Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Byblos Trade Services, s. r. o., sídlem náměstí Republiky 656/8, Praha 1, zastoupené JUDr. Ing. Richardem Myslilem, advokátem, sídlem Národní 32, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. února 2016 č. j. 39 C 111/2015-61, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a Aseem Mathura, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla shora označené soudní rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo stěžovatelce jako žalované uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi jako žalobci částku 373 Kč s příslušenstvím a dále náklady řízení ve výši 5 356 Kč. Uvedený soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť vedlejší účastník jako osoba s bydlištěm mimo Evropskou unii uplatnil u stěžovatelky (a to prostřednictvím společnosti VP Tax Free s. r. o.) částku odpovídající zaplacené dani z přidané hodnoty ze zboží, které bylo od této daně osvobozeno (§ 84 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), a stěžovatelka, ač měla tuto povinnost, uvedenou sumu vedlejšímu účastníkovi neuhradila.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že vedlejší účastník byl nepřípustně zastoupen právnickou osobou, což ustanovení § 24 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") neumožňuje, přičemž vytkla obvodnímu soudu, že soudní řízení nezastavil.
4. Dále uvedla, že v řízení prokázala, že pohledávku vedlejšímu účastníkovi uhradila prostřednictvím smluvního partnera, skupiny Global Blue, jež vystavila šek a zaslala jej vedlejšímu účastníkovi, který jej předložil své bance v Indii, ta jej převedla rubopisem na řad a zaslala korespondenční bance Wells Fargo Bank N.A., ta pak tento šek předložila na výplatní místo - PNC Bank N.A., která ho proplatila, čímž (ona) svou platební povinnost (jež tak existovala vůči Wells Fargo Bank N.A., a nikoliv vedlejšímu účastníkovi) splnila. Obvodní soud však rozhodl v rozporu s touto skutečností, resp. s důkazy, které předložila, v důsledku čehož musí zaplatit tutéž částku dvakrát.
6. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. V prvé řadě Ústavní soud nemohl přehlédnout, že předmětem soudního sporu se stala toliko částka 373 Kč s příslušenstvím, což znamená, že ústavní stížnost byla podána v "bagatelní" věci [srov. ustanovení § 202 odst. 2 i § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], přičemž dle konstantní judikatury tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13
(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc - přes svou bagatelnost - vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14
(dostupné na http://nalus.usoud.cz)].
8. V tomto ohledu stěžovatelka nic neuvedla, a ani z obsahu ústavní stížnosti či okolností případu neplyne, že by souzená věc - přes svou očividnou "bagatelnost" (z pohledu výše částky, která byla předmětem daného soudního sporu) - měla dosáhnout ústavně právní dimenze. Nadto, jak patrno z napadeného rozsudku, obvodní soud se otázkami, které stěžovatelka znovu otevřela v ústavní stížnosti (tj. zda byl vedlejší účastník v řízení řádně zastoupen či zda lze za daných okolností stěžovatelčinu platební povinnost vůči vedlejšímu účastníkovi považovat za splněnou), podrobně zabýval a své závěry dostatečně zdůvodnil.
Ústavní stížnost je tak v podstatě polemikou se skutkovými a právními závěry obvodního soudu spočívajícími v rovině tzv. podústavního práva. Takto koncipovanou ústavní stížnost by s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, týkající se postavení tohoto soudu v ústavním systému a z něho plynoucího vztahu k obecné justici (dle níž nelze považovat tento soud za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví a již vůbec ne za jakýsi "náhradní" odvolací či dovolací orgán tam, kde zákon podání žádného či dalšího opravného prostředku nepřipouští), nebylo možné považovat za opodstatněnou ani v případě, že by o "bagatelní" věc nešlo, když žádný ústavní přesah věci (kvantitativní, či kvalitativní) shledán nebyl.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. května 2016
Josef Fiala v. r. předseda senátu