Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Baxy o ústavní stížnosti stěžovatelky Y. P., zastoupené JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D., advokátem, se sídlem Blanická 1008/28, Praha 2, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. listopadu 2023 č. j. 2 KZN 248/2023-18, usnesení Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 8. září 2023 č. j. 1 ZN 817/2022-101 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Praha venkov - JIH, oddělení obecné kriminality Mnichovice ze dne 21.
srpna 2023 č. j. KRPS-193880-60/TČ-2022-011471-DVO, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství Praha-západ a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Praha venkov - JIH, oddělení obecné kriminality Mnichovice, jako účastníků řízení, a E. P., jako vedlejší účastnice, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení článku 3 odst. 1, článku 11, článku 24 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Praha venkov - JIH, oddělení obecné kriminality Mnichovice (dále jen "policejní orgán") ze dne 21. 8. 2023 č. j. KRPS-193880-60/TČ-2022-011471-DVO byla odložena věc týkající se podezření ze spáchání přečinu útisku dle § 177 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se měla dopustit vedlejší účastnice vůči stěžovatelce jako poškozené.
3. Ke spáchání uvedeného trestného činu mělo dojít (stručně řečeno) tím, že pod záminkou podepsání pracovní smlouvy měla vedlejší účastnice stěžovatelku donutit k podepsání uznání dluhu a dohody o splátkách, ve které je uvedeno, že stěžovatelka způsobila škodu v souhrnné výši 350 000 Kč a upřesnění splátek, dále k podepsání prohlášení o odcizení šperků a hotovosti v hodnotě 350 000 Kč a prohlášení o ponechání pasu a telefonu jako zástavy, a dále podepsání směnky na 350 000 Kč bez dalšího upřesnění předmětu, kterou měla být stěžovatelka povinna splatit do 5. 7. 2022. Vedlejší účastnice měla využít neznalosti českého jazyka poškozené, která nevěděla, co je obsahem podepisovaných listin. Dále jí měla zadržet mobilní telefon a cestovní pas, které následně vydala policejnímu orgánu, jemuž oznámila, že jí stěžovatelka odcizila při úklidu jejího domu finanční hotovost ve výši 30 000 Kč a šperky v hodnotě 300 000 Kč. Policejní orgán dospěl k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, a proto věc podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložil.
4. Proti usnesení o odložení věci podala stěžovatelka stížnost, o níž rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ (dále jen "okresní státní zastupitelství") tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítla jako nedůvodnou. Ve věci rozhodovala státní zástupkyně okresního státního zastupitelství opakovaně, neboť předtím již dvakrát zrušila usnesení policejního orgánu o odložení věci a věc policejnímu orgánu vrátila k novému jednání a rozhodnutí.
5. Podnět k výkonu dohledu podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, neshledal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze (dále jen "krajské státní zastupitelství") důvodným, o čemž stěžovatelku zpravil vyrozuměním ze dne 15. 11. 2023 č. j. 2 KZN 248/2023-18.
6. Stěžovatelka má za to, že došlo k porušení jejího práva na účinné vyšetřování, neboť orgány činné v trestním řízení nesprávně právně vyhodnotily jednání vedlejší účastnice. Při posuzování naplnění skutkové podstaty trestného činu útisku policejní orgán nepřihlédl k tomu, že stěžovatelka byla vůči vedlejší účastnici v postavení závislosti, které vyplývalo z toho, že ji vedlejší účastnice po dobu devíti měsíců zaměstnávala a přislíbila jí, že ji zaměstná oficiálně. Policejní orgán nezohlednil ani skutečnost, že stěžovatelka je cizinka, která neovládá plně český jazyk a je v situaci, kdy její pas a mobilní telefon měla prokazatelně v dispozici osoba, která s ní komunikovala pouze v češtině a na níž byla odkázaná s očekáváním odměny za odvedenou práci. V souvislosti s posuzovanou tísní stěžovatelky policejní orgán nezkoumal dostatečně majetkové poměry stěžovatelky.
7. Podle stěžovatelky nelze souhlasit s názorem policejního orgánu, že by vedlejší účastnice svým jednáním pouze dovoleným způsobem vykonávala zadržovací právo. Nelze vykonávat zadržovací právo na osobním dokladu stěžovatelky a lze jej uplatnit pouze na základě platného právního titulu. V dřívějším rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o navrácení věci policejnímu orgánu, státní zástupkyně potvrdila, že se stěžovatelka nacházela v tísni a ve stavu závislosti na vedlejší účastnici. Stěžovatelka nepovažuje za dostatečně odůvodněné, že státní zástupkyně od tohoto názoru v nyní napadeném rozhodnutí ustoupila.
8. Orgány činné v trestním řízení se měly podle stěžovatelky zabývat rovněž otázkou, zda jednáním vedlejší účastnice nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu, což bylo také policejnímu orgánu uloženo v prvním usnesení státního zástupce o vrácení věci. Stěžovatelka zdůrazňuje, že jí vedlejší účastnice předložila k podpisu dokumenty, které ji opravňují k vymáhání částky v celkové výši 700 000 Kč, a to za situace, kdy stěžovatelka neovládá český jazyk.
9. Stěžovatelka se domnívá, že orgány činné v trestním řízení postupovaly v rozporu se zásadami trestního řízení. Policejní orgán podle ní nevystupoval jako nestranný subjekt, jehož povinností je zjišťovat objektivní pravdu, ale spíše jako obhájce prověřované osoby. Policejní orgán nejednal tak, aby došlo k objasnění prověřovaných skutečností, a nedbal pokynů, které mu v předchozích fázích prověřování ukládalo dozorující státní zastupitelství.
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
11. Ústavní soud posoudil projednávanou ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu o návrh zjevně neopodstatněný.
12. Obecně platí, že trestní řízení je vztahem mezi pachatelem a státem, což také znamená, že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (např. oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla trestně stíhána a případně i odsouzena. Pozitivní povinností státu je však současně zajistit ochranu základních práv. Důležitým odrazem těchto povinností státu je právo poškozených na účinné vyšetřování, které je vhodné, důkladné, nestranné a nezávislé, bez zbytečných průtahů a pod veřejnou kontrolou [viz nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 a nález ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 2012/18
(N 153/96 SbNU 14)]. Právo na účinné vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska vyžadovat především v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy. Uplatní se zejména u zásahů do práv chráněných v článku 6, článku 7 odst. 1 a článku 9 Listiny, jakož i v článku 2, článku 3 a článku 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - tedy práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací, a výjimečně také v článku 10 odst. 2 Listiny, jakož i v článku 8 Úmluvy, chránícího právo na soukromý a rodinný život [srov. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14
(N 51/76 SbNU 691), nález ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. I. ÚS 860/15
(N 191/79 SbNU 161), nález ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 3626/13
(N 216/79 SbNU 475), nález ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. II. ÚS 3436/14
(N 8/80 SbNU 91), nález ze dne 24. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1042/15
(N 91/81 SbNU 485)]. Právo poškozeného na účinné vyšetřování nelze dovodit z článku 3 odst. 1 Listiny (zakotvujícího princip rovnosti ochrany základních práv), jak se toho domáhá stěžovatelka.
13. V případě zásahu do majetkových práv ve smyslu článku 11 Listiny a článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě se lze práva na účinné vyšetřování domáhat pouze výjimečně. Ústavní soud se problematice práva na vyšetřování majetkové trestné činnosti podrobně věnoval v nedávném nálezu ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 1958/23
. V něm mimo jiné zopakoval, že u zásahů méně závažných, kterým bude zpravidla odpovídat kategorie "pouhých" přečinů, by zásah Ústavního soudu byl možný jen ve zcela mimořádných situacích, a to u extrémních případů flagrantních pochybení s intenzivními přetrvávajícími následky pro poškozeného. V těchto souvislostech je zároveň namístě zohlednit, zda poškozený má možnost podat občanskoprávní žalobu proti domnělým pachatelům, která by měla reálnou šanci na úspěch vedoucí k ochránění jeho práv [viz také nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12
(N 152/74 SbNU 301), bod 19].
14. Ústavnímu soudu k naplnění práva na účinné vyšetřování v kontextu práva vlastnit majetek postačí, jsou-li závěry orgánů činných v trestním řízení řádně odůvodněny, a to jak při interpretaci ustanovení zákona, tak u postupu při vyšetřování a učiněných závěrů; musí být zřejmé, že orgány činné v trestním řízení vyvinuly náležité úsilí při zajišťování důkazního materiálu a objasňování skutkového stavu a vypořádaly se s námitkami poškozeného. Nepodaří-li se orgánům veřejné moci některý důkazní materiál zajistit, pak musí dostatečně a přesvědčivě odůvodnit, proč se tak stalo a proč nevyvinuly další úsilí k jeho zajištění. Na zjištěný skutkový stav musí navazovat právní posouzení věci, ve kterém musí být náležitě rozvedeno, jakým právním výkladem dané skutkové podstaty se orgány činné v trestním řízení řídily a z jakého důvodu nebylo možné prokázat spáchání trestných činů (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1958/23 , citovaný výše, body 32 a 33, a judikatura tam uvedená).
15. Stěžovatelka se domáhá práva na účinné vyšetřování za situace, kdy jí nebyla způsobena skutečná majetková újma a kdy ohrožení svého vlastnického práva spatřuje v tom, že by proti ní vedlejší účastnice mohla v případném soudním řízení uplatnit listiny, které podepsala, aniž by údajně znala jejich obsah. I pokud Ústavní soud (s ohledem na důsledky, které mohou potenciálně vzniknout v majetkové sféře stěžovatelky) připustí, že stěžovatelce svědčí právo na účinné vyšetřování vyplývající z jejího práva na ochranu majetku, je jeho prostor pro přezkum postupu orgánů činných v trestním řízení extrémně omezený, v duchu výše citované judikatury soustředěný na případy flagrantních pochybení s intenzivními přetrvávajícími následky pro stěžovatelku. V projednávaném případě však Ústavní soud takové pochybení neshledal.
16. Orgány činné v trestním řízení se řádně zabývaly tvrzeními, které jim stěžovatelka v průběhu trestního řízení předkládala, a shromáždily dostatečné podklady k tomu, aby mohly posoudit, zda ze strany vedlejší účastnice došlo ke spáchání trestného činu. Policejní orgán v tomto ohledu podrobně vysvětlil, proč nedošlo k naplnění skutkového znaku "zneužití tísně či závislosti" ve smyslu § 177 trestního zákoníku. V návaznosti na předchozí pokyn okresního státního zastupitelství zjišťoval tehdejší finanční situaci stěžovatelky a otázku její případné finanční závislosti na vedlejší účastnici.
Policejní orgán rovněž vysvětlil, proč podle něj zjištěné skutečnosti nepodporují tvrzení stěžovatelky o tom, že nerozuměla obsahu listin, které podepisovala, a uvěřila údajně nepravdivému tvrzení vedlejší účastnice o pracovní smlouvě. Dozorové státní zastupitelství se s těmito závěry ztotožnilo a výhrady proti nim nevzneslo ani krajské státní zastupitelství v rámci přezkoumávání podnětu k výkonu dohledu. Všechna napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení jsou řádně odůvodněná a Ústavní soud v nich neshledal vadu, která by jej opravňovala úvahy v nich uvedené jakkoliv zpochybňovat.
17. Policejnímu orgánu lze vytknout, že se v napadeném usnesení podrobněji nezabýval skutkovým a právním hodnocením případného naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku, jak mu to uložilo okresní státní zastupitelství již v usnesení ze dne 7. 3. 2023 č. j. 1 ZN 817/2022-34. Z odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu, jakož i na něj navazujících rozhodnutí státních zastupitelství včetně jimi přijatých skutkových závěrů však jasně vyplývá, proč orgány činné v trestním řízení neshledaly naplnění skutkové podstaty ani tohoto trestného činu. Pokud se za této situace policejní orgán vyjádřil k otázce naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu pouze okrajově, nelze tuto vadu považovat za důvod protiústavnosti napadených rozhodnutí.
18. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. srpna 2024
Jiří Přibáň v. r. předseda senátu