhovět. Jde tak o závěr racionálně odůvodněný, nikoli o projev svévole soudu.
16. Vytýká-li stěžovatel městskému soudu ústavní vadu překvapivosti soudního rozhodnutí, nelze mu přisvědčit. Městský soud v napadeném rozhodnutí odkázal na odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně, který učinil odpovídající skutkové závěry a na jejich základě věc přiléhavě právně posoudil. Jak správně uvedl soud prvního stupně, žaloba se stala bezpředmětnou, pokud data, k nimž se žalobkyně domáhá obnovení přístupu, již byla vymazána, a emailová schránka již neexistuje (bod 7 rozhodnutí soudu prvního stupně). Jestliže městský soud nad rámec odůvodnění soudu prvého stupně připojil další úvahu o limitech aplikace žaloby z rušené držby, jde o úvahu, která neměla na výsledek sporu vliv, neboť oba soudy vyšly shodě z toho, že se žaloba stala bezpředmětnou pro zánik předmětu držby.
17. Tvrdí-li stěžovatelka, že městský soud změnil oproti svému předchozímu kasačnímu rozhodnutí právní názor na otázku držby dat, nejde o otázku ústavně relevantní v situaci, kdy k zamítnutí žaloby postačil jiný důvod uvedený obvodním soudem, se kterým se městský soud v napadeném rozhodnutí ztotožnil.
18. Ústavní soud proto uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky v posuzované věci neshledal.
19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. srpna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu