Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Martina Moravy, svěřenského správce MM Family Trust & Foundation I., svěřenský fond a 2. Jiřího Klímy, svěřenského správce téhož svěřenského fondu, zastoupených Mgr. Janem Kubicou, advokátem, sídlem Lazarská 5, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. března 2025, č. j. 15 EXE 5689/2022, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8 a soudního exekutora JUDr. Erika Smoly, Exekutorský úřad ve Strakonicích, sídlem Plánková 600, Strakonice, jako účastníků řízení, a 1. Petra Zahálky a 2. Martiny Čermákové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelé domáhají, aby bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí s tvrzením, že jimi byl porušen čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadeným usnesením obvodního soudu jakožto exekučního soudu bylo rozhodnuto o námitkách stěžovatelů (oprávněných) proti Příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 21. 1. 2025, č. j. 212 EX 737/22-55, vydaném soudním exekutorem JUDr. Erikem Smolou.
3. Obvodní soud rozhodl, že příkaz k úhradě nákladů exekuce se mění tak, že náhrada nákladů oprávněných za právní zastoupení činí 12 342 Kč, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o námitkách a soudnímu exekutorovi se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o námitkách.
4. Stěžovatelé tvrdí, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces a legitimní očekávání.
5. Obvodní soud dle nich "nepracoval se zákonem jako celkem" nebo aplikoval jeho nepřiléhavá ustanovení. Řadu úkonů bez dostatečného vysvětlení neuznal, ačkoli je zákon za úkony jasně označuje, pracoval se špatnou tarifní hodnotou sporu nebo nesprávně snížil odměnu za úkon na polovinu. Tarifní hodnotou sporu neměla být částka 10 000 Kč, nýbrž buď 51 559 Kč, popř. 35 000 Kč.
6. Rozhodnutí obsahuje formální chyby, soud odkazuje nesrozumitelně na §11 odst. d) advokátního tarifu, ačkoli v §11 jsou dva odstavce.
7. Stěžovatelé předpokládají, že jim nebyla přiznána částka vysoce převyšující hodnotu limitu bagatelního sporu, avšak při uznání jen části argumentů by výsledná částka nemusela této hranice dosáhnout. Z opatrnosti stěžovatelé žádají Ústavní soud, aby nehleděl na věc jako na bagatelní, neboť podstatná je ústavněprávní hodnota sporu, která převáží nad kvantitativní stránkou věci.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva, a nezasahuje proto do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem. Jeho zásah je namístě až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.
11. K otázce nákladů řízení se Ústavní soud dlouhodobě staví velmi rezervovaně (srov. též stanovisko Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34). Přestože se spor o náhradu nákladů řízení může dotknout majetkové sféry účastníka řízení, nedosahuje zpravidla intenzity porušení základních práv nebo svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před soudy podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, zejména zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo bylo-li zasaženo i jiné základní právo (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ).
12. Námitky stěžovatelů jsou založeny ve své podstatě na nesouhlasu s výkladem podústavního práva. Přestože stěžovatelé ve stížnosti opakovaně hovoří o vadné aplikaci zákona, ve skutečnosti zpochybňují výklad podzákonných předpisů [vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu]. Jejich výklad a aplikace přísluší obecným soudům, přičemž Ústavní soud může zasahovat teprve v případě takového výkladu, který by porušil ústavně zaručená práva stěžovatelů.
13. Ústavní soud neshledal ani stěžovateli tvrzené porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatelé je dovozují z nedostatečného odůvodnění napadeného usnesení. To je však odůvodněno podrobně a srozumitelně. Překlep v bodě 16 odůvodnění, na něž stěžovatelé též odkazují, nemá žádnou ústavní relevanci. Odkázal-li soud na "§ 11 odst. 11 písm. d)" advokátního tarifu bez uvedení čísla odstavce, jde zjevně o překlep, a nic nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jde o § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.
14. Vedle práva na spravedlivý proces stěžovatelé namítají porušení "práva na legitimní očekávání". Není však zcela zřejmé, o jaké očekávání se konkrétně mělo jednat, a z jakých důvodů by jim mělo svědčit. Majetkovými právy, resp. právem na ochranu vlastnictví, stěžovatelé neargumentují.
15. Ústavní soud žádosti stěžovatelů, kteří požadují, aby Ústavní soud nehleděl na věc jako na bagatelní, nemohl vyhovět, neboť v posuzované věci nevyvstává žádná relevantní ústavní otázka.
16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. října 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu